Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 251/2012Usnesení NS ze dne 22.03.2012

HeslaDovolání
Lhůty
Obhájce
KategorieA
Publikováno10/2013 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.251.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265e odst. 1 tr. ř.

§ 265e odst. 2 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 251/2012-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2012 o dovolání, které podala obviněná A. K., roz. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 7 To 449/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 30 T 4/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 30 T 4/2011, byla obviněná Anna K., roz. S. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „1. v době od 1. 2. 2009 do 28. 2. 2010 neoprávněně pobírala dávky státní sociální podpory - sociální příplatek a přídavek na dítě, a to tím způsobem, že nesplnila svou zákonnou oznamovací povinnost vyplývající z § 61 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve lhůtě do 8 dnů písemně ohlásit změny ve skutečnostech, rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu, a před pracovníky Úřadu práce Brno - venkov, odboru Státní sociální podpory, pracoviště Ivančice, zatajila, že její dcera P. K., nar. 14. 10. 1991, ukončila dne 12. 1. 2009 studium na střední škole a syn J. K., nar. 12. 12. 1988, ukončil studium na střední škole dne 31. 8. 2009, čímž došlo ke skončení jejich nezaopatřenosti a k zániku, resp. snížení nároku na vyplácení uvedených dávek, přičemž dne 13. 10. 2009 na pracoviště v Ivančicích doručila potvrzení o studiu těchto dětí, která byla padělána tak, že datum ukončení studia bylo vymazáno a přepsáno textem „opr. Procházková“, čímž vylákala vyplacení dávek státní sociální podpory v celkové výši 27.202,- Kč a způsobila tak České republice - Úřadu práce Brno - venkov, odboru státní sociální podpory, se sídlem Brno, Koliště 17, škodu ve stejné výši,

2. v době od 2. 10. 2007 do 1. 11. 2010 neoprávněně pobírala dávku důchodového pojištění - sirotčí důchod na své nezletilé děti, a to tím způsobem, že nesplnila svou zákonnou oznamovací povinnost vyplývající z § 50 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve lhůtě do 8 dnů písemně ohlásit skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování, a před pracovníky České správy sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, zatajila, že její dcera M. K., nar. 4. 5. 1990, ukončila dne 1. 10. 2007 studium na střední škole, syn J. K., nar. 12. 12. 1988, ukončil dne 14. 4. 2008 studium na střední škole a dcera P. K., nar. 14. 10. 1991, ukončila dne 12. 1. 2009 studium na střední škole, čímž došlo ke skončení jejich nezaopatřenosti a k zániku nároku na vyplácení uvedené dávky, přičemž takto vylákala neoprávněné vyplácení sirotčího důchodu na dceru M. v době od 2. 10. 2007 do 1. 9. 2009 ve výši 91.838,- Kč, na syna Josefa v době od 2. 5. 2008 do 1. 9. 2008 ve výši 15.354,- Kč a v době od 2. 2. 2009 do 1. 11. 2010 na dceru Petru ve výši 89.880,- Kč, čímž způsobila České republice - České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, škodu v celkové výši 197.072,- Kč,

a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 8. 2007, sp. zn. 3 T 64/2007, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzena mimo jiné i pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let se současným vyslovením dohledu“.

Za tento přečin byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit poškozené České republice – Úřadu práce Brno - venkov, odboru státní sociální podpory škodu ve výši 27.202,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 7 To 449/2011, jímž podle § 253 odst. 1 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byla uznána vinnou, a byl jí uložen trest, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovila nesouhlas se závěrem soudu druhého stupně v tom smyslu, že její odvolání bylo podáno opožděně. Podle svých slov odvolání podala včas, uvedla správné označení soudu, avšak chybnou adresu, proto byla zásilka vrácena zpět. Dále se ohradila proti tomu, že byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou a že délka jejího trestu byla stanovena na dvacet měsíců. Takové rozhodnutí shledala nepřiměřeně přísným s tím, že ke splnění účelu trestu by plně postačoval trest kratší se zařazením do věznice s dozorem. Dodala, že její psychický stav se po nástupu výkonu trestu rapidně zhoršil a že velice těžce snáší odloučení od své rodiny, především pak od dvou malých vnoučat.

Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 7 To 449/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Dále bylo třeba posoudit, zda obviněná podala předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V této souvislosti však nutno konstatovat, že ustanovení § 265e odst. 2 tr. ř. se neuplatní, pokud v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby. V takovém případě se opis rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje toliko obviněnému, a to i tehdy, jestliže v průběhu dovolací lhůty soud obviněnému ustanovil obhájce. Proto je z hlediska běhu lhůty k podání dovolání bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí napadeného dovoláním takto ustanovenému obhájci.

V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněná obhájce neměla, neboť si jej sama nezvolila a tento jí nebyl ani ustanoven, když nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněné doručeno dne 21. 9. 2011 (viz doručenka na č. l. 114 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněné tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 21. 11. 2011 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněné však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně teprve dne 25. 11. 2011 (viz dovolání s obálkou na č. l. 131 až 133 spisu).

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř.

S ohledem na skutečnosti shora stručně rozvedené nutno ještě dodat, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněné žádný vliv ustanovení obhájkyně, k němuž došlo opatřením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 30 T 4/2011 (založeno na č. l. 129 spisu).

Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné jako opožděné odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. března 2012

Předseda senátu:JUDr. Vladimír Veselý

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru