Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 558/2020Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.558.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2299/20


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 558/2020-429

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný F. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 7 To 30/2020-387, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 114/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 10. 2019, č. j. 19 T 114/2019-362, byl obviněný F. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 1.) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (body 2. a 3.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

1. dne 15. 2. 2019 v 18:45 hod. v restauraci L., XY, kam přišel za svou bývalou přítelkyní, poškozenou I. Č., nar. XY, která zde pracuje jako servírka, poté co ji v odpoledních hodinách zasílal SMS zprávy, v nichž poškozenou podezříval z nevěry, přistoupil k poškozené, objal ji a požádal ji, aby přišla ke stolu, u něhož se posadil, a poté, co za ním poškozená přišla, požadoval po poškozené zapůjčení mobilního telefonu zn. SAMSUNG Galaxy A3 (2017), sériové číslo: XY, tel. č.: XY, v hodnotě 5 000 Kč a sdělení PINU k odemykání displeje, aby se do něj mohl dostat a zkontrolovat zda jej s někým nepodvádí, přičemž vyhrožoval, že jí v restauraci udělá scénu, kdy poškozená ze strachu, že naplní výhružky, jimiž hrozil, přinesla v čase okolo 18:50 hod. svůj mobilní telefon a předala mu jej, posléze v 19:05 hod. F. K. mávl na poškozenou, která k němu přistoupila, zezadu ji obejmul, zvedl sklenici od Coca Coly k dolní polovině obličeje poškozené ve vzdálenosti cca 40 cm a řekl jí, aby mu nelhala, a ať si rozmyslí, co řekne, jinak jí tu skleničku narve do obličeje, s tím, že "by to nebylo poprvé, co to někomu udělal a ti lidé pak už nevypadali jako dřív", z obavy, že F. K. naplní své výhružky, sklenici opatrně přidržovala a F. K. ujišťovala, že "jej s nikým nepodvádí, ať toho nechá", po chvíli přistoupil F. K., který mezi tím od stolu odešel, k poškozené, která stála u kávovaru v restauraci a řekl jí, ať jde za dvě minuty za ním ven, když poškozená odmítla, řekl jí, že ji zabije, pokud to neudělá, na to poškozená odvětila, že musí předat "kasírku", obžalovaný odešel ven, čehož využila poškozená k vypůjčení telefonu od kolegy a hovoru na linku 158, poté se ukryla do kuchyně provozovny, přičemž obžalovaný ji stále hledal, chodil do restaurace a zase ven, čehož zanechal až v 19:20 hod. a z místa odešel neznámo kam,

2. dne 20. 2. 2019 z telefonního čísla XY, z dosud nezjištěného místa, kontaktoval poškozenou I. Č., nar. XY, prostřednictvím sms, v níž jí vyhrožoval slovy: "Ok zajedu si pro toho vaclva a zeptám se ho na pár věcí tebe zabiju!!!!DOŽIVOTÍ MI NEZARODIS ZA PÁR LET JSEM VENKU!!!!!!!! Rozumíš ty MRDKO i kdyby mě teď zavřeli za pár let vylezu a zabiju tě! Odpověz mi ty MRDKO nebo to odsere někdo z tvých blízkých!!!!Já už nemám co stratit včera mě matka vyhodila", dále ji vyhrožoval, "Já to chci hodit za hlavu, chápeš to??? A pak už o mě NIKDY neuslyšíš!!!jestli si myslíš že půjdu sedět a to bude konec tak nebude!!!!VYLEZU A ZABIJU TĚ!!!!!TEĎ mi odpověz nebo za to co budu dělat dál můžeš ty a NIKDY to neskončí. Chceš To???Mám zajet třeba za ségrou??!!!!!TAK mi odpověs a já zmizim pryč. OK TEBE dostanu až vylezu, od té doby, tedy od 15. 2. 2019 do 8. 3. 2019 opakovaně poškozenou prostřednictvím sms zpráv zasílaných z telefonních čísel XY, XY a XY, a také telefonicky mimo jiné z telefonních čísel XY a XY kontaktoval a vyhrožoval zabitím jí, jejich blízkých a jejich rodičů a to za užití vulgarismů,

3. dne 15. 2. 2019 v době okolo 20:00 hod z dosud nezjištěného místa telefonicky kontaktoval z telefonního čísla XY matku poškozené I. Č., poškozenou J. Č., nar. XY, která se v té době se svým manželem nacházela na adrese svého trvalého bydliště, kterým je XY, a která v počátku netušila, že se jedná o obžalovaného, a častoval ji různými vulgarismy, poté kontaktoval poškozenou J. Č. ještě dvakrát, po druhé z neznámého čísla, načež se poškozený I. Č., nar. XY, který byl hovoru a pokusům o další kontakt ze strany F. K. přítomen, se rozzlobil, zkontaktoval ze svého mobilního telefonu telefonní číslo XY, které volaný zvedl, a v němž dle způsobu a obsahu mluvy poznal, že se jedná právě o F. K., v hovoru, jež si poškozený I. Č. nahrával, mu kromě vulgarismů, urážek a obscénností vyhrožoval slovy: "Co čokl? Jak se bude cejtit ty vole, až sežere karbanátky se střepama? Co to udělá s jeho střevama?", a poté, co na to poškozený reagoval slovy: "Co to udělá s tebou?" mu řekl: "Se mnou? Se mnou to neudělá nic, kámo. Já jsem maximálně za 5 let venku a pak to tady máš znova. Tenhle stát tě neuchrání tedyhle od toho. Doživotí za tohle nedostanu, když tam teďka přijdu s břitvou a podřežu tvojí starou, tak dostanu maximálně deset let. A s advokátama, který mám za prdelí nedostanu ani do.... Za třetinu jsem venku", ke konci téměř devítiminutového hovoru dále I. Č. za přítomnosti J. Č., která byla celému hovoru přítomna a do něj se také zapojila, vyhrožoval slovy: " Ještě jednou mi řekneš drž hubu a já tam jedu se svejma lidma, vezmu si sedum negrů, který mají AIDS a nechám to tvý starý udělat do prdele a před tvejma očima, abys věděl, co si způsobil", se svými výhružkami poté v čase 21:19 hod pokračoval prostřednictvím sms zpráv zaslaných I. Č. z telefonního čísla XY, kdy napsal: "Chceš se mnou VÁLKU? potom si uvědom, že válka trvá do vyhlášení KAPITULACE protivníka...Zádný trest, který bych nemohl dostat není tak dlouhý aby mojí odplatu nemohl poznat TY,TVOJE DĚTI nebo klidně DĚTI jejich děti, Jediné co vás ochrání je ÚSTAVNÍ LÉČBA tý sracky. Buď ty dostaneš toho, co MĚ se přes rok a půl nepodařilo nebo poneseš následky svého jednání....A TO DOSTAT TU NEVDĚČNOU KURVU NA ODVIKACI LÉČENÍ V MINIMÁLNÍ DOBĚ sMĚSICU. Jasný? Potom tu je spoustu dalších srandicek....ZRUŠENÍ INSOLVENCE???! (s uvedením emoji). EXETURI V TVÉM DOMĚ, JENOM PROTO ŽE TAM OFICIÁLNĚ BYDLÍ FEŤACKÁ KURVA. Sranda ne????????????????", svými výhružkami tak F. K. vzbudil v poškozených J. Č. a I. Č. důvodnou obavu z jejich naplnění.

2. Obviněný byl tyto trestné činy odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené I. Č. škodu ve výši 5 000 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 7 To 30/2020-387, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Nadi Kratochvílové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněný namítá, že bylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 2, čl. 2, čl. 4, čl. 10, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 7 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Napadenému rozsudku, který považuje za nesprávný a nezákonný, a jemu přecházejícímu řízení vytýká, že skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, soud nepřihlédl k důkazům obhajoby, hodnotil jen důkazy v jeho neprospěch. Odsouzen byl v rozporu se zásadou in dubio pro reo, čímž byla porušena jeho základní práva. Uložený trest je nepřiměřený.

6. Podle jeho mínění přistoupil odvolací soud rozdílně ke skutečnostem, které svědčily v jeho prospěch a neprospěch. Jeho obhajoba nebyla připuštěna. Ke skutku pod bodem 1. výroku o vině obviněný uvádí, že nalézací soud měl k dispozici pouze tři prameny důkazů – kamerový záznam, výpověď poškozené a jeho výpověď, přičemž on sám vše popírá. Závěry soudů obou stupňů nejsou prokázány dostatečně hodnověrnými důkazy. Soudy některé důkazy ani neprovedly. Má za to, že soud prvního stupně zkreslil obsah kamerového záznamu. Do úst jsou mu vkládána slova, která nikdo neslyšel a ani poškozená je neuváděla. V nepřesnosti interpretace kamerového záznamu obviněný shledává extrémní rozpor mezi tím, co je z důkazů patrné a jaká skutkové zjištění na tomto důkazu staví soudy. K tomuto předkládá vlastní interpretaci záznamu a uvádí, že je prakticky nemožné dovodit, že poškozené vyhrožoval, když se podle něho nebránila a nijak negativně nereagovala. Záznam je navíc bez zvuku a slova, která měl vyslovit, jsou jen údaji poškozené. Další tvrzení soudu prvního stupně nevyplývají z kamerových záznamů a ani poškozená o nich nehovoří.

7. Podle dovolatele nebyla naplněna skutková podstata trestného činu vydírání. Považuje za důležité, že poškozená nezmínila incident se sklenicí v telefonátu na tísňovou linku a vznáší otázku, jestli měla poškozená obavy a zdali důvodně. Za neprokázané má, o jakou pohrůžku se mělo jednat a co měla poškozená konat, opomenout nebo trpět. Uvedené nelze dovodit ze záznamu. Stojí tak slovo proti slovu. Za nelogické považuje, aby ji nutil, aby mu nelhala, když znal pravdu od své sestry. Pokud jde o SMS zprávy v dopoledních hodinách, pro tyto nejsou žádné důkazy. Další kamerové záznamy nebyly policejním orgánem ani soudem vyhodnoceny. Poškozená měla příležitost vyhledat pomoc, ale neučinila tak. Jedná se o její mstu. Ona sama ho po incidentu vyhledávala.

8. Ke skutkům pod body 2. a 3. výroku o vině obviněný uvedl, že záznam telekomunikačního provozu na č. l. 237 neobsahuje vyhodnocení všech čísel. Odůvodnění skutku pod bodem 2. napadeného rozsudku je zcela nelogické, nepřehledné a není zřejmé, z jakých důkazů soud vycházel, když navíc tento bod rozsudku soudu I. stupně je společným odůvodněním i pro skutek pod bodem 3. rozsudku. Není zřejmé, co vzal soud za prokázané – jaké SMS a z kterých čísel měly být posílány a na základě čeho, soud dospívá k závěru, že je psal a posílal dovolatel, když se jedná o fotografie mobilního telefonu. Odvolací soud v napadeném rozsudku toto nerozebírá a neodůvodňuje.

9. Dále obviněný namítá porušení zásady in dubio pro reo vyplývající ze zásady presumpce neviny, když při existenci dvou rovnocenných skutkových verzí dal odvolací soud ve všech případech přednost té verzi, která byla pro něj nepříznivá, a to přesto, že příznivá verze byla podepřena (přinejmenším) stejně silnými důkazy. Uložený trest nadto považuje za nepřiměřeně přísný. Soudy nepřihlédly k polehčujícím okolnostem a došlo k řetězení výkonu trestu odnětí svobody. Závěrem uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k porušení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., řízení bylo vedeno jednostranně a nebylo prokázáno, že tvrzený skutek spáchal on.

10. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu podle § 265 k odst. 1 tr. ř. zrušil, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 10. 2019, č. j. 19 T 114/2019-362, a věc vrátil soudu prvého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení napadených rozhodnutí obou soudů sám ve věci rozhodl rozsudkem a zprostil ho obžaloby v plném rozsahu.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělením ze dne 26. 5. 2020 (doručeno po rozhodnutí dovolacího soudu) sdělil, že nevyužívá svého práva se k dovolání vyjádřit.

III.

Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je – s výjimkou níže označené části – přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

13. Obviněný svým dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu, resp. jeho prostřednictvím i rozsudek soudu prvního stupně, v celém rozsahu výroku o vině a na něj navazujícím výroku o trestu, protože v jeho bodě 42. vznesl námitky také ke skutku pod bodem 3. výroku o vině. Obviněný však svoje odvolání proti rozsudku nalézacího soudu podal výslovně pouze proti výroku o vině pod bodem 1. a 2., výroku o trestu a výroku o náhradě škody (viz č. l. 372). Státní zástupce proti rozsudku odvolání nepodal. Z toho důvodu byl přezkum odvolacího soudu omezen (§ 254 odst. 1 tr. ř.) pouze na obviněným výslovně napadené výroky, což uvedený soud mj. uvedl v bodě 5. svého rozsudku. Jestliže odvoláním nenapadnou část rozsudku soudu prvního stupně (bod 3. výroku o vině) odvolací soud nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat, je dovolání přípustné pouze proti těm výrokům, které soud ve druhém stupni přezkoumal (§ 265a tr. ř.). Námitky obviněného vztahující se ke skutku pod bodem 3. výroku o vině proto nelze považovat za přípustné.

IV.

Důvodnost dovolání

a) obecná východiska

14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

18. Druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.

19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení dovolání

21. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedená teoretická východiska konstatuje, že námitky obviněného neodpovídají požadavkům na hmotně právní argumentaci pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Výhrady jím vznesené (typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, předložení vlastního hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace), zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je zřejmé, že tyto námitky nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž že se jimi obviněný primárně domáhá převzetí jím nabízené verze skutkových zjištění, z níž pak mají vyvstávat pochybnosti o správnosti právní kvalifikace.

22. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.

23. Tento extrémní nesoulad totiž dovolatel shledává v posouzení kamerového záznamu, na němž byla zachycena část skutku pod bodem 1. výroku o vině. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku předložil vlastní analýzu tohoto záznamu s tím, že svoji verzi považuje za správnou, když zjištění, k nimž dospěl nalézací soud a která potvrdil odvolací soud, jsou podle jeho mínění v extrémním rozporu s tím, co je z tohoto důkazu patrné. Po zhlédnutí předmětného kamerového záznamu založeném na č. l. 223 však Nejvyšší soud shledal, že závěry učiněné nalézacím soudem nejsou v rozporu s obsahem záznamu. V předmětném čase přibližně od 19:06 hodin je na něm zcela zřejmé, že přestože obviněný poškozenou objímá, jeho jednání jí není příjemné a poškozená se opakovaně z jeho sevření snaží vymanit. Obviněný přitom několikrát zvedá sklenici, kterou drží v ruce, k obličeji poškozené, přičemž je patrné, že ta se tímto pohybem cítí ohrožena, neboť od sebe otevřenou dlaní sklenici neustále odtlačuje a zároveň se snaží svoje tělo odklonit od obviněného. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání poukazuje na nonverbální vyjádření poškozené na kamerovém záznamu, je na místě zcela souhlasit se závěry nalézacího soudu. Naopak lze uvést, že analýza, kterou obviněný předložil ve svém opravném prostředku, zachycené události vůbec neodpovídá a jeho závěry nemají v záznamu podklad. Ostatně již odvolací soud dospěl k odůvodněnému závěru, že interpretace kamerového záznamu obviněným byla jednoznačně vyvrácena výpovědí poškozené (viz str. 10 rozsudku). S uvedeným se lze plně ztotožnit, přičemž je na místě upozornit, že nalézací soud při hodnocení posuzuje všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a nelze je posuzovat pouze izolovaně, jak to činí obviněný.

24. Dovolací soud došel k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu a obviněný vznesl pouze námitky dovolacímu důvodu obsahově neodpovídající, které nevyvolaly přezkumnou činnost dovolacího soudu podle § 265i odst. 3 tr. ř. (viz shora). Následující reakce dovolacího soudu tudíž dokládá toliko to, že obviněným namítané vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit. To platí tím spíše pro ty námitky, které jsou pouze opakováním argumentace uplatněnou obviněným před soudy nižších stupňů, se kterou se tyto již vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.

25. K výroku pod bodem 1. výroku o vině obviněný vznesl námitky, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jak však bylo již uvedeno shora, tyto námitky založil na vlastní verzi skutkových událostí, k níž dospěl odlišným hodnocením provedených důkazů. To však činí jeho námitky nepodřaditelnými pod jakýkoliv z dovolacích důvodů upravených ustanovením § 265b tr. ř. Nejvyšší soud proto odkazuje především na bod 34. rozsudku nalézacího soudu, kde se posouzením viny obviněného předmětným skutkem podrobně zabýval. K jeho jednotlivým námitkám lze pouze zopakovat, že obviněný se při „svém posouzení věci“ soustředil pouze na provedený kamerový záznam a vlastní interpretaci tohoto důkazu, aniž by vzal v potaz, že ve věci byly provedeny také další důkazy. Krom jeho výslechu, jehož důvěryhodnost nalézací soud zhodnotil jako značně narušenou mj. „nekonzistentností jeho výpovědi, kdy si protiřečí a uvádí skutečnosti, u kterých je prokázán opak“ (viz bod 30. rozsudku), byl proveden také výslech poškozené, kterou naopak nalézací soud považoval za věrohodnou (viz bod 29. rozsudku). K závěru o její věrohodnosti mohl dospět mimo jiné proto, že v těch částech žalovaného jednání, které byly zachyceny na kamerový záznam, výpověď poškozené zcela odpovídala. Její výpověď proto považoval za pravdivou (bod 31. a 34. rozsudku), s čímž souhlasil i odvolací soud (str. 9 rozsudku).

26. Soud tak mohl z výpovědi poškozeného vycházet i ve vztahu ke zprávám, které jí daný den měl obviněný již v dopoledních hodinách posílat, stejně jako z obsahu jeho výhružek, kdy prvně při „incidentu se sklenicí“ požadoval, aby mu sdělila informace a poté, aby za ním šla ven, přičemž v obou případech svoje požadavky podpořil výhružkami, že v restauraci, a tedy místě jejího zaměstnání, udělá scénu, dále jí vyhrožoval fyzickým napadením a dokonce zabitím. Přestože tedy kamerový záznam neobsahuje zvukovou stopu, nalézací soud mohl vycházet z výpovědi poškozené a dospět k jednoznačnému závěru o obsahu komunikace s dovolatelem. Neuvěřil totiž ani tvrzení obviněného o údajném rozchodu a následující mstě poškozené, jak popsal v bodě 34. svého rozsudku, přičemž ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud (str. 12 rozsudku).

27. Pokud obviněný zpochybňuje, zdali z něj měla poškozená skutečně obavy, postačuje poukázat na skutečnost, že se ihned po jeho opuštění restaurace uchýlila do kuchyně a zavolala na tísňovou linku, kde si vyžádala pomoc policie. Ze záznamu jejího telefonátu jsou její obavy zcela zřetelné. Vzhledem k tomu, že první část incidentu se odehrála v místě jejího zaměstnání, kde si poškozená zřejmě nechtěla přivodit problémy, je pochopitelné, že nevyhledala pomoc ihned. Sama přitom při svém výslechu uvedla, že svoje kolegy nechtěla zatěžovat (č. l. 319). V případě druhé části, kde by měla odejít z restaurace a být s obviněným sama, je však situace odlišná. Na základě zjištění, že o pomoc požádala, nelze pochybovat o rozsahu obav poškozené. Správně tudíž nalézací soud uzavřel, že obviněný užil výhružek popsaných ve výroku o vině k tomu, aby poškozenou přinutil něco konat, a naplnil tak skutkovou podstatu daného trestného činu.

28. Ke skutku pod bodem 2. vznesl obviněný dvě námitky týkající se telefonních čísel, prostřednictvím nichž mělo k trestnému činu dojít. Zaprvé vznesl opakovaně námitku stran vyhodnocení telekomunikačního provozu na č. l. 237, s níž se bezezbytku vypořádal odvolací soud na str. 12 svého rozsudku. Nejvyšší soud na jeho odůvodnění plně odkazuje. Zadruhé dovolatel namítl, že není zřejmé, co vzal soud (myšleno nalézací) za prokázané – jaké SMS a ze kterých čísel měly být posílány, přičemž ani odvolací soud se k tomu podle něj blíže nevyjádřil. Předně je třeba poukázat na fakt, že odvolací soud se s touto námitkou vypořádal na str. 8 svého rozsudku. Doplnit lze, že text několika SMS zpráv a související telefonní čísla jsou součástí popisu tohoto skutku. Rekapitulovány jsou dále nalézacím soudem v bodech 19. a 20. rozsudku. Samotné odůvodnění nalézacího soudu, kde vyložil důvody, proč dospěl k jednoznačnému závěru, že autorem všech zpráv byl obviněný, přestože doznal pouze použití dvou z těchto telefonních čísel, lze nalézt v bodě 37. Zde nalézací soud uvádí, že autorství obviněného dovodil „z výrazových prostředků, obsahu SMS zpráv, doby jejich přijetí, celkového kontextu i skutečnosti, že poškozená I. Č. popřela, že by jí takové zprávy chodily i od někoho jiného než od obžalovaného…“. Poškozená při svém výslechu v hlavním líčení dne 11. 9. 2019 potvrdila, že v případě všech uvedených čísel a vyfocených zpráv má za to, že pocházejí od obviněného, protože všechny odpovídaly zprávám, které jí od něho chodily. Takové zprávy jí posílal pouze on a výslovně přitom zmiňuje také telefonní číslo, na které odkazoval obviněný (viz č. l. 318).

29. Pokud jde o námitky stran porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nutno uvést, že tato nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, jestli jsou např. návrhy stran na doplnění dokazování opodstatněné, či mají toliko okrajový, nepodstatný význam. Provedené důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

30. Dovolatel dále namítá porušení zásady in dubio pro reo. Toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Současně lze s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu dodat, že Úmluva ani Listina neupravuje úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/17.

31. S obviněným přitom nelze souhlasit v tom, že v projednávané věci jsou dvě rovnocenné skutkové verze případu. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obhajoba obviněného byla vyvrácena a za věrohodné naopak označil výpovědi ostatních svědků, především pak poškozené a jejích rodičů, kdy jejich výpovědi jsou podporovány dalšími ve věci provedenými důkazy, zvláště pak kamerovým záznamem a listinnými důkazy (bod 29. rozsudku nalézacího soudu a str. 8 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přitom uzavřel, že při hodnocení důkazu kamerovým záznamem, v kontextu s důkazem výpovědi poškozené, lze dospět k jediné možné verzi skutkového děje, a to verzi nalézacího soudu (viz str. 10 rozsudku). Není proto na místě přiklonit se k verzi pro obviněného příznivější, neboť tato byla podle nalézacího soudu vyvrácena. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).

32. Stran namítaného neprovedení všech důkazních návrhů obhajoby lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V projednávaném případě nelze dospět k závěru o existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť obviněný prostřednictvím své obhájkyně v hlavním líčení dne 30. 10. 2019 uvedl, že na provedení důkazů netrvá (č. l. 355 p. v.). Krom toho odvolací soud uvedl, že se jednalo o důkazy nadbytečné (viz str. 8 rozsudku).

33. Obviněný současně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod který podřadil námitku, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). K dovolatelovým námitkám stran nepřiměřenosti trestu, a to včetně tzv. řetězení, se přitom podrobně vyjádřil odvolací soud na str. 12 a 13 svého rozsudku.

34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly, a namítané porušení základních práv obviněného stejně jako tzv. extrémní nesoulad nebyly shledány. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru