Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 288/2020Usnesení NS ze dne 25.03.2020

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.288.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 288/2020-953

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 7 To 22/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 37/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 2 T 37/2015, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „dne 12.6.2013 v 14:23 hodin zaslal ze svého profilu na sociální síti Facebook na profil M. H., nar. XY, zprávu, v níž mu hrozil, že pokud neukončí vztah s T. Š., nar. XY, tak M. H. zničí, že M. H. bude žrát hadičkou a bude mít z břicha vývod, a ve dnech 15.6.2013 v 3:09 hodin a 17.6.2013 v 23:16 hodin zaslal ze svého mobilního telefonu na telefonní číslo M. H. textové zprávy, v nichž mu hrozil, aby nepsal T. Š. SMS zprávy nebo zprávy na sociální síť Facebook, jinak mu rozšlape hlavu, zlomí mu ruce, nohy, rozseká a rozkope mu obličej“.

2. Podle § 48 odst. 1 tr. zákoníku z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 tr. zákoníku bylo podmíněně upuštěno od jeho potrestání, přičemž byla podle § 48 odst. 2 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a zároveň mu byl uložen dohled.

3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 7 To 22/2019. K odvolání státního zástupce byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku, jímž bylo podle § 48 odst. 1 a § 46 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně upuštěno od potrestání obviněného za současného stanovení zkušební doby ve výměře jednoho roku a uložení dohledu podle § 48 odst. 2 tr. zákoníku, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho přesvědčení odvolací soud nepostupoval správně, když neshledal jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně důvodné, protože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a byl tak dán v podstatě již v řízení před tímto soudem dovolací důvod výše uvedený.

5. Následně (k vlastním důvodům dovolání) namítl, že ani jeden ze soudů nižších stupňů nepřihlédl ke skutečnostem, které uváděl na svoji obhajobu a které jsou podrobně vymezeny zejména v podaném odvolání. Podle něho je zásadním pochybením odvolacího soudu, že neprovedl ani jeden z důkazů navržených v rámci podaného odvolání, protože se jednalo o důkazy, které zásadním způsobem vyvracely jeho vinu. Jestliže by soudy obou stupňů hodnotily celou věc ve světle těchto důkazů, musely by nutně dospět k závěru, že dovolatel svým jednáním nemohl v žádném případě naplnit znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu. I bez provedení navržených důkazů má však za to, že k naplnění znaků trestného činu nedošlo.

6. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích a podle § 265l odst. l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. K podanému dovolání zaslala sdělení státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

9. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 7 To 22/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

14. V posuzované věci však obviněný neuplatnil žádné konkrétní hmotně právní argumenty, jimiž by kvalifikovaně namítl rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací či jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Pouze ve zcela obecné rovině tvrdí, že k naplnění znaků trestného činu nedošlo. K tomu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, vyslovil, že úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Ostatní námitky obviněného (v podstatě rovněž obecné povahy) směřují do oblasti skutkové (procesní), neboť obviněný jimi soudům obou stupňů vytýká neúplné důkazní řízení a de facto i nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahu, že pokud by soudy hodnotily celou věc ve světle jím navržených a neprovedených důkazů, musely by nutně dospět k závěru, že svým jednáním nemohl v žádném případě naplnit znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu. Lze tak konstatovat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

15. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud může s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).

16. V návaznosti na to Nejvyšší soud v první řadě poznamenává, že obviněný jednak námitku extrémního nesouladu neuplatnil, jednak svou (obecnou) argumentací ani nemohl vytvořit podklad pro úvahy o jeho existenci. Dále proto stručně konstatuje, že v nyní posuzované věci k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nedošlo.

17. Co se týče námitky obviněného, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, je na místě předně v obecnosti poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

18. V dané věci soudy nižších stupňů neprovedly výše uvedené obhajobou navržené důkazy. Z jejich rozhodnutí je však zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro náležité objasnění věci a učinil závěr, že nalézací soud postupoval při objasňování věci tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Takto vyjádřil ten podstatný závěr, že důkazy navržené obviněným byly z pohledu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. nadbytečné, a tudíž není zapotřebí je provádět. Byť by bylo žádoucí, aby uvedený závěr vyjádřil explicitně, z materiálního hlediska zde nelze – za situace, kdy provedené dokazování je třeba považovat za úplné – shledat takovou vadu, v důsledku níž by dané řízení jako celek pozbylo rysů spravedlivého procesu.

19. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

20. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.

21. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě (výlučně) z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

22. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 3. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru