Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 238/2015Usnesení NS ze dne 03.03.2015

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
Mimořádné opravné prostředky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.238.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 238/2015-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. března 2015 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 2 To 105/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 4/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2014, č. j. 2 T 4/2014-499, byl obviněný J. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

v různých místnostech ve svém bydlišti v domě č. … v T., část P., v přesně nezjištěném množství případů, nejméně dvakrát týdně v denních hodinách, přišel ke své neteři, poškozené nezletilé a později mladistvé J. K., jejíž věk znal, neboť tato byla od malička vychovávána jeho rodiči, protože byla svěřena do výchovy a výživy jeho matce a bydlela s ním ve společné domácnosti

1) v době od 30. 5. 2003 do 29. 4. 2007 poškozené proti její vůli a přes její nesouhlas svlékl kalhoty a kalhotky nebo jí to přikázal, následně si také svlékl kalhoty a trenýrky a vsouval jí do úst nebo do ruky svůj pohlavní úd a když u něho nastala erekce, vykonal na poškozené v poloze na zádech soulož s výronem semene mimo pochvu, přestože se poškozená bránila tak, že ho bila rukama přes tvář a přes hrudník a kopala do něho, avšak obžalovaný vzhledem ke své fyzické převaze překonal její odpor tím, že ji fackoval, kroutil jí ruce, vulgárně ji nadával a vyhrožoval jí, že pokud to někomu řekne, že ji zabije a nejméně ve dvou případech ji v dětském pokoji svázal ruce provazem, který upevnil k posteli, aby ji tím zabránil v útěku,

2) v době od 30. 4. 2007 nejméně do 31. 8. 2008 poškozené proti její vůli a přes její nesouhlas svlékl kalhoty a kalhotky nebo jí to přikázal, následně si také svlékl kalhoty a trenýrky a vsouval jí do úst nebo do ruky svůj pohlavní úd a když u něho nastala erekce, vykonal na poškozené v poloze na zádech soulož s výronem semene mimo pochvu, přestože se poškozená bránila tak, že ho bila rukama přes tvář a přes hrudník a kopala do něho, avšak obžalovaný vzhledem ke své fyzické převaze překonal její odpor tím, že ji fackoval, kroutil jí ruce, vulgárně ji nadával a vyhrožoval jí, že pokud to někomu řekne, že ji zabije a když poškozená postupem doby na svoji obranu rezignovala vzhledem ke zkušenostem s předchozím jednáním obžalovaného a pouze plakala, dále ji bil a požadoval, aby se bránila, neboť se mu to líbí.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 2 To 105/2014, jímž jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícímu rozsudku soudu nalézacího, podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Ptáčka, podáním doručeným soudu dne 2. 2. 2015, dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Obviněný soudům nižších stupňů vytýká porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., které se podle něj, v důsledku neúplně provedeného dokazování, projevilo v nesprávných skutkových a z toho vyplývajících i nesprávných právních závěrech. Dovolatel soudům vytýká jednostrannost dokazování, které bylo vedeno toliko k prokázání jeho viny, bez provedení důkazů, které mohly svědčit v jeho prospěch. Vyslovuje výhrady k osobě znalce, jehož závěry nepokládá za relevantní, orgánům činným v trestním řízení vytýká, že se nezabývaly skutkem, který se podle tvrzení poškozené měl stát, když jemu mělo být 10-11 let, neboť o něm procesně nerozhodly. Soudy se podle obviněného patřičně nezabývaly osobou poškozené (zjevně míněno její věrohodností), která se o jeho aktivitách třetí osobě měla zmínit, až když se odstěhovala k A. Š., podle jeho hodnocení osobě „nezachovalé“, jež ubytovávala i sestru dovolatele a která se zabývala činností při výrobě pornofilmů. V té souvislosti dovolatel namítá, že praktiky zmiňované poškozenou, tj. svazování a přivazování k posteli se zpravidla vyskytují jen v pornofilmech. Stran dalšího rozvedení svého mimořádného opravného prostředku, včetně jeho petitu, odkázal obviněný na jeho následné doplnění.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 4. 2. 2015, se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu k němu nevyjádřil. Tato skutečnost však nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o dovolání obviněného rozhodl.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě (v její poslední den) a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž s výjimkou petitu, tj. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

IV.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud, aniž by vyčkával doručení dovolatelem avizovaného doplnění jeho mimořádného opravného prostředku, k posouzení dovolání obviněného. Vyšel přitom z toho, že zákon dovolateli ukládá (viz § 265f odst. 2 tr. ř.: „Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.“), aby stran požadovaných formálních náležitostí dovolání splnil svou povinnost v zákonné dvouměsíční lhůtě, která je dostatečně dlouhá k tomu, aby tuto povinnost mohl splnit. Podal-li dovolatel prostřednictvím svého obhájce dovolání až poslední den zákonné lhůty a současně v něm avizoval, že je doplní, a to včetně nedostatku spočívajícího v neuvedení návrhu na konečné rozhodnutí dovolacího soudu, pak ani nevyvstal důvod k tomu, aby soud prvního stupně postupoval podle § 265h odst. 1 tr. ř., či aby v daném směru požadoval provedení těchto úkonů cit. ustanovením předvídaných po tomto soudu soud dovolací.

Obviněný se svou dovolací argumentací, kterou ve svém včas učiněném podání uplatnil, s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně rozešel. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, které soud prvního stupně vyjádřil v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku, s nimiž se ztotožnil soud odvolací, nevznesl žádnou námitku hmotně právní povahy, kterou by brojil vůči nesprávné subsumpci skutků popsaných v bodech 1) a 2) pod ustanovení § 241 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák. Jeho námitky se plně koncentrují vůči skutkovým závěrům soudů nižších stupňů („soudy… dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním“), toliko skrze jejich zpochybnění (avšak zpochybnění nikterak blíže argumentačně nerozvedeného) namítá dovolatel nesprávné závěry právní. Odhlíží přitom od toho, že důvodnost dovolání opřeného o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. posuzuje dovolací soud zásadně (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu skutkových a právních závěrů, pokud je dovolatel učiní obsahem svého dovolání, což se ovšem ve věci hodnocené nestalo) na podkladě skutkových zjištění, která jsou vyjádřena v dovoláním napadených rozhodnutích (soudu prvního a druhého stupně). Mimo uplatněný dovolací důvod je námitka, že soud, resp. orgány činné v trestním řízení procesně nerozhodly o skutku, jehož existenci dovolatel nastiňuje.

Zcela nad rámec nezbytného, neboť jde o otázku práva procesního, kterou nelze podřadit nejen pod obviněným uplatněné dovolací důvody, ale ani pod žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání (protože bod 7 jeho dovolání nelze interpretovat tak, že by obviněný namítal, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), Nejvyšší soud uvádí, že z hlediska způsobu rozhodnutí soudu lze odkázat na zásadu obžalovací (§ 2 odst. 8 tr. ř.). Z ní plyne, že soud může rozhodovat pouze o skutku, pro který byla podána obžaloba (§ 220 odst. 1 tr. ř.). Nebyl-li tento (obviněným nastiňovaný skutek, jehož spáchání mělo předcházet jeho patnáctým narozeninám) v žalobním návrhu vymezen (obžaloba na č. l. 410-421 vymezuje jednání obviněného počínaje datem 30. 5. 2003), nemohl o něm soud ani samostatným výrokem rozhodnout. Dovozuje-li obviněný, že tohoto skutku se měl (podle jeho interpretace výpovědi poškozené) dopustit ve věku 10-11 let, pak ani nenastaly podmínky pro to, aby o něm bylo orgány činnými v trestním řízení zahájeno jeho trestní stíhání, neboť takové trestní stíhání by bylo nepřípustné ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. I proto lze za zcela důvodné pokládat, že policejní orgán přistoupil k zahájení trestního stíhání obviněného (viz usnesení na č. l. 3-10) pro skutek, jehož počátek vymezil až týmž datem, který posléze uvedla obžaloba, tj. dnem 30. 5. 2003.

Měl-li vést obviněným uváděný fakt - společně s poukazem na to, že o jeho jednání se měla poškozená třetí osobě zmínit až se značným časovým odstupem – ke zpochybnění věrohodnosti usvědčující výpovědi poškozené, pak Nejvyššímu soudu nezbývá než odkázat na to, že mu jako soudu dovolacímu nepřísluší, aby prováděl „přehodnocení“ hodnotících postupů toho orgánu, který důkaz provedl. Lze ostatně poukázat na to, že z hlediska obsahového je dovolání obviněného do značené míry toliko opakováním toho, co uplatnil v rámci svého odvolání podaného proti rozsudku soudu prvního stupně a s čím se odvolací soud ve svém rozhodnutí (str. 4-6 usnesení) v dostatečném rozsahu (s oporou o poměrně detailní zhodnocení obsažené v odůvodnění rozsudku krajského soudu) přesvědčivě vypořádal.

V návaznosti na uvedené je nezbytné konstatovat, že obviněný se svými námitkami s dovolacím důvodem určeným k nápravě vad hmotně právního posouzení skutku, či jiných skutečností významných pro rozhodnutí [důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] obsahově míjí.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něhož dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.“ Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. března 2015

Předseda senátu

JUDr. Ivo Kouřil

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru