Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 399/2020Usnesení NS ze dne 29.04.2020

HeslaŘízení o dovolání
Totožnost skutku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.399.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2267/20


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 399/2020-897

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 9 To 297/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 50/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 1 T 50/2019, byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

„nejméně od 1. 5. 2006 v období od výstavby elektroměrového rozvaděče v pilíři oplocení ve svém rodinném domě v obci XY č. p. XY, okres Benešov, tedy odběrném místě číslo XY, které je registrováno na jeho jméno, v úmyslu ušetřit na platbách za elektrickou energii, coby osoba s elektrotechnickým vzděláním, živnostenským oprávněním s předměty montáže, opravy, revize, zkoušky a projektování elektrických zařízení, zakladatel společnosti E., mj. se stejným předmětem činnosti a vlastními zaměstnanci na pozici elektrikářů, zřídil či doposud neztotožněnou osobou nechal zřídit před elektroměrem č. XY neměřené vodivé napojení tzv. odbočku typu T na kabel mezi pojistkovou skříní a hlavním jističem, které bylo v chráničce v zadní části pilíře z tzv. ztraceného bednění zalito betonem a bez kompletní demontáže elektroměrové desky nebylo zjistitelné, čímž docílil toho, že až do kontroly dne 2 2. 2017 docházelo k neoprávněnému odběru části elektrické energie odebrané přímo z rozvodové sítě přes nelegální odbočku, čímž poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín, způsobil škodu nejméně 807 286,45 Kč včetně DPH.“

2. Za tento zločin byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl trest podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební lhůta v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební lhůtě uhradit podle svých sil škodu, kterou způsobil. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb ve výši denní sazby 1 000 Kč, tj. 200 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené ČEZ Distribuce a.s., škodu ve výši 822 659,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 9 To 297/2019, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

II.

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. V úvodní části odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily hmotněprávní stránku skutku a při rozhodování se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, pokud jde o totožnost skutku a obžalovací zásadu. V té souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1136/2012. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I ÚS 670/05. Podle jeho názoru totiž skutek, pro který byl obžalován, je v obžalobě uveden odlišně od odsuzujícího rozsudku. Byl tak odsouzen za jiný skutek, než byl žalován, a to z hlediska místa i způsobu provedení. Podle jeho názoru státní zástupce dokládal prokázání tohoto skutku pouze výpovědí svědků, fotodokumentací, videem a znaleckým posudkem, kdy úkolem znalce bylo pouze zjistit množství odebrané energie, nikoliv příčinu, důvod a způsob neoprávněného odběru. Upozornil přitom na usnesení státního zástupce z přípravného řízení, na základě kterého by mělo být státnímu zástupci zřejmé, že poloha neměřené odbočky nebyla nikdy zjištěna.

6. Dále dovolatel uvedl rozdíly, pro které by měla jím namítaná významná odlišnost skutku dána. Má za to, že bylo přímo svědky vyvráceno, že by existoval tzv. sofistikovaný způsob zakrytí odběru opatřením stykače. Je toho názoru, že mělo dojít k neprovedení důkazů ve prospěch obhajoby a to neprovedením obhajobou zajištěného znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Fialy, když jeho závěrem bylo, že k žádnému zjištění zařízení před elektroměrem neměřeného vodivého napojení odbočkou typu T na kabel mezi pojistkovou skříní a hlavním jističem, když toto napojení bylo v chráničce v zadní části pilíře z tzv. ztraceného bednění zalito betonem a opatřené stykačem, tedy zařízení znemožňující odhalení neměřeného napojení při pouhém vypnutí hlavního jističe nebylo zjištěno. Ani další tvrzení o skutku a použití měděného kabelu ze strany státního zástupce nebylo prokázáno. Tento kabel nebyl nalezen a soud tento v rozsudku v popisu skutku prostě vypustil. Skutek popsaný soudem fyzikálně neexistuje. Obviněný má za to, že byl žalován pro odbočku přes kabel, který však nebyl nalezen a soud sám svou libovůli skutek změnil a kabel vypustil. Dále uvedl, že i závěry dalšího znalce Ing. Škopka tento závěr potvrzují, kdy tento potvrdil a nerozporoval závěry znalce Ing. Fialy, že odbočka typu T nebyla zjištěna.

7. Podle názoru obviněného je zřetelné, že byl žalován pro neoprávněný odběr elektrické energie vedoucí do nemovitosti, přestože byla touto cestou uskutečňována její dodávka. Okresní soud tento rozdíl zcela libovolně vypustil, odsoudil jej tedy pro skutek odběru odbočkou vedoucí někam jinam, teoreticky k jiným nemovitostem v okolí, zpět k distributorovi závadou pronikání apod., a konstruoval tak nové hmotněprávní stanovisko, že za neoprávněný odběr je objektivně odpovědný a trestně stíhán vlastník nemovitosti v sousedství. Soud ví, že nebylo zjištěno, kam neexistující odbočka vede, přesto mu taková fakta nestačila. Mimo porušení obžalovací zásady se zde soud podle obviněného dopustil „extrémního nesouladu hodnocení s provedenými důkazy“, když vedení do nemovitosti nebylo zjištěno a přesto ho soud hypoteticky deklaruje.

8. Následně dovolatel namítl, že z důvodu extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení, přičemž odkázal na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018. V daných souvislostech v prvé řadě opakoval výhrady ve smyslu porušení zásady obžalovací a zásady totožnosti skutku.

9. Dále uvedl, že má za to, že se soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1207/2016, a nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II ÚS 3307/14. Má tedy za to, že ačkoliv soudy obou stupňů hovoří o pečlivém dokazování a hodnocení důkazů, existuje pouze jeden nepřímý důkaz o neoprávněném odběru, a to videozáznam, kde jsou nasnímány kolísavé hodnoty odběru elektrické energie. Nelze tedy hovořit o uceleném řetězu důkazů. Žádný jiný důkaz o neoprávněném odběru nebyl nikdy zjištěn a pouze z toho jediného nepřímého důkazu soudy konstatují hypotetickou odpovědnost a zavinění. I veškeré další důkazy, o který soudy obou stupňů hovoří jako o důkazech, jsou jen rozdílné hodnocení důkazů, které mají vyvracet námitky obžaloby, nikoliv však důkazy o tom, že uvedený trestný čin spáchal. I tento nepřímý důkaz byl v rozporu s judikaturou hodnocen zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Soudy tento princip zcela porušily.

10. Obviněný rovněž poznamenal, že soudy obou stupňů se odchýlily od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1134/2017. Má za to, že soudy na jedné straně tvrdí, že není žádný důkaz o to, že by odbočku typu T zřídil, či nechal zřídit obviněný, ale na druhé straně konstruují jeho zavinění. Rozsudek neobsahuje hodnocení míry zavinění, jak vyžaduje § 125 tr. zákoníku. Podle obviněného soud neuvádí žádná zjištění k subjektivní stránce trestného činu a odsoudil jej jen proto, že měl kvalifikaci, možnost, příležitost, prospěch a byl vlastníkem nemovitosti poblíž odběrného místa. Ani celé přípravné řízení nepřináší jediný důkaz. Policejní orgán neuvedl žádný důvod ani důkaz, který by svědčil o tom, že to byl obviněný, kdo úmyslně neoprávněně odebíral elektrický proud.

11. S odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, pak obviněný vyvodil závěr, že byla nesprávně stanovena výše odběru elektrické energie, neboť má za to, že spotřeba by měla odpovídat běžné spotřebě rodinného domku se zohledněním frekvence návštěv, neboť tento nebyl trvale užíván. Posudek znalce trpí závažnou chybou, kdy v zadání dostal počátek neoprávněného odběru od policie a nepřihlédl k odběru před dotčeným obdobím a zpracoval tak zcela fiktivní výpočet údajně vzniklé škody. Tato otázka je tak navíc v extrémní nesouladu s provedenými důkazy, když není jasné, jak soud dospěl k délce neoprávněného odběru. Zjištění počátku je tak zcela nahodilé. Zvýšená spotřeba byla pouze v době rekonstrukce domu v letech 2004 a 2005, kdy takto byla i hrazena, a následně došlo k jejímu poklesu, neboť již byla ukončena výstavba a s ní spojený vyšší odběr elektrické energie.

12. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil, zprostil jej viny a trestní řízení zastavil.

13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá oprávnění ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjadřuje. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

III.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 9 To 297/2019, je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

19. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

20. Obviněný sice formálně deklaruje, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení, fakticky se však ve své argumentaci opírá o námitky výlučně skutkové a procesní povahy. Namítá, že soudy při svém rozhodování neprovedly dostatečné dokazování, nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, porušily zásadu in dubio pro reo a učinily vadná skutková zjištění (v tomto směru namítl extrémní nesoulad), přičemž rovněž porušily zásadu totožnosti skutku, resp. obžalovací zásadu. Právě a pouze z této argumentace vyvozuje závěr o naplnění hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

21. Svojí argumentací nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. a § 220 odst. 1 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

22. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). V posuzované věci však extrémní nesoulad není dán.

23. Je zřejmé, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy (postupoval v mezích § 2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěl (viz zejména bod 14. až 16. jeho rozsudku). Je přitom zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se proto následně po provedeném přezkumu se skutkovými, potažmo právními, závěry nalézacího soudu důvodně ztotožnil, přičemž též dostatečně vyložil důvody, pro které nebylo vyhověno důkazním návrhům obhajoby (strana 6 až 7 jeho usnesení). Jejich rozhodnutí nevybočila z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., resp. ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. V těchto souvislostech je možno stručně poznamenat, že jimi učiněná skutková zjištění mají náležité obsahové ukotvení ve výpovědích svědků L. P., J. Č. a B. M., znaleckém posudku znalce Ing. Martina Škopka, fotodokumentaci, videozáznamu, jakož i listinných důkazech.

24. Nelze tudíž činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. To platí i ve vztahu ke zjištěné době odběru neměřené elektrické energie a výši škody způsobené tímto úmyslným protiprávním jednáním obviněného. K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

25. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.

26. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, nebo jiné nesprávně hmotně právní posouzení pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

27. Namítá-li dovolatel porušení zásady totožnosti skutku a obžalovací zásady, je třeba v první řadě opětovně konstatovat, že jde o námitku ryze procesní povahy, a tudíž nepodřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud přesto považoval za vhodné se k ní vyjádřit. V obecné rovině je třeba uvést, že pojmem skutek a jeho totožností se zabývá bohatá odborná literatura i judikatura, na něž lze odkázat. Skutek sice není v právním řádu blíže definován, ustálená rozhodovací praxe však za něj považuje ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro trestněprávně relevantní následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. zejména rozhodnutí č. 8/1985 Sb. rozh. tr.). Totožnost skutku je zachována, pokud je shoda v jednání a v následku, nebo alespoň v jednání při rozdílném následku anebo alespoň v následku při rozdílném jednání, postačí dokonce i částečná shoda jednání nebo i částečná shoda následku (případně obojího), pokud zůstala shoda v podstatných okolnostech (více k tomu např. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, zejména s. 2719 a násl.; Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 587 a následující; Jelínek, J., Říha, J., Sovák, Z. Rozhodnutí ve věcech trestních. 4. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 202 a násl. a další; z judikatury např. rozhodnutí č. 6/1962, 64/1973, 13/1991, 17/1993, 1/1996, 40/2001, 21/2010 Sb. rozh. tr.). Je přitom třeba odlišovat skutek a popis skutku, který se v průběhu řízení může, resp. s ohledem na skutkové závěry vzhledem k hodnocení provedených důkazních prostředků musí, měnit, zůstane-li zachována totožnost skutku.

28. Některé skutečnosti totiž mohou odpadnout, naopak jiné přistoupit, nesmí se pouze změnit podstata skutku, určená jednáním obviněného, z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské vztahy chráněné trestním zákonem. V rozsudku soudu proto může dojít ke zpřesnění popisu skutku, pokud jde o místo a čas spáchání skutku, způsob, jakým byl čin proveden, formu zavinění apod. K této otázce se vyjádřil i Nejvyšší soud např. v rozhodnutí č. 1/2000 Sb. rozh. tr., v němž jednoznačně odlišoval skutek od jeho popisu a upozornil, že řízení se vede o skutku, což není možno zaměňovat s jeho popisem v obžalobě (resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání). Soud musí mít po celou dobu řízení na paměti, o jaký skutek jde, neboť skutek musí zůstat totožný, popis skutku se ale může během řízení měnit. Trestní stíhání se vede pro skutek a nikoli pro jeho popis, popisem skutku uvedeným v obžalobě (resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání) ani jeho právní kvalifikací není soud vázán. Povinnost soudu rozhodnout o skutku uvedeném v obžalobě neznamená povinnost převzít z obžaloby (potažmo z usnesení o zahájení trestního stíhání) jeho popis.

29. V návaznosti na tato teoretická východiska je na místě (se zřetelem k formulaci dovolací argumentace) zmínit, že obžalobou bylo obviněnému kladeno za vinu, že „v úmyslu ušetřit na platbách za elektrickou energii, coby osoba s elektrotechnickým vzděláním, živnostenským oprávněním s předměty činnosti montáž, opravy, revize, zkoušky a projektování elektrických zařízení, zakladatel a společník společnosti E., mj. se stejným předmětem činnosti a vlastními zaměstnanci na pozici elektrikářů, v období od výstavby elektroměrového rozvaděče v pilíři oplocení, tedy nejméně od 1. 5. 2006 až do kontroly dne 2. 2. 2017, ve svém rodinném domě v Obci XY čp. XY, okres Benešov, tedy odběrném místě číslo XY, které je registrováno na jeho jméno, zřídil či dosud neztotožněnou osobou nechal zřídit před elektroměrem č. XY neměřené vodivé napojení čtyřžilovým měděným kabelem o průřezu 10 mm2 - tzv. odbočku typu T na kabel mezi pojistkovou skříní a hlavním jističem, kdy toto napojení bylo v chráničce v zadní části pilíře tzv. ztraceného bednění zalito betonem a opatřeno stykačem, tedy zařízením znemožňujícím odhalení neměřeného napojení při pouhém vypnutí hlavního jističe, a tedy bez kompletní demontáže elektroměrové desky, čímž docílil toho, že po celé shora vymezené období nedocházelo k měření té části elektrické energie odebrané přímo z rozvodové sítě přes elektroměrem neměřenou odbočku, přestože byla touto cestou uskutečňována její dodávka do nemovitosti, kdy takto úmyslně minimálně ve shora uvedeném období neoprávněně odebíral částečně nehrazenou elektrickou energii, čímž poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ: 24729036, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín, způsobil škodu přinejmenším 889 513,55 Kč včetně DPH“.

30. Ze srovnání takto formulovaného popisu skutku a skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 1. tohoto usnesení) vyplývá, že k dovolatelem tvrzenému porušení zásady totožnosti skutku a obžalovací zásady soudy nižších stupňů v jeho případě nedošlo. Je totiž nutno zdůraznit, že zde byla v podstatné míře zachována jak totožnost jednání (stručně řečeno neoprávněný neměřený odběr elektrické energie), tak i totožnost následku (škoda na majetku společnosti ČEZ Distribuce, a. s.). Jinak řečeno, úprava popisu žalovaného skutku soudem prvního stupně se nedotkla jeho podstaty. To pak odůvodňuje závěr, že obviněný byl uznán vinným skutkem totožným s tím, pro který na něho byla podána obžaloba.

31. Nejvyšší soud závěrem shrnuje, že soudy v dané věci postupovaly v souladu s příslušnými procesními zásadami a na základě rozsáhlého dokazování učinily skutková zjištění, o nichž nevznikly důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, přičemž tato skutková zjištění přiléhavě právně kvalifikovaly.

V.

32. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru