Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 307/2004Usnesení NS ze dne 31.03.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.307.2004.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 307/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 dovolání obviněného R. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 10 To 383/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 224/2002, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 1 T 224/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od poloviny roku 1999 do konce roku 2001 jako zaměstnanec Č. p., s. p., odcizil při výkonu své práce doručovatele 1 ks mobilního telefonu Panasonic GD 30 v hodnotě 5.495,- Kč, 1 ks mobilního telefonu Alcatel ONE Touch 303 s příslušenstvím v hodnotě 5.599,- Kč, 4 ks fotoaparátů s označením PN 919 v hodnotě 150,- Kč za kus, čímž způsobil škodu Č. p., s. p., obvod H. K.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Č. p., s. p., P., škodu v částce 11.094,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla Česká pošta, s. p., Pardubice, Na Hrádku 105, odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný R. H. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 10 To 383/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 9. 12. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové, dne 10. 12. 2003 obhájkyni obviněného JUDr. M. P. a dne 11. 12. 2003 obviněnému R. H. (viz č. l. 119 tr. spisu).

Obviněný R. H. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s citovaným rozsudkem nalézacího soudu prostřednictvím výše jmenované obhájkyně dne 9. 2. 2004 na poštu dovolání, adresované a doručené Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 10. 2. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že v rámci důkazního řízení před okresním soudem nebylo prokázáno, jakým způsobem mohl předmětné mobilní telefony a fotoaparáty odcizit, když jakákoliv dispozice s nimi nebyla ve vztahu k jeho osobě možná. Zaměstnanci poškozené organizace v rámci svědeckých výpovědí jednoznačně potvrdili, že převzetí i předání poštovních zásilek do dispozice poškozené organizace probíhalo kontrolou přes čárkové kódy, a proto nebylo možné, aby telefony odcizil. Naopak nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že tyto věci odkoupil od pouličního prodejce v rámci stánkového prodeje. I krajský soud, který doplnil důkazní řízení o výslech svědka M. S., jenž se vyjádřil v tom smyslu, že stánkový prodej zboží tohoto charakteru nebyl v prostoru železničního nádraží povolen, zcela pominul, že obviněný uváděl nákup zboží před budovou železničního nádraží, a tudíž je tato výpověď právně irelevantní. Obviněný tedy dospěl k závěru, že soud neprokázal jeho vinu, když ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá, jakým způsobem mohl předmětné zboží odcizit a současně pro prokázání viny nemůže být stěžejním důkazem faktické držení telefonů a fotoaparátů. Naopak soud nezohlednil výpovědi zaměstnanců pošty, kteří jednoznačně potvrdili obviněným uvedená tvrzení ohledně kontrol odebraných a předaných zásilek. Dovolatel rovněž konstatoval, že pokud by poškozená organizace byla přesvědčena o jeho protiprávním jednání, rozvázala by s ním z uvedeného důvodu pracovní poměr. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného R. H. dne 3. 3. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 1 NZo 193/2004, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolatel opřel veškerou svou argumentaci o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily. Podle jeho názoru jsou dovoláním napadána skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku, neboť je zřejmé, že citovaný dovolací důvod obviněný spatřuje zejména v porušení procesních zásad uvedených v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Tyto námitky však nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný R. H. uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř./.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný vytýká soudům obou stupňů nedostatky v úplnosti dokazování a nesprávné vyhodnocení provedených důkazů (hodnocení svědeckých výpovědí zaměstnanců poškozené organizace a svědka M. S.) v čemž shledává, že nebyla prokázána jeho vina včetně způsobu odcizení předmětných věcí. Všechny tyto uplatněné námitky ale primárně směřují proti stabilizovanému skutkovému zjištění, přičemž ve vytýkaných vadách až následně obviněný spatřuje vady v hmotně právním posouzení skutku.

Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný R. H. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a ze kterého mimo jiné vyplývá, že jako zaměstnanec Č. p., s. p., odcizil při výkonu své práce doručovatele 1 ks mobilního telefonu Panasonic GD 30 v hodnotě 5.495,- Kč, 1 ks mobilního telefonu Alcatel ONE Touch 303 s příslušenstvím v hodnotě 5.599,- Kč, 4 ks fotoaparátů s označením PN 919 v hodnotě 150,- Kč za kus, čímž způsobil škodu Č. p., s. p., obvod H. K. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. V této souvislosti lze připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. je nutno v dovolání odkázat nejen na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. března 2004

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru