Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1573/2019Usnesení NS ze dne 09.01.2020

HeslaDovolání
Lhůty
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1573.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1573/2019-357

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2019, č. j. 7 To 122/2019-322, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 124/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2019, č. j. 7 T 124/2018-252, byl obviněný V. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.

2. Obviněný byl za tento zločin a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 6 T 120/2016, a další přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 10 T 64/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 12 To 372/2017, odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 6 T 120/2016. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody vůči společnosti ŠkoFIN s. r. o. ve výši 563.325,92 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 7. 2019, č. j. 7 To 122/2019-322, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu při nezměněném výroku o vině uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 6 T 120/2016, a výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 12 To 372/2017, ve věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 64/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jitky Havlénové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že objektivní okolnosti skutkového stavu zjištěné soudy obou stupňů byly neúplné, jelikož nebyly provedeny některé důkazy jím navržené (zejména výslech B. B. a M. G.). Provedené důkazy - výpovědi svědků A. Š., P. H., P. G., L. Č. - byly podle dovolatele soudy nesprávně interpretovaly. Poukázal dále na to, že mezi výpověďmi svědků byly i významné rozpory, zejména mezi výpověďmi svědka T. L. a svědků P. H. a P. G. Obviněný dále namítl, že soudy nezohlednily výpověď svědkyně A. Š., jednatelky společnosti L., ze které podle něj vyplývá soulad jeho jednání s pokynem A. Š., jako jednatelky zmíněné společnosti. Soudy obou stupňů se podle obviněného taktéž nezabývaly nesrovnalostmi ohledně převodu podílu ve společnosti L. Konečně obviněný upozorňuje, že doposud nebylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí o námitce podjatosti. Na základě výše uvedených námitek obviněný obecně dovozuje předpojatost orgánů činných v trestním řízení vůči jeho osobě zejména z důvodu jeho předchozí trestní minulosti. Soudy obou stupňů podle něj nepostupovaly podle § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nezjišťovaly pečlivě okolnosti svědčící v jeho prospěch i neprospěch, tak aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. V závěru obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky nalézacího i odvolacího soudu a zprostil ho obžaloby, nebo aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

5. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj obviněný uplatňuje námitky skutkové povahy. Připomenul, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, jež jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Ve věci posuzované nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Za skutkové námitky je podle státního zástupce třeba pokládat i ty, jež sice napadají právní posouzení skutku, nicméně nejsou nijak blíže konkretizovány a zcela jednoznačně navazují na námitky týkající se hodnocení jednotlivých provedených důkazů. Námitky obdobného obsahu obviněný uplatňoval již v řízení před soudy obou stupňů. Soudy se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Je proto namístě odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle § 265f tr. ř.

IV.

Důvody rozhodnutí o dovolání

7. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení je z hlediska běhu této lhůty třeba brát zřetel na to, kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému a jeho obhájci, neboť jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Při doručování dokumentů orgánů veřejné moci prostřednictvím datové schránky se v rozsahu neupraveném trestním řádem a zákonem č. 99/1961 Sb., občanský soudní řád, postupuje podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Podle § 17 odst. 3 téhož zákona dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.

8. V řízení proti obviněnému byl tento obhajován Mgr. Jitkou Havlénovou, obhájkyní, která mu byla ustanovena opatřením samosoudce ze dne 15. 5. 2018, jelikož obviněný nevyužil práva zvolit si obhájce sám na plnou moc a šlo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.

9. Obhájkyně v podaném dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu jí byl doručen dne 27. 8. 2019. Z doručenky připojené ve spise (č. l. 330), stejně jako doručenky vyžádané Nejvyšším soudem s údaji aktuálními k datu 7. 1. 2019, se podává, že písemnost byla dodána do její datové schránky dne 5. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že se obhájkyně v následující době do datové schránky nepřihlásila, došlo podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. k doručení tzv. fikcí uplynutím 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, tj. dne 15. 8. 2019. Je tomu tak proto, že tento postup by se neuplatnil toliko v případě, kdy by byl vyloučen jiným předpisem, v tomto případě trestním řádem. Ustanovení § 64 odst. 5 tr. ř. jej však [písm. a)] vylučuje pouze v případě doručování v něm uvedených rozhodnutí obviněnému, případně tehdy [písm. b)], pokud tak orgán činný v trestním řízení nařídí (což se v projednávané věci nestalo).

10. Jak již uvedeno, pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak jeho obhájci, uplatní ze znění § 265e odst. 2 tr. ř., podle něhož v takovém případě „běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději“. Obviněnému byl rozsudek doručen (podle údajů na doručence založené ve spise - č. l. 330) dne 8. 8. 2019. Je tedy nutno vycházet z data (pozdějšího) doručení rozsudku odvolacího soudu obhájkyni obviněného (tj. data 15. 8. 2019). Dvouměsíční lhůta pro podání dovolání tedy počala plynout ode dne 15. 8. 2019 a uplynula dne 15. 10. 2019 (§ 60 odst. 2 tr. ř.). Dovolání obviněného bylo obhájkyní podáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 25. 10. 2019 (č. l. 346), tedy po uplynutí této lhůty.

11. V souvislosti s výše uvedeným je na místě dodat, že obviněnému nic nebránilo v tom, aby své dovolání prostřednictvím obhájkyně podal v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě. Její rozsah je vymezen velmi dlouze i z důvodu, aby si obviněný mohl případně sám zvolit jiného obhájce, kdyby jeho současný obhájce odmítal dovolání podat včasně.

12. Obviněný byl o zákonem vyžadovaném způsobu podání dovolání řádně poučen odvolacím soudem. Bylo proto na něm, aby se mu poskytnutým a zákonu odpovídajícím poučením také řídil. Pokud tak neučinil, je třeba důsledky tohoto jeho pochybení přičítat výhradně jemu. Není totiž věcí soudu, aby do vztahu obviněný – obhájce jakkoli (třeba i aktivně) zasahoval. To platí i na případ posuzovaný, neboť bylo na obviněném a jeho obhájkyni, aby se otázkou případného vyvolání dovolacím řízení včasným podáním mimořádného opravného prostředku zabývali a tuto otázku společně vyřešili způsobem odpovídajícím vůli obviněného.

V.

Způsob rozhodnutí o dovolání

13. V situaci, kdy dovolání zpracované obhájkyní Mgr. Jitkou Havlénovou, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 25. 10. 2019, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.

14. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.

15. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 1. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru