Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 453/2011Rozsudek NS ze dne 06.10.2011

HeslaPodvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.453.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 250 odst. 1 tr. zák.

§ 250 odst. 3 písm. b) tr. zák.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 182/12
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 453/2011-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne

6. října 2011 o dovoláních, která podali obvinění Ing. Z. D., a Ing. M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 247/2007, takto:

I.

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e k dovolání obviněného Ing. Z. D. zrušuje ve vztahu k tomuto obviněnému a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. též ve vztahu k obviněnému Ing. M.P. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, ve výroku, jímž byli tito obvinění podle § 228 odst. 1 tř. ř. zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozeným MUDr. I.K., a MUDr. I.K., na náhradě škody částku 1.091.743,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných, a dále ve výroku, jímž byli poškození MUDr. I. K., a MUDr. I.K., odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II.

Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněným Ing. Z.D. a Ing. M.P. se podle § 228 odst. 1 tř. ř. ukládá povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozeným MUDr. I. K., a MUDr. I.K., společně a nerozdílně oprávněným na náhradě škody částku 739.900,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, dále pak oba obvinění od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškození MUDr. I. K. a MUDr. I. K. odkazují se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

III.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 5 T 247/2007, byli obvinění Ing. Z. D. a Ing. M.P. uznáni vinnými dvěma trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. Z. D. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného stanovení dohledu. Obviněnému Ing. M.P.byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 95 T 170/2006, uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu. Dále byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 95 T 170/2006, jakož i všechny další výroky na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli jmenovaní obvinění zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně nahradit poškozeným V.J. škodu ve výši 2,245.368,- Kč, L. Z. a Ing. M. Z. škodu ve výši 1,181.710,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % obviněný Ing. M.P. od 28. 5. 2007, obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007 do 31. 6. 2007 a oba dále od 1. 7. 2007 ve výši 9,75 % do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení se dále mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obviněných, poškozenému MUDr. I.K.a MUDr. I. K. částku ve výši 1,091.743,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 %, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007, obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007 do 31. 6. 2007 a oba dále od 1. 7. 2007 ve výši 9,75 % do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení se dále mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obviněných, a poškozenému P. Š. a M. Š. čásku ve výši 1,085.404,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. J., L.Z., Ing. M. Z., MUDr. I.K. a MUDr. I. K. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. Z. D. a Ing. M. P., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Ing. Z. D. a Ing. M.P. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 4 ZT 341/2007, z dvojnásobného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že „1a) dne 26. 6. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o, uzavřeli v sídle společnosti s poškozenou V. J., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B. – Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškozená uhradila v sídle společnosti dne 16. 6. 2003, při podpisu rezervační smlouvy, částku 255.000,- Kč, v průběhu roku 2003 uhradila tři splátky dle sjednaného splátkového kalendáře a následně dne 4. 6. 2004 uhradila částku ve výši 1.200.000,- Kč mimo splátkový kalendář, a to na základě žádosti obžalovaného P., který přislíbil postavení garáže mimo rámec uzavřené smlouvy o dílo, dále provedla poškozená od konce roku 2004 do 15. 7. 2005 úhrady pěti splátek, kdy celkem zaplatila na zálohách společnosti Pilgram, s. r. o., částku ve výši 2.549.000,- Kč, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 303.632,- Kč, čímž měla být poškozené V. J., způsobena škoda ve výši 2.245.368,- Kč,

1b) dne 1. 8. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými L. Z., a Ing. M. Z., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B. – Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005 a poškození uhradili dne 4. 7. 2003 v sídle společnosti částku 550.000,- Kč, po podpisu rezervační smlouvy ze dne 2. 7. 2003, a dále uhradili v sedmi splátkách v období od 4. 7. 2003 do 6. 10. 2005 společnosti Pilgram, s. r. o., zálohy v celkové výši 2.434.628,- Kč, přičemž na opakované žádosti obžalovaného P. uskutečnili ve dnech 3. 12. 2004 a 14. 12. 2004 mimořádné platby záloh ve výši 264.000,- Kč a 300.000,- Kč mimo splátkový kalendář, za což jim obžalovaný P. sliboval urychlení výstavby, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření č. 092-2007, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 1.252.918,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům Z., způsobena škoda ve výši 1.181.710,- Kč,

přičemž smlouvy o dílo obžalovaní od počátku uzavírali s vědomím, že spol. Pilgram, s. r. o., nebude schopna, vzhledem ke své špatné ekonomické situaci, postavit rodinné domy ve sjednaných termínech a rozsahu a peněžní prostředky, vybrané od poškozených, použijí k jinému účelu, než bylo dohodnuto v uzavřených smlouvách, čímž uvedli poškozené v omyl a způsobili na jejich majetku celkovou škodu ve výši 3.427.078,- Kč,

2a) dne 28. 4. 2004 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými MUDr. I. K., a MUDr. I. K., smlouvu o dílo na zhotovení stavby č. 4/2004, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z.k.“, nacházející se v kat. území B. – Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškození uhradili dne 17. 10. 2003 částku 382.000,- Kč při podpisu rezervační smlouvy, dále uhradili do 21. 10. 2005 společnosti Pilgram, s. r. o., na zálohách částku ve výši 1.509.579,- Kč a na žádost obžalovaného P. v říjnu roku 2005 uhradili částku 320.000,- Kč mimo splátkový kalendář, neboť jim bylo přislíbeno urychlení výstavby, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle odborného vyjádření, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 417.836,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům K., způsobena škoda ve výši 1.091.743,- Kč,

2b) dne 14. 5. 2004 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými P. Š., a M. Š., smlouvu o dílo na zhotovení stavby č. 13/2004, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B.- Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž poškození uhradili po podpisu rezervační smlouvy ze dne 30. 1. 2004, převodem z účtu částku ve výši 57.276,- Kč a dále uhradili dne 29. 11. 2004 společnosti Pilgram, s. r. o., na zálohách částku v celkové výši 1.394.237,- Kč, avšak stavba rodinného domu nebyla ve sjednaném termínu dokončena a dle znaleckého posudku, vypracovaného znaleckým ústavem Česká znalecká, a. s., byla stanovena hodnota nedokončené stavby rodinného domu částkou 308.833,- Kč, čímž měla být poškozeným manželům Š., způsobena škoda ve výši 1.085.404,- Kč,

přičemž smlouvy o dílo obžalovaní od počátku uzavírali s vědomím, že spol. Pilgram, s. r. o., nebude schopna, vzhledem ke své špatné ekonomické situaci, postavit rodinné domy ve sjednaných termínech a rozsahu a peněžní prostředky, vybrané od poškozených, použijí k jinému účelu, než bylo dohodnuto v uzavřených smlouvách, čímž uvedli poškozené v omyl a způsobili na jejich majetku celkovou škodu ve výši 2.177.147,- Kč“.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozené V. J., L. Z., Ing. M. Z., MUDr. I. K., MUDr. I. K., P. Š. a M. Š. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podala v neprospěch obou obviněných dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Usnesením ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 483/2010, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 8 To 234/2009, zrušil, současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ve věci tedy znovu rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, obviněné Ing. Z. D.a Ing. M. P. uznal vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchali tím, že „1a) dne 26. 6. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., (dále jen spol. Pilgram, s.r.o.), uzavřeli v sídle společnosti s poškozenou V. J., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B.- Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž nejpozději ke dni 31. 3. 2005 oba obžalovaní věděli o ekonomickém zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o., ovšem tento pravý stav poškozené nesdělili a nadále ji utvrzovali v přesvědčení, že výstavba má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována, a takto po dni 31. 3. 2005 vylákali pod záminkou dostavby rodinného domu od poškozené dne 17. 6. 2005 částku 60.000,- Kč, dne 20. 6. 2005 částku 19.000,- Kč a 15. 7. 2005 částku 48.000,- Kč, čímž byla poškozené V. J., způsobena škoda ve výši 127.000,- Kč,

b) dne 1. 8. 2003 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými L. Z., a Ing. M.Z., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B. – Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž nejpozději ke dni 31. 3. 2005 oba obžalovaní věděli o ekonomickém zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o., ovšem tento pravý stav poškozeným nesdělili a nadále je utvrzovali v přesvědčení, že výstavba má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována, a takto po dni 31. 3. 2005 vylákali pod záminkou dostavby rodinného domu od poškozených dne 2. 5. 2005 částku 153.000,- Kč, dne 20. 5. 2005 částku 305.000,- Kč a dne 6. 10. 2005 částku 307.500,- Kč, čímž byla poškozeným manželům Z., způsobena škoda ve výši 765.000,- Kč,

2a) dne 28. 4. 2004 v B., jako jednatelé spol. Pilgram, s. r. o., uzavřeli v sídle společnosti s poškozenými MUDr. I.K., a MUDr. I. K., smlouvu o dílo na zhotovení stavby, jejímž předmětem byla dodávka stavby rodinného domu v lokalitě „Z. k.“, nacházející se v kat. území B.- Ž. na pozemku, s termínem dokončení stavby v prosinci roku 2005, přičemž nejpozději ke dni 31. 3. 2005 oba obžalovaní věděli o ekonomickém zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o., ovšem tento pravý stav poškozeným nesdělili a nadále je utvrzovali v přesvědčení, že výstavba má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována, a takto po dni 31. 3. 2005 vylákali pod záminkou dostavby rodinného domu od poškozených dne 4. 7. 2005 částku 82.700,- Kč, dne 5. 7. 2005 částku 82.700,- Kč, dne 14. 9. 2005 částku 100.000,- Kč, dne 15. 9. 2005 částku 95.000,- Kč a 59.500,- Kč a dne 21. 10. 2005 částku 320.000,- Kč, čímž byla poškozeným manželům K., způsobena škoda ve výši 739.900,­- Kč“.

Za tento trestný čin odvolací soud každého z nich odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. oba obviněné zavázal k povinnosti zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozeným V. J. částku 127.000,- Kč, Ing. M. Z.částku 765.000,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z.D.od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M.P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných, a dále MUDr. I. K. a MUDr. I. K. částku ve výši 1.091.743,- Kč s 9, 5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozené V. J., Ing. M.Z., MUDr. I.K. a MUDr. I. K. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněné Ing. Z. D. a Ing. M. P. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 4 ZT 341/2007 pro skutek v rozsudku popsaný, jímž se měli dopustit trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozené P. S. a M. Š. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podali obvinění Ing. Z. D. a Ing. M. P.dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný Ing. Z.D. uvedl, že si je vědom skutečnosti, že odsuzující výrok byl odvolacím soudem vynesen poté, co byl k takovémuto rozhodnutí víceméně zavázán rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale že má za to, že soud druhého stupně učinil své rozhodnutí poněkud unáhleně. Poznamenal, že Nejvyšší soud sice konstatoval, že obvinění si museli být po 31. 3. 2005 vědomi, že společnost Pilgram, s.r.o. nebude schopna dostát svým závazkům a tuto skutečnost poškozeným neoznámili, nespecifikoval však, kdo z obviněných dále s poškozenými jednal a vybíral další zálohy. Namítl, že Krajský soud v Brně dal toto jednání bez jakékoliv bližší individualizace za vinu oběma obviněným, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Zdůraznil, že nikdo z poškozených se výslovně nezmiňoval o aktivní účasti jeho osoby u jednání o dalších zálohách po datu 31. 3. 2005 s tím, že nelze připustit úvahy o tom, že by snad jeho pasivita měla být posuzována jako nepřímý úmysl. Podotkl, že nepřímý úmysl není možno jen předpokládat, je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat, resp. že ze samotného opomenutí povinného jednání nelze automaticky dovozovat též existenci srozumění pachatele s porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákonem. Sama lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09). Podle jeho slov také ani soud druhé instance a ani Nejvyšší soud neřešil, zda jednání obviněných nenaplňuje spíše zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu předlužení podle § 256c tr. zák.

Stran výroku o náhradě škody pak prohlásil, že si je vědom, že tento je plně odvislý od výroku o vině, ovšem i v případě, že by snad mělo být dovolání v části týkající se výroku o vině neúspěšné, je nutno napravit minimálně nesoulad mezi tím, že ve výroku 2a) u poškozených manželů K. je obviněnými způsobená škoda vyčíslena částkou 739.900,- Kč, kdežto ve výroku o náhradě škody jsou obvinění zavázáni uhradit těmto poškozeným škodu ve výši 1.091.743,- Kč s příslušným úrokem z prodlení. V tomto ohledu tak podle něho nelze konstatovat, že by dosavadní trestní řízení dalo dostatečný podklad pro přiznání nároku na náhradu škody (pro závěr o tom, že škoda vznikla a v jaké výši). Uzavřel, že byl odsouzen k náhradě škody, ačkoliv nebyly splněny zákonné předpoklady pro přiznání náhrady škody v adhezním řízení, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1320/08).

Z těchto důvodů obviněný Ing. Z. D. Nejvyššímu soudu navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný Ing. M. P. v dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť tento nevzal v potaz teoreticko - právní strukturu trestně právní odpovědnosti a nezabýval se namítaným nedostatkem subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu. Konkretizoval, že odvolací soud nevzal v úvahu ISO 9001, na jehož základě byl Ing. Z. D. výrobním ředitelem, zatímco on byl projektantem, resp. neřešil otázku, kdo disponoval s peněžními prostředky a kdo rozhodoval o úhradě odběratelsko-dodavatelských vztahů. V této souvislosti soudu vytkl, že nevzal v potaz výpověď svědkyně J., z níž vyplývá, že o těchto otázkách rozhodoval Ing. D., popř. že zamítl návrh na provedení důkazů výslechem Ing. F. Soud také nezvážil skutečnost, že v důsledku úpadku společnosti Pilgram, s.r.o. de facto vznikla škoda ve výši cca 500.000,- Kč jeho dceři MUDr. S.P., jež byla se svým tehdejším přítelem jedním ze stavebníků. Prohlásil, že se po celou dobu (i po 31. 3. 2005) usilovně zasazoval, aby byl projekt výstavby RD v Ž. úspěšný (viz pohyb jednotlivých položek v účetnictví společnosti Pilgram, s.r.o.), stavební činnost však, bohužel, nebyla s ohledem na následnou špatnou finanční situaci, která ale nebyla v okamžiku uzavírání jednotlivých smluv a výběru záloh patrná, dokončena. Vyslovil názor, že je možné, že v důsledku úpadku společnosti Pilgram, s.r.o. byli poškození poškozeni na svých majetkových právech, ale že se jedná o ryze soukromoprávní záležitost (nezdařil se podnikatelský záměr), neboť v době uzavírání jednotlivých smluv o dílo nevěděl, že předmětné smlouvy v budoucnu nemusí být realizovány. Stran výběru řádných záloh na dostavbu rodinných domů po 31. 3. 2005 poznamenal, že v této době již věděl, že společnost Pilgram, s.r.o. má značné finanční potíže, ale že potřeboval oběžná aktiva na dostavbu prvních rodinných domů tak, aby došlo k dorovnání ceny díla za jednotlivé domy a k dokončení výroby dalších rozestavěných domů. Dospěl k závěru, že jelikož ekonomickým aspektům nerozuměl, neboť finanční řízení společnosti měl na starosti spoluobviněný Ing. D., dopustil se předmětného jednání z nedbalosti nevědomé. Dodal, že kdyby mu byla prokázána vědomostní složka, pak mu v žádném případě není možné prokázat úmysl způsobit poškozeným škodu či lhostejnost, zda jim škodu způsobí. Škodu způsobit rozhodně nechtěl. V této souvislosti argumentoval, že mj. podle znaleckého posudku Ing. L. byla ekonomická situace podniku v době uzavírání smluv o dílo (léta 2003 - 2004) vážnější, nicméně společnost byla schopna nadále realizovat projekty a fungovat - plnit své závazky, realizovat stavby atd. a nic nenasvědčovalo jejímu úpadku. Prohlásil, že realizace projektu výstavby rodinných domů v Ž. měla ekonomiku společnosti oživit. Podle jeho názoru by k úpadku společnosti ani nemuselo dojít, kdyby nedošlo ke zpoždění developerských prací a k prodlení s vydáním stavebního povolení ze strany stavebního úřadu, v důsledku čehož začali klienti společnosti Pilgram, s.r.o. odstupovat od smluv, což znamenalo významný odliv oběžného finančního kapitálu společnosti.

Následně podrobně rozvedl teoretická východiska problematiky subjektivní stránky trestného činu – zavinění a konstatoval, že jeho jednání jednoznačně spadá do kategorie podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a tudíž nemůže odpovídat za úmyslný trestný čin podvodu z důvodu absence jeho subjektivní stránky. Shrnul, že při uzavírání smluv o dílo a výběru záloh do 31. 3. 2005 si nemohl a nebyl vědom toho, že může uvedeným jednáním způsobit někomu škodu a už vůbec svým jednáním neměl v úmyslu kohokoli uvést v omyl a na jeho úkor sebe či jiného obohatit, neboť nebyla dána úpadková situace společnosti Pilgram, s.r.o. a ekonomické ukazatele vykazovaly značné množství disponibilních aktiv pro realizaci projektu. Před 31. 3. 2005 tedy nebylo dáno zavinění obviněných ve vztahu ke skutku, kterého se měli dopustit, vůbec, tj. ani ve formě nedbalosti. Jednotlivé smlouvy s poškozenými uzavíral v dobré víře, že společnost Pilgram, s.r.o. bude schopna zrealizovat celý projekt. Vše nasvědčovalo tomu, že projekt výstavby rodinných domů bude úspěšně zrealizován. Při výběru záloh po 31. 3. 2005 si pak mohl být vědom špatné finanční situace společnosti, nicméně s ohledem na skutečnost, že ekonomickým aspektům nerozuměl, věřil, že v případě, kdy bude dotažena nedokončená výroba v lokalitě B. – Ž., bude doplacena cena díla klienty a společnost Pilgram, s.r.o. bude moci dokončit další nedokončenou výrobu, v důsledku čehož dojde ke stabilizaci společnosti. K tomu potřeboval oběžný finanční kapitál, na který měla společnost Pilgram, s.r.o. nárok z titulu záloh sjednaných v jednotlivých smlouvách o dílo. Jinými slovy, věřil, že bude schopen dostát svým závazkům, ač k tomu neměl přiměřené důvody. Po 31. 3. 2005 tak klientům společnosti Pilgram, s.r.o. způsobil škodu ve formě nedbalosti vědomé.

Proto obviněný Ing. M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp, zn. 8 To 234/2009, ve výroku o vině, trestu a povinnosti obviněného Ing. M. P. k náhradě škody zruší a věc vrátí Krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

K těmto dovoláním se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Připomněl, že Krajský soud v Brně rozhodl ve věci již podruhé, neboť první rozhodnutí bylo zrušeno k dovolání nejvyšší státní zástupkyně usnesením Nejvyššího soudu, v němž Nejvyšší soud zřetelně vyjádřil svůj právní názor, jak mělo být postupováno při hmotně právním posouzení skutkového děje. Krajský soud v Brně, kterému byla věc vrácena k projednání a rozhodnutí tento názor respektoval a hmotně právní posouzení provedl bez vad. V tomto směru jsou dovolání zjevně neopodstatněná. Jedné námitce - námitce obviněného Ing. Z.D., který napadl výrok o náhradě škody - je třeba přiznat důvodnost, a to v tom smyslu, v jakém byla přiznána náhrada škody poškozeným K., kde Krajský soud v Brně chybně vycházel z výše škody, která se vztahovala k původní žalované širší trestné činnosti obviněných, a nezohlednil změny, které provedl v návaznosti na právní závěry vyslovené Nejvyšším soudem, tedy uložil povinnost náhrady škody vyšší, než byla zjištěna v rámci trestněprávního posouzení. S ohledem na tento závěr státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Ing. M. P. bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto a dále aby z podnětu dovolání obviněného Ing. Z. D.byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. stran tohoto obviněného a podle § 265k odst. 1 tr. ř. za užití § 261 tr. ř. též stran obviněného Ing. M. P. zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným K. a podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena obsahově navazující rozhodnutí. Nejvyšší soud by pak měl podle § 265m tr. ř. v rozsahu uvedeného pochybení sám znovu rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněných Ing. Z.D. a Ing. M. P.směřují z části právě do oblasti skutkové a procesní. Oba obvinění totiž soudům vytýkají rovněž nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž obviněný Ing. M.P. nadto ještě neúplné důkazní řízení. Současně prosazují vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní (pro ně příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (stručně řečeno, oba dva bagatelizují svoji úlohu a odpovědnost v rámci podnikatelské činnosti společnosti Pilgram, s.r.o. týkající se zhotovování staveb rodinných domů pro poškozené a všech úkonů s tímto souvisejících). Také z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto směru tak nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněnými ve skutečnosti spatřován též v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítali nesprávné právní posouzení skutku, resp. o jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali i z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obvinění neuplatnili a svou argumentací ani věcně nenaplnili (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svých dovoláních domáhají obvinění, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“

Pokud by byla dovolání obviněných podána jen z těchto důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, která byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Oba obvinění však také namítli, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, resp. obviněný Ing. Z. D. rovněž odvolacímu soudu vytkl absenci jeho objektivní stránky – podvodného jednání, jakož i nesprávné vyčíslení výše náhrady škody ve výroku o povinnosti obou obviněných nahradit poškozeným manželům K. škodu způsobenou trestným činem. Takové námitky lze z hlediska jejich podstaty pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat.

Základní skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. naplní pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. potom pachatel, který způsobí činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Ve stručnosti lze připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek.

Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožování majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, s. 1471. Zákonný znak „obohacení jiného“ je naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob (viz rozhodnutí č. 18/1991 Sb. rozh. tr.).

Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Obsahem škody může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004, s. 1470.

Naplnění skutkové podstaty (objektivní stránky) trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.

Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu (v jeho základní skutkové podstatě) vyžaduje úmysl. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel:

a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem § 4 písm. a) tr. zák., nebo

b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn § 4 písm. b) tr. zák..

Zavinění je vybudováno:

a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a

b) na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.

Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech.

V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u eventuálního úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 47-52).

Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).

Pro úplnost lze poznamenat, že ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (v daném případě způsobení značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku) je třeba vycházet ze zásady vyjádřené v § 6 písm. a) tr. zák., podle níž k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné.

Podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (viz např. rozh. č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Vždy však spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání.

Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že ze skutkových zjištění odvolacího soudu se podává, že podvodné jednání obviněných Ing. Z. D. a Ing. M. P. spočívalo v tom, že tito, jako jednatelé společnosti Pilgram, s.r.o., ačkoliv nejpozději ke dni 31. 3. 2005 věděli o ekonomickém zhroucení uvedené společnosti, přesto po tomto datu poškozené V. J., L. Z., Ing. M. Z., MUDr. I. K. a MUDr. I.K., s nimiž dříve jménem společnosti Pilgram s.r.o. uzavřeli smlouvy o dílo na zhotovení staveb rodinných domů v lokalitě „Z. k.“ v k. ú. B. – Ž., o tomto stavu společnosti Pilgram, s.r.o. neinformovali a nadále je utvrzovali v mylném přesvědčení, že výstavba jejich rodinných domů má určité organizační a technické potíže, avšak bude v plném rozsahu realizována, přičemž současně po dni 31. 3. 2005 pod záminkou dostavby zmíněných rodinných domů vylákali od poškozené V. J. dne 17. 6. 2005 částku 60.000,- Kč, dne 20. 6. 2005 částku 19.000,- Kč a dne 15. 7. 2005 částku 48.000,- Kč, od poškozených manželů Z. dne 2. 5. 2005 částku 153.000,- Kč, dne 20. 5. 2005 částku 305.000,- Kč a dne 6. 10. 2005 částku 307.500,- Kč a od poškozených manželů K. dne 4. 7. 2005 částku 82.700,- Kč, dne 5. 7. 2005 částku 82.700,- Kč, dne 14. 9. 2005 částku 100.000,- Kč, dne 15. 9. 2005 částku 95.000,- Kč a 59.500,- Kč a dne 21. 10. 2005 částku 320.000,- Kč (jinými slovy, poškozeným po 31. 3. 2005 při platbě záloh na dostavbu jejich rodinných domů zamlčeli podstatnou skutečnost, a to že tyto rodinné domy nebudou pro závažné hospodářské potíže společnosti Pilgram, s.r.o. dostavěny), čímž způsobili poškozené V. J.škodu ve výši 127.000,- Kč, poškozeným manželům Z. škodu ve výši 765.000,- Kč a poškozeným manželům K. škodu ve výši 739.900,­- Kč.

Pokud obviněný Ing. Z. D. odvolacímu soudu vytýká, že tento nespecifikoval, kdo z obviněných pod dni 31. 3. 2005 jménem společnosti Pilgram, s.r.o. jednal s poškozenými a vybíral od nich další zálohy na dostavbu jejich rodinných domů, pak nutno konstatovat, že ze skutkových závěrů soudu druhého stupně jednoznačně vyplývá, že takto činili oba obvinění (jako spolupachatelé ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák.). Nejvyšší soud k tomu dodává, že ani případná akceptace obhajoby obviněného Ing. Z. D. v tom smyslu, že on osobně s poškozenými po dni 31. 3. 2005 nejednal a zálohy od nich nevybíral, by nebyla způsobilá zpochybnit právní závěry odvolacího soudu. Z hlediska právního posouzení jednání obviněného Ing. Z. D. jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., je totiž naprosto dostačující již skutkové zjištění, že dotyčný, jako statutární orgán společnosti Pilgram, s.r.o. o takovém vybírání záloh od poškozených musel vědět (neboť právě z nich byly hrazeny stávající závazky společnosti Pilgram, s.r.o.) a že navzdory tomu, ani on poškozeným zcela klíčovou informaci o dlouhodobě špatné hospodářské situaci společnosti Pilgram, s.r.o. a o její neschopnosti realizovat výstavbu rodinných domů nesdělil a naopak zjevně společně se spoluobviněným platby poškozených akceptoval přijímal (nechal poškozené hradit zálohy). Jinými slovy, též v důsledku údajného pouhého pasivního, leč nepochybně úmyslného jednání obviněného Ing. Z. D., poškození, jednající v omylu, prováděli majetkové dispozice (platby záloh), jimiž došlo na úkor poškozených k obohacení společnosti Pilgram, s.r.o. Z provedených důkazů přitom plyne, že obvinění jednali společně ve vzájemné shodě.

Pouze na okraj stran tvrzení obviněného Ing. Z. D. lze připomenout výpověď svědkyně M. Z., která mj. vypověděla : „Stran placení záloh se hlavně jednalo s Ing. P., s Ing. D. jsem jednala také a byla jsem ujišťována, že se bude stavět.“ (viz č. l. 709).

V souvislosti s dovolací argumentací obviněného Ing. M.P., že jménem společnosti Pilgram, s.r.o. uzavřel se shora uvedenými poškozenými smlouvy o dílo na zhotovení staveb rodinných domů v lokalitě „Z. k.“ v k. ú. B. – Ž. v dobré víře, že jmenovaná společnost bude schopna realizovat celý projekt, z níž tento následně vyvozuje závěr o absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že taková argumentace není z pohledu právní kvalifikace předmětného skutku relevantní, neboť jeho podstata nespočívá v podvodném uzavření smluv o dílo, nýbrž je spatřována ve vylákání záloh na dostavbu rodinných domů od poškozených za situace, kdy oba obvinění věděli, že společnost Pilgram, s.r.o. není schopna tyto rodinné domy dostavět.

K námitkám obviněného Ing. M. P. v tom smyslu, že při výběru záloh po 31. 3. 2005 si mohl být vědom špatné finanční situace společnosti, nicméně s ohledem na skutečnost, že ekonomickým aspektům nerozuměl, věřil, že v případě, kdy bude dotažena nedokončená výroba v lokalitě B. – Ž., bude doplacena cena díla klienty a společnost Pilgram, s.r.o. bude moci dokončit další nedokončenou výrobu, v důsledku čehož dojde ke stabilizaci společnosti, potom Nejvyšší soud poznamenává následující. V první řadě je třeba akcentovat, že podle skutkových zjištění odvolacího soudu si byl jak obviněný Ing. Z. D., tak obviněný Ing. M. P. po dni 31. 3. 2005 vědom ekonomického zhroucení společnosti Pilgram, s.r.o. Na tomto místě je vhodné znovu připomenout závěry znalkyně Mgr. J. L., že společnost Pilgram, s.r.o. měla zákonnou povinnost podat na sebe návrh na prohlášení konkursu podle § 1 odst. 2, 3 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání nejpozději za období roku 2004 na základě uzávěrek ke dni 31. 12. 2004, že v inkriminovaném období v praxi řešila nedostatek oběhového kapitálu tím, že se snažila hradit závazky, které se týkaly momentální situace, tedy dodavatelům, kteří jim byli ochotni dodat a starší závazky zůstaly neuhrazeny, resp. že měla množství půjček v řádu několika milionů korun. Obvinění Ing. Z. D. a Ing. M.P., jako statutární orgány (jednatelé) společnosti Pilgram, s.r.o., tedy dobře věděli, že ekonomické potíže této společnosti nejsou jen nějakého přechodného rázu, že z hlediska jejich závažnosti nejde o nepříznivé hospodářské výsledky, které by bylo možno v dalším období zvrátit, a tedy logicky věděli i to, že společnost své závazky ze smluv o dílo na zhotovení stavby nesplní.

Ze skutkových závěrů odvolacího soudu (v kontextu výše rozvedených teoretických východisek) je tedy zřejmé naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu. Oba obvinění jednak poškozeným V.J., L.Z., Ing. M. Z., MUDr. I.K. a MUDr. I. K.zamlčeli podstatnou skutečnost, jednak tyto poškozené uvedli v omyl, a právě v důsledku toho (v omylu) jmenovaní poškození prováděli úhrady ve prospěch společnosti Pilgram, s.r.o. V příčinné souvislosti se společným podvodným jednáním obou obviněných došlo ke škodě dotyčných poškozených k obohacení této společnosti. Škoda způsobená na majetku poškozených naplnila znak značná škoda ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák.

Současně je třeba zdůraznit, že z uvedených skutkových zjištění jednoznačně plyne úmyslné zavinění obou obviněných, jež již soud prvního stupně shledal minimálně ve formě (společného) úmyslu eventuálního podle § 4 písm. b) tr. zák., zahrnující (společné) jednání, následek (účinek) i příčinný vztah mezi jednáním a následkem.

Nutno dodat, že skutek obviněných vykazuje známky trestné činnosti majetkového charakteru, kdy dochází k úmyslnému zásahu do objektu trestného činu, jímž je ochrana majetku (majetkových práv). Nutno zdůraznit, že z hlediska obviněných bylo podstatou popsaného případu jejich úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů mezi obviněnými a poškozenými. Za shora popsaných okolností se jednání obviněných dostalo, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako „ultima ratio“, do oblasti trestního práva, protože obvinění jednali způsobem a za podmínek stanovených trestním zákonem tak, že jimi spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin, za který lze uložit trest podle trestního zákona. Podle výslovné zákonné úpravy obsažené v ustanovení § 1 tr. zák. je účelem trestního zákona, jehož lze dosáhnout též ukládáním a výkonem trestů (§ 2 tr. zák.), mj. ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických osob. Trestní zákon tudíž umožňuje vyvodit trestní odpovědnost i za účelem ochrany subjektivních práv fyzických osob soukromoprávní povahy. Nutno proto konstatovat, že za stavu, kdy obvinění svým jednáním popsaným v rozsudku odvolacího soudu naplnili všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., nelze na toto jejich jednání pohlížet pouze jako na pouhé nesplnění soukromoprávního závazku.

Za situace, kdy předmětný skutek naplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., je potom již bezpředmětná výhrada obviněného Ing. Z. D., že soudy neřešily, zda skutek nevykazuje spíše znaky skutkové podstaty trestného činu předlužení podle § 256c tr. zák. Lze tedy uzavřít, že mezi právními závěry odvolacího soudu a jím vykonanými skutkovými zjištěními není nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal námitky obviněných týkající se jejich viny zjevně neopodstatněnými (v případě obviněného Ing. M. P. tedy tento závěr platí pro jeho dovolání jako celek).

Dovolání obviněného Ing. M. P. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Naproti tomu ale Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba přisvědčit dovolací argumentaci obviněného Ing. Z. D., pokud tento ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že přestože je z tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně zřejmé, že obvinění Ing. Z. D. a Ing. M. P. svým podvodným jednáním způsobili poškozeným manželům K. škodu v celkové výši 739.900,­- Kč, v témže rozhodnutí byli oba obvinění podle § 228 odst. 1 tr. ř. nesprávně zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody MUDr. I. K. a MUDr. I. K. částku ve výši 1.091.743,- Kč. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že namítaná vada výroku o náhradě škody byla způsobena tím, že soud druhého stupně tento výrok převzal z rozsudku soudu nalézacího, aniž by do něho promítl posun ve skutkových zjištěních týkajících se majetkové újmy způsobené trestným činem, jímž byli obvinění uznáni vinnými.

Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud důsledně v rozsahu důvodně uplatněné námitky

- podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. k dovolání obviněného Ing. Z. D. zrušil ve vztahu k tomuto obviněnému a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. též ve vztahu k obviněnému Ing. M. P. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 8 To 234/2009, ve výroku, jímž byli tito obvinění podle § 228 odst. 1 tř. ř. zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozeným MUDr. I. K., a MUDr. I.K., na náhradě škody částku 1.091.743,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z. D. od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných, a dále ve výroku, jímž byli poškození MUDr. I.K., a MUDr. I. K., odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních,

- současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,

- podle § 265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněným Ing. Z. D. a Ing. M.P. podle § 228 odst. 1 tř. ř. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozeným MUDr. I. K., a MUDr. I. K., společně a nerozdílně oprávněným na náhradě škody částku 739.900,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení obviněný Ing. Z. D.od 29. 5. 2007, obviněný Ing. M. P. od 28. 5. 2007 do 30. 6. 2007, dále pak oba obvinění od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 s úrokem z prodlení ve výši 9,75 %, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 s úrokem z prodlení ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši 8 % a od 1. 7. 2010 a dále s tím, že výše úroků z prodlení se mění podle výše repo sazby platné pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení obou obviněných. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozené MUDr. I.K. a MUDr. I. K. odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. října 2011

Předseda senátu :JUDr. Vladimír Veselý

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru