Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 522/2003Usnesení NS ze dne 28.05.2003

EcliECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.522.2003.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 522/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2003 dovolání obviněného L. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 4 To 323/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 41/2002, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. K. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný L. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 2 T 41/2002, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci. Tímtéž rozsudkem byl poškozený M. S. podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného L. K., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 4 To 323/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno shodně dne 7. 11. 2002 jak Městskému státnímu zastupitelství v Brně, tak obviněnému L. K. i jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. V. R.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. u Městského soudu v Brně dne 3. 1. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 5. 2003.

Obviněný L. K. opřel podaný mimořádný opravný prostředek výslovně o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť odvolací soud rozhodl podle názoru obviněného o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění podaného dovolání obviněný L. K. zdůraznil, že ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu podrobně poukázal na vady tohoto rozhodnutí i na nedostatky, které jeho vydání předcházelo, včetně výrazného rozporu v právní větě rozsudku s použitou právní kvalifikací. Odvolací soud však tyto skutečnosti přešel bez povšimnutí a podle mínění dovolatele tím porušil ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu.

V petitu svého dovolání proto obviněný L. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle § 265k tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručila dne 7. 4. 2003 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu a adekvátní upozornění zaslala předsedkyně senátu též obviněnému a jeho obhájci.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného L. K., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 15. 10. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému L. K. i jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. V. R., doručen dne 7. 11. 2002. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Městského soudu v Brně dne 3. 1. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Pokud dovolatel výslovně uplatnil v podaném dovolání výhradně dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, je třeba především uvést, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb., ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 je dovolací důvod původně vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uveden v novém znění pod ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dovolatel zřejmě tuto změnu přehlédl, nicméně z jeho argumentace je zřejmé, že se domáhá přiznání zákonného dovolacího důvodu právě podle současně platného a účinného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a z tohoto zřetele proto Nejvyšší soud podané dovolání posuzoval.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění účinném od 24. 5. 2002 je ovšem existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod dopadá především na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy zejména umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odstavce 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění účinném od 24. 5. 2002 lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle § 253 odst. 4 tr. řádu (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).

Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Dovolání opřené o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze přitom podat také tehdy, pokud v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí napadeného dovoláním byl naplněn některý z důvodů dovolání, uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z obsahu podání obviněného L. K. však vyplývá, že se jednak existence podobného konkrétního zákonného důvodu dovolání výslovně nedomáhá, zejména však argumentuje údajným porušením ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, které žádný z uvedených dovolacích důvodů nenaplňuje.

Z dovolání obviněného L. K. je tudíž zřejmé, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve znění účinném od 24. 5. 2002, v tomto směru není žádné pochybení v napadených rozhodnutí soudům důvodně vytýkáno. S ohledem na shora rozvedené argumenty námitky obviněného materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání obviněného podané z tohoto namítaného důvodu odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu.

Ze všech shora uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. května 2003

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru