Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 73/2005Usnesení NS ze dne 26.01.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.73.2005.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 73/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. ledna 2005 o dovolání obviněného H. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, č. j. 7 To 292/2004-325, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 58/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2003, č. j. 9 T 58/2002-278, byl obviněný H. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výměře 300.000,-- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit poškozené A. B., škodu ve výši 210.000,-- Kč.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 7. 2004, č. j. 7 To 292/2004-325, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 54 odst. 3 tr. ř. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněný v dovolání ze dne 10. 11. 2004 jako důvod dovolání uvedl dovolací důvod „podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen“. Na výzvu soudu potom důvod dovolání upřesnil a odstranil vadu podaného dovolání s tím, že od samého počátku je důvodem dovolání § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., a je-li v dovolání ze dne 10. 11. 2004 uveden dovolací důvod pod písmenem b) téhož ustanovení, jde o písařskou chybu. Uplatněný dovolací důvod odůvodnil tak, že má vážné výhrady k práci soudu prvního stupně. Poukazuje na to, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně dvakrát zrušen, z čehož je podle obviněného zřejmé, že postup soudu Obvodního soudu pro Prahu 1 je naprosto neprofesionální a je důkazem toho, že soud prvního stupně nebyl řádně obsazen, čímž je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. naplněn. Podle názoru obviněného pod pojmem „nebyl náležitě obsazen“ nelze mít na mysli pouze složení senátu, obsazení samosoudcem atd., nýbrž i odborné předpoklady soudce a jeho nepodjatost, neboť tyto kvality soudce se následně promítají do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 (správně má být uveden zřejmě čl. 38 odst. 1) Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Podle § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, může být soudcem pouze občan, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat. Tyto podmínky nesplňuje soudce, který porušuje zákon (zejména ustanovení § 125 tr. ř., § 2 odst. 5 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř.) a jedná v příkrém rozporu se zásadou iura novit curia. Má za to, že odborná erudice by měla být conditio sine qua non výkonu soudcovské profese. Zdůraznil, že řízení před soudem je příkladem neprofesionálního přístupu soudce, tedy výrazem toho, jak by soudce neměl pracovat. Svědčí o tom také to, že v pořadí třetí rozsudek není psán týmž samosoudcem, neboť je psán jiným typem písma, které do té doby nebylo užito v žádném jiném podání učiněném soudem prvního stupně. Opodstatněnost dovolacího důvodu obviněný dále shledává v tom, že ve věci rozhodoval samosoudce, podjatý vůči jeho osobě. S ohledem na shora uvedené skutečnosti v závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 7 To 292/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 9 T 58/2002, s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného upozornil na spornost uplatněného dovolacího důvodu, kdy dovolatel na jedné straně uvádí zákonné označení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., na straně druhé slovně tento důvod specifikuje tak, že ve věci rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen. Pod pojmem „vyloučený orgán“ je třeba podle názoru státního zástupce rozumět případ, kdy orgán rozhodující ve věci (tj v daném případě samosoude) naplňoval předpoklady stanovené v § 30 tr. ř., aniž by o jeho vyloučení bylo rozhodnuto podle § 31 tr. ř. O námitce podjatosti samosoudce JUDr. S. však bylo rozhodnuto (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 9 T 58/2002 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 7 To 159/04) tak, že jmenovaný soudce není vyloučen z rozhodování ve věci obviněného. Jestliže existuje pravomocné rozhodnutí soudu o této otázce, potom nelze stejnou námitku znovu uplatnit jako důvod dovolání. Druhý (slovně) deklarovaný dovolací důvod, tedy že rozhodoval soud, který nebyl řádně obsazen, se vztahuje na případy, kdy místo senátu rozhodl samosoudce nebo rozhodl nesprávně obsazený senát (neúplný či za účasti soudce vyloučeného z rozhodování ve smyslu § 30 tr. ř.), popř. kdy rozhodl soud věcně nepříslušný. Profesní nebo etické nedostatky toho či onoho soudce nemají podle státního zástupce vliv na zjištění, zda rozhodující soud byl či nebyl náležitě obsazen. Je věcí soudu druhé instance, aby v případě, že se v činnosti soudu prvního stupně projeví závažné vady, rozhodl o projednání věci v jiném složení senátu (resp. jiným samosoudcem) podle § 262 tr. ř. Splňuje-li však soudce předpoklady ve smyslu § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byl soudcem řádně jmenován a vykonává v souladu s rozvrhem práce rozhodovací činnost u soudu, k němuž byl přidělen, pak se nemůže jednat o případ, kdy by za jeho účasti (při splnění ostatních procesních náležitostí) nebyl soud řádně obsazen. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce neshledal opodstatněnost ani jednoho z dovolacích důvodů s tím, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit prostřednictvím dovolání. V závěrečném petitu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda námitky obviněného naplňují po obsahové stránce zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Dovolací soud vzal v úvahu opravu dovolacího důvodu a nadále vycházel z toho, že obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

To znamená, že citovaný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Posledně uvedená alternativa bude dopadat na případy, kdy obsazení soudu neodpovídá ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Potom dovolací důvod bude dán např. tehdy, rozhodne-li namísto senátu samosoudce anebo ačkoliv měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, rozhodl senát složený z předsedy senátu a přísedících, bylo-li rozhodnuto v neúplném složení senátu či se na rozhodování podílel soudce, který byl pro podjatost vyloučen podle § 30 tr. ř. atd. Výkladem lze proto dospět k závěru, že námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. mohou být toliko procesního charakteru, mající základ v porušení procesních pravidel v řízení před soudem. O takový případ se v dané věci nejedná.

Těžiště svých námitek obviněný zakládá na skutečnosti, že ve věci rozhodoval soudce, o jehož profesní erudici lze vážně pochybovat. Jedná se tedy o otázku, zda příslušný soudce je způsobilý či nezpůsobilý k výkonu funkce. Ustanovování soudce do funkce (zbavování funkce) je předmětem právní úpravy zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, případně zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, jehož aplikace v trestním řízení by byla přinejmenším mimo jakoukoliv věcnou příslušnost soudů v trestních věcech. Je proto zjevné, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se této skutečnosti nelze dovolávat, neboť svou povahou jde o námitku, která není s to daný dovolací důvod po materiální stránce naplnit.

Nad rámec zbývá dodat, že podle § 35 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, okresní soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem. Řízení trestní řád v ustanovení § 16 tr. ř. upravuje tak, že nestanoví-li tento zákon něco jiného, řízení v prvním stupni koná okresní soud. Podle § 314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Dovolací soud shledal, že obviněný byl stíhán pro trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšovala pět let, tudíž v daném případě přichází v úvahu obsazení okresního (obvodního) soudu samosoudcem, z čeho lze dovodit, že soud byl v souladu se zákonem náležitě obsazen. Ta skutečnost, že v dané věci nerozhodoval soudce, který by byl z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyplývá i z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2003, č. j. 9 T 58/02-274, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2004, č. j. 7 To 159/04-306, a z opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2004, č. j. 9 T 58/2002-310, která prokazují, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. soudce JUDr. P. S. nebyl vyloučen v projednávání této trestní věci. Proto ani v tomto směru námitka obviněného nemůže obstát.

Tvrdí-li obviněný, že poslední (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně nebyl psán týmž soudcem, lze uvést, že k takovému názoru nelze dospět toliko na základě toho, jakým typem písma je rozhodnutí vytištěno. Ostatně i zde konstatovat, že tato argumentace neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

Lze tedy shrnout, že ačkoliv obviněný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. formálně deklaroval, obsahem dovolání byly pouze námitky, které se s dovolacím důvodem nekryjí. Se zřetelem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. ledna 2005

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru