Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 449/2015Usnesení NS ze dne 20.05.2015

HeslaOhrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty
Úmysl nepřímý
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.449.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 15 odst. 2 tr. zákoníku

§ 156 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 449/2015-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2015 o dovolání, které podal obviněný Z. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 3 To 384/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 136/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 8. 2014, č. j. 104 T 136/2014-331, byl obviněný Z. S. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době od 30. 10. 2012 do 31. 10. 2012 v D., okres K., v chatce čp. ... prodal L. F. deset neokolkovaných litrových lahví alkoholu neznámého původu a kvality, opatřených etiketou s nápisem „VODKA HELSINKI GROUP“, D. M. dal dvě neokolkované litrové lahve alkoholu neznámého původu a kvality, opatřené etiketou s nápisem „VODKA HELSIKI GROUP“ a J. R. dal dvě neokolkované litrové lahve alkoholu neznámého původu a kvality, opatřené etiketou s nápisem „VODKA HELSINKI GROUP“, které obstaral od třetí osoby, a L. F., D. M. a J. R. ubezpečil o nezávadnosti zboží, ačkoli tento alkohol obsahoval metanol, tedy látku vysoce toxickou pro lidský organizmus, přičemž po zkonzumování tohoto a dalšího toxického alkoholu došlo u L. F. k otravě metanolem bez metabolické acidózy, kdy díky včasně poskytnuté odborné lékařské péči a jen shodou šťastných okolností nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života auJ. R. k otravě metanolem s lehkou metabolickou acidózou, kdy se jedná o vážnou poruchu zdraví vytvářející reálný předpoklad pro ohrožení života, přičemž pouze díky včasně poskytnuté odborné lékařské péči a shodou šťastných okolností nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života, když obviněný Z. S. musel být, s ohledem na pokoutný původ zboží a s ohledem na v té době již všeobecně známou tzv. metanolovou aféru, srozuměn s možnou zdravotní závadností alkoholu, který prodal, kdy jeho jednáním došlo také k porušení hygienických a zdravotnických předpisů stanovených článkem 14 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterými se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, implementovaných do právního řádu České republiky v podobě ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, jímž je zakázáno uvádět do oběhu potraviny jiné, než zdravotně nezávadné.

Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 3 To 384/2014, jímž jej podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Šárky Niemczykové dovolání, v němž implicitně uplatnil jednak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť namítl, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání dle ust. § 265a odst. 2 písm. h) proti rozsudku uvedenému v ust. § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, a současně i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudům vytýká, že pochybily, když jeho jednání právně kvalifikovaly jako přečin ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, neboť toto mohlo být, pokud vůbec („anebo mělo být dokonce shledáno, že skutek není zločinem ani přečinem, neboť zde absentuje zavinění ať již vědomé či nevědomé nedbalosti“), kvalifikováno pouze jako nedbalostní přečin podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku.

S připomenutím zjištěných skutkových okolností oponuje obviněný závěru soudu prvního stupně (s nímž se ztotožnil soud odvolací), že jednal v úmyslu nepřímém, poukazem na to, že alkohol pil také sám nebo společně se svojí rodinou anebo známými. Považuje za vyloučené, že by při konzumaci vodky věděl, že u něho může dojít k újmě na zdraví a pro takový případ s ní byl srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Nadto namítá, že láhve nezískal „pokoutně“, nýbrž od svého známého, který ho ujistil o bezvadnosti alkoholu. Samotný fakt konzumace alkoholu jak jím samotným, tak osobami mu blízkými považuje za dostatečný pro vyloučení nepřímého úmyslu (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 721/2014, sp. zn. 3 Tdo 98/2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 a sp. zn. 5 Tdo 704/2014). Z pouhé skutečnosti, že alkohol nebyl označen příslušnými kolkovými známkami, podle něj nelze vyvozovat jeho srozumění s nabízením potenciálně závadného alkoholu a tedy i příslušnou formu zavinění (ve formě nepřímého úmyslu).

Ve vztahu k nedbalostnímu zavinění a zjištění soudu, že v době konzumace alkoholu již byla v běhu metanolová kauza, obviněný namítá, že mediální informace nemohou být kritériem absolutním. Oponuje, že je třeba zkoumat, zda zachoval potřebnou míru opatrnosti (zdůrazňuje, že nebyl obchodníkem s alkoholem a tento získal výměnou za výpomoc), a opakuje, že alkohol obdržel od svého známého, nikoli od zcela neznámé osoby. Tento známý jej ujistil, že alkohol je v pořádku, že jej sám pil. Podle dovolatele je proto evidentní, že nevěděl o možnosti, že alkohol může obsahovat metanol. Domnívá se, že nejednal v rozporu s potřebou průměrné míry opatrnosti, která neznamená míru „přeopatrnou“, a to i vzhledem ke skutečnosti, že neměl žádnou možnost, jak ověřit, jestli láhve obsahují metylalkohol.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a případně i jemu předcházející rozsudek prvostupňového soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělil, že námitky vznesené obviněným nepovažuje za důvodné. S poukazem na skutkovou větu výroku o vině naznal, že vědomost obviněného, že svým jednáním může ohrozit lidské zdraví, vyplývá z rozhodných skutkových zjištění. V návaznosti na to je třeba podle státního zástupce určit, zda obviněný jednal úmyslně nebo z nedbalosti. V této souvislosti rozvedl, že z odůvodnění rozhodnutí soudů je zřejmé srozumění obviněného s možným ohrožovacím následkem, a to minimálně ve formě smíření (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku).

Námitku nevědomosti obviněného, že alkoholické nápoje mohou obsahovat metanol, a proto nejednal zaviněně, resp. maximálně ve formě nedbalosti, státní zástupce nepokládá za důvodnou. Podle skutkových zjištění soudu obviněný věděl, že předmětné alkoholické nápoje pocházejí z nelegálních zdrojů mimo oficiální distribuční síť, a věděl též, že takto pokoutně získaný alkohol může být nebezpečný, zdravotně závadný a může tak ohrozit lidské zdraví. Závěr o vědomosti obviněného o existenci možného ohrožení lidského zdraví připouští jak jeho nepřímý úmysl, tak jeho vědomou nedbalost.

Osoba jednající vědomě nedbale ví, že může způsobit trestněprávně relevantní následek, nechce ho však způsobit a ani s jeho způsobením není srozuměna. Vědomě nedbalý pachatel počítá s konkrétními okolnostmi (důvody), o nichž ví, které by měly zabránit trestněprávnímu následku, ovšem nesprávně hodnotí jejich zabraňující potenciál.

Státní zástupce rozvedl, že ze skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku nelze dovodit existenci žádných konkrétních důvodů, na které by obviněný, doufaje, že k trestněprávně relevantnímu následku (ohrožení) nedojde, spoléhal. Jestliže nedbalost, resp. dokonce nedostatek zavinění obviněný dovozuje z toho, že nevěděl, že v předmětném alkoholu je obsažen metanol, že byl svým dodavatelem ujištěn o nezávadnosti alkoholu, nepohyboval se v oblasti distribuce a prodeje alkoholu a předmětné nápoje sám požíval, pak takový postup pokládá státní zástupce za chybu, neboť nejde o konkrétní důvod mající zabraňující potenciál, na který by obviněný mohl spoléhat. Za konkrétní důvod, na který by se mohl obviněný spoléhat (tj. vylučující srozumění), státní zástupce nepovažuje ani to, že sám obviněný alkohol popíjel.

Státní zástupce obviněnému oponuje v jeho tvrzení, že jednal ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když poukazuje na to, že neměl vůbec na co spoléhat, že následek jeho jednání nenastane, při jeho současné představě, že nastat může. Takové zjištění podle něj indikuje přinejmenším eventuální úmysl, a to na bázi minimálně smíření se s možnými následky jeho jednání. Tím méně lze akceptovat námitku obviněného, že jednal zcela bez zavinění. Nad rámec uvedeného doplnil, že obviněný věděl, že prodává, resp. daruje alkohol, který nepochází z oficiální distribuční sítě a jde o alkohol pocházející ze zdroje, jehož kvalitu nebylo možno ověřit. Je podle státního zástupce notorietou, že takovýto ilegální alkohol potenciálně obsahuje zdraví škodlivé látky, čehož si byl vědom i obviněný.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně vyjádřil souhlas, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí, než jím navrženého [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

K obviněným uplatněným dovolacím důvodům lze v obecnosti uvést následující skutečnosti:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

IV.

Základem dovolací argumentace obviněného, skrze níž namítá nesprávné právní posouzení skutku [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], je zpochybnění naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu, tedy trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný polemizuje s přiléhavostí hmotně právní kvalifikace na jeho jednání vymezené v tzv. skutkové větě výroku o vině a namítá, že se nemohl dopustit úmyslného trestného činu, protože (stran zavinění ve formě úmyslu),

· sám, včetně své rodiny, pil závadný alkohol,

· láhve s alkoholem neobdržel nikterak pokoutně, nýbrž je získal od svého známého, který jej ujistil o zdravotní nezávadnosti obsahu lahví,

· a ačkoli tyto nebyly opatřené kolkovými známkami, měly speciální uzávěr.

Z těchto skutečností vyvozuje nemožnost učinění závěru, že jednal v eventuálním úmyslu.

Na podporu svého závěru o nedostatku jeho zavinění, resp. možnosti je shledat nejvýše ve formě nedbalosti nevědomé, uplatňuje obviněný námitky spočívající v tom, že

· argumentaci formou probíhající mediální kampaně o metanolové aféře a médii poskytované informace nelze pokládat za kritérium absolutní,

· za průměrného opatrného člověka nelze pokládat člověka „přeopatrného“, neboť se – vedle ujištění o zdraví nezávadném alkoholu jeho známým – nepohybuje v oblasti obchodu s alkoholem.

Argumentace obviněného, kterou vtělil do svého mimořádného opravného prostředku, je způsobilá, resp. formálně vyhovující pro obsahové naplnění jím zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného je však zároveň třeba hodnotit jako zjevně neopodstatněné.

Předně je vhodné připomenout, že trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí nebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví.

Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na ochraně lidského zdraví před potravinami a jinými předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je lidskému zdraví nebezpečné. Pojmem má na prodej, je přitom rozuměno, že pachatel přechovává závadné potraviny nebo jiné předměty za účelem prodeje, přičemž nezáleží na formě prodeje, soustavnosti jednání, ani na skutečnosti, zda jde o prodej legální. Pojmem vyrobí je rozuměna průmyslová nebo řemeslná výroba, jakož i jakékoli jiné zhotovení závadné potraviny nebo jiného předmětu. Pojmem sobě nebo jinému opatří, se potom rozumí obstarání závadné potraviny nebo jiného předmětu sobě nebo jinému, a to např. ve formě prodeje, darování, směny, apod. Nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů je pro lidské zdraví třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo jiného užívání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. S. 1618-1620).

Protože otázka zasažení objektu, či naplnění znaků objektivní stránky trestného činu, není dovolatelem zpochybňována, je možno pozornost soustředit výlučně na otázku obviněným zpochybňované naplněnosti stránky subjektivní, tj. soudy dovozeného zavinění ve formě úmyslu eventuálního.

Trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku).

Podle § 15 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně (odst. 1), jestliže pachatel

a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo

b) věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. (odst. 2)

Namítá-li obviněný, že svého činu se dopustil nejvýše ve formě nedbalostního zavinění, pak je třeba odkázat na ustanovení § 16 tr. zákoníku, podle něhož je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel (odst. 1)

a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo

b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákoníkem (odst. 2).

Zavinění je v trestním zákoníku vybudováno na složce vědění a na složce vůle. Složka vědění, zahrnuje vnímání a představu předmětů a jevů, zatímco složka vůle zahrnuje v podstatě rozhodnutí pachatele, jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Pokud proto pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s takovými skutečnostmi není srozuměn, není zde dán žádný volní vztah. Volní složka naproti tomu zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným, resp. uvažovaným skutečnostem na podkladě rozhodných okolností. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 211). U nepřímého úmyslu pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i smíření pachatele s porušením nebo ohrožením zájmu chráněného trestním zákoníkem. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že způsobení škodlivého následku není v případě nepřímého úmyslu přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem, protože pachatel svým jednáním sleduje cíl jiný. Vždy je však srozuměn s tím, že realizace takového cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, ačkoli je tento následek pro pachatele nechtěným a pouze vedlejším, je s ním však srozuměn. Naopak pro jednání pachatele ve formě vědomé nedbalosti je rozhodující, že pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, bez přiměřených důvodů však spoléhal, že takový následek nezpůsobí.

Tvrzení obviněného o nedůvodnosti závěru soudů o úmyslné formě zavinění jím spáchaného trestného činu vychází ze stejné argumentace, kterou uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a s níž se vcelku dostatečným způsobem vypořádal již soud druhého stupně. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatňuje námitku, že skutek, jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nevyjadřuje znaky úmyslného trestného činu, nýbrž poukazem na výše uvedené skutečnosti namítá nesprávnost jejich právního zhodnocení soudy nižších stupňů. Ačkoli lze konstatovat, že naplnění subjektivní stránky trestného činu dovolatelem (soudem zjišťovaný nepřímý úmysl obviněného) by v tzv. skutkové větě rozsudku mohlo být při popisu skutku vyjádřeno výstižněji (vyjádření „…musel být, s ohledem na pokoutný původ zboží a na v té době již všeobecně známou tzv. metanolovou aféru, srozuměn s možnou zdravotní závadností alkoholu,…“ používá termínu vyjadřujícího složku volní), s ohledem na zjištění, že takto konkrétně není námitka dovolatele formulována, a zjištění, že existenci vědomostní složky dostačujícím způsobem soudy nižších stupňů vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, není důvod k učinění závěru, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou zatížena vadami, které jim obviněný vytýká.

Lze totiž zopakovat, že z vymezení obsaženého v tzv. skutkové větě výroku o vině v kombinaci s rozvinutím skutkových zjištění v odůvodněních rozhodnutí je zřejmé, že soudy dospěly ke skutkovému závěru, že obviněný věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem (trestním zákoníkem), když tato jeho vědomost je na základě rozhodujících skutkových okolností vyvozována právě ze zjištění, že alkohol opatřený obviněným, byl neznámého původu a kvality („pokoutný původ zboží“), nepocházel z oficiální distribuční sítě, nýbrž od známého obviněného, který mu jej dodal, aniž by byl označen kontrolními páskami (které sice na jedné straně slouží k účelům daňovým, zároveň jsou však zárukou toho, že jimi jsou opatřeny produkty, které prošly státní kontrolou a nepředstavují pro konzumenty žádné zdravotní riziko, neboť při jejich výrobě byly dodrženy stanovené výrobní normy a postupy - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014), a to v době, kdy možnost/riziko zdravotní závadnosti tohoto alkoholu byla zvýšena vzhledem ke zjištění výskytu značného množství závadového alkoholu na území státu (a to i ve stejném či přilehlých regionech). Připomíná se, že jednání obviněného spadá do období, kdy veřejnost byla o rizicích spojených s požitím nelegálně vyráběného alkoholu masivně informována prostřednictvím medií Policie České republiky zveřejnila první dva smrtelné případy otravy metanolem dne 6. 9. 2012 (http://www.denik.cz_domova/jednovaty-alkohol-zabil-tri-lidi-otravenych-pribyva-20120910.html; http://wikipedia.org.) a že k vlastní distribuci alkoholu, který prokazatelně zdravotně závadný byl, obviněným ve vztahu k dalším osobám došlo již v období, které následovalo po opatřeních státu Opatření ze dne 12. 9., 14. 9., 20. 9. a 27. 9. 2012, která měla zdravotní rizika spojená s konzumací alkoholických nápojů v dané době minimalizovat. Od těchto skutečností nelze při dovozování vědomosti obviněného o možné zdravotní závadnosti alkoholu, jímž disponoval, odhlížet.

Správně proto odvolací soud všechny tyto skutečnosti zmínil ve svém usnesení v reakci na odvolací námitky obviněného, když uvedl (str. 2-3), že „obžalovaný nikdy neměl oprávnění k prodeji alkoholických nápojů, převzal od další osoby nejméně 50 litrových láhví alkoholu… nebyly opatřeny kolkem, přestože k prodeji lze použít toliko láhve kolkované... nevyžádal si žádný certifikát vztahující se k původu obsahu lahví, jeho nezávadnosti a kvalitě... věděl… že se v rámci ČR a zejména v oblasti, kdy žije a v oblastech sousedících, vyskytlo značné množství otrav metanolem… do oběhu bylo dáno několik tisíc litrů kontaminovaných alkoholických nápojů, které dosud nebyly v celém množství dohledány a zajištěny a občané republiky byli z nejvyšších státních úřadů před hrozícím nebezpečím opakovaně varováni, a to vyhlášením částečné prohibice“. Důvodně proto krajský soud uzavřel, že „nešlo toliko o mediální hysterii“ a že vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný „věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu způsobem uvedeným v trestním zákoně“.

Zmíněné skutečnosti vylučují učinění toho právního závěru, který jako alternativní uplatnil obviněný ve svém dovolání, že zcela absentuje subjektivní stránka nejen přisouzeného, nýbrž i v nedbalostní formě spáchaného trestného činu (§ 157 tr. zákoníku). Prokázané skutečnosti, tj. zjištění, že obviněný věděl o skutečnosti, že alkohol pochází z neoficiálních distribučních zdrojů a musel vědět, že takto jemu dodaný alkohol může obsahovat pro lidské zdraví závadné látky, vylučuje možnost posouzení jeho činu jako trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 tr. zákoníku, spáchaného v nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Stran rozlišení mezi trestnými činy podle § 156 tr. zákoníku a § 157 tr. zákoníku, konkrétně v případě posuzovaném mezi tím, zda obviněný svým jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně naplnil znaky trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku v eventuálním úmyslu, jak soudy nižších stupňů uzavřely, nebo naopak znaky trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 tr. zákoníku ve formě vědomé nedbalosti jsou významné ty skutečnosti, které jsou rozhodné z hlediska složky volní, tj. zaměření vůle pachatele.

Na tomto místě je nezbytné zopakovat, že o zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku by bylo lze uvažovat pouze tehdy, byly-li by zjištěny takové skutečnosti, na které dovolatel, byť bez přiměřených důvodů, spoléhal, že vzniku trestně právního následku, který z jeho jednání mohl vzejít (a jehož možného vzniku v podobě ohrožení zdraví osob, jimž neokolkované láhve alkoholu poskytl, si byl vědom), zabrání. Přitom je třeba zdůraznit, že za takové skutečnosti nemohou být považovány ty, které ve své podstatě nemají žádný zabraňující potenciál.

Ve shodě s vyjádřením státního zástupce lze proto konstatovat, že ze skutkových zjištění, ke kterým v dané věci dospěly soudy prvního a druhého stupně, neplyne žádná skutečnost, která by mohla odůvodnit závěr, že obviněný jednal ve formě vědomé nedbalosti. Nebylo zjištěno nic relevantního, co by svědčilo pro závěr, že podstatou jednání obviněného bylo („jen“) „nezachování určité míry opatrnosti ze strany pachatele posuzované podle kriterií, které stanoví trestní zákon“. V situaci, kdy byla obecná povědomost o ohrožení obyvatel na daném území závadnými potravinami, konkrétně nelegálně vyráběným alkoholem dodávaným v nekolkovaných láhvích, konkrétním důvodem, pro který by obviněný mohl spoléhat při svém úsudku, že z jeho jednání nedojde k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, rozhodně nemohla být ta skutečnost, že byl sám ujištěn o bezzávadnosti jemu dodaného alkoholu (aniž by se takové ujištění opíralo o dostatečně relevantní fakta, tj. např. výsledky technického rozboru tekutiny, jednoznačný doklad jeho původu od spolehlivého výrobce apod.), či skutečnost, že sám předmětný alkohol pil. Ve shodě se státním zástupcem je totiž patrné, že samotným ochutnáním alkoholu, ve kterém je obsažen metanol, nemůže být ochutnávající osobou (byť by se jednalo o osobu alkohol ve zvýšené míře požívající – v případě obviněného je učiněn poznatek, že podle zdravotní dokumentace jde o neléčeného hypertonika a osobu chronicky požívající alkoholické nápoje) rozpoznáno, zda je součástí obsahu láhve metanol či nikoli (zejména když průmyslově vyráběný metanol je kapalina vzhledem i chutí podobná alkoholu). To se ostatně prokázalo i tím, že sám obviněný byl v důsledku konzumace tohoto alkoholu zdravotně postižen (což je předmětem trestního stíhání vedeného vůči jiným osobám řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 T 3/2013 vůči obviněným P. H. a M. Ž.). Nepřípadný je i poukaz obviněného na to, že nebyl prodejcem ani distributorem alkoholu, neboť tato skutečnost není z pohledu řešení otázky viny pachatele, resp. jeho zavinění, u trestných činů podle § 156 a § 157 tr. zákoníku nikterak podstatná. Konečně je třeba v obecnosti zmínit, že problematika zavinění pachatele je v konkrétně řešené věci posuzována podle kriterií, které stanoví sám trestní zákon (resp. v případě mladistvých pachatelů též zákon č. 218/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tj. s přihlédnutím k poznatkům, které se vztahují k osobě pachatele (jeho příčetnost), a k těm poznatkům, které jsou rozhodující pro posouzení psychického vztahu pachatele k porušení či ohrožení objektu trestného činu nebo jeho předmětu útoku, jakož i k jeho jednání uvedenému v trestním zákoně, které je vyvolávají, posuzovaných podle příslušných ustanovení tr. zákona. Dovolával-li se proto obviněný toho, že při posuzování jeho zavinění, resp. toho, zda „zachoval či nikoli průměrnou míru opatrnosti, ono diligentis patris familias, jak je má na mysli i občanský zákoník v ust. § 4 se svým průměrně nadaným a opatrným člověkem“ Podle § 4 odst. 1 obč. zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat., by se mělo přihlížet k citovanému vymezení, z čehož dovozuje, že „hledisko průměrně opatrného člověka není hlediskem člověka přeopatrného“, pak je nezbytné poukázat na to, že citované ustanovení obč. zákoníku se při posuzování zavinění v trestním řízení neuplatňuje. To při zopakování poznatku, že i nyní se zavinění v trestním právu posuzuje s přihlédnutím k požadavku na dodržení potřebné míry opatrnosti, ovšem právě jen v případě zavinění z nedbalosti. viz např. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 292 až 300, Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 222 až 228, Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 234 až 240, a rozhodnutí publikované pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr.

Namítal-li dovolatel, že dostatečným důvodem pro vyloučení nepřímého úmyslu je nutno považovat „především vlastní konzumaci alkoholu mou osobou a také konzumaci mě blízkých osob /jejichž újmu slovy tr. řádu bych považoval za újmu vlastní/“, pak přehlíží fakt, že pro dovození úmyslu eventuálního dostačuje závěr o smíření pachatele ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku, které ve své podstatě není ničím jiným než trestně právní lhostejností pravou spadající ještě pod eventuální úmysl. srov. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 291. Skutkové okolnosti zjištěné dovoláním napadenými rozhodnutími svědčí právě o této formě zavinění obviněného. V daném směru lze proto vnímat i vyjádření odvolacího soudu v části týkající se odůvodnění výroku o trestu, že se obviněný „stal obětí svého protiprávního jednání“. Jeho v podstatě lhostejný přístup se projevil na zdravotním postižení nejen osob, které jsou uvedeny v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, nýbrž i na osobě samotného dovolatele, takto poškozeného v jiné trestní věci (viz pozn. č. 3).

Uvedená konstatování ústí do závěru, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů (prvotně soudu nalézacího) nejsou zatížena vadou, která by svědčila o důvodném uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toto zjištění má za následek, že naplněn není ani druhý (implicitně) uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ten je v alternativě spočívající v tom, že došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku… přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), vázán na zjištění o takto označené vadě, k níž ve věci posuzované nedošlo.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. května 2015

Předseda senátu

JUDr. Ivo Kouřil

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru