Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 713/2019Usnesení NS ze dne 18.06.2019

HeslaOhrožování mravní výchovy mládeže
Pohlavní zneužití (zneužívání)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.713.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 242 odst. 1 tr. zák.

§ 242 odst. 2 tr. zák.

§ 217 odst. 1 tr. zák.

§ 217 odst. 3 písm. b) tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 713/2019-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný B. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 395/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 76/2017 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného B. J. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 T 76/2017 byl obviněný (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) B. J. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009) a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil skutkem popsaným ve výroku daného rozhodnutí.

2. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečiny ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku a zločin výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2012, č. j. 92 T 128/2012-155, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 92 T 128/2012-595, byl odsouzen podle § 242 odst. 2 tr. zák za užití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2012, č. j. 92T 128/2012-155, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 92T 128/2012-595, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 395/2018 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Romana Šteffela dovolání (doručené Městského soudu v Brně dne 2. 5. 2019), které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.

5. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že naplnění uplatněného dovolacího důvodu shledává v tom, že skutkové závěry obou soudů nižších stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, tj. že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Konkrétní výtky poté směřoval proti hodnocení svědeckých výpovědí (D. J. a A. K.), které jsou podle jeho názoru nepodloženými tvrzeními, která ničeho nedokazují, jsou neurčitá a časově nezařaditelná. Rovněž uvedl, že zmíněné výpovědi si vzájemně odporují a není tak zřejmé, zda k jednání, které je odvolateli kladeno za vinu, došlo. Zmíněné výpovědi pak označil jako jediný důkaz svědčící proti němu, proto je toho názoru, že soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo. Soudům nižších stupňů vytkl, že neprovedly jím navržené důkazy výpovědí D. B., P. T. a D. N. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 odst. 1, 2 tr. ř. (pravděpodobně mínil ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř.) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 395/2018 a zároveň zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 T 76/2017 a v souladu s ustanovením § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby nebo podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže příslušnému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

6. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat některé další významné skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu.

7. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 395/2018 bylo doručeno dne 17. 1. 2019 obviněnému B. J. a dne 20. 1. 2019 jeho ustanovenému obhájci Mgr. Pavlu Cikánkovi. Dne 18. 3. 2019 Městský soud v Brně obdržel od obviněného podání označené jako dovolání. V tomto podání obviněný sdělil, že dovolání podává sám, bez právního zástupce, neboť tohoto se mu nepodařilo kontaktovat a současně požádal soud o ustanovení právního zástupce v uvedené věci. Dne 29. 3. 2019 byl Městským soudem v Brně obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Roman Šteffel (advokát, se sídlem Dvořákova 13, Brno). Takto ustanovený obhájce následně dne 2. 5. 2019 podal u soudu prvního stupně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz body 1. a 2. tohoto usnesení).

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání sdělil, že po věcné stránce se k tomuto dovolání nebude vyjadřovat a souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno oprávněnou osobou a včas. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

10. Dovolání proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.

11. Obviněný je sice osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., s ohledem na ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. může však obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3 tr. ř.). Je-li zjišťováno, že obviněný v usnesení soudu druhého stupně (viz č. l. 295 spisu) takto řádně poučen byl, pak jím samostatně učiněné podání v této věci není dovoláním, respektive toto podání nevyvolává účinky, které zákon spojuje s podáním dovolání.

12. V situaci, kdy tedy nebylo možné přihlédnout k (samostatnému) podání obviněného doručeného příslušnému soudu dne 18. 3. 2019 a pokud následně prostřednictvím ustanoveného obhájce (dne 2. 5. 2019) podal obviněný u soudu prvního stupně dovolání, musel Nejvyšší soud dále posoudit, zda obviněný prostřednictvím uvedeného obhájce podal předmětné dovolání včas.

13. V této souvislosti je namístě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

14. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Toto ustanovení se však neuplatní, pokud v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby a ke zvolení nebo ustanovení obhájce došlo až následně. Z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání je v takovém případě bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí takto ustanovenému obhájci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012).

15. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

16. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

17. Především je nutné konstatovat, že k ustanovení obhájce Mgr. Romana Šteffla, prostřednictvím kterého obviněný podal dovolání, k němuž došlo opatřením předsedy senátu ze dne 29. 3. 2019 (viz č. l. 324 spisu), nebyl žádný důvod a bylo zcela nadbytečné. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v dané věci v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl obviněný ustanoveného obhájce, a to Mgr. Pavla Cikánka. Tento obhájce byl v souladu s ustanovením § 41 odst. 5 tr. ř. po skončení trestního stíhání obviněného oprávněn podat za něho dovolání. Tomuto obhájci bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno dne 20. 1. 2019 (č. l. 302 spisu), obviněnému B. J. již dne 17. 1. 2019 (č. l. 301 spisu). Pouze tyto lhůty jsou rozhodné pro posouzení toho, od kdy počala běžet lhůta pro podání dovolání. Pokud se podle § 265e odst. 2 tr. ř. rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, pak lhůta dvou měsíců běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Uvedené znamená, že obviněnému lhůta pro podání dovolání uplynula dne 20. 3. 2019 (středa).

18. Je tedy zřejmé, že (následné) dovolání obviněného podaného prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Romana Šteffla ze dne 2. 5. 2019 musí být posouzeno jako dovolání opožděné, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř., která uplynula dne 20. 3. 2019 (kdy zároveň tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř.). Pouze pro úplnost a doplnění lze uvést, že i k ustanovení tohoto obhájce došlo až v době, kdy již uplynula lhůta k podání dovolání.

19. Stran výtky obviněného v tom smyslu, že se s ním obhájce Mgr. Pavel Cikánek pro účely podání dovolání nespojil, což zjevně Městský soud v Brně motivovalo k ustanovení tohoto dalšího obhájce, Nejvyšší soud jen stručně poznamenává, že obecné soudy nejsou, vyjma případů výslovně stanovených zákonem, oprávněny zasahovat do vztahu mezi obviněným a jeho obhájcem, zejména nejsou oprávněny rozhodovat o způsobu výkonu obhajoby obviněného.

20. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Nejvyšší soud z výše rozvedených důvodů dovolání obviněného podle daného ustanovení jako opožděné odmítl a za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 6. 2019

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Vyhotovil:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru