Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 674/2004Usnesení NS ze dne 29.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.674.2004.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 674/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 dovolání, které podal obviněný P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 7 To 478/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 2 T 118/2003, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný P. S. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 2 T 118/2003, uznán vinným, že společně s obviněnou M. K., (nepravomocně odsouzenou rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 2 T 56/2003, když trestní stíhání obviněného P. S. bylo podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí)

1. dne 15. 3. 2003 v době po 13.00 hod. v Ch., na parkovišti hypermarketu G., vypáčením zámku víka zavazadlového prostoru vnikli do osobního automobilu zn. Audi 80, MPZ (D) SPZ:, tento následně odcizili a majiteli vozidla P. V. G. C. způsobili odcizením vozidla škodu ve výši 150.000,- Kč, dále odcizili věci, a to obyčejné neznačkové sluneční brýle s kovovým rámečkem, 2 ks kleští kombinačky, 1 ks velkých kovových mušek, 7 ks audiokazet bez obalu, 5 ks propojovacího kabelu - sada k autozesilovači, 1 ks plastového obalu od CD „glubtools“, 1 ks CD originálu „gigi d‘agostino“ bez obalu, 2 ks křížového šroubováku izolovaná rukojeť, 1 ks látkového emblému BMW a soupravu kovových měřidel, dále autorádio Pioneer s MC přehrávačem, dále 1 ks CD měniče Pioneer na 6 CD, 1 ks autozesilovače HIFONICE, 1 ks reproduktoru subwoofer HIFONICE, 1 ks autoantény, zlatý pánský řetízek a další věci v celkové hodnotě 32.035,- Kč, přičemž poškozením vozidla způsobili další škodu ve výši 4.200,- Kč a toto vozidlo se dne 19. 3. 2003 pokusili zastavit v zastavárně P. N. v obci S., ul. P., když toto vozidlo společně užívali až do svého zadržení dne 19. 3. 2003,

2. dne 18.3.2003 v době od 17.30 hod. do 19.15 hod. v obci H., okr. D., před restaurací „P.“ levými dveřmi vnikli do uzamčeného osobního automobilu zn. Seat Ibiza, SPZ, a z vozidla odcizili kabelku, občanský a řidičský průkaz na jméno M. T., OTP od vozidla Seat Ibiza, brýle s pouzdrem, klíčenku s klíči, peněženku, finanční hotovost ve výši 250,- Kč, bankovní kartu VISA elektron Č. s., a. s., průkazní lístky ke sporožirovému účtu u Č. s., a. s., a k účtu u K. b., a. s., toaletní potřeby a kosmetiku, zimní prošívanou bundu a leštěný kámen „tygří oko“, čímž poškozené způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 3.270,- Kč,

3. dne 18. 3. 2003 v době od 18.00 hod. do 11.00 hod. dne 19. 3. 2003 v obci S., okr. D., v penzionu „V.“ odemkli nezjištěným způsobem dozický zámek uzamčených dveří úklidové místnosti a odcizili odtud žehličku a riflovou minisukni s páskem, na chodbě u pokojů pro hosty klíčem zámku otevřeli skříňku, kde odcizili 6 ks prostěradel a 6 ks povlečení na postele a provozovatelce penzionu I. H. tak způsobili škodu na odcizených věcech ve výši 3.520,- Kč,

4. dne 19. 3. 2003 v době od 08.00 hod. do 15.45 hod. v obci S., okr. P., na parkovišti před domem č. v ul. K., po odstranění kliky u levých předních dveří vnikli do osobního automobilu zn. Suzuki Swift, SPZ, odkud odcizili nejméně 2 ks CD nosičů a majitelce vozidla I. Z. tak způsobili škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 40,- Kč a další škodu na vozidle ve výši 1.765,- Kč,

5. dne 19. 3. 2003 v době od 13.30 hod. do 14.30 hod. v obci S., okr. P., v provozovně T. s. na nám., v úmyslu zmocnit se finančních prostředků, vypáčili dvířka u výherního hracího automatu zn. L., přičemž byli vyrušeni personálem, nic neodcizili a poškozením výherního hracího automatu způsobili jeho majiteli firmě M., s. r. o., M., škodu ve výši 50,- Kč,

přičemž útoků popsaných pod body 1) - 5) se obviněný dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 1 T 38/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 12 To 121/99, byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, a rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 1. 2000, sp. zn. 1 T 138/97, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. Pp 203/2000, byl podmíněně propuštěn se zkušební dobou čtyř let,

6. obviněný P. S. sám

v době od 28. 2. 2003 do 10. 3. 2003 na nezjištěném místě v České republice vlepil svoji fotografii do řidičského průkazu č. znějícího na jméno T. V., a dne 10. 3. 2003 se jím prokázal v Ú. na ubytovně U. J. E. P.

Takto ve výroku o vině zjištěným jednáním spáchal podle soudu prvého stupně obviněný P. S. v bodech 1. až 5. pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., v bodech 1., 4. a 5. pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a v bodě 6. trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák.

Za konstatovanou trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 42 T 70/2002, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2003, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55a odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. V. G. C. v A., K., trvale bytem SRN Ch., A. –N. –S., a I. Z., trvale bytem K., S., okr. P., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný P. S. a v jeho neprospěch okresní státní zástupce. Odvolání podala i obviněná M. K., a to proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 2 T 56/2003.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 7 To 478/2003, bylo rozhodnuto takto:

I. K odvolání okresního státního zástupce Plzeň - jih byl podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 29. 9. 2003, č. j. 2 T 118/2003-21, ve výroku o trestu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného P. S. odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 55a odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného P. S. zamítnuto.

II. v tomto bodě bylo rozhodnuto o odvolání obviněné M. K.

Opis rozsudku soudu druhého stupně byl doručen dne 17. 2. 2004 obhájci obviněného JUDr. V. R. a dne 18. 2. 2004 obviněnému P. S. a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň - jih.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň - jih podal obviněný P. S. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dne 19. 4. 2004 u Okresního soudu Plzeň - jih dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl výrok o vině a trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V úvodu svého podání dovolatel předeslal, že v jeho případě nebylo provedenými důkazy dostatečně prokázáno, že by se dopustil skutků uvedených pod body 1., 2., 4. a 5. rozsudku soudu prvého stupně a obžaloby a že by jejich spácháním byla naplněna skutková podstata některého z trestných činů, jimiž byl uznán vinným. V uvedeném směru vyjádřil přesvědčení, že soud chybně posoudil důkazy provedené v průběhu řízení, zejména s ohledem na zproštění viny druhé obviněné osoby v případě skutků pod body 1. a 2. Podle jeho názoru jsou důkazy, které soudy obou stupňů považují za dostačující, důkazy nepřímými a ve svém souhrnu bez pochyb nepotvrzují, že by se skutků dopustil.

Obviněný rozvedl i výhrady k jednotlivým skutkům, jejichž spácháním byl uznán vinným. Pokud jde o skutek pod bodem 1. rozsudečného výroku namítl, že skutečnost, že byl u něho nalezen řidičský průkaz T. V. a ve vozidle věci pocházející z jiné trestné činnosti, nelze považovat za dostatečný důkaz nepochybně vedoucí k určení pachatele, zejména pokud soud nepovažuje tytéž důkazy za dostačující ve vztahu k druhé obviněné osobě. Soudům se nepodařilo vyvrátit jeho obhajobu spočívající v tom, že uvedený automobil koupil od osoby, která mu byla známa jako T. V. Doplnil, že osobou, která se vydávala za T. V., je patrně M. S., bytem P. H., osoba dovolateli známá jako M.

K bodu 2. výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně obviněný uvedl, že pouze z nálezů věcí poškozené M. T. ve vozidle, které spolu s obviněnou M. K. užívali, nelze bez pochybností dovodit, že se skutku dopustil, zejména s ohledem na okolnost, že obviněná byla ze spáchání tohoto skutku zproštěna. Současně upozornil, že předmětné vozidlo používal v dané době také M., jehož totožnost nebyla spolehlivě zjištěna.

Ve vztahu k bodu 4. rozsudečného výroku nebyly podle mínění obviněného rovněž předloženy dostačující důkazy, neboť pouhá pachová stopa nemůže být důkazem, že se dopustil trestného činu krádeže a poškozování cizí věci. Ani z důkazu nálezu stvrzenky o úhradě ubytování znějící na jméno T. V. nelze dovodit, že se předmětného skutku dopustil.

Ohledně bodu 5. výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně se obviněný domnívá, že nepřímé důkazy, z nichž při svém rozhodování soudy vycházely, netvoří ucelený řetězec důkazů a nejsou natolik průkazné, aby bylo možno jej uznat vinným. Z nálezu šroubováku a špachtle nelze dovodit jeho vinu, když navíc tuto skutečnost jednoznačně a prokazatelně odůvodnil. Navíc nebylo prokázáno, kolik lidí se v danou dobu v herně nacházelo a svědectví byla rozporná.

Dále obviněný uvedl, že došlo ke stanovení trestu chybným způsobem. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl zrušen výrok o trestu, kterým byl uložen souhrnný trest, jenž o osm měsíců převyšoval původně uložený souhrnný trest, je podle dovolatele zcela nepochybné, že trest uložený napadeným rozsudkem je nepřiměřeně tvrdý a příliš vysoký. Proto je trest v rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 tr. zák., neboť za spáchání trestných činů nižší společenské nebezpečnosti byl uložen v horní části trestní sazby. Navíc nepůsobí ani výchovně, zejména s ohledem na celkovou dobu, kterou by měl strávit ve věznici a téměř vylučuje možnost resocializace. Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že chybně vyhodnotil charakter trestné činnosti, která je mu kladena za vinu a jeho osobní poměry. Domnívá se, že ve smyslu ustanovení § 36 a § 37 tr. zák. měl soud zvážit možnost upuštění od uložení trestu s ohledem na výši trestu uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, který dosud nebyl vykonán; úvaha o tomto postupu však v napadeném rozhodnutí chybí a odůvodnění výše trestu je zcela nedostačující. Rovněž upozornil, že jako přitěžující okolnost nelze použít výši škody, neboť je zákonným znakem trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Zdůraznil, že výše způsobené škody je s výjimkou bodu 1) rozsudku u všech skutků ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. nepatrná.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni i rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih a podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvého stupně přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předseda senátu soudu prvého stupně doručil v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. dne 4. 6. 2004 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k mimořádnému opravnému prostředku písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 1 NZo 543/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřila názor, že obviněný své námitky proti výroku o vině založil v celém rozsahu na tom, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Podle státní zástupkyně nelze výhrady proti výroku o trestu subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samotnou skutečnost, že podle přesvědčení obviněného nalézací i odvolací soud nepřihlédly při výměře trestu odnětí svobody k osobním a dalším poměrům P. S., nelze podmiňovat aplikací dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který ani není v podaném dovolání uveden. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. S. je přípustné /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 2 tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možno dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady ohledně skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvého stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy činné dříve ve věci a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V předmětné věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. S. spáchal jednotlivé skutky tak, jak jsou uvedeny pod body 1) až 6) výrokové části rozsudku nalézacího soudu, jehož skutkové závěry nezměnil ani soud odvolací.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. S. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný vytýká soudům obou stupňů nedostatky v úplnosti dokazování a nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, z čehož vyvozuje, že nebyla prokázána jeho vina. Těmito námitkami však dovolatel nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadených rozhodnutích, ale své výhrady primárně zaměřuje proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutků, přičemž ve vytýkaných nedostatcích až následně spatřuje vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vznesené výhrady proto nenaplňují obviněným uplatněný dovolací důvod (viz výše rozvedené skutečnosti), přičemž je nelze podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.

Případnými nebyly shledány ani dovolací námitky obviněného ohledně aplikace ustanovení § 23, § 36 a § 37 tr. zák., které se týkají posouzení přiměřenosti a správnosti uloženého trestu, zejména jeho výměry a účelu, a dále možnosti upuštění od potrestání, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zmíněné výtky uvedený dovolací důvod nenaplňují a rovněž je nelze podřadit ani pod jiný v zákoně zakotvený dovolací důvod včetně ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jež předpokládá existenci jiných vad, než tvrdí dovolatel (obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným). V souvislosti s obsahem uplatněných námitek Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. není dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné. To platí bez ohledu na skutečnost, zda je podle dovolatele odůvodnění rozhodnutí nesprávné, neúplné, rozporné nebo jinak vadné.

Ve světle shora rozvedených skutečností lze uzavřít, že v posuzovaném dovolání obviněný P. S. sice citoval zákonný důvod k jeho podání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v mimořádném opravném prostředku obsažené vycházejí z důvodů jiných, a to jednak založených na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a jednak ohledně přiměřenosti a správnosti uloženého trestu. Takové důvody pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. ř. uvedeny nejsou. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v dovolání odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b tr. ř.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. července 2004

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru