Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 392/2020Usnesení NS ze dne 14.04.2020

HeslaOhrožení pod vlivem návykové látky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.392.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 274 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 392/2020-72

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný I. A., narozený XY, bytem v ČR, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 67 To 462/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 117/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 67 To 462/2019, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání I. A. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“), proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 7 T 117/2019, kterým byl uznán vinným přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Dále byl obviněnému podle § 68 odst. 1, 2, § 69 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč; pro případ nevykonání trestu ve stanovené lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) měsíce. Obviněnému byl rovněž uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnáct) měsíců.

I.

Dovolání a vyjádření k němu

2. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 67 To 462/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na splnění podmínek dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že veřejné zasedání dne 8. 1. 2020 proběhlo v jeho nepřítomnosti, a to přesto, že prostřednictvím svého obhájce požádal dne 7. 1. 2020 Městský soud v Praze o odročení veřejného zasedání, neboť uvedeného dne bude mimo území České republiky, na Ukrajině, kam musel odcestovat z důvodu vážného zdravotního stavu otce, který se musel podrobit operaci. V té souvislosti informoval městský soud o tom, že po svém návratu do České republiky dodá soudu doklady prokazující jím uváděné skutečnosti a současně také požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání. Obviněný vyjádřil své přesvědčení, že odvolací soud porušil procesní ustanovení zákona, stejně jako právo na spravedlivý proces, když konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, přestože se řádně omluvil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že toto považuje za nedůvodné, neboť obviněný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti např. ke dni konání operace, nutnosti být na Ukrajině, přitom z jeho dovolání má být patrno, že již v době, kdy jeho obhájce měl omluvu posílat soudu, se na Ukrajině již nacházel. Státní zástupce vyslovil přesvědčení, že k žádnému porušení procesních předpisů, ani práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo, a proto navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

II.

Přípustnost dovolání

4. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.). Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.

5. K námitce obviněného spočívající v tvrzení, že byl zkrácen na svých právech konáním veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněné osoby u hlavního líčení a veřejného zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou. Toto je zřejmé i ze znění § 238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v ustanovení § 263 tr. ř.

6. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 tr. ř., přičemž podle § 234 odst. 1 tr. ř., se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle § 234 odst. 2 tr. ř. platí, že nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Zákon stanoví „něco jiného“ např. v § 263 odst. 2 tr. ř. (účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná) a v § 263 odst. 3 tr. ř. (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení). Obecné ustanovení § 234 tr. ř. však neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal, a tím dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Dále je nutno připomenout i ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Logický výklad tohoto ustanovení vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v jeho nepřítomnosti. Jelikož obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, tak aplikace ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. nepřipadá v úvahu. Obecně platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu řádně a včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.) a nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces.

7. V předmětné trestní věci bylo zjištěno, že obviněný byl o termínu konání veřejného zasedání vyrozumíván (č. l. 45 spisu), a toto vyrozumění také převzal, o čemž svědčí jeho omluva k veřejnému zasedání, tudíž lhůta ke konání veřejného zasedání byla zachována (viz č. l. 51). Lhůta ke konání veřejného zasedání byla zachována rovněž u obhájce obviněného, je však nutno uvést, že se nejednalo o případ nutné obhajoby. Ze spisové dokumentace dále vyplývá, že veřejné zasedání o odvolání obviněného se konalo dne 8. 1. 2020, a odvolání podal obviněný pouze do výroku o trestu. Dne 7. 1. 2020 v 20.56 hod. byla doručena odvolacímu soudu omluva obviněného, která však byla příslušnému senátu předána až v 10.45 hod. dne 8. 1. 2020, tedy po konání veřejného zasedání. Z podané omluvy, kterou neměl odvolací soud k dispozici, vyplývá pouze tolik, že obviněný žádá o odročení veřejného zasedání, neboť v den jeho konání se nachází mimo území České republiky, a to ve svém domovském státě na Ukrajině, kam musel odcestovat z důvodu vážného zdravotního stavu svého otce, a že žádá o odročení veřejného zasedání.

8. Ze spisu je zřejmé, že tvrzení – že se v době konání veřejného zasedání nachází/ nacházel obviněný mimo území České republiky, nebyla obviněným předem ani později doložena. Avšak ani případné doložení takové skutečnosti by nebránilo odvolacímu soudu konat veřejné zasedání. Nejvyšší soud již shora poukázal na skutečnost, že odvolání bylo podáno do výroku o trestu, kdy obviněný poukazoval na jeho nepřiměřenou přísnost a domáhal se postupu podle § 307 tr. ř. s ohledem na svoji bezúhonnost. Veškerá argumentace odvolatele [nyní dovolatele] byla soustředěna v konstatování nepřiměřenosti trestu zákazu činnosti, který mu podle jeho mínění jako řidiči z povolání neměl být ukládán, neboť se jako řidič živí, a jde v takovém případě o likvidační trest. Nejvyšší soud pouze uvádí, že obviněný byl v předmětné trestní věci soudem prvního stupně odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, když podle skutkového zjištění řídil v nočních hodinách po Praze motorové vozidlo a při silniční kontrole bylo u něj dechovou zkouškou zjištěno 2,32 promile alkoholu v dechu a následnou zkouškou 2,50 promile alkoholu v dechu.

9. Z výše uvedeného je tedy nesporné, že byly dány nejen formální, ale i materiální podmínky pro možnost konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Pokud za shora popsaného stavu Městský soud v Praze dne 8. 1. 2020 konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který se k soudu nedostavil, i když byl řádně a včas vyrozuměn a shledal podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, o čemž rozhodl usnesením (č. l. 51 spisu), tak zmíněnému postupu nelze důvodně vytýkat pochybení. Obviněný totiž žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 8. 1. 2020, kterou spojil s omluvou své nepřítomnosti, která byla odvolacímu senátu doručena až po rozhodnutí ve věci, nepodložil takovými důvody, jež by mu bránily v plnohodnotné účasti před odvolacím soudem. Nedošlo k porušení žádného z ustanovení trestního řádu a ani k nepatřičnému zásahu do ústavně garantovaného práva obviněné osoby na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (stanoví: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům). Opatřený důkazní stav věci rovněž dovoloval spolehlivé rozhodnutí o odvolání obviněného, a tím i dosažení účelu trestního řízení i bez jeho přítomnosti u odvolacího soudu (rozhodováno bylo toliko o trestu). Procesní postup se nedostal do rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. S dovolací námitkou, že obviněný byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přítomen při veřejném zasedání, čímž mu mělo být upřeno právo na obhajobu, tak nelze souhlasit. Námitky, jež byly s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněným uplatněny, tudíž není možno pro jejich zjevnou neopodstatněnost akceptovat.

10. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 4. 2020

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru