Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 736/2002Usnesení NS ze dne 09.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.736.2002.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 736/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2002 dovolání obviněného D. T., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 5 To 215/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 275/2000, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. T. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 11 T 275/2000, byli obvinění P. N., O. K. a D. T. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.

Za tento trestný čin a taktéž za sbíhající se dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 2 T 79/2001, byl obviněný D. T. podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně (též) ohledně obviněného D. T. zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. 2 T 79/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému D. T. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s obviněnými P. N. a O. K. poškozenému R. M. škodu ve výši 130.548.50 Kč.

Odvolání obviněných O. K. a D. T., podaná proti odsuzujícímu rozsudku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 5 To 215/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis usnesení odvolacího soudu doručen dne 3. 7. 2002 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, a dne 8. 7. 2002 jak obviněnému D. T., tak jeho tehdejšímu obhájci JUDr. V. H.

Podáním ze dne 6. 9. 2002, které bylo podle prezentačního razítka Městskému soudu v Brně doručeno téhož dne, t. j. 6. 9. 2002, obviněný D. T. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H. shora citované usnesení krajského soudu dovoláním, směřujícím do výroku o vině a v důsledku toho i do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 25. 9. 2002.

Obviněný D. T. zaměřil mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí prvoinstančního i odvolacího soudu, která označil jako nezákonná, vydaná v rozporu se skutkovými zjištěními. Jako dovolací důvod obviněný výslovně uplatnil § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dále § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu /byť v dovolání samotném chybně uvedl ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu/, neboť podle jeho názoru soud druhého stupně chybně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného jako nedůvodného, aniž byly pro toto rozhodnutí splněny zákonné podmínky.

Podle argumentace obsažené v odůvodnění dovolání dovolatel především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním bylo jeho zavinění zjištěno bez důvodných pochybností a mohl tedy být uznán vinným ze spáchání trestného činu, z něhož byl obžalován, a mohl mu být i uložen trest za tento trestný čin. Obviněný naopak konstatuje, že žádným z provedených důkazů nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že spáchal trestný čin, který mu obžaloba kladla za vinu a nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ani v otázce výše způsobené škody. S ohledem na shora uvedené obviněný D. T. namítá, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání a pokud se odvolací soud v napadené rozhodnutí se závěry a rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnil, spočívá i jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.

V petitu svého dovolání obviněný D. T. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a aby věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu, resp. samosoudkyně soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručila opis dovolání obviněného D. T. Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se nejvyšší státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané obviněným D. T. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, podaný obviněným proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že se dovolatel dopustil formálního pochybení tím, že ve svém podání jako jeden z dovolacích důvodů uvádí § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, když z obsahu jeho podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V této souvislosti je nutno připomenout, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) uveden v novém znění v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Dovolací soud se přesto dále zabýval otázkou, zda byla u dovolatele zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného D. T. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 17. 6. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému D. T. i jeho tehdejšímu obhájci, JUDr. V. H. dne 8. 7. 2002. Své dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. H. u Městského soudu v Brně dne 6. 9. 2002. Z uvedeného je tudíž patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud tento opravný prostředek nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením § 253 odst. 4 tr. řádu (tedy oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle § 256 tr. řádu u odvolání a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. řádu.

V tomto případě by však dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí. Dovolatel takto ve svém dovolání současně namítl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad ovšem dovolatel zjevně spatřuje sice v nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu jeho dovolání je naprosto zřejmé, že své závěry opírají o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně vytýká nedostatky ve zhodnocení provedených důkazů a odvolacímu soudu ve svém dovolání vytýká, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami, obsaženými v podaném odvolání.

Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu však dovolání obviněného D. T. nemůže obstát, neboť z jeho obsahu vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako jeden z důvodů svého dovolání vady předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je v podstatě až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

Současně dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného D. T. rozhodl po provedeném přezkumu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu § 256 tr. řádu, přičemž v řízení zamítavému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V posuzovaném dovolání tak obviněný sice uplatnil dva ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v jeho dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, a relevantní tudíž nemohl být ani obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k), resp. písm. l) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného D. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonné důvody uvedené v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru