Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 757/2010Usnesení NS ze dne 28.07.2010

HeslaDoručování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.757.2010.1
Důvod dovolání

265b/1g

265b/1l

Dotčené předpisy

§ 248 odst. 1,3 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 757/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. července 2010 o dovolání obviněného K. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 5 To 26/2010-666, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 92/2007, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 5 To 26/2010-666, zrušuje.

Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009, č. j. 5 T 92/2007-643, byl obviněný K.Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 5 To 26/2010-666, bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolání obviněného odmítnuto, protože nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání.

Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nesouhlasí s tím, že rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k odmítnutí odvolání, neboť podle jeho názoru nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání tohoto rozhodnutí. Uvedl, že dne 14. 12. 2009 bylo jeho obhájci doručeno vyrozumění o nutnosti doplnit odvolání ze dne 19. 11. 2009 ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. a byl upozorněn na to, že odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř. Této výzvě vytýká, že neobsahovala skutečnosti, jakým způsobem má oprávněná osoba doplnit odvolání, tj. že výzva měla obsahovat i poučení o nutnosti doplnit odvolání o tzv. zdůvodnění odvolání, nebo-li jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které rozsudku přecházelo, vytýkány. Má za to, že ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. předsedovi senátu ukládá, aby vadu odvolání specifikoval, a to alespoň v minimálním rozsahu ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř, tj. ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Dále poukazuje na to, že v době svého rozhodování měl Městský soud v Praze již řádně doplněné odvolání k dispozici, neboť toto obviněný zaslal Městskému soudu v Praze dne 25. 1. 2010 faxem i poštou. K dovolání obhájce obviněného připojil kopii výpisu z knihy podané k poštovní přepravě a doklad potvrzující, že z faxu advokátní kanceláře JUDr. Vladimíra Biolka bylo dne 25. 1. 2010 v 10.45 h odesíláno podání o rozsahu dvou stran, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze. Nadto obviněný v další části dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek popsaný ve výrokové větě rozsudku nelze kvalifikovat jako pokračující trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nýbrž jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Na základě shora uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Obviněný opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě varianty: první spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, druhá je založena na tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě.

Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vyplývá, že dne 18. 11. 2009 obhájce obviněného podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 5 T 92/2007, odvolání proti výroku o vině a proti výroku o trestu s tím, že bude odůvodněno dodatečně (č. l. 654 – 655). Dne 14. 12. 2009 soud prvního stupně postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce obviněného, aby ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. doplnil náležitosti obsahu odvolání, a to do pěti dnů ode dne doručení výzvy (č. l. 657). Přípisem ze dne 16. 12. 2009 obhájce obviněného žádá soud o prodloužení pětidenní lhůty k odůvodnění odvolání, a to z důvodu náhlého akutního virového onemocnění (č. l. 658). Předseda senátu odvolacího soudu dne 26. 1. 2010 kontaktoval vedoucí kanceláře senátu 5 T Obvodního soudu pro Prahu 1, zjistil však, že odůvodnění odvolání obviněného u tohoto soudu nebylo podáno (viz úřední záznam na č. l. 663) a odvolací soud před svým rozhodnutím k dispozici odůvodnění odvolání obviněného neměl. Toto ani před předložením spisu Nejvyššímu soudu se ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 nenacházelo.

Předseda senátu dovolacího soudu podle § 265o odst. 2 tr. ř. ve věci provedl potřebné šetření, aby zjistil, kde se odůvodnění odvolání nachází. Dle sdělení pracovnice trestní kanceláře 5 To Městského soudu v Praze se ve spisu sp. zn. 5 To 26/2010 ani do současné doby nenachází. Potvrdila však, že faxové číslo, kam bylo odůvodnění obviněného zasláno je faxem přímo této odvolací kanceláře. Vzhledem k této skutečnosti si Nejvyšší soud odůvodnění odvolání vyžádal od obhájce obviněného JUDr. Branislava Renkera a toto bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 1. 7. 2010 faxem a dne 2. 7. 2010 poštou. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neměl odůvodnění obviněného k dispozici, nelze mu vytknout, že rozhodl podle § 253 odst. 3 tr. ř. a odvolání obviněného odmítl. Nicméně za stavu, kdy obhájce obviněného JUDr. Branislav Renker odůvodnění odvolání Městskému soudu v Praze zaslal, pouze z objektivních důvodů se však toto ve spise nenachází, je třeba mít za to, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009, č. j. 5 T 92/2007-643, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (srov. IV ÚS 276/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2008, svazek č. 43, pod T 1066/I). Nejvyšší soud má za to, že pokud obviněný ke svému dovolání připojil kopii výpisu z knihy podané pošty a doklad potvrzující, že faxem bylo dne 25. 1. 2010 v 10.45 h odesíláno podání o rozsahu dvou stran, dostatečně prokázal, že Městskému soudu v Praze bylo odvolání obviněného doručeno.

Nad rámec Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o tvrzení obviněného, že výzva soudu prvního stupně neobsahovala zákonem stanovené náležitosti podle § 249 odst. 1 tr. ř., s tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožňuje. Je zřejmé, že pokud obhájce obviněného podal odvolání proti výroku o vině a proti výroku o trestu, dostatečně tím specifikoval rozsah, v jakém hodlal odvolání odůvodnit. Je zřejmé, že jedinou náležitostí, která v obsahu odvolání chyběla, bylo právě odůvodnění odvolání a zásadně nepřísluší soudu instruovat obhájce, jaké námitky má v odvolání uvést, tedy zda mají být procesní, skutkové či hmotněprávní povahy. Navíc nelze přehlédnout, že obhájce obviněného si byl vědom toho, že odvolání, které podává za obviněného, postrádá odůvodnění. Je to patrné jednak z přípisu, který soudu zaslal dne 19. 12. 2009 s textem „podávám v zákonném stanovené lhůtě odvolání směřující do výroku o vině i o trestu, které odůvodním dodatečně“ a také z přípisu ze dne 16. 12. 2009, v němž soud žádá „o prodloužení 5-denní lhůty ve výzvě uvedené k odůvodnění podaného odvolání“.

Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2010, č. j. 5 To 26/2010-666, bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného podaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem v § 253 odst. 3 tr. ř. pro takové rozhodnutí, a to z toho důvodu, že odvolání obviněného nebylo meritorně přezkoumáno. Za dané situace je třeba konstatovat, že obviněnému byl odepřen přístup k soudu druhé instance, protože je nutno vycházet z toho, že obviněný prostřednictvím obhájce odvolání odůvodnil. Vadu, která spočívá v tom, že odvolání obviněného nebylo věcně přezkoumáno, bude nutno v dalším řízení před odvolacím soudem napravit.

Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, což znamená, že věc se vrací do stadia řízení po podání odvolání obviněného, s jehož námitkami je třeba se v novém rozhodnutí náležitě vypořádat. Pokud jde o námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na to, že věcně bude věc obviněného projednána nejprve u odvolacího soudu, je předčasné se uplatněnými námitkami v dovolacím řízení zabývat.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení, odkazuje na § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. července 2010

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru