Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 381/2005Usnesení NS ze dne 30.03.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.381.2005.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 381/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2005 o dovolání obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, č. j. 11 To 367/2004-571, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 72/2003, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 11 To 367/2004, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 1 T 72/2003.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 2004, č. j. 1 T 72/2003 – 536, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce spojené s hmotnou odpovědností za hodnoty svěřené k vyúčtování na dobu šesti let. O nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. Po skutkové stránce spočívalo jednání obviněného v tom, že „nejméně od ledna 1999 do 23. 10. 2000 v K., v prodejně firmy N. J. N., IČO, v ulici O. M. čp., jako prodavač elektrického nářadí s hmotnou odpovědností za svěřené hodnoty a pověření vedením administrativy týkající se prodaného a skladovaného zboží, nejméně tím, že ne všechny položky vydané ze skladu firmy řádně vyfakturoval, místo fakturovaných položek vydával jiné a duplicitně vystavoval faktury, které nebyly v evidenci firmy N. založeny a za stavu, kdy využil toho, že jeho zaměstnavatelkou nebyly porovnávány výdaje ze skladu s vydanými fakturami a poté, co nesrovnalosti v evidenci byly J. N. zjištěny, opatřil si ještě další faktury za rok 1999 a 2000 v počtu nejméně 27 ks s hodnotou zboží nejméně 150 700,- Kč, aby je 23. 10. 2000 dodatečně zařadil do evidence, způsobil firmě N. J. N., IČO, celkovou škodu v částce nejméně 1 693 234,62 Kč. Veškeré hodnoty, které shora popsaným způsobem získal na úkor firmy N. použil pak pro svoji potřebu“.

Krajský soud v Praze k odvolání obviněného a poškozené rozhodl dne 7. 10. 2004, pod č. j. 11 To 367/2004-571, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku poškozené J. N. na náhradu škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je povinen podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatiti poškozené J. N., částku 1,593.234,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru je dovolací důvod dán proto, že skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině, neodpovídá použité právní kvalifikaci a je natolik nepřehledný, že z něj není vůbec patrno, jakým způsobem se měl trestného činu zpronevěry dopustit. Obviněný dále poukazuje na to, že „hodnoty získané popsaným způsobem použil pro svoji potřebu, avšak způsob jejich získání není ve skutkové větě dostatečně popsán“. V další části dovolání opětovně brojí proti dle jeho mínění „nejasnému a nepřehlednému způsobu popisu toho, jakým způsobem měl škodu způsobit“, kdy mj. poukazuje na to, že se skutková věta zabývá existencí faktur, které byly u něho nalezeny, aniž by opět bylo patrno, jaký má tato masa faktur vztah k přisvojení si peněžních prostředků, které mu byly svěřeny. Je přesvědčen, že nebylo přihlédnuto k jeho námitkám ke zjištění skutkového stavu, přičemž zcela absentuje jakékoliv skutkové zjištění o tom, že si přisvojil cizí věc – peněžní prostředky, které mu byly svěřeny. Obviněný dále namítá nesprávnost výroku o náhradě škody, který podle něj spočívá v tom, že poškozená uplatnila nárok na náhradu škody paralelně v mnoha řízeních a z toho důvodu tedy soud neměl dostatek podkladů pro to, aby o náhradě škody mohl rozhodnout. Podle názoru obviněného mělo být postupováno v souladu s rozhodnutím publikovaným pod č. 18/2004 Sb. rozh. trest., tj. že se účast poškozené s nárokem na náhradu škody podle § 44 odst. 3 tr. ř. v trestním řízení nepřipouští. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který se k dovolání obviněného vyjádřil navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, neboť popis skutku v tzv. skutkové větě neobsahuje, a to ani ve spojení se skutečnostmi uvedenými v odůvodnění soudních rozhodnutí, konkrétní skutkové okolnosti odpovídající zákonnému znaku „přivlastnil si cizí věc“ a neodpovídá tudíž právní kvalifikaci podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Pokud pak jde o námitku nepřesného označení poškozeného, tato sama o sobě není dle názoru státního zástupce způsobilá založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o problematiku procesně právní, která neodpovídá výše uvedenému dovolacímu důvodu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Dovolání obviněného je nutno přisvědčit v tom, že zjištěný skutek byl ve výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně, se kterým se ztotožnil soud odvolací, popsán tak, že žádné konkrétní zjištění nenaplňuje zákonný znak „přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena“. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí sice konstatuje obsáhlé pasáže z výpovědí svědků či znaleckého posudku, avšak ani v odůvodnění stejně jako ve skutkové větě není obsažen žádný údaj, ze kterého by vyplývalo, jak si cizí věci přisvojil. Rovněž není zřejmé, které cizí věci se měly stát předmětem jeho protiprávního jednání. Okresní soud na str. 12 odůvodnění svého rozsudku uzavírá popis jednotlivých důkazů a tuto pasáž shrnuje v závěr totožný se skutkovou větou a konstatuje, že tak „obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., neboť si přisvojoval cizí věci, které mu byly svěřeny a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu“. Popis skutku, stejně jako odůvodnění rozsudku, se zabývá machinacemi obviněného s účetními doklady, aniž by však soudem bylo rozvedeno ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. v kontextu s § 2 odst. 6 tr. ř., jakými úvahami se soud řídil při hodnocení jednotlivých důkazů, a které skutečnosti charakterizují přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, když z obsáhlé citace jednotlivých důkazů není patrno o jaké „hodnoty, které použil pro svoji potřebu“ se mělo jednat, zda mělo jít o zboží či peníze získané prodejem zboží apod. Vzhledem k výše uvedenému se lze rovněž ztotožnit s námitkou státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázal na nedostatky popisu skutku, kdy pouhá argumentace o nedostatcích při fakturaci v popisu skutku (bez charakteristiky základních znaků trestného činu zpronevěry) nemůže vést k závěru, že „machinace s účetními doklady samy o sobě nemohly vést k obohacení obviněného ani ke způsobení škody jeho zaměstnavatelce; za předpokladu, že obviněný odčerpával na prodejně zboží nebo peníze z tržeb, byly výše uvedené machinace s doklady toliko jednáním směřujícím k zakrytí majetkové trestné činnosti“.

Pokud jde o další okruh námitek obviněného, tak lze pouze stručně (v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř.) uvést, že tyto (směřující proti nepřesnému označení poškozeného a konstatování, že nemělo být o náhradě škody rozhodováno), jsou námitkami, které nejsou způsobilé založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o námitky nikoli hmotně právní, ale procesně právní. Vzhledem k tomu, že však došlo ke zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze i rozsudku soudu prvního stupně, bude nezbytné v rámci řízení před soudem prvního stupně se opětovně zabývat postavením poškozeného z pohledu jím uplatněného nároku na náhradu škody (s přihlédnutím k vydanému směnečnému platebnímu rozkazu a odporu proti němu či rozhodnutí č. 18/2004 Sb. rozh. trest. apod.). Protože v odůvodnění rozhodnutí nejsou ani blíže rozvedeny úvahy směřující ke skutkovému zjištění ohledně výše škody a jsou vedle sebe (na str. 11, první odstavec) zmiňovány dvě resp. tři položky výše škody, bude rovněž nezbytné v rámci řízení po vrácení věci a vydaného rozhodnutí, se v odůvodnění nového rozhodnutí také uvedenému věnovat z pohledu shora uvedených ustanovení (§ 125 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.), neboť současné konstatování, že „škoda přesahující 1 600 000,- Kč odpovídá více skutečnosti“, bez dalšího nepůsobí příliš přesvědčivě.

Se zřetelem k tomu, že skutek zjištěný Okresním soudem v Kladně byl nesprávně právně posouzen a na tomto nesprávném právním posouzení skutku spočívá i rozsudek Krajského soudu v Praze, musel Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušit rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, č. j. 11 To 367/2004-571 a také jako vadnou část předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 2004, č. j. 1 T 72/2003-536. Kromě toho zrušil Nejvyšší soud i další rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kladně Nejvyšší soud přikázal, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. března 2005

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru