Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 618/2002Usnesení NS ze dne 01.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.618.2002.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 618/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2002 dovolání obviněného J. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 To 532/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 148/2001, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného

J.J. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 2 T 148/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1, (§ 50 odst. 1) tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmi let.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Oborové z. p. z. b., p. a s. škodu ve výši 135.591,- Kč, poškozenému V. M. ve výši 4.268,- Kč a poškozené V. L. ve výši 150,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byli poškození V. M. a V. L. odkázáni se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

K odvolání obviněného J. J. a k odvolání poškozené V. L., podaným proti rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 10 To 532/2002, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 psím. f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o náhradě škody poškozeným V. M. a V. L. a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu, při nezměněném výroku o vině obviněného J. J. trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nezměněném výroku o trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, jakož i výroku o náhradě škody poškozené O. z. p. z. b., p. a s. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené V. L.částku 4.200,- Kč a poškozeného V. M. podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 28. 2. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ, dne 4. 3. 2002 obviněnému J. J., a dne 28. 2. 2002 jeho tehdejšímu obhájci JUDr. MUDr. M. K., PhD.

Podáním ze dne 14. 3. 2002, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu Praha-východ dne 20. 3. 2002, obviněný J. J. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. MUDr. M. K., PhD. shora citovaný rozsudek krajského soudu ve spojení s rozsudkem soudu okresního dovoláním, výslovně směřujícím do všech částí výroku o trestu odnětí svobody. Dovolání obviněného bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 4. 9. 2002.

Dovolatel přitom rovněž výslovně opřel podaný mimořádný opravný prostředek o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zdůraznil, že v řízení, na základě kterého byla vydána napadená rozhodnutí soudy obou stupňů, nikdy nepopíral, že skutečně způsobil dopravní nehodu, kdy nezvládl řízení a narazil do protijedoucího automobilu. Chybné posouzení obviněný spatřuje jednak v tom, že podle jeho názoru nebyla splněna materiální podmínka daná v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. a neměla být tak použita přísnější právní kvalifikace podle § 224 odst. 2 tr. zák., jednak uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je podle obviněného v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanoveními § 23 odst. 1, § 31 odst. 1, odst. 3 a § 33 písm. g), ch) tr. zák.

V petitu svého dovolání proto obviněný J. J. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně vadné řízení jemu předcházející a aby ve věci sám rozhodl o uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, popřípadě zrušil napadený rozsudek a věc přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby ji projednal a znovu rozhodl. Zároveň obviněný požádal, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Předseda senátu soudu prvního stupně na základě pokynu předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky z 8. 4. 2002, sp. zn. 5 Tdo 58/2002, doručil ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu dne 24. 5. 2002 opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

V písemném vyjádření ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 1 NZo 131/2002, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 19. 6. 2002, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že v posuzované trestní věci obviněného J. J. není ve skutečnosti dán žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Skutek byl důkazně stabilizován do podoby, o níž není důvodných pochyb, právní hodnocení skutku v rozsudku nalézacího soudu odpovídá zákonu, trest byl uložen rovněž v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a v průběhu trestního řízení byly respektovány normy trestního práva. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného J. J. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného J. J. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 22. 1. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému dne 4. 3. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci dne 28. 2. 2002. Dovolání obviněný podal prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu Praha-východ dne 20. 3. 2002. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu ustanovení § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným J. J. uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci těchto vad dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení věci, konkrétně především ve vadné aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., avšak z obsahu jeho dovolání je zřejmé, že své závěry dovolatel v tomto ohledu opírá o namítané skutkové vady, když soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká, že při svém rozhodování neposuzovaly správně jednotlivé okolnosti daného případu, což mělo za následek uložení nepřiměřeně vysokého trestu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak bude spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu však dovolání obviněného J. J. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání vady předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvého i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

V posuzovaném dovolání tedy obviněný takto sice zčásti uplatnil jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

Pokud pak jde o výhrady obviněného J. J., směřující proti rozhodnutí o trestu, adekvátního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se lze s úspěchem dovolat výhradně tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Ani jedna z těchto alternativ však nebyla v případě obviněného J. J. naplněna, navíc uvedený dovolací důvod nebyl dovolatelem vůbec namítán.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. J., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud navíc konstatuje, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání, konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání obviněného J. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Rozhodování předsedy senátu Nejvyššího soudu o odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. řádu bylo za tohoto procesního stavu bezpředmětné.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 1. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru