Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 436/2020Usnesení NS ze dne 28.04.2020

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.436.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 436/2020-695

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. H., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve VTOS ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 68 To 53/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 3/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 5 T 3/2018, byl obviněný P. H. uznán vinným společně s obviněným J. H. přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že:

„1. v blíže nezjištěné době v květnu 2017 ve Věznici v XY, kde J. H. a P. H. vykonávali trest odnětí svobody, oslovil na vycházkovém dvoře na 2. nádvoří věznice ods. P. H. odsouzeného poškozeného J. K., se kterým v té době byli umístěni na 1. oddělení uvedené věznice, s tím, že má zprávy, že další vězni mu ve věznici XY chystají udělat peklo a postarají se, aby byl přemístěn do jiné věznice, přičemž následně poškozeného oslovil ods. J. H. s nabídkou, že mu bude ve věznici XY poskytovat ochranu, za což požadoval zaplatit částku 10.000,-Kč, kdy postupně tento svůj finanční požadavek snížil na částku 3.000,-Kč, s čímž poškozený souhlasil, neboť měl z ods. J. H. strach, a poškozený souhlasil, že na jméno ods. J. H. nechá do věznice XY poslat balík v hodnotě 3.000,-Kč, následně po poškozeném ods. J. H. požadoval, aby mu každého půl roku do věznice XY nechal poslat balík a aby mu přenechával některé věci ze svých nákupů, přičemž při náhodných setkáních poškozeného opakovaně udeřil pěstí do hrudi se slovním doprovodem, že by bylo dobré, aby jeho požadavkům vyhověl a že mu zařídí peklo, pokud jeho požadavkům nevyhoví, přičemž některým těmto setkáním byl přítomen rovněž ods. P. H., který poškozenému vyhrožoval, že jej zbije, pokud požadavkům ods. J. H. nevyhoví, což v poškozeném vyvolávalo obavu z dalšího fyzického napadení, pokud požadavkům ods. J. H. nevyhoví, kdy následně prostřednictvím svých příbuzných nechal do věznice XY na adresu ods. J. H. poslat balík s věcmi dle seznamu, který měl od ods. J. H., přičemž poškozený se následně kvůli psychickému nátlaku ze strany ods. J. H. a ods. P. H. psychicky zhroutil a byl hospitalizován na lůžkovém oddělení ošetřovny ve věznici XY, přičemž kvůli tomu, že v balíku nebyly doutníky značky požadované ods. J. H., tak ods. J. H. po poškozeném požadoval zakoupení doutníků jiné značky v kantýně ve věznici v XY,

2. následně ods. J. H. po poškozeném požadoval provedení nákupu ve věznici XY v hodnotě 900,-Kč, přičemž u tohoto byl přítomen ods. P. H., a když mu poškozený sdělil, že nemá peníze, tak mu ods. J. H. začal nadávat a vyhrožovat, že pokud jeho požadavku nevyhoví, tak dostane nakládačku, čemuž ods. P. H. přitakával a následujícího dne ods. P. H. na poškozeného při návratu z vycházky z 2. nádvoří věznice XY křičel, že dostane nakládačku, že ho zmasakrují a že jej zabije, což v poškozeném vyvolalo důvodnou obavu a uvedené vyhrožování následně oznámil dne 13.7.2017 pracovníkům věznice a ještě téhož dne byl ve věznici XY přemístěn na jiné oddělení,“

2. Za tento přečin byl obviněný P. H. odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 68 To 53/2019, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání, které obviněný P. H. proti uvedenému rozsudku podal.

II.

4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci podal obviněný P. H. (dále jen obviněný“ nebo dovolatel) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

5. V odůvodnění tohoto dovolání uvedl, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí a v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, porušil jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotil provedené důkazy a bez přiměřených důvodů nepřihlédl k důkazům svědčícím v jeho prospěch.

6. Dále zdůraznil, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a má za to, že v řízení vyšla najevo celá řada skutečností, které toto tvrzení podporují a vyvracejí jeho vinu. V této souvislosti namítl zejména rozpornost a v kontextu ostatních důkazních prostředků osamocenost výpovědí poškozeného K. a svědka H., přičemž též poukázal na výpovědi ostatních svědků k jeho osobě a absenci kamerového záznamu z místa činu. Soudy obou stupňů podle něho nedostatečně vyhodnotily opatřené důkazy, když bez dalšího uvěřily tvrzení poškozeného, a nepřihlédly k důkazům provedeným ve prospěch obhajoby. Podle jeho slov tak došlo v daném případě k závažnému porušení jeho procesních práv spočívajícímu v nesprávném a jednostranném hodnocení provedených důkazů, přičemž takový postup soudu znamená porušení práva na spravedlivý proces v ústavněprávním slova smyslu a je zjevné, že toto porušení ovlivňuje správnost zjištění skutkového stavu a s tím související hmotněprávní kvalifikaci.

7. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř.

8. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce“). Uvedl, že obviněný sice naznačuje zásah do svých základních práv a svobod, avšak z obsahu dovolací argumentace je patrné, že mu ve skutečnosti jde pouze o zpochybnění usvědčujících důkazů ze strany soudů, potažmo o zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však lze v zásadě namítat toliko vady hmotně právního posouzení, nikoliv údajné vady dokazování, resp. skutkových zjištění. Skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není tímto (ani jiným) dovolacím důvodem.

9. Následně státní zástupce konstatoval, že dovolací argumentace nekoresponduje s užitým dovolacím důvodem a není opodstatněná ani v obecné rovině. Pro úplnost doplnil, že co se týče výtek mířících do oblasti hodnocení důkazů a skutkových zjištění, k těm je možno v rámci dovolacího řízení přihlížet pouze ve výjimečných případech, a to zejména tehdy, pokud z nich lze dovodit existenci vad v podobě extrémních vnitřních rozporů dotčených rozhodnutí. Žádnou takovou vadu však neshledal, naopak se domnívá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. , resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Odkázal proto na příslušné pasáže přezkoumávaných soudních rozhodnutí, ze kterých je současně patrné, že výhrady obviněného týkající se údajné jednostrannosti v hodnocení důkazů neodpovídají realitě. Soudy k důkazům přistoupily komplexně, vyváženě, ospravedlňující důkazy neopomenuly ani se nespokojily s izolovanou výpovědí poškozeného. Rozhodná skutková zjištění, obsažená zejména v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, mají obsahovou vazbu na provedené důkazy a lze je z nich v konečném důsledku dovodit, o extrémní rozpor proto v řešeném případě nejde, a tak ani není prostor či důvod k tomu, aby došlo v dovolacím řízení k zásahu do oblasti dokazování či skutkových zjištění.

10. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

III.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 68 To 53/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

15. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

17. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

18. Nejvyšší soud k uplatněné dovolací argumentaci konstatuje, že tato sice formálně odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – deklaruje, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, fakticky se však opírá o námitky výlučně skutkové, resp. procesní povahy. Obviněný totiž soudům nižších stupňů vytýká, že nesprávně zhodnotily provedené důkazy a na tomto základě učinily vadná skutková zjištění, čímž porušily jeho právo na řádnou obhajobu, na nestranné posuzování věci a v konečném důsledku jeho právo na spravedlivý proces. Současně přitom prosazuje vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, přičemž zejména tvrdí, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a že v řízení vyšla najevo celá řada skutečností, které toto tvrzení podporují a vyvracejí jeho vinu.

19. Svojí argumentací nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) [potažmo písm. l)] tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

20. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).

21. V tomto kontextu je namístě konstatovat, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní nesoulad dán.

22. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení provedené dokazování vytvořilo dostatečný základ pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. V těchto souvislostech je možno poznamenat, že soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z výpovědi poškozeného J. K. a výpovědi svědka J. H. jako přímého usvědčujícího důkazu. Odvolací soud se pak přesvědčivě vypořádal i s námitkou obviněného stran jeho hodnocení ostatními svědky. Za tohoto stavu nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16).

23. Nelze tudíž činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

24. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.

25. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a výlučně z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

26. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

V.

27. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru