Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 483/2004Usnesení NS ze dne 20.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.483.2004.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 483/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovolání obviněného J. W., , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 739/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 22/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný J. W. byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 1 T 22/2003, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 19. 12. 2002 kolem 18.00 ve V., okres P., na silnici I. třídy č. 4 před křižovatkou ulic P. – K. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Audi SPZ, které nebylo řádně osvětleno, při jízdě ve středním pruhu směrem na S. v km 128,5 uvedené silnice srazil na řádně vyznačeném a dopravní značkou označeném přechodu pro chodce zprava na levou stranu vozovky ve směru jeho jízdy přecházející chodkyni Ž. P., a způsobil jí zejména mnohočetné zlomeniny obou ramének kosti stydké oboustranně, vertikální zlomeninu kosti křížové, zlomeninu levé lopatky kyčelní, zhmoždění plic vlevo, rozsáhlé oděrky v bederní krajině, odřeniny na obou kolenech a levém lokti, zhmoždění levého kolena, s dobou léčení v trvání od 3 do 6 měsíců.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu dva a půl roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené Ž. P., částku 7.391,- Kč. Proti rozsudku podal obviněný J. W. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 3 To 739/2003, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2003, podal obviněný J. W. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Domnívá se, že v řízení, které bylo proti němu vedeno, byly dány důvody nutné obhajoby uvedené v § 36 odst. 2 tr. ř. a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném právním posouzení. Je přesvědčen, že při zjišťování skutkového stavu obecné soudy pochybily, pokud neprověřily jeho obhajobu, že k nehodě došlo pro technickou závadu na jeho vozidle, která se projevila tím, že kvůli špatnému osvětlení vozovky před vozidlem neviděl na přechodu chodkyni. Závadu by byl schopen vnímat teprve při zásadní změně světelných poměrů na silnici, např. při vjetí vozidla do prostoru, který nebyl osvětlen lampami veřejného osvětlení. K tomu však nedošlo, protože se již střetl s chodkyní. Dále obviněný poukázal na to, že na automobilu měl dne 27. 1. 2003 znovu stejnou závadu, při které při přepnutí světel z dálkových na tlumená zůstala svítit pouze světla tzv. parkovací. Při opravě mu bylo sděleno, že tento typ automobilu takovými závadami trpí. K prokázání této skutečnosti navrhl provedení výslechu svědka A. P. a znalecké zkoumání předmětného dílu elektroinstalace, který vykazoval stejnou technickou závadu, jaká vznikla při dopravní nehodě. Protože P. Č. r. náležitě nezachytila situaci na místě dopravní nehody, jak na to poukázal i soud prvního stupně, bylo podle jeho názoru zapotřebí k řádnému zjištění skutkového stavu, aby se soudy zabývaly touto obhajobou. Podle jeho názoru i poškozená nese určitý díl viny na způsobené nehodě, protože není možné, aby neviděla jeho automobil přijíždět v takové vzdálenosti před přechodem a nemohla reagovat alespoň pohledem a přesvědčit se, zda jí dává přednost. Obviněný považuje závěr obou soudů o tom, že se jako řidič dopustil porušení důležité povinnosti, za závěr spočívající na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že jako osoba neznalá poměrů při vedení trestního řízení před trestními orgány České republiky se nebyl schopen řádně hájit, neboť neovládá český jazyk a v důsledku stresu po nehodě nebyl schopen si tyto skutečnosti uvědomit, takže u něho byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř.

Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v plném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. W. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jedná se tudíž o situaci, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř. a obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom vůbec žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněné ve sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.).

U obviněného J. W. nebyly dány důvody nutné obhajoby uvedené v § 36 odst. 1 tr. ř., neboť nebyl v době konání trestního řízení ve vazbě, ve výkonu trestu nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu [§ 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Nebyl ani zbaven způsobilosti k právním úkonům a jeho způsobilost k právním úkonům nebyla ani omezena [§ 36 odst. 1 písm. b) tr. ř.] a rovněž nešlo v jeho případě o řízení proti uprchlému [§ 36 odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný musí mít také obhájce tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit (§ 36 odst. 2 tr. ř.) Pochybnosti o způsobilosti se hájit mohou vzniknout např. u obviněných, u nichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných, anebo u obviněných, kteří neumí číst a psát. Takovým důvodem může být i právní nebo skutková složitost projednávané věci nebo okolnost, že obviněný nemá obhájce, ač spoluobviněný, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy prvního obviněného, má dva specializované obhájce, atd.

Jestliže obviněný neovládá český jazyk, není to důvodem pro nutnou obhajobu, jak je zřejmé z ustanovení § 36 tr. ř. Obviněný, který prohlásí, že neovládá český jazyk, je však oprávněn používat v trestním řízení svého mateřského jazyka (§ 2 odst. 14 tr. ř.). Proto je povinností orgánů činných v trestním řízení přibrat tlumočníka (§ 28 odst. 1 tr. ř.), což se v případě obviněného J. W. také stalo ihned po zahájení trestního stíhání (č. l. 22 spisu). Obviněný byl při prvním výslechu dne 19. 12. 2002 v přítomnosti tlumočníka poučen, že má právo zvolit si obhájce a sdělil, že obhájce nežádá. Protože orgány činné v trestním řízení nezjistily žádné výše uvedené skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že existují pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit (§ 36 odst. 2 tr. ř.), nebylo jejich povinností ustanovit mu obhájce, za situace, kdy byl řádně poučen, že si může obhájce zvolit na plnou moc. Proto byla námitka, v níž obviněný spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., shledána zjevně neopodstatněnou.

K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. W. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, s jehož skutkovými zjištěními se ztotožnil i odvolací soud.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný J. W. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že soudy prvního i druhého stupně se dostatečně nevěnovaly závadě na technickém stavu jeho vozidla. Stejnou povahu má i námitka obviněného, týkající se spoluzavinění poškozené Ž. P. Závadou na technickém stavu vozidla a spoluzaviněním poškozené se zabývaly velice podrobně soudy prvního i druhého stupně. Možný vliv technické závady pro vznik nehody shledaly nepodstatným a rovněž došly k závěru, že poškozená náhle do vozovky nevkročila.

Obviněný J. W. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soudy nesprávně právně posoudily skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, které se staly podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Protože dovolání obviněného bylo opřeno i o námitku, která by za jiných okolností mohla být dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale tuto námitku Nejvyšší soud shledal z výše uvedených důvodu neopodstatněnou, dovolání obviněného J. W. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. května 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Vypracoval

JUDr. Jiří Šoukal

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru