Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 515/2020Usnesení NS ze dne 19.05.2020

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.515.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 515/2020-344

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. K., nar. XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2019, č. j. 3 To 338/2019-262, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 179/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2019, č. j. 88 T 179/2018-213, byl obviněný V. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že

dne 2. 10. 2018 v době kolem 23:15 hodin společně po vzájemné dohodě s mladistvým AAAAA (pseudonym), nar. XY, nezletilými BBBBB (pseudonym), nar. XY,

a CCCCC (pseudonym), nar. XY, vyloučenými k samostatnému projednání a rozhodnutí,

v Brně na ulici XY poškozeného G. S. K., narozeného XY, napadl úderem loktem do pravého boku nejprve V. K., a když poškozený začal utíkat, zakřičel: „Běžte na něj,“ následně poškozeného dohonili na travnaté ploše u vjezdu na parkoviště a k čerpací stanici LPG na ulici XY v Brně, kde poškozeného údery do hlavy a podražením nohou srazili na zem, kde ho nezletilý BBBBB držel rukama na zemi, ležícího poškozeného pak kopali do hlavy a do páteře, přičemž ho prohledali a z levé kapsy kalhot mu odcizili mobilní telefon zn. Samsung A8, z pravé náprsní kapsy saka mu odcizili finanční hotovost ve výši 400 Kč a dále mu odcizili dárkovou papírovou tašku s lahví vína, poté z místa utekli.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 10. 2019, č. j. 3 To 338/2019-262, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vladimíra Partla dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uplatněného důvodu dovolání spatřuje (část V.) v tom, že „celé trestní řízení je postiženo zásadními vadami“, a to zejména „absencí provedení důkazů, které měly orgány činné v trestním řízení v souladu se zásadou zjištění objektivní pravdy činit“. Obviněný namítá, že nevyhověním jeho důkazním návrhům došlo k porušení jeho práva na obhajobu, přičemž opomenutí těchto důkazů a nevypořádání se s návrhy na jejich provedení mělo za následek zásah do práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

5. Dovolatel opakuje, že se zločinu, jímž byl uznán vinen, nedopustil. Usvědčován je jen svědectvím AAAAA, jenž je nevěrohodný, neboť je sám trestně stíhán v jiném řízení pro stejný skutek, a svými otisky na láhvi od vína. Vyslechnuti nebyli další údajní spolupachatelé BBBBB a CCCCC, stejně jako poškozený, jehož výslech ve stadiu přípravného řízení neproběhl procesně použitelným způsobem. Soud prvního stupně si byl této nepoužitelnosti vědom, od provedení výslechu upustil s poukazem, že neví, zda by bylo možné tento důkaz provést videokonferencí, což však je podle obviněného technicky zcela proveditelné a běžné. Podle dovolatele je povinností soudu v souladu principem kontradiktornosti provádět veškeré důkazy ke zjištění okolností skutku. Řízení jako celek lze považovat za spravedlivé, pokud jsou dány skutečnosti dostatečným způsobem vyvažující nevýhody s připuštěním důkazu výpovědí svědka, jehož obhajoba neměla možnost vyslechnout. Postupem soudů podle dovolatele došlo k porušení § 2 odst. 5 tr. ř. S oporou o odbornou literaturu z oblasti právní teorie a příslušná soudní rozhodnutí se dovolává zásady legitimního očekávání.

6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku (část VIII.) obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l tr. ř odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten námitky obviněného vznesené považuje za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, když poukazuje na to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů

8. Podle jeho hodnocení nelze v posuzované věci shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

9. Státní zástupce odkázal na skutková zjištění obou soudů, jež jsou výstižně shrnuta v odstavcích 23. – 25. rozsudku prvoinstančního soudu a 5. – 7. usnesení soudu druhého stupně. Tvrzení obsažená v dovolání podle něj mají za cíl zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, což je možné jen v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními však obviněný ani formálně neučinil předmětem svého dovolání (jak je to judikaturou vyžadováno – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), v předmětné trestní věci jej navíc ani není možné dovodit.

10. Obviněný byl i podle hodnocení státního zástupce spolehlivě usvědčen svědeckou výpovědí odděleně trestně stíhaného mladistvého spolupachatele AAAAA. O pravdivosti jeho výpovědi neměly soudy důvod pochybovat, byla-li podporována dalšími důkazy, mezi nimiž je zejména odborné vyjádření z odvětví daktyloskopie dokladující přítomnost otisku části dlaně pravé ruky obviněného na lahvi vína odcizené poškozenému a nalezené poblíž místa činu. Obviněný byl ostatně na místě zadržen policejním orgánem poté, co byl společně s dalšími pachateli identifikován poškozeným. Podle protokolu o jeho zadržení coby osoby podezřelé se přitom vůči policistům choval agresivně. U hlavního líčení odmítl vypovídat a verze události popsaná jím v přípravném řízení, podle které byl jeho výskyt na místě v podstatě náhodný a nedoprovázený protiprávním jednáním, zůstala důkazně osamocena.

11. Porušením práva na spravedlivý proces přitom není bez dalšího ani situace, kdy z různých verzí skutkového děje se soud přiklonil k verzi uvedené v obžalobě

(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Soud provádějící dokazování žádné pochybnosti o vině obviněného neměl, k čemuž dospěl po řádně provedeném dokazování. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 6 Tdo 267/2019, nebo podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 213/17).

12. Dovolací soud zásadně vychází z konečného skutkového zjištění soudů obou nižších stupňů a teprve v návaznosti na to zvažuje právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 a další). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 148/2020). Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 81/2020).

13. Pokud jde o problematiku tzv. opomenutých důkazů, státní zástupce připomenul, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny. Vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit, což se zde stalo. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.

14. Co se tedy týče namítané existence tzv. opomenutých důkazů, je podle státního zástupce nutno konstatovat, že z odůvodnění rozhodnutí obou soudů se podává, že se důkazními návrhy obviněného zabývaly a jeho návrhy zamítly, protože shledaly jejich nadbytečnost. Nemohlo tedy dojít k tvrzenému porušení práva obviněného na spravedlivý proces, kterým se obviněnému „pouze“ zajišťuje právo na takové řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000, a řada dalších).

15. Soudy si byly vědomy procesní nedokonalosti výpovědi poškozeného státního občana Polské republiky G. S. K. z přípravného řízení, a proto ji jako důkaz nepoužily. Další výslech tohoto cizince, jenž se kvůli zdravotním potížím a obavám o bezpečnost odmítl dostavit k soudu do ČR, pak vyhodnotily s přihlédnutím k celkové důkazní situaci jako nadbytečný, což řádně odůvodnily. Dostatečně zdůvodnily i neprovedení důkazu výslechy nezletilců podílejících se na inkriminovaném skutku (tj. CCCCC a BBBBB), kteří jsou oba dlouhodobě na útěku z výchovného ústavu. Nalézací soud provedl důkaz mimo jiné usneseními policejního orgánu o odložení věci ve vztahu k nim pro nedovršení patnáctého roku věku v kritickém čase. Nebylo možné nikterak předpokládat, že všechny tyto výslechy, jež by musely vést k zbytečnému prodlužování vazebně vedeného trestního řízení, by mohly přivodit jakýkoliv zvrat v celkové důkazní situaci. Tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení byly důkazy navrhovány, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno, resp. vyvráceno (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01). Nemohlo tak dojít k narušení práva na obhajobu, ani zásady kontradiktornosti řízení.

16. Pokud jde o část dovolání označenou „Zásada legitimního očekávání“, není z ní podle státního zástupce patrné, k čemu tam obsaženými citacemi a teoretickými rozbory obviněný směřuje. Takovéto ryze obecné argumenty nemohou být předmětem podrobného přezkumu v dovolacím řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 330/2015). Nejvyšší soud taktéž není povinen a v podstatě ani oprávněn za obviněného neurčité námitky domýšlet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 937/2017).

17. Podle státního zástupce obviněný fakticky uplatnil, byť nikoli výslovně, též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to zjevně v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

18. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i v případě vydání jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]

III.

Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

a) obecná východiska

20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení dovolání

26. Námitky vznesené dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku nelze považovat ani za formálně vyhovující deklarovanému důvodu dovolání. Obviněný totiž nevznáší jedinou námitku, kterou by bylo lze považovat za hmotně právní povahy. Jeho argumentace se neupíná k tomu, aby poukázala na údajnou neodůvodněnost hmotně právní subsumpce soudy zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení trestního zákoníku (nesprávnost hmotně právního posouzení zjištěného skutku) či na jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

27. Poukazuje-li obviněný na to, že se skutku nedopustil („nesouhlasí především se závěry soudu I. stupně, že by se dopustil zločinu loupeže tak, jak je uvedeno v rozhodnutí“), pak je zjevné, že podstatou jeho nesouhlasu jsou závěry skutkové. Tvrdí-li, že je řízení zatíženo „zásadními vadami“, resp. namítá-li porušení § 2 odst. 5 tr. ř., poté uplatňuje námitky procesní. Takto zaměřené výhrady vůči rozhodnutím soudů nižších stupňů nemohou vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť k přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. může Nejvyšší soud přistoupit až poté, co dospěje k závěru, že námitky dovolatele opravdu po obsahové stránce naplňují jím uplatněný důvod dovolání. Ve věci posuzované tomu tak není. Následující stručné shrnutí proto Nejvyšší soud činí jen proto, aby vyložil, že odsouzením obviněného nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

28. K otázce tzv. opomenutých důkazů se vyjádřil již státní zástupce, na jehož zhodnocení lze odkázat. Soudy obou stupňů naznaly, že pro jejich rozhodnutí je dostačující okruh důkazů provedených nalézacím soudem. K provedení důkazů navržených obviněným proto pro jejich nadbytečnost nepřistoupily. Možnost samostatného posouzení této otázky (tj. rozsahu nezbytných důkazů) je výrazem nezávislost soudů, který není nikterak vázán procesními návrhy stran. Povinností soudů je toliko svůj přístup v dostatečném rozsahu vyložit, což se stalo.

29. Porušení práva na spravedlivý proces nemůže založit fakt, že „byly činěny neprocesní úkony a nebyly provedeny důkazy výslechem osob, které odsouzený prostřednictvím svého obhájce navrhoval“. Otázka neprovedených důkazů již byla vyložena. K zásahu do práva na spravedlivý proces by došlo, pokud by soudy své rozhodnutí založily na důkazu či důkazech, jejichž provedení by zakládala vážná procesní vada. Za tu by bylo možno považovat využití rozhodujícího důkazu („decisive evidence“), který nebyl proveden za podmínek kontradiktornosti, případně důkazů, při jejichž opatření či provedení by nebyly dodrženy podmínky zákonem formulované. Brojí-li obviněný proti procesní použitelnosti výpovědi poškozeného ze stadia přípravného řízení, pak je třeba jeho námitku pokládat za zcela irelevantní, neboť soudy tuto výpověď nevzaly za důkazní podklad, na němž založily výrok o jeho vině.

30. Namítá-li obviněný, že všechny důkazy svědčící v jeho neprospěch je zásadně třeba provést „při veřejném přelíčení“, poté nezbývá než konstatovat, že soud prvního stupně se opřel jen o ty důkazy, které provedl v hlavním líčení. Poukazuje-li obviněný, že „nelze výpověď nepřítomného svědka v zásadě považovat za výlučný nebo rozhodující důkaz viny“, poté je nezbytné zopakovat, že odsuzující výrok není založen na procesní výpovědi poškozeného, ale na výpovědi spoluobviněného a ji podporujících důkazech. Dovolacímu soudu nepřísluší, aby se vyslovoval k otázce věrohodnosti svědecké výpovědi AAAAA, resp. nemá důvod zaujmout k ní odlišný přístup, zejména je-li v podstatě jedinou příčinou jejího zpochybnění dovolatelem poukaz na vedení trestního stíhání svědka pro týž skutek.

31. Vzhledem k dosud uvedenému lze uzavřít, že odsouzení obviněného není důsledkem nesprávné realizace důkazního řízení. Rozhodnutím obou soudů nelze přičítat vady, jejichž existenci tvrdí dovolatel („provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru“, „odsouzený rozhodně nesouhlasí se závěry, … že odvolací soud dle ustanovení § 254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněně všech oddělitelných výroků …“). Odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů splňují požadavky formulované ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. (rozsudek), či § 134 odst. tr. ř. (usnesení).

32. Stran části VII. dovolání („Zásada legitimního očekávání“) lze odkázat na vyjádření státního zástupce. Ve shodě s ním, ani dovolacímu soudu není zcela zřejmé, v jaké souvislosti na tuto zásadu dovolatel odkazuje. Proto se je možno vyjádřit jen tako:

a) Uvedené zásadě neodporuje to, že soudy závěr o vině dovolatele založily „jen“ na výpovědi svědka AAAAA a dalších soudy odkazovaných důkazech a poznatcích, neboť ani podle Ústavního soudu není vyloučeno, aby takový závěr byl vysloven na usvědčující výpovědi pouze jediného přímého svědka. Svědek AAAAA takovým přímým svědkem je, neboť jako osoba na spáchání činu participující podal výpověď, jež je přímým důkazem (ve výpovědi jsou obsaženy údaje o jednání dovolatele, které je předmětem právního posouzení). Tuto výpověď soud provedl při dodržení zásady bezprostřednosti (svědek soudem osobně vyslechnut) a za podmínek kontradiktornosti (v přítomnosti obviněného a jeho obhájce).

b) K požadavku, aby obdobné případy byly posouzeny obdobně, lze přičinit poznámku, že samotný dovolatel nevymezuje, v čem by tento požadavek měl být porušen. Dodat lze jen tolik, že skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, z nichž plyne, že samotný dovolatel se podílel na fyzickém napadení poškozeného, které bylo vedeno úmyslem zmocnit se jeho věcí, odůvodňuje posouzení jeho činu jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Toto posouzení se nikterak nevymyká z právního posouzení jiných typově odpovídajících případů.

c) Z dovolací argumentace obviněného není seznatelné, v čem má spočívat překvapivost vydaných rozhodnutí a zda a v jaké souvislosti je namítána. Již proto se k ní dovolací soud nemůže vyjádřit. Jak též upozornil státní zástupce, jeho úkolem není obecně formulované a nejasné námitky dovolatele domýšlet, případně formulovat, a posléze na takto nově vznesené konkrétní výhrady reagovat.

V.

Způsob rozhodnutí

33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Ve své argumentaci neuplatnil nic, co by vedlo dovolací soud k závěru, že vydáním odsuzujícího rozhodnutí došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

34. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 5. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru