Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1552/2016Usnesení NS ze dne 30.01.2018

HeslaOhrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty
Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1552.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 156 odst. 1,3,4 tr. zákoníku

§ 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku

§ 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 1645/18
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek

I. ÚS 1650/18
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1552/2016-163

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2018 o dovoláních, která podali obvinění M. J., A. J., a M. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 3 To 80/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 1/2014, takto::

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných M. J., A. J. a M. C. odmítají .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 61 T 1/2014, byli obvinění M. J. v bodě 1. výroku a A. J. v bodě 2.A výroku uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Obviněný M. C. byl v bodě 2.A výroku uznán vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku a v bodech 2.C a 2.D výroku přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.

2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. J. odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let. Obviněný A J. byl odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let. Obviněný M. C. byl odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a jeden měsíc, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let.

3. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. S., V. K., L. V. a R. S., dále podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku o propadnutí ve výroku rozsudku popsaného majetku a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání zde vyjmenovaných věcí. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 53 T 12/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 1 To 5/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli všichni výše jmenovaní obvinění (kromě R. S.) a odsouzení T. K., R. F. a J. V. zavázáni k povinnosti nahradit ve výroku rozsudku specifikovanou škodu a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli zde uvedení poškození odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 3 To 80/2015, byl z podnětu odvolání obviněných M. J., A. J., M. C., V. K., L. V. a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek nalézacího soudu ve výrocích o vině, uložených trestech a náhradě škody ohledně obviněných M. J., A. J., M. C., V. K. a L. V. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obvinění M. J. v bodě 1. výroku a A. J. v bodě 2.A výroku byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku. Obviněný M. C. byl v bodě 2.A výroku uznán vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku a v bodě 2.B výroku přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.

5. Obviněný M. J. se skutku pod bodem 1.A výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil podle skutkových zjištění tohoto soudu tím, že

„v přesně nezjištěné době, nejpravděpodobněji však na přelomu měsíců srpna a září 2012, za účelem získání majetkového prospěchu zakoupil v úmyslu prodat jej dále, 2800 litrů alkoholických nápojů různého druhu za částku 60 Kč za 1 litr, v rozličném spotřebitelském balení, neopatřených kontrolními páskami, tyto získal vědomě z pokoutného zdroje od odsouzeného J. V., (dále jen ´odsouzený J. V.), které předtím vyrobili ze směsi metylalkoholu a etylalkoholu v přesně nezjištěném poměru odsouzení R. F., a T. K., (dále jen ´odsouzení R. F. a T. K.´), a koncem srpna 2012 dodali tuto směs odsouzenému J. V. Následně obžalovaný M. J. prodal nejméně 48 kusů plastových barelů, každý o objemu 6 litrů, opatřených etiketami společnosti AB style s. r. o., Praha, a obsahujících alkohol typu rum-tuzemák, R. Š., R. Š. poté počátkem září 2012 ve S. P. – Ú., okres J., prodal J. V., za částku cca 640 Kč jedno šestilitrové balení alkoholu. J. V. tento šestilitrový barel alkoholu typu rum-tuzemák prodal dne 15. 9. 2012 za částku nejméně 770 Kč A. T., jejíž manžel, poškozený P. T., dne 17. 9. 2012, tento alkohol požil, v důsledku čehož u něj došlo ke stupňujícím se bolestem břicha, závratím, poruchám rovnováhy, poruchám zraku, kdy tyto zdravotní obtíže si dne 18. 9. 2012 vyžádaly hospitalizaci a následnou léčbu v nemocnici v J., kde byla poškozenému diagnostikována těžká intoxikace metylalkoholem, tedy stav bezprostředně ohrožující poškozeného P. T. na životě, a pouze včasnou a odbornou lékařskou péčí, bez níž by, vysoce pravděpodobně, došlo k vzniku nevratného poškození mozku a dalších orgánových systémů, případně k jeho úmrtí, mohl být poškozený P. T. propuštěn dne 27. 9. 2012 z nemocnice do domácí péče, a v současné době je bez komplikací, vyjma poškození ústředních mozkových jader, které vzniklo v souvislosti s intoxikací metylalkoholem. Současně obžalovaný M. J. poté, co se dozvěděl o zdravotních obtížích P. T., v úmyslu zničit závadný alkohol, uschoval v bydlišti P. L., adrese D. O., okres T., nejméně 232 kusů barelů (každý o objemu 6 litrů) označených jako Jemná vodka AB style, a 253 kusů barelů (každý o objemu 6 litrů) označených jako Tuzemák AB style, když celkové množství alkoholu činilo 2 910 litrů, přičemž 334 ks šestilitrových balení o celkovém objemu 2 004 litrů alkoholu obsahovalo vysoce nadlimitní koncentraci metylalkoholu, a ve skladu v obci N., část N., okres P.-v., skladoval 158 litrů alkoholu intoxikovaného metylalkoholem, jehož obaly byly opatřeny etiketami výrobce AB style s. r. o., Praha.“

6. Skutku pod bodem 1.B výroku rozsudku soudu druhého stupně se obviněný M. J. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že

za účelem získání majetkového prospěchu v přesněji nezjištěné době koncem měsíce srpna 2012, po předchozí dohodě a na základě objednávky od dalších osob dále odebral od odsouzeného J. V. přibližně 2 300 litrů alkoholických nápojů typu rum-tuzemák a vodka neznámého původu, kvality, nápadně nízké ceny 45 za 1 litr, balených v plastových barelech, každý o objemu 5,95 litru, opatřených etiketami společnosti HP Premium s. r. o., Hlubočky, a obsahujících minimálně částečně toxickou látku metylalkohol, když tyto alkoholické nápoje vyrobil odsouzený J. V. minimálně částečně ze směsi metylalkoholu a etylalkoholu v přesně nezjištěném poměru, dodané koncem srpna 2012 odsouzenými R. F. a T. K. a po dohodě s odsouzeným J. V. nechal obžalovaný M. J. tento alkohol přepravit neustanoveným vozidlem zn. IVECO do H., okres K., k čerpací stanici UNICORN, kde byl předán dalším osobám a následně distribuován koncovým konzumentům.

V důsledku požití kontaminovaného alkoholu a intoxikace metylalkoholem došlo k úmrtí pěti osob, konkrétně

- poškozeného V. B., který zemřel dne 10. 9. 2012,

- poškozeného J. F., který zemřel dne 3. 9. 2012,

- poškozené D. K., která zemřela dne 5. 9. 2012,

- poškozeného S. L., který zemřel dne 11. 9. 2012,

- poškozené H. S., která zemřela dne 21. 9. 2012,

a dále

- u poškozeného R. K., došlo, v souvislosti s diagnostikovanou intoxikací metylalkoholem, k přímému ohrožení zdraví v podobě možného poškození mozku, vnitřního prostředí, oběhového systému, dýchacího systému, apod. Škodlivý následek na zdraví poškozeného K. shodou okolností nenastal,

- u poškozené L. K., si zdravotní obtíže vyžádaly dne 7. 9. 2012 hospitalizaci a následnou léčbu v nemocnici v H., kde byla diagnostikována intoxikace metylalkoholem, což byl stav bezprostředně ohrožující poškozenou L. K. na životě, a pouze včasnou a odbornou lékařskou péčí, bez níž by vysoce pravděpodobně došlo k vzniku nevratného poškození mozku a dalších orgánových systémů, případně k úmrtí, mohla být poškozená L. K. propuštěna dne 18. 9. 2012 z nemocnice do domácí péče a v současné době je bez trvalých následků na zdraví,

- u poškozeného V. L., si zdravotní obtíže vyžádaly dne 4. 9. 2012 hospitalizaci a následnou léčbu v nemocnici v H., kde byla diagnostikována intoxikace metylalkoholem, což byl stav bezprostředně ohrožující poškozeného V. L. na životě, a pouze včasnou a odbornou lékařskou péčí nedošlo k úmrtí poškozeného, avšak došlo k oboustranné trvalé ztrátě zraku,

- u poškozeného M. U., si zdravotní obtíže vyžádaly dne 11. 9. 2012 hospitalizaci a následnou léčbu v nemocnici v H., byla u něj diagnostikována intoxikace metylalkoholem, což byl stav bezprostředně ohrožující poškozeného M. U. na životě, a pouze včasnou a odbornou lékařskou péčí, bez níž by, vysoce pravděpodobně, došlo k vzniku nevratného poškození mozku a dalších orgánových systémů, případně k úmrtí, mohl být poškozený M. U. propuštěn dne 26. 9. 2012 z nemocnice do domácí péče.“

7. Skutky pod body 1.A a 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu tak obviněný M. J.

„uvedl do volného, nijak nekontrolovaného oběhu, prostřednictvím řetězce distributorů, alkoholické nápoje kontaminované metylalkoholem, kdy jeho jednáním došlo také k porušení hygienických a zdravotních předpisů, stanovených článkem 14 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin, a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, a podle kterého nesmí být potravina uvedena na trh, není-li bezpečná a dále k porušení ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, podle kterého je zakázáno uvádět do oběhu potraviny jiné, než zdravotně nezávadné. Obžalovaný M. J. tento alkohol obstarával pokoutně, za nápadně nižší cenu, tento alkohol nebyl opatřen kontrolními páskami, pocházel od osoby, která nijak nemohla garantovat zdravotní nezávadnost a kvalitu alkoholu, tato kritéria (zdravotní nezávadnost) obžalovaný M. J. žádným způsobem před uvedením alkoholu do volného oběhu neprověřil, přičemž byl srozuměn s tím, že se může jednat o látku nebezpečnou lidskému zdraví. Způsobil tak smrt pěti osob a těžkou újmu na zdraví čtyř osob.“

8. Obvinění A. J. a M. C. se skutku pod bodem 2.A výroku rozsudku odvolacího soudu dopustili podle skutkových zjištění tohoto soudu tím, že

„v přesně nezjištěné době od přelomu srpna a září 2012 do 14. 09. 2012 za účelem získání majetkového prospěchu po předchozí dohodě a na základě objednávky zakoupil od odsouzeného J. V. nejméně 300 litrů jemu neznámé směsi za částku 70 Kč za 1 litr, kterou původně namíchali odsouzení R. F. a T. K. Tuto směs si obstaral pokoutně, za nápadně nižší cenu, od osoby, která nijak nemohla garantovat zdravotní nezávadnost a kvalitu alkoholu, tato kritéria (zdravotní nezávadnost) obžalovaný A. J. žádným způsobem před jejím uvedením do volného oběhu neprověřil, přičemž byl srozuměn s tím, že se může jednat o látku nebezpečnou lidskému zdraví. Tuto směs dodal na počátku září 2012 v množství 250-300 litrů odsouzenému A. S., který tuto směs opět bez jakéhokoliv zdravotního prověření dále upravoval, vyrobil z ní alkoholické nápoje typu rum, vodka, borovička, meruňka, které distribuoval do prodejní sítě, mimo jiné i obžalovanému M. C. do prodejny Večerka ve Z., na ulici O., kde byly opět bez jakéhokoliv prověření prodávány nejméně do 10. 9. 2012 konečným konzumentům. Tímto jednáním obžalovaní A. J., M. C. a odsouzený A. S. hrubě porušili hygienické a zdravotní předpisy stanovené v článku 14 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, ze dne 28. 01. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, podle kterého nesmí být potravina uvedena na trh, není-li bezpečná, dále porušili hygienické a zdravotní předpisy stanovené v ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zák. č. 110/1997 Sb., "o potravinách", čímž je zakázáno uvádět potraviny jiné než zdravotně nezávadné, dále dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 110/1997 Sb., je pak zakázáno uvádět do oběhu potraviny neznámého původu a byli srozuměni s tím, že pokud budou pro účely výroby alkoholu používat líh neznámého původu a kvality a následně v rámci distribuce alkoholu umožní jeho požívání jiným osobám, že svým jednáním vystaví konzumenty takového alkoholu nebezpečí újmy na zdraví. Požitím tohoto kontaminovaného alkoholu ve Z. zemřeli v důsledku intoxikace metylalkoholem 3 poškození, a to:

- M. Č., která zemřela dne 11. 09. 2012,

- J. B., která zemřela dne 14. 09. 2012,

- M. P., který zemřel dne 23. 10. 2012,

a těžkou újmu na zdraví v důsledku těžké intoxikace metylalkoholem utrpělo dalších 7 poškozených, konkrétně:

- Z. M., u kterého došlo k poruše vnitřního prostředí, poškození systémových orgánových funkcí a zraku, kdy jeho život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- E. L., u které došlo k poruše vnitřního prostředí, poškození systémových orgánových funkcí a zraku, kdy její život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- A. V., u které došlo k poruše vnitřního prostředí a poškození systémových orgánových funkcí, kdy její život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- J. V., u které došlo k poruše vnitřního prostředí a poškození systémových orgánových funkcí, kdy její život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- J. Č., u kterého došlo k poruše vnitřního prostředí a poškození systémových orgánových funkcí a jeho život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- L. M., u které došlo k poruše vnitřního prostředí a poškození systémových orgánových funkcí, kdy její život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

- R. K., u které došlo k poruše vnitřního prostředí a poškození systémových orgánových funkcí, kdy její život při těžké intoxikaci metylalkoholem byl bezprostředně ohrožen,

a u dalších nejméně dvou osob došlo k intoxikaci metylalkoholem bez způsobení těžšího poškození zdraví v důsledku poskytnutí okamžité lékařské péče, a to u S. V., a J. B.“

9. Za výše popsané jednání byl obviněný M. J. odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let. Obviněný A. J. byl odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let. Obviněný M. C. byl odsouzen podle § 156 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nákupu a prodeji alkoholických nápojů za účelem obchodní činnosti na dobu deseti let.

10. Týmž rozsudkem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných V. K. a L. V., o povinnosti všech obviněných a odsouzených T. K., R. F. a J. V. k náhradě škody a zde uvedení poškození byli odkázáni se zbytkem svých nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

Dovolání a vyjádření k nim

11. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění M. J., A. J. a M. C. dovolání, v nichž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Obviněný M. J. zaměřil své výhrady prvně vůči „skutkovému hodnocení“. Připomněl svou obhajobu, uplatňovanou v průběhu celého trestního řízení a potvrzovanou řadou provedených důkazů, že nekolkovaný alkohol odebíral asi od roku 2011, nicméně tento byl vždy nezávadný a nikdy s ním nebyl problém, což má význam z hlediska právní kvalifikace jeho jednání. Nalézacímu soudu vytknul, že se velmi vágně vypořádal s jeho námitkou ve vztahu ke vzorkům zajištěným u manželů T., když se spokojil s konstatováním, že je označil za nerelevantní. Soudy nižších stupňů však podle jeho názoru opakovaně pomíjí rozpory v zajištěných a následně zkoumaných vzorcích. K tomu rozvedl, že při domovní prohlídce dne 26. 9. 2012 bylo zajištěno 509 barelů alkoholu, z toho 257 barelů rumu a 252 barelů vodky, ačkoliv podle odborného vyjádření ze dne 4. 3. 2012 bylo ve vztahu k tomuto zajištěnému alkoholu zkoumáno 315 barelů tuzemáku (pouze 2 barely o objemu 5,95 litrů, ačkoliv u domovní prohlídky měly být zajištěny 4 barely) a 303 barelů vodky, tedy celkem 618 barelů. Namítl proto, že vzhledem k uvedeným rozdílnostem, kdy ve vztahu k jeho osobě bylo zkoumáno daleko více barelů, než bylo zajištěno při domovní prohlídce, vyvstávají pochybnosti, jaké konkrétní barely byly vůbec zkoumány, což má mít význam i z toho pohledu, že u skutku týkajícího se manželů T. měl být poškozenému P. T. způsoben následek požitím alkoholu, který měl původ v šestilitrovém barelu, avšak podle odborného vyjádření ze dne 4. 3. 2013 byly šestilitrové barely rumu obviněného v počtu 186 ks zdravotně nezávadné. Stran skutku týkajícího se dodávek do H. uvedl, že barely rumu o objemu 5,95 litrů, kdy podle výsledků odborného vyjádření byly v tomto objemu (uváděno 2 ks namísto zajištěných 4 ks) zdravotně nezávadné, což platí i u vodky, kdy 54 ks barelů bylo nezávadných a s ohledem na výše zmíněné rozpory v počtech jsou pochybnosti, zda byly vůbec zkoumány barely obviněného. Navíc zdůraznil, že ve vztahu k zajištěným barelům se nejedná o jedinou pochybnost, neboť v průběhu trestního řízení byly barely podrobovány řadě zkoumání, přičemž v každém případě byly označeny jinými čísly vzorků, byť se ve spise nenachází žádný údaj o způsobu jejich číslování. Další výhrady vznesl k pochybnostem v případě poškozeného P. T. Připomněl, že podle protokolu o ohledání místa činu ze dne 19. 9. 2012 byla u tohoto poškozeného zajištěna láhev Tuzemák Jindřichohradecký 40%, objem 1 litr, která byla naplněna tekutinou do výšky 16,5 cm a podle téhož protokolu byly na místě nalezeny pouze prázdné barely o objemu 5,95 litrů a 6 litrů, zatímco podle protokolu o vydání věci ze dne 19. 9. 2012 byla A. T. vydána láhev o obsahu 1 litr s označením Tuzemák Jindřichohradecký bez obsahu tekutiny a dále 1 ks PET barel s označením Tuzemák 40% o objemu 6 litrů s obsahem 16,5 cm ode dna, podle žádosti o podání odborného vyjádření ze dne 20. 9. 2012 byl ke zkoumání předán plastový barel o objemu 6 litrů s neúplným obsahem a podle následného odborného vyjádření z téhož dne byl ke zkoumání předán plastový kanystr s přibližně 3 litry zkušebního vzorku. Poté vyslovil pochybnost nad tím, že byť měla být A. T. dne 19. 9. 2012 vydána láhev s označením Tuzemák Jindřichohradecký bez obsahu tekutiny, téhož dne byla k odbornému vyjádření předávána láhev s neúplným obsahem tekutiny a odborné vyjádření ze dne 20. 9. 2012 hovoří o 500 ml zkušebního vzorku v této láhvi. K tomuto skutku vztáhnul rovněž výhradu, že v kritické době poškozený P. T. s manželkou konzumovali nejen rum z barelu, který měl pocházet od obviněného, ale též 1 litr Tuzemáku Jindřichohradeckého, u něhož se rovněž jednalo o alkohol z neznámého zdroje, a byť oba popřeli, že by konzumovali jiný alkohol, s ohledem na jejich osobnostní profily a skutečnost, že se v rámci ohledání místa činu u nich našla řada prázdných lahví a barelů, nelze jejich výpovědím bez dalšího uvěřit. Za situace, kdy je prokázán fakt, že v inkriminované době oba vypili i další alkohol, nelze podle obviněného beze všech pochyb dávat do příčinné souvislosti zdravotní problémy poškozeného T. s tím, že měl požít pouze alkohol pocházející od obviněného. Nadto podotkl, že pokud by manželé T. měli zkonzumovat tak vysoce toxický alkohol, jak tvrdí obžaloba, tak při jimi uváděném množství zkonzumovaného alkoholu (4 velké odlivky rumu) by se s přihlédnutím k výpovědi znalkyně RNDr. Staňkové zcela jistě jednalo o smrtelnou dávku. Poté se vrátil k „havířovskému“ skutku, k němuž uvedl, že byl pouze zprostředkovatelem předmětného obchodu, neboť jeho účastníci se navzájem neznali. Připomněl, že došlo i k předchozím dodávkám, např. v květnu a v červenci 2012, kdy byl alkohol bez závad, což koresponduje s výpověďmi svědků K. a M. P. Navzdory jejich opakovaným výslechům však podle obviněného není postaveno najisto, kdy M. P. uskutečnil tvrzené dodávky. V tomto ohledu vytknul soudu nedůsledný postup s tím, že měl provést opakovaně výslech svědka M. P., aby uvedený rozpor odstranil, což se jeví nutné i ve vztahu ke zjištěním, které učinil Okresní soud v Karviné – pobočka Havířov v řízení pod sp. zn. 105 T 122/2013, v němž byl M. P. v postavení obviněného a v němž bylo stran zabaveného alkoholu Tuzemák 5, 95 litrů zjištěno, že obsah metanolu byl nižší než jeho přípustné množství podle závazných evropských norem. V dané souvislosti zmínil, že předmětný alkohol byl s obdobným výsledkem zkoumán i v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 194/2014, k čemuž přiložil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 191/2016, který má potvrzovat, že ve zkoumaném alkoholu nebylo množství metanolu odporující zákonným normám.

13. V další části dovolání směřoval své námitky vůči „právnímu hodnocení“. Konstatoval, že na jeho jednání je vhodné aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 721/2014, jež je v podstatných bodech obsahově přiléhavější. V návaznosti na citované rozhodnutí připomněl své konstantní tvrzení uváděné v průběhu trestního řízení, že předmětný alkohol měl konzumovat rovněž sám, přičemž žádné zdravotní potíže neměl, a právě subjektivní vymezení míry opatrnosti svědčí o jeho jednání v nevědomé nedbalosti. Následně poukázal na některá teoretická východiska ohledně nedbalostního zavinění a úmyslného obecného ohrožení s tím, že soudy je měly brát v úvahu při posuzování jeho zavinění a jeho trestnou činnost měly hodnotit jako nedbalostní, nikoliv úmyslnou.

14. S ohledem na výše uvedené obviněný M. J. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dodatečném podání vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

15. Obviněný A. J. v odůvodnění svého dovolání namítl absenci skutkových zjištění nasvědčujících tomu, že by se právě on dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku odvolacího soudu, resp. jednání ve formě nepřímého úmyslu. Vyjádřil rovněž své domnění, že v jeho trestní věci se jedná o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se dopustily deformace důkazů či jinak vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a byť se své hodnotící úvahy snažily vysvětlit jasně, srozumitelně a logicky, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soudům nižších stupňů dále vytknul, že ignorovaly nebo bagatelizovaly příčinný vztah mezi jeho jednáním a následkem, který měl být takovým jednáním způsoben. V návaznosti na to konstatoval, že pokud by soudy nižších stupňů svá skutková zjištění řádně konfrontovaly s provedenými důkazy, musely by v souladu se zásadou in dubio pro reo kvalifikovat jeho jednání buď jako zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. d), příp. odst. 3 tr. zákoníku, nikoliv však podle odst. 4 daného ustanovení, nebo podle § 157 tr. zákoníku a následně by mu musely uložit trest v jiné výši.

16. Ve vztahu k poškozené J. B. připomněl, že u ní byla zajištěna mj. láhev Vodky Putinoff, výrobce Lidl, a další láhve Vodky Lunar, výrobce Likérka pod Skalkou, přičemž u láhví Vodky Lunar nebyl detekován metanol, který byl zjištěn pouze v láhvi Putinoff. K tomu dále uvedl, že z příslušných znaleckých posudků sice vyplývá, že vzorek byl namíchán ze surovin stejného původu, není však zcela jisté, zda se jedná o vzorek odpovídající alkoholu vyrobenému A. S., a to s ohledem na další zajištěné důkazy, které stopy zjištěné znaleckým posudkem neobsahují, takže je vyloučeno, že by tento alkohol byl např. přelit z jiné láhve, jak shodně argumentovala obžaloba i soud prvního stupně. V dané souvislosti namítl, že jeho vina nemůže být založena na takové pochybné argumentaci, jelikož osoby kupující nekolkovaný alkohol nemají důvod k tomu, aby si jej následně přelévaly z jedné láhve do druhé jen proto, aby před někým vypadaly lépe. Nalézacímu soudu rovněž vytknul, že pochybnosti o jeho vině podpořil i tím, že do největší skupiny „A“ zajištěných vzorků zařadil i vzorky zajištěné ve společnosti VERDANA, ve skladu obviněného M. J., dále vzorky zjištěné u poškozených v N., B., P., P., O., H. a Motorestu O., takže se jedná o tak velkou a nesourodou skupinu, že na základě tohoto důkazu nelze jednoznačně stanovit místo získání zdravotně závadného alkoholu. Stran poškozené J. B. tak uzavřel, že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem na její straně je postavena na úvaze soudu, kterou nepodporuje žádný konkrétní důkaz, takže se jedná o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který odvolací soud nijak neodstranil.

17. Další absenci souvislosti mezi jeho jednáním a úmrtím shledal u poškozené M. Č. K tomu poukázal na protokol o ohlední místa činu ze dne 11. 9. 2012, podle něhož byla v místě bydliště jmenované zajištěna láhev s tekutinou o objemu 0,5 litru s etiketou Originál Tuzemák Likérka Drak, přičemž ze zjištěných důkazů je prokazatelné, že A. S. žádné láhve tohoto druhu ke své činnosti nepoužíval, a to ani etikety Likérky Drak, naopak se nabízí jiný zdroj, z něhož mohla poškozená zkoumanou tekutinu získat, kdy soud prvního stupně zařadil do skupiny „A“ zajištěných vzorků další (výše uvedené) osoby, mj. i likérku Drak. Souvislost úmrtí poškozené M. Č. s výrobou alkoholu A. S. po dni 5. 9. 2012 má podle obviněného A. J. vylučovat i výpověď Z. K. ze dne 4. 1. 2013, podle níž poškozená popíjela alkohol čtrnáct dní před jejím úmrtím, tj. na konci srpna 2012. Za důležitou svědeckou výpověď vnášející pochybnosti do závěrů obžaloby označil i výpověď poškozené E. L., která měla koupit závadný alkohol dne 11. 9. 2012 v prodejně BONAI a před ní měla kupovat láhev Vodky Lunar poškozená M. Č., což však nebylo možné, jelikož poškozená M. Č. již byla v daný okamžik mrtvá. Shrnul, že i tato zjištění jsou v rozporu se skutkovými závěry nalézacího soudu, takže by měla být posuzována v jeho prospěch.

18. Zásadní pochybnosti stran příčinné souvislosti shledal i mezi svým jednáním a úmrtím poškozeného M. P., jehož příčinou měl být celkový zdravotní stav poškozeného, u kterého se navíc nepodařilo zajistit žádný důkaz, jenž by jednoznačně stanovil, že požil alkohol vyrobený A. S. Připomněl, že pouze výpověď V. P. připouští, že poškozený pil z láhve Vodky Lunar, nicméně důkaz o její existenci či závadnosti jejího obsahu zcela chybí, přičemž svědkyně přímo nepotvrdila ani skutečnost, zda tuto láhev kupoval v prodejně BONAI. Poukázal rovněž na zprávu Krajské hygienické stanice (přečtenou v rámci hlavního líčení dne 6. 5. 2015), která úmrtí poškozeného M. P. nezařazovala do statistiky úmrtnosti v „metanolové kauze“, jakož i znalecký posudek, podle něhož byl příčinou úmrtí poškozeného jeho zdravotní stav. Soudu prvního stupně tak vytknul, že i přes tyto rozpory a nedostatky dospěl k závěru o existenci příčinné souvislosti a tímto zásadním rozporem se nijak nezabýval ani odvolací soud.

19. Za poslední důkaz o porušení práva na spravedlivý proces obviněný označil nezákonně získaný důkaz v případě poškozeného S. V., u něhož měla být zajištěna láhev Vodky Lunar s obsahem metanolu, avšak tento důkaz byl zajištěn u poškozeného Z. M. a teprve v rámci provádění vyšetřování byl zařazen pod poškozeného S. V. K tomu uvedl, že podle protokolu o ohledání místa činu ze dne 11. 9. 2012 byly v domě Z. M. zajištěny čtyři věcné stopy, přičemž podle úředního záznamu ze dne 2. 1. 2013 obsahovala věcná stopa 3 metanol a věcná stopa 4 neobsahovala žádnou tekutinu. V dalším průběhu řízení se již věcná stopa 4 neobjevuje, naopak se vyskytl vzorek Z.-M.-5 obsahující metanol, který byl úředním záznamem na č. l. 5766 spisu převeden pod poškozeného V. jako vzorek Z.-V.-1. V návaznosti na to namítl neexistenci žádného dokladu, který by objasnil tuto změnu označení vzorku a přeřazení k jinému poškozenému, takže tento důkaz shledal nepoužitelným. Soudu prvního stupně vytknul, že navzdory této důkazní situaci zamítl navržený důkaz výslechem svědků P. T. a D. B., kteří by teoreticky mohli namítaný postup vysvětlit, s tím, že si již nebudou nic pamatovat, přičemž odvolací soud tento postup ponechal opět bez povšimnutí.

20. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti namítl, že soudy nedoplnily dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, čímž postupovaly v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07. Hodnocení jeho subjektivní stránky učiněné soudy nižších stupňů označil za rozporné s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08, k čemuž poukázal rovněž na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01 a sp. zn. III. ÚS 398/97.

21. V další části dovolání se obviněný A. J. neztotožnil se závěry soudů nižších stupňů stran jeho úmyslného zavinění. Připomněl znění § 15 a § 16 tr. zákoníku, jakož i související úvahy soudů obou stupňů (především soudu odvolacího), jež označil za nepřiléhavé s tím, že paušalizují formu zavinění u všech obviněných bez individuálního hodnocení a připouští jak nepřímý úmysl, tak i vědomou nedbalost, k čemuž odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015. Poté zdůraznil, že na rozdíl od jiných obviněných u něj existoval přiměřený důvod, na základě kterého spoléhal, že byť svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, takový následek nezpůsobí. K tomu uvedl, že v rámci svého podnikání obchodoval s obalovým sklem určeným pro lihoviny, které dodával likérkám a obchodníkům ve větších objemech, přičemž mezi jeho zákazníky patřil i J. V. jako zástupce likérky rodiny P., což dotvrzovala i skutečnost, že nakupoval obalové sklo rovněž v objemu 0,1 litru, které lze lihovinou plnit pouze na výrobní lince, a nikoliv pokoutně doma. Právě na základě této skutečnosti se objektivně domníval, že i zboží nabízené J. V. A. S. pochází z této likérky a je u něj zajištěna zdravotní nezávadnost. Závěry soudů, že nižší cena automaticky znamená zdravotní riziko výrobku, označil za zavádějící, jelikož důvodem nižší ceny takového lihu je především absence jeho daňového zatížení. Následně upozornil, že po zveřejnění informací o vypuknutí tzv. metanolové aféry (na rozdíl od ostatních obviněných, např. J. V.) telefonicky kontaktoval likérky a jejich zástupce s informací, zda o této kauze něco nevědí, nelikvidoval žádný líh ani alkohol, neboť si nebyl vědom toho, že by se tato aféra mohla týkat jeho osoby, nýbrž zabránil dalšímu šíření zdravotně závadné směsi a poškození zdraví dalších osob. Za další skutečnost důležitou pro stanovení formy jeho zavinění považoval otázku, zda zboží předané přes jeho sklad A. S. mělo být značeno v souladu se zákonem č. 676/2004 Sb., jelikož § 4 odst. 1 písm. b), e) citovaného zákona stanoví výjimky z povinnosti značit líh kontrolní páskou, takže samotné neoznačení zboží kolkem nemůže v jeho případě automaticky zakládat závěr o úmyslné formě zavinění.

22. Na základě shora uvedených skutečností obviněný A. J. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 3 To 80/2015, ve výroku, kterým bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto, a podle § 265l tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V samostatném podání pak obhájce podle pokynu klienta citoval vlastní vyjádření obviněného nadepsané jako „doplnění dovolání“.

23. Obviněný M. C. shledal nesprávné právní posouzení svého jednání v nedostatečně zjištěné subjektivní stránce nemající oporu v provedeném dokazování, jakož i v absenci jednoznačné příčinné souvislosti mezi jeho údajně vědomým jednáním a následkem (poškozením zdraví a úmrtím poškozených v počtu a rozsahu udávaném rozsudky). Odvolacímu soudu vytknul rovněž nerespektování zásady in dubio pro reo, jelikož zanechal důvodné pochybnosti ve skutkových zjištěních, které se odrazily i v pochybnostech o právní kvalifikaci činu, k čemuž odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2142/11 a sp. zn. I. ÚS 3094/08.

24. V odůvodnění dovolání dále konstatoval, že je svědomitým občanem, který vedl spořádaný život a jako osoba samostatně výdělečně činná provozoval prodejnu ve Z., přičemž se cítí být poškozen nejen nyní napadenými rozhodnutími soudů nižších stupňů, nýbrž i dříve vydaným (a posléze usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2015 zrušeným) rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 61 T 1/2014. Poté, co připomněl, že v demokratickém právním státu je třeba ctít princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo, poukázal na rozporuplnost uvedených rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak zejména po stránce právní. Zdůraznil, že Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jej posledně citovaným rozsudkem uznal vinným zvlášť závažným zločinem obecného ohrožení, za který jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců, přičemž nyní napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl odsouzen za výše uvedenou trestnou činnost k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a k trestu zákazu činnosti. Byť bylo toto poslední rozhodnutí příznivější, obviněný je ve světle svých zásadních námitek, s nimiž se doposud žádný z rozhodujících soudů nevypořádal, považoval za nespravedlivé, neúplné a řádně neodůvodněné. Namítl rovněž poškození svých práv, pokud musí respektovat právní názor odvolacího soudu, přestože jeho právní názory nerespektují ani samotné instančně podřízené soudy. Soudu druhého stupně v dané souvislosti vytknul, že nezareagoval na skutečnost, že nalézací soud se opakovaně nevypořádal s námitkami obviněného a nepřihlédl k relevantní judikatuře vydané ve skutkově podobných případech (konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014), byť mu to ve svém dřívějším (kasačním) usnesení přikázal.

25. S poukazem na posledně citované rozhodnutí uvedl, že pokud Nejvyšší soud v tomto skutkově podobném případě rozhodl, že obviněná B. T. nebyla srozuměna, natož ztotožněna s tím, že prodejem nekolkovaného alkoholu způsobí poškozeným těžkou újmu na zdraví, nelze na srozumění usuzovat ani v jeho případě. Poté namítl, že soudy nižších stupňů neprokázaly, že by závadný alkohol sám nabídl, prodal či osobně podal někomu z poškozených, k čemuž uvedl, že prodej veškerého zboží v jeho prodejně měly na starosti jeho zaměstnankyně a on sám nemohl být osobně přítomen u většiny uskutečněných prodejů. S opětovným odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 vyslovil své neporozumění postupu orgánů činných v trestním řízení, které se nezabývaly trestní odpovědností jeho zaměstnankyň, a to i navzdory jejich doznání, že nekolkovaný alkohol několik let zákazníkům prodávaly. Poukázal také na markantní nepoměr mezi jeho trestem a trestem uloženým obviněné B. T. ve srovnávané trestní věci s tím, že tento rozdíl nemohou ospravedlnit ani mírně odlišné skutkové okolnosti jednotlivých případů, načež se označil za „oběť mediálního honu“, bez individuálního přístupu a pečlivého zvážení všech podstatných skutečností. Ohledně posouzení subjektivní stránky odvolacímu soudu dále vytknul, že jeho nepřímý úmysl dovodil, aniž by prokázal jeho srozumění se škodlivým následkem, přičemž takový závěr ani dovodit nemohl, jelikož obviněný neměl povědomí o existenci závadného alkoholu, takže nemohl být srozuměn s tím, že způsobí těžkou újmu na zdraví či smrt poškozených. K tomu citoval související závěry Nejvyššího soudu z jeho rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 704/2014, sp. zn. 5 Tdo 295/2015 a sp. zn. 5 Tdo 1054/2014, načež uzavřel, že jeho jednání je třeba s ohledem na zásadu in dubio pro reo posoudit jako nedbalostní trestný čin.

26. Další výhrady vztáhnul vůči povrchnímu posouzení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a jemu přisouzeným následkem ze strany soudů nižších stupňů. Připomněl, že jádro obžaloby spočívá na svědectví jeho zaměstnankyň (bez jediného přímého důkazu v jeho neprospěch), které označil za jejich účelovou obranu ve snaze vyhnout se možnosti trestního stíhání, přičemž za věrohodnou nelze bez dalšího prověření považovat ani výpověď A. S., který byl podle jeho názoru silně motivován zkreslit svou výpověď za účelem zmírnění trestu či právní kvalifikace.

27. Svou dovolací argumentaci směřoval rovněž k tomu, že soudy nižších stupňů jej neoprávněně penalizovaly a sankcionovaly za to, že nevyužil svých práv (zejména práva nevypovídat a neúčastnit se hlavního líčení), resp. že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, což označil za porušení dalšího aspektu práva na spravedlivý proces. Dále mu mělo být vytýkáno neprojevení žádné lítosti ani snahy po nápravě, k čemuž uvedl, že po celou dobu soudního řízení (především ve své závěrečné řeči) vyjadřoval lítost nad všemi skutečnostmi, oběťmi trestných činů, pozůstalými, ale necítí se být jakkoliv vinen skutky kladenými mu za vinu, když jako jediný prohřešek lze dovodit jeho nedbalost nad vedením jeho prodejny. Uzavřel, že s poukazem na využití jeho obhajovacích práv nelze činit závěr o charakteru jeho postoje k věci či o hodnocení jeho osoby.

28. V poslední části dovolání vyjádřil nesouhlas s výrokem rozsudku odvolacího soudu o náhradě škody, kterým byl zavázán k povinnosti nahradit škodu společně a nerozdílně s obviněným A. J. a A. S., jelikož s nimi nikdy nespolupracoval a není s nimi ani žádným způsobem propojen. Ohradil se proti zařazení do této skupiny, kterou soud druhého stupně vytvořil, aniž by to jakkoliv odůvodnil. V daném kontextu poukázal rovněž na skutečnost, že ačkoliv nechce osočovat poškozené, tito si byli vědomi faktu, že kupují nelegální alkohol, jehož koupě byla jejich výslovným požadavkem, což podle obviněného nutno při stanovení výše škody zohlednit.

29. Obviněný M. C. s ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 3 To 80/2015, podle § 265k tr. ř. zrušil a podle § 265l tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. V samostatném podání vyjádřil souhlas s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání.

30. K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že velkou část dovolací argumentace obviněných nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož jí napadají nedostatky ve skutkových zjištěních a v hodnocení provedených důkazů ze strany soudů, přičemž provádějí vlastní hodnocení důkazů a předkládají vlastní verzi skutkových zjištění, namítají účelovost, nezákonnost či nedostatečnost provedených důkazů, vytýkají údajnou rozpornost rozhodnutí, nevypořádání se se všemi námitkami obhajoby, „nepoměr“ trestu, neodstranění pochybností atd. Uvedené námitky však neshledal důvodnými ani v obecné rovině, neboť soudy postupovaly plně v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., takže ve věci neexistuje ani vada extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Vzhledem k tomu nepovažoval za důvodnou ani námitku porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo. Stran hodnocení důkazů a skutkových zjištění odkázal na příslušné pasáže napadených rozhodnutí, kde jsou tyto otázky řešeny s jednoznačným závěrem o vině obviněných.

31. Za formálně relevantní námitky z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil výtky obviněných ohledně nedostatku příčinného vztahu, subjektivní stránky a výroku o náhradě škody, nicméně neshledal je důvodnými.

32. Co se týče tvrzené absence příčinného vztahu mezi jednáním obviněných a trestněprávně relevantními následky, konstatoval, že z tzv. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu je patrné, že to bylo právě nakládání obviněných se závadným alkoholem, které představovalo jednu z podmínek vzniku relevantního následku (zejména usmrcení či újmy na zdraví), přičemž pokud by obvinění se závadným alkoholem nenakládali tak, jak je uvedeno v této skutkové větě, ke zde popsaným škodlivým následkům by nikdy nedošlo. Existenci kauzálního vztahu tedy považoval za jednoznačnou. Nadto poznamenal, že obvinění zpochybňují kauzální vztah především na podkladě vlastního hodnocení důkazů a vlastních představ o skutkovém ději, což je však v dovolacím řízení vyloučeno.

33. K namítanému pochybení při posouzení subjektivní stránky poukázal na str. 58-59 rozsudku odvolacího soudu, podle něhož skutečnost, že obvinění pokoutně nakupovali alkohol a neověřili si jeho nezávadnost, samo o sobě neprokazuje, že zvažovali či předpokládali možnost ohrožení lidského zdraví, přičemž totéž platí o nízké ceně, která prokazuje především nezákonnost předmětného prodeje, nicméně v úvahu nutno vzít všechny naznačené okolnosti jako celek, a to včetně absence kontrolních pásek pro daňové účely svědčící o nezákonném nakládání s alkoholem. Zdůraznil také závěr soudu druhého stupně, podle něhož se obvinění pohybovali na trhu s ilegálním alkoholem roky, takže jim muselo být zřejmé, že vzhledem ke snižující se ceně alkoholu musely být užité vstupní suroviny stále podřadnější a riziko zdravotní závadnosti vyšší, přičemž o existenci jejich nepřímého úmyslu svědčí i jejich snaha zbylý alkohol uschovat nebo se jej jinak zbavit. Dále odkázal na str. 113 rozsudku nalézacího soudu, kde je mj. konstatováno, že obvinění si nemohli být jisti zdravotní nezávadností předmětného alkoholu a že mohli spoléhat maximálně na tzv. šťastnou náhodu, což zakládá nepřímý úmysl. Nad rámec uvedené argumentace soudů, s níž se ztotožnil, doplnil, že k závěru o úmyslné formě trestného činu ve smyslu § 156 odst. 1 tr. zákoníku postačí, jestliže úmysl, byť nepřímý, zahrnoval v obecné rovině „nebezpečnost lidskému zdraví“ jako znak příslušné skutkové podstaty, takže postačuje srozumění obviněných s jakoukoliv, třeba i nižší, nebezpečností alkoholu, aniž by se srozumění muselo vztahovat na to, že v alkoholu je obsažen metanol či jiné život ohrožující látky. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, sp. zn. 6 Tdo 449/2015, sp. zn. 7 Tdo 7/2016 a sp. zn. 3 Tdo 642/2015 dodal, že nepřímý úmysl obviněných nevylučuje ani dlouhodobost jejich počínání či skutečnost, že alkohol sami konzumovali. Ohledně kvalifikačních znaků obsažených v § 156 odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku uvedl, že k jejich naplnění postačuje vzhledem k § 17 tr. zákoníku zavinění z nedbalosti, tedy že obvinění alespoň vědět měli a mohli o možnosti předmětného těžšího následku, přičemž nedbalost nevylučují ani sami obvinění.

34. Stran namítané nesprávnosti výroku o náhradě škody důrazně odmítl, že by měli celou věc spoluzavinit poškození a že by jejich spoluzavinění mělo být při náhradě škody zohledněno. K tomu uvedl, že poškození jako spotřebitelé a koncoví uživatelé neměli ani nemohli vědět, že kupují, resp. požívají závadný alkohol či dokonce alkohol životu nebezpečný. Vady neshledal ani v solidárním zavázání obviněných k náhradě škody, jelikož se na vzniku škodlivého následku podíleli současně, resp. jednání každého z nich bylo podmínkou vzniku škodlivého následku.

35. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě jeho odlišného stanoviska ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Přípustnost dovolání

36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jejich odmítnutí. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

37. Dovolání podaná proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 3 To 80/2015, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

38. V této souvislosti nutno dodat, že Nejvyšší soud nepřihlížel k podání obviněného A. J. označenému jako „Doplnění dovolání“, jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 10. 2017 z datové schránky jeho obhájce a v němž tento „dle pokynu klienta“ pouze doslovně citoval vlastní vyjádření obviněného. Toto podání totiž nesplňuje zákonnou náležitost vymezenou v § 265b odst. 2 větě první tr. ř., podle níž může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, což znamená, že obsah dovolání musí být vypracován obhájcem. Tento požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, určeného k nápravě taxativně vymezených nejzávažnějších vad již pravomocného rozhodnutí, který klade zvýšené nároky nejen na jeho přesné obsahové náležitosti, ale i na odbornou (právní) erudici jeho zpracovatele (advokáta). Proto trestní řád případným podáním, které obviněný zpracoval sám, právní účinky dovolání nepřiznává (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, pod č. 993, sv. 35/2007). Uvedenou formální podmínku dovolacího přezkumu nelze „zhojit“ ani tím, že text zpracovaný výlučně obviněným je podepsán jeho obhájcem a podán prostřednictvím jeho datové schránky (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 2351/16).

IV.

Důvodnost dovolání

Obecná východiska

39. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

40. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Východiskem pro existenci označeného dovolacího důvodu jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

41. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

42. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Vlastní posouzení

43. Nejvyšší soud k dovolací argumentaci obviněných předesílá, že tato směřuje především do oblasti skutkové a procesní. Obvinění totiž soudům obou stupňů vytýkají vady důkazního řízení (jeho nezákonnost, neúplnost či jiné nesrovnalosti v procesu dokazování), nesprávné hodnocení provedených důkazů (včetně nerespektování zásady in dubio pro reo) a vadná skutková zjištění (ohledně toho, zda k následkům na zdraví a životě poškozených došlo po požití jimi distribuovaných nebo prodávaných lihovin, jakož i toho, zda obviněný M. C. byl nějakým způsobem propojen s obviněným A. J. a A. S.). V převážné míře právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení jejich skutků podle § 156 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku [v případě obviněného M. C. též podle § 156 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], a obviněný M. C. zpochybňuje navíc závěr o jeho solidární povinnosti k náhradě škody.

44. Obvinění tedy v uvedeném směru nenamítají rozpory mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřují do značné míry v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

45. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy (a) tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 582/01, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. I. US 413/02, sp. zn. IV. ÚS 219/03 a další), (b) nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě případy, (c) kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).

46. Nejvyšší soud se zřetelem k těmto judikaturním východiskům uvádí, že v nyní posuzované věci nebyla dána žádná z výše vymezených vad důkazního řízení, která by odůvodňovala závěr o zásahu do práva obviněných na spravedlivý proces. Navzdory této skutečnosti se ke skutkovým a procesním výhradám obviněných v následujících řádcích alespoň ve stručnosti vyjádří.

47. Obviněný M. J. ve svém dovolání zpochybňuje především zkoumání barelů zajištěných v rámci domovní prohlídky v D. O. a barelů zajištěných u poškozených T., jakož i skutkový závěr, že újma na zdraví poškozeného P. T. byla způsobena požitím alkoholu, jehož byl distributorem. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu („havířovskému“ skutku) navíc prezentuje svou pouhou zprostředkovatelskou roli v rámci předmětného obchodu a zpochybňuje skutkové zjištění, že jím dodaný alkohol obsahoval metanol (s čímž zřejmě souvisí i jeho námitka stran doby uskutečnění dodávek alkoholu M. P.).

48. Co se týče barelů zajištěných v rámci domovní prohlídky v D. O. dne 26. 9. 2012, tak nutno zdůraznit, že k následnému odbornému zkoumání (viz odborné vyjádření ze dne 4. 3. 2013, č. l. 9642 spisu) byly předány nejen barely zajištěné v rámci uvedené domovní prohlídky, nýbrž i barely alkoholu, které měl obviněný M. J. uschované v N., část obce N., a které zde byly zajištěny v rámci domovní prohlídky dne 26. 9. 2012 (viz č. l. 9264 a násl. spisu). Toto odborné vyjádření přitom pečlivě rozlišuje, zda se jedná o barely zajištěné v D. O. nebo v N., a počet zkoumaných barelů téměř přesně koresponduje s počtem barelů zajištěných v D. O. (232 ks zajištěných i zkoumaných 6 litrových barelů vodky, 20 ks zajištěných i zkoumaných 5,95 litrových barelů vodky a 253 ks zajištěných i zkoumaných 6 litrových barelů rumu). Jedinou nesrovnalostí je počet 5,95 litrových barelů rumu, jelikož zajištěny byly 4 ks takových barelů, zatímco ke zkoumání byly předány pouze 2 ks. Tato diskrepance ovšem nijak nezpochybňuje skutečnost, že zkoumané 2 ks 5,95 litrových barelů rumu byly zajištěny právě v rámci domovní prohlídky v D. O. (jiná by byla situace, kdyby bylo zkoumáno více barelů, než bylo zajištěno, k čemuž však v tomto případě nedošlo). Skutečnost, že v některých barelech nebyla detekována přítomnost metanolu, je pouhým dokladem toho, že obviněný M. J. obchodoval s alkoholem dlouhodobě, resp. již před dodáním alkoholu intoxikovaného metanolem od J. V., jak obviněný ostatně sám potvrzuje ve své výpovědi i podaném dovolání. V této souvislosti je však podstatné, že v 359 ks barelů zajištěných v D. O. a N. (z celkového počtu 650 ks zkoumaných barelů) byla zjištěna přítomnost vysoce nadlimitního množství metanolu.

49. Výhrady obviněného M. J. ohledně zkoumání lihovin zajištěných u poškozených T., potažmo příčiny zdravotních potíží poškozeného P. T., jsou rovněž neopodstatněné. V daném kontextu lze připomenout, že u poškozených T. bylo nejprve dne 19. 9. 2012 v době od 0:01 do 3:01 hodin provedeno ohledání místa činu. V rámci tohoto ohledání byla policejním orgánem zajištěna 1 litrová láhev s označením „Tuzemák Jindřichohradecký“ (40 % alk.) naplněná tekutinou do výšky 16,5 cm ode dna a mezi dalšími láhvemi a barely byla nalezena též prázdná 1 litrová láhev s totožným označením „Tuzemák Jindřichohradecký“, avšak s jiným procentním obsahem alkoholu (37,5 % alk.) [viz protokol o ohledání místa činu, č. l. 2433 spisu]. Tato prázdná láhev byla spolu s dalšími láhvemi a barely ponechána v bytě poškozených T., kde byla A. T. v týž den, tj. 19. 9. 2012, v 9:10 hodin požádána o vydání mj. 1 ks 6 litrového barelu s označením „Tuzemák“ (40 % alk.) s obsahem 16,5 cm tekutiny ode dna (viz protokol o vydání věci, č. l. 9440 spisu). Z uvedených listinných materiálů je tudíž patrné, že u poškozených T. byla kromě prázdných láhví a barelů zajištěna jak 1 litrová láhev s obsahem „hnědé“ tekutiny, tak i 6 litrový barel s obsahem „hnědé“ tekutiny (viz foto na č. l. 9441 spisu). Tento barel přitom, jak plyne zvláště z výpovědí manželů T., koupili od J. V. (jemuž byl přes R. Š. dodán od obviněného M. J.) a alkohol z něj přelévali do zajištěné 1 litrové láhve. Obsah předmětného 6 litrového barelu a 1 litrové láhve byl následně předán k odbornému posouzení, na jehož základě bylo zjištěno, že v hnědých čirých kapalinách obsažených v obou předaných nádobách byl detekován vysoký obsah metanolu mnohonásobně převyšující maximální povolený obsah v lihovinách, přičemž oba zkoumané vzorky měly stejný obsah metanolu i etanolu a stejnou hodnotu hustoty (viz odborné vyjádření ze dne 20. 9. 2012, č. l. 9449 spisu) a jejich chemické složení odpovídalo i chemickému složení alkoholu zajištěného při domovních prohlídkách v D. O. a N. (viz str. 93 rozsudku nalézacího soudu). Spekulace obviněného M. J. ohledně toho, proč A. T. neměla zdravotní potíže vyžadující její hospitalizaci (k čemuž navíc postačí poukázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 93, jakož i na výpověď A. T., podle níž konzumovala menší množství alkoholu než P. T.), jsou s ohledem na výše rozvedené skutečnosti irelevantní. Podstatné totiž je, že poškození T. konzumovali alkohol distribuovaný přes J. V. a R. Š. od obviněného M. J., přičemž v tomto alkoholu byla detekována přítomnost vysoce nadlimitního množství metanolu, jenž po jeho požití způsobil poškozenému P. T. zdravotní potíže, které si vyžádaly jeho akutní hospitalizaci, kde u něj byla diagnostikována těžká intoxikace metylalkoholem, jež jej bezprostředně ohrožovala na životě.

50. Žádné pochybnosti pak nevyvstávají ani stran skutkových zjištění soudů nižších stupňů v případě „havířovského“ skutku popsaného v bodě 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu. Role obviněného M. J. při dodávkách zdravotně závadného alkoholu do H. je prokázána přímými důkazy v podobě výpovědí J. V. a bratrů K., z nichž je patrné, že obviněný M. J. nevystupoval jako pouhý „zprostředkovatel“, nýbrž alkohol od J. V. sám koupil a následně jej sám předal M. K. (viz str. 98 rozsudku nalézacího soudu). Pokud obviněný zpochybňuje závěr ohledně přítomnosti metanolu v alkoholu dovezeném J. V. do H. poukazem na nález 5,95 litrových barelů se zdravotně nezávadným alkoholem v jiných trestních věcech, tak Nejvyšší soud opětovně podotýká, že tato skutečnost je jednoduše vysvětlitelná tím, že obviněný M. J. obchodoval s lihem i před vypuknutím tzv. metanolové kauzy (resp. již před dodávkami alkoholu do H. koncem srpna 2012), takže je logické, že vedle zdravotně závadného alkoholu distribuoval i lihoviny nezávadné (viz též str. 94 rozsudku nalézacího soudu, jakož i bod 48. tohoto usnesení). Tento poukaz je ovšem ve vztahu k nyní souzenému „havířovskému“ skutku irelevantní, jelikož skutečnost, že právě alkohol dovezený J. V. do H. a následně předaný obviněným M. J. M. K. obsahuje metanol, je prokazována řadou důkazů. K tomu lze poukázat předně na výpověď J. V., která potvrzuje, že cca 2.300 litrů alkoholu dodaného do H. pocházelo ze směsi etanolu a metanolu vyrobené R. F. a T. K. (za daného stavu je přesný datum dodávek závadného alkoholu do H. nepodstatný), jakož i znaleckým posudkem z oboru potravinářství, odvětví laboratorní zkoumání a analýza potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu, podle něhož byl alkohol zajištěný u M. S. (kterému byl distribuován od obviněného M. J. přes M. K. a M. P.) kontaminovaný metanolem. Vysoce nadlimitní množství metanolu v alkoholu distribuovaném M. J. v rámci skutku pod bodem 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu pak dokreslují i následky na zdraví a životě poškozených (doložené znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství), kteří si zakoupili alkohol v prodejně M. S., popř. v prodejně M. Z., jenž také odebíral alkohol od M. P. (blíže viz str. 96-97 rozsudku soudu prvního stupně).

51. Obviněný A. J. ve svém dovolání namítá jednak neprokázání příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a úmrtím poškozených (a v tomto směru extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištění soudů), jakož i nezákonný způsob zajištění důkazu u poškozeného J. V. a zamítnutí jeho důkazního návrhu.

52. K výhradám obviněného A. J. stran extrémního nesouladu Nejvyšší soud uvádí následující. Spojitost mezi jednáním obviněného a úmrtím poškozené J. B. je prokázána znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství, který potvrzuje intoxikaci metylalkoholem jako příčinu úmrtí poškozené, jakož i protokolem o ohledání místa činu ze dne 18. 9. 2012 (na tomto místě nutno poznamenat, že poškozená bydlela ve Z. na J. S., kde se nacházela i prodejna BONAI obviněného M. C., jemuž dodával A. S. alkohol vyrobený z lihu distribuovaného A. J.) ve spojení se znaleckým posudkem z oboru potravinářství, odvětví laboratorní zkoumání a analýza potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu, a odborným vyjádřením ze dne 9. 9. 2013. Z těchto důkazů vyplývá, že v bytě poškozené J. B. byla zajištěna 0,5 litrová láhev Vodky Putinoff, přičemž vzorek z jejího obsahu kontaminovaného metanolem byl zařazen do skupiny „A“ (do níž byly zahrnuty mj. vzorky odebrané u J. V. a vzorky nalezené v rámci prohlídky nebytových prostor A. S.), a rovněž zde bylo zajištěno 6 ks prázdných 1 litrových láhví Vodky Lunar extra jemná, jejichž etikety byly ztotožněny s etiketami nalezenými v rámci prohlídky nebytových prostor A. S. K námitce, že alkohol s obsahem metanolu byl nalezen pouze v láhvi Vodky Putinoff, podal již soud prvního stupně zcela logické vysvětlení, podle něhož si mohla poškozená zdravotně závadný alkohol přelít z jiné láhve. Stran souvisejících výhrad obviněného lze nadto uvést, že nezjištění přítomnosti metanolu v žádné jiné láhvi nevylučuje úvahu nalézacího soudu o přelití závadného alkoholu do láhve Vodky Putinoff, jelikož v bytě poškozené bylo nalezeno celkem 16 ks prázdných (popř. se stopovým zbytkem tekutiny) 1 litrových láhví Vodky Lunar extra jemná, přičemž zkoumány byly vzorky pouze ze 7 těchto láhví (zřejmě z důvodu nedostatku tekutiny ke zkoumání ve zbylých 9 láhvích, z nichž tedy mohl být metanolem kontaminovaný alkohol přelit do láhve Vodky Putinoff). Pokud pak obviněný A. J. naznačuje, že pouze na základě zařazení vzorku zdravotně závadného alkoholu nalezeného u poškozené J. B. do „velké a nesourodé skupiny A“ není možné stanovit místo získání tohoto alkoholu, tak zcela opomíjí shora vyjmenované důkazy. Se zřetelem k těmto důkazům je totiž zřejmé, že alkohol s obsahem metanolu, po jehož požití došlo u poškozené v důsledku intoxikace metanolem k úmrtí, byl zakoupen v prodejně obviněného M. C. na J. S. ve Z., a to nejen z důvodu zařazení z něj odebraného vzorku do skupiny „A“, nýbrž i vzhledem ke skutečnosti, že etikety na láhvích zajištěných u poškozené se shodovaly s etiketami nalezenými u A. S., jakož i s ohledem na místo bydliště poškozené v blízkosti prodejny obviněného M. C. (je navíc zcela nepravděpodobné, že by poškozená chodila nakupovat levný „podpultový“ alkohol např. do H., P., příp. jiných oblastí, kde byl rovněž nalezen alkohol zařazený do skupiny „A“).

53. Co se týče poškozené M. Č., tak závěr o souvislosti jejího úmrtí s jednáním obviněného A. J. spočívajícího v distribuci zdravotně závadného lihu A. S., který z něj vyrobený alkohol předal obviněnému M. C., je podložen následujícími důkazy. Kromě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství, který dokládá příčinu smrti poškozené intoxikací metylalkoholem, je výpovědí E. K. přímo prokázána skutečnost, že poškozená nakupovala „podpultový“ alkohol (rum v 1 litrových láhvích za 140 Kč) v prodejně obviněného M. C. Skutkové zjištění, že poškozená M. Č. zemřela právě v důsledku požití alkoholu vyrobeného A. S. z lihu dodaného obviněným A. J., je podporováno protokolem o ohledání místa činu (bytu poškozené M. Č., která bydlela ve Z. na J. S. v blízkosti prodejny obviněného M. C.) ze dne 11. 9. 2012 ve spojení se znaleckým posudkem z oboru potravinářství, odvětví laboratorní zkoumání a analýza potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu, ze dne 9. 9. 2013. Z těchto důkazů totiž plyne, že vzorek alkoholu zajištěného v bytě poškozené (0,5 litrová láhev Rumu Tuzemák Likérka Drak) obsahoval nadlimitní množství metanolu a byl zařazen do výše již zmiňované skupiny „A“. K výhradě obviněného A. J., že předmětný alkohol byl nalezen v láhvi, která nepocházela od A. S., postačí připomenout vyjádření Z. K., který v rámci vysvětlení podaného dne 4. 1. 2013 popsal, že alkohol nakupovaný v prodejně obviněného M. C. v 1 litrových láhvích přelévala poškozená M. Č. vždy do 0,5 litrových láhví rumu, které „dříve koupila někde v obchodě“. Pokud dále obviněný poukazuje na konstatování Z. K., podle něhož zakoupil alkohol pro poškozenou v prodejně obviněného M. C. naposledy asi čtrnáct dní před jejím úmrtím (tj. na konci srpna 2012), tak toto nikterak nevyvrací skutečnost, že poškozená si posléze koupila alkohol v této prodejně sama, čemuž ostatně nasvědčuje vedle výše zmíněné výpovědi E. K. (která potvrzuje, že poškozená zde pravidelně nakupovala sama) rovněž výpověď poškozené E. L. Z její procesně použitelné výpovědi učiněné v hlavním líčení přitom nevyplývá, že by poškozená M. Č. nakupovala alkohol v prodejně BONAI až dne 11. 9. 2012 (tj. v den, kdy byla nalezena mrtvá), jak naznačuje obviněný v podaném dovolání (poškozená E. L. v této výpovědi zmiňuje nákup závadného alkoholu na přelomu srpna a září 2012, viz č. l. 25675 p. v. spisu). Ani taková „datumová nepřesnost“ ve výpovědi poškozené E. L. by ovšem nebyla nijak způsobilá zpochybnit závěr bezpečně prokázaný shora uvedenými důkazy, že poškozená M. Č. zemřela v důsledku požití zdravotně závadného alkoholu zakoupeného v prodejně obviněného M. C., do níž byl dodán A. S., jenž jej vyrobil z lihu od obviněného A. J.

54. Obviněný A. J. spatřuje zásadní pochybnosti také v prokázání spojitosti jeho jednání s úmrtím poškozeného M. P. K tomu Nejvyšší soud poukazuje na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství, z něhož plyne, že smrt poškozeného M. P. nastala v souvislosti s intoxikací metylalkoholem. K jeho úmrtí sice přispěly i další okolnosti, nicméně zdravotní komplikace se u poškozeného rozvinuly právě z důvodu dekompenzace jeho zdravotního stavu, která byla způsobena intoxikací metylalkoholem (což zároveň svědčí o tom, že poškozený před hospitalizací konzumoval alkohol kontaminovaný metanolem). Za daných okolností, kdy intoxikaci poškozeného metylalkoholem v době hospitalizace jednoznačně prokazuje uvedený znalecký posudek (ve spojení s dalšími listinnými důkazy), je poukaz obviněného A. J. na zprávu Krajské hygienické stanice, která nezařadila poškozeného M. P. do statistiky úmrtnosti v tzv. metanolové kauze, irelevantní. Závěr, že alkohol, v důsledku jehož požití došlo u poškozeného k fatálním následkům, byl zakoupený v prodejně obviněného M. C., potažmo vyrobený A. S. z lihu od obviněného A. J., pak koresponduje s výpovědí V. P. a P. P. (manželky a syna poškozeného). Z těchto se totiž podává, že poškozený před smrtí požíval alkohol z láhve Vodky Lunar (tuto láhev V. P. na jeho výslovné přání vyhodila), jakož i to, že poškozený nakupoval alkohol v prodejně u Albertu na J. S. ve Z., kde se nacházela právě prodejna obviněného M. C. (mj. zde kupoval Vodku Lunar i cca týden před jeho hospitalizací, přičemž hospitalizován byl dne 14. 9. 2012). Tyto důkazy tak bezpečně prokazují souvislost mezi úmrtím poškozeného M. P. a jednáním obviněného A. J., jelikož svědčí o tom, že poškozený zemřel v důsledku zdravotních potíží vyvolaných konzumací alkoholu s obsahem metanolu, a to Vodky Lunar, která byla v předmětné době zakoupena v prodejně obviněného M. C., a tudíž vyrobena A. S. z lihu distribuovaného obviněnému A. J. Lze tedy konstatovat, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou i v tomto případě dostatečně obsahově ukotvena v provedených důkazech, což vylučuje závěr o existenci extrémním nesouladu.

55. Obviněný A. J. dále vznesl výhrady vůči nezákonnosti způsobu zajištění důkazu u poškozeného S. V., a to vzorku alkoholu původně označeného jako „Z.-M.-5“, posléze přejmenovaného na „Z.-V.-1“. K tomu je zapotřebí připomenout, že podle protokolu o ohledání místa činu ze dne 11. 9. 2012 byly u poškozeného Z. M. nalezeny celkem čtyři láhve alkoholu (věcné stopy V1-V4). Vzorky odebrané z těchto věcných stop byly následně označeny jako „Z.-M.-1“ až „Z.-M.-4“, přičemž věcná stopa V4 nebyla z důvodu nedostatku tekutiny zkoumána a ve věcné stopě V2 nebyla detekována přítomnost metanolu (viz úřední záznam na č. l. 5577-5578 spisu). Obsah metanolu byl zjištěn pouze ve dvou zbývajících věcných stopách, z nichž byl odebrán vzorek „Z.-M.-1“ a vzorek „Z.-M.-3“. V odborném vyjádření ze dne 21. 5. 2013 (viz č. l. 22690 a násl. spisu) se pak objevuje vzorek označen jako „Z.-M.-5“, u něhož byla rovněž detekována přítomnost metanolu. Tento vzorek však vzhledem k uvedeným okolnostem nemohl být odebrán z alkoholu zajištěného u poškozeného Z. M. (byly u něho zajištěny pouze čtyři stopy a pouze dvě z nich – stopy V1 a V3 – obsahovaly metanol). Na tomto místě nutno podotknout, že nesrovnalost stran označení daného vzorku je objasněna v úředním záznamu ze dne 8. 10. 2013 (viz č. l. 5809 spisu) s tím, že vzorek „Z.-V.-1“ byl původně (chybně) označen jako „Z.-M.-5“. V kontextu dalších důkazů, z nichž vyplývá, že poškození V. byli hospitalizováni v téže nemocnici a v týž den jako poškozený Z. M. a že láhev s kontaminovaným alkoholem předali zdravotnímu personálu, je takové menší pochybení při značení vzorku zcela pochopitelné. Z obsahu spisu přitom nebyla zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by vzorek alkoholu kontaminovaného metanolem měl být zajištěn od poškozených V. v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud proto konstatuje, že tento vzorek odebraný z láhvi Vodky Lunar extra jemná, který prokazuje nejen nadlimitní množství metanolu v alkoholu koupeném v prodejně obviněného M. C. (viz výpovědi poškozených V.), nýbrž i podobnost etikety na předmětné láhvi s etiketami zajištěnými u A. S., byl opatřen zákonným způsobem. Stran opatřování důkazů v nyní posuzované věci považuje dovolací soud za potřebné zdůraznit (ve shodě se soudem prvního stupně), že v tak složité a rozsáhlé trestní věci by byla úplná absence obdobných drobných nesrovnalostí naopak podezřele nepřirozená. Orgány činné v trestním řízení každopádně postupovaly při shromažďování důkazního materiálu v přípravném řízení nejen zákonným, nýbrž i transparentním a vysoce systematickým způsobem, kterým přispěly nejen k odhalení a spravedlivému potrestání jejich pachatelů, ale i k zamezení případných následků na životě či zdraví dalších osob.

56. V těchto souvislostech lze reagovat též na námitku obviněného A. J. vůči zamítnutí jeho důkazního návrhu na výslech svědků P. T. a D. B., již měli vysvětlit přejmenování výše uvedených vzorků. Nalézací soud zamítnutí daného důkazního návrhu logickým a dostatečným způsobem odůvodnil (viz str. 92 jeho rozsudku), takže se nejedná o vadu v podobě tzv. opomenutého důkazu, která by mohla představovat zásah do práva obviněného A. J. na spravedlivý proces.

57. Nejvyšší soud se ve stručnosti vyjádří rovněž ke skutkovým a procesním výhradám obviněného M. C., jenž soudům nižších stupňů vytýká, že se nevypořádaly s jeho námitkami, zanechaly pochybnosti ve skutkových zjištěních, zabývaly se povrchně prokázáním příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a přisouzenými následky, a že nalézací soud nerespektoval právní názor vyslovený v prvním (kasačním) rozhodnutí soudu druhého stupně. Ve vztahu k výroku o náhradě škody pak prezentuje své tvrzení, že s obviněným A. J. a A. S. není žádným způsobem propojen.

58. K uvedeným výtkám obviněného M. C. nutno v první řadě konstatovat, že nalézací soud plně respektoval závazný právní názor soudu druhého stupně, když v návaznosti na jeho zrušující rozhodnutí upravil právní kvalifikaci jednání obviněných, a to i navzdory přesvědčení o vhodnosti jiného právního hodnocení (srov. str. 109 rozsudku nalézacího soudu). Námitky obviněného stran porušení § 264 odst. 1 tr. ř. či překvapivosti rozhodnutí tudíž nutno označit za zcela nedůvodné. Soud prvního stupně se (v souladu s pokynem odvolacího soudu) dostatečným způsobem vypořádal rovněž s výhradami obviněného, vznášenými již v předchozím průběhu řízení (v tomto směru lze poukázat mj. na str. 100-102, 117 rozsudku nalézacího soudu), a na jeho námitky reagoval i soud druhého stupně, který zároveň zdůraznil, že se jedná v zásadě o opakování již uplatněných námitek, k nimž se kromě soudu prvního stupně vyjádřil i sám ve svém předchozím kasačním rozhodnutí (srov. str. 51 rozsudku odvolacího soudu).

59. Pokud obviněný M. C. v souvislosti s výhradou neprokázání příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následky na zdraví či životě poškozených namítá, že byl odsouzen bez přímých důkazů, a současně zpochybňuje svědectví jeho zaměstnankyň, jakož i A. S., od něhož odebíral zdravotně závadný alkohol, tak nutno opětovně podotknout, že se jedná o námitky z pohledu uplatněného (i jiných) dovolacích důvodů irelevantní. Soud prvního stupně těmto svědkyním, jakož i A. S. uvěřil a jejich, v relevantních bodech korespondující, výpovědi přímo usvědčují obviněného M. C. ze souzeného jednání, tj. že od A. S. odebíral alkoholické nápoje, jež tento vyrobil z pokoutně získané směsi od obviněného A. J. (namíchané původně T. K. a R. F.), a že následně provozoval jejich prodej ve své prodejně na J. S. ve Z., kde byly zakoupeny poškozenými uvedenými ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Skutečnost, že osobně sám alkohol poškozeným nenabízel, je ve vztahu k otázce jeho trestní odpovědnosti (jak bude níže rozvedeno) nepodstatná. V daném kontextu nutno odmítnout i tvrzení obviněného M. C., že s osobami A. S. a A. J. nebyl nijak propojen, jelikož přímo od A. S. nakupoval „nekolkovaný“ a po zdravotní stránce nijak neprověřený alkohol (opět je nerozhodné, zda dodávky alkoholu přebíral osobně nebo tak někdy činily v rámci své pracovní náplně jeho zaměstnankyně), který byl vyroben mj. z lihu dodaného obviněným A. J., přičemž z hlediska civilní odpovědnosti za způsobenou škodu není podstatné, zda se s obviněným A. J. znal i osobně. V důsledku jednání obviněného M. C. pak došlo k následkům na zdraví a životě osob vyjmenovaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Spojitost mezi jeho jednáním (tj. provozováním prodeje „nekolkovaného“ a po zdravotní stránce nijak neprověřeného alkoholu) a poruchou v podobě smrti nebo těžké újmy na zdraví poškozených je prokázána řadou vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů v podobě výpovědí jeho zaměstnankyň, poškozených a jejich příbuzných, dále znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné lékařství (č. l. 692 a násl., č. l. 25496 a násl. spisu), znaleckým posudkem z oboru potravinářství, odvětví laboratorní zkoumání a analýza potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu (č. l. 22642 a násl., č. l. 22668 a násl., č. l. 25564 a násl. spisu), odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností ze dne 23. 8. 2013 (č. l. 4958 a násl. spisu), příslušnými protokoly o ohledání místa činu a dalšími listinnými důkazy. Blíže k tomu lze poukázat na předchozí pasáže tohoto rozhodnutí a příslušné části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

60. V reakci na dovolací výhrady všech obviněných je pak zapotřebí konstatovat, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl vědom důkazní situace a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci jednání obviněných. Odvolací soud se po provedeném přezkumu se skutkovými závěry soudu prvního stupně v zásadě ztotožnil, když upřesnil pouze jejich vyjádření v tzv. skutkové větě výroku svého rozhodnutí. Úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího není, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Pokud přitom soud prvního stupně po vyhodnocení důkazní situace dospěl k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnul do odůvodnění svého rozhodnutí, nebyly splněny ani podmínky pro uplatnění pravidla in dubio pro reo vyplývajícího ze zásady presumpce neviny, neboť soud tyto pochybnosti neměl (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). V neposlední řadě nutno připomenout, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obvinění předkládají vlastní hodnocení důkazů a dovozují z toho jiné – pro sebe příznivější – skutkové a právní závěry (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

61. Činí-li za této situace obvinění kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a převážně z toho vyvozují vadnost právního posouzení jejich skutků, pak je zapotřebí opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“

62. Na tomto místě je vhodné poukázat také na rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle níž ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16).

63. Obviněný M. C. namítá kromě výše vypořádaných skutečností rovněž nepřiměřenost uloženého trestu, resp. vyjadřuje nesouhlas ohledně přitěžujících okolností, které byly soudy nižších stupňů brány v potaz při ukládání trestu.

64. K tomu je zapotřebí připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

65. Se zřetelem k těmto judikaturním závěrům je nezbytné konstatovat, že ani výhrady obviněného M. C. stran nepřiměřenosti trestu, potažmo soudy zohledněných přitěžujících okolností, nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Pouze pro úplnost lze uvést, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonným ustanovením, podle něhož byl uznán vinným.

66. Pokud by obvinění podali dovolání pouze z výše rozvedených důvodů, bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož by byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Obvinění však vznesli námitky rovněž vůči právnímu posouzení jejich jednání, resp. jejich subjektivní stránky, a obviněný M. C. zpochybnil také stanovení výše škody, k jejíž náhradě byl zavázán. Navzdory skutečnosti, že i tyto výhrady jsou částečně založeny na zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů, v zásadě je lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se k nim v následujících řádcích vyjádří.

67. Skutky obviněných popsané ve výroku rozsudku odvolacího soudu byly posouzeny jako úmyslné ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku (v příslušných kvalifikovaných skutkových podstatách), přičemž byl u všech shledán úmysl nepřímý, ačkoliv podle jejich názoru by byla přiléhavější právní kvalifikace jejich jednání jako nedbalostního ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 tr. zákoníku. Nejvyšší soud k těmto námitkám nejprve připomene některá související obecná východiska a následně se vyjádří k formě zavinění jednotlivých obviněných.

68. Trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ať již ve formě úmyslné podle § 156 tr. zákoníku nebo ve formě nedbalostní podle § 157 tr. zákoníku, se dopustí pachatel, který v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. V této souvislosti je namístě zdůraznit, že pro naplnění skutkové podstaty daných trestných činů postačí, že pachatel takové potraviny či jiné předměty vyrobí nebo opatří (za účelem jejich prodeje), takže k jejich samotnému prodeji nemusí vůbec dojít. Rozlišení mezi uvedenými alternativami trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku a podle § 157 tr. zákoníku v jejich základní skutkové podstatě přitom spočívá pouze ve formě zavinění pachatele.

69. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel (a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo (b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§ 15 tr. zákoníku).

70. Trestný čin je naproti tomu spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel (a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo (b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá) [§ 16 odst. 1 tr. zákoníku].

71. Zavinění jakožto vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu je podle § 15 a § 16 tr. zákoníku vybudováno na vědomostní a volní složce. Složka vědomostní (intelektuální) zahrnuje pachatelovo vnímání objektivní reality, jakož i jeho představu o skutečnostech, které vnímal dříve nebo ke kterým dospěl na základě svých znalostí a zkušeností. Složka volní představuje aktivní volní vztah pachatele k vyvolání trestněprávně relevantních skutečností, přičemž je nerozhodné, zda tyto skutečnosti pociťuje jako příjemné či nepříjemné. Projevuje se v rozhodnutí pachatele jednat určitým způsobem na podkladě znalosti podstatných skutečností. Zavinění k trestněprávně relevantním skutečnostem musí být dáno v době spáchání trestného činu, takže představy a vůle pachatele před činem a po něm jsou pro posouzení jeho zavinění irelevantní. Podle zastoupení uvedených složek zavinění (vědomostní a volní) se pak diferencují jeho jednotlivé formy. Obě formy úmyslného zavinění (tj. úmysl přímý i nepřímý) mají společný základ v tom, že jejich vědomostní složka zahrnuje pachatelovu představu rozhodných skutečností alespoň jako možných a že vědomostní složku doprovází vždy složka volní, která je však u jednotlivých úmyslných forem zavinění naplněna v různé intenzitě, čímž tyto formy navzájem odlišuje. Přítomností volní složky se pak úmyslné formy zavinění liší od forem nedbalostních, u nichž chybí vůle pachatele vyvolat svým jednáním trestněprávně relevantní následky.

72. Volní složka je u nepřímého (eventuálního) úmyslu zastoupena v podobě srozumění, kterým se rozumí i smíření pachatele se způsobením následku relevantního pro trestní právo. Srozumění pachatele vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke způsobení trestněprávního následku, čímž je míněna vůle pachatele, kterou projevil navenek svým chováním. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele. Na takové srozumění pak usuzujeme z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. V tomto pojetí je srozuměním pokryta i tzv. nepravá lhostejnost, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem, tedy sice méně intenzivní, ale aktivní volní vztah k trestněprávně relevantnímu následku. Vyjádřeno slovy pachatele: „Bylo mi jedno, zda trestněprávní následek nastane či nenastane“. Smíření podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku vyjadřuje nejnižší stupeň aktivní kladné vůle pachatele k možnému způsobení trestněprávního následku ve smyslu tzv. pravé lhostejnosti, kdy pachatel spoléhá pro nějakou iracionální představu, že trestněprávní následky v důsledku jeho jednání, které k nim může vést, nenastanou.

73. Vědomá nedbalost se shoduje s nepřímým úmyslem ve vědomostní složce, ale oproti nepřímému úmyslu zde chybí složka volní vyjádřená srozuměním. Při vědomé nedbalosti pachatel ví, že může způsobit následek trestného činu, avšak nechce ho způsobit, ani s ním není srozuměn. Při posuzování rozhraničení vědomé nedbalosti a eventuálního úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které pachatel spoléhá, že následek nezpůsobí, mají charakter dostatečných důvodů. Za takové možno považovat jen důvody, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit relevantnímu následku z hlediska trestního práva, ale v jiné situaci a za jiných podmínek by k tomu mohly být reálně způsobilé, zatímco tam, kde pachatel spoléhá jen na tzv. šťastnou náhodu, nejedná z vědomé nedbalosti, nýbrž v nepřímém úmyslu [srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 211, 221-224, 236; Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 287-295].

74. Se zřetelem ke shora rozvedeným skutečnostem je v této věci stěžejní posouzení otázky, zda obvinění počítali nebo nepočítali s nějakou (byť nepřiměřenou) konkrétní okolností, která by mohla zabránit trestněprávně relevantnímu následku, jímž je v případě trestných činů podle § 156 a § 157 tr. zákoníku ohrožení lidského zdraví. V dané souvislosti nutno zdůraznit, že se jedná o tzv. ohrožovací trestné činy, k jejichž dokonání není zapotřebí způsobení následku v podobě poruchy na lidském zdraví, takže pro naplnění základních skutkových podstat trestných činů vymezených v § 156 odst. 1 tr. zákoníku a § 157 odst. 1 tr. zákoníku postačí zavinění pachatele ve vztahu k ohrožení lidského zdraví. V případě, že pachatel trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 nebo § 157 tr. zákoníku způsobí poruchu v podobě těžké újmy na zdraví nebo smrti, přichází v úvahu právní kvalifikace jejich jednání podle příslušných kvalifikovaných skutkových podstat [viz § 156 odst. 2 písm. d), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku a § 157 odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 5 tr. zákoníku]. Ve vztahu ke způsobení uvedených těžších následků přitom s ohledem na § 17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku postačuje zavinění ve formě (vědomé či nevědomé) nedbalosti.

75. Posouzením existence důvodů, na které pachatelé mohli spoléhat v souvislosti se způsobením následku předpokládaného v § 156 odst. 1 tr. zákoníku či § 157 odst. 1 tr. zákoníku (tj. ohrožení lidského zdraví), se již Nejvyšší soud v rámci své dosavadní rozhodovací činnosti poměrně podrobně zabýval, přičemž na některá jeho rozhodnutí odkazují i obvinění v podaných dovoláních. V nyní projednávané věci není důvod, aby se Nejvyšší soud od této rozhodovací praxe odchyloval, nicméně je nezbytné zdůraznit, že některá jeho předchozí rozhodnutí (byť se vztahovala k posouzení skutků, které byly součástí této „metanolové kauzy“ jako nyní souzené skutky) vykazují určitá skutková specifika, která nutno odlišit od skutkových okolností, jež jsou předmětem současného dovolacího přezkumu.

76. Za „určující“ rozhodnutí Nejvyššího soudu v tzv. metanolové kauze (na které odkazují rovněž soudy nižších stupňů) lze označit jeho usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 (publikované pod č. 26/2015 Sb. rozh. tr.), jakož i v téže věci navazující usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015. Nejvyšší soud v daném případě shledal u obviněných manželů T. pouze nedbalostní zavinění, a jejich jednání tudíž kvalifikoval jako nedbalostní ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 tr. zákoníku. V obou citovaných rozhodnutích přitom zdůraznil, že na základě provedeného dokazování se nepodařilo prokázat, zda obvinění získali alkohol mimo oficiální distribuční síť, nikoliv od výrobce či obchodníka oprávněného k obchodu s alkoholem, jelikož s ohledem na praxi některých „oficiálních“ výrobců a distributorů alkoholických nápojů před tzv. metanolovou kauzou nebylo vyloučeno, že tito kromě alkoholických nápojů opatřených kontrolními páskami dodávali i alkoholické nápoje bez těchto pásek. Vzhledem k uvedené skutečnosti se obvinění podle Nejvyššího soudu „mohli domnívat, že jimi prodávané lihoviny odpovídají požadavkům na výrobu lihovin“. Právě s přihlédnutím k těmto konkrétním skutkovým okolnostem považoval Nejvyšší soud za dostatečné důvody ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, na něž se obvinění mohli spoléhat při zvažování nebezpečí prodávaného alkoholu lidskému zdraví, dvě skutečnosti, a to (1) dlouhodobou zkušenost obviněných s prodejem „nekolkovaného“ alkoholu, aniž by se u jejich zákazníků vyskytly zdravotní potíže po jeho požití a (2) prodej alkoholu před vypuknutím tzv. metanolové kauzy. Se zřetelem k tomu, že obvinění T. se mohli domnívat, že jimi prodávaný alkohol byl vyroben řádnou, „oficiální cestou“ (resp. že nebyl prokázán opak), v čemž je mohla utvrzovat i jejich (ne)zkušenost s tím, že by tento alkohol způsoboval zdravotní potíže, přičemž s ohledem na dobu páchání trestné činnosti (před medializací tzv. metanolové kauzy) ještě nemohli být „znepokojeni“ ani informací, že na území České republiky je v oběhu alkohol s obsahem metanolu, bylo u nich v souladu se zásadou in dubio pro reo shledáno „pouze“ nedbalostní zavinění ve vztahu k ohrožení lidského zdraví. V daných souvislostech pak Nejvyšší soud konstatoval, že označení lihovin kontrolními páskami slouží primárně pro daňové účely (takže chybějící kontrolní pásky samy o sobě neprokazují původ alkoholu z neoficiálních zdrojů, jelikož tyto značí především absenci jejich zdanění, kterážto skutečnost je zároveň důvodem nižších cen „nekolkovaného“ alkoholu na tzv. černém trhu), přičemž však zdůraznil, že označení lihovin kontrolními páskami je rovněž zárukou toho, že při výrobě nápojů z lihu byly dodrženy stanovené výrobní normy a postupy.

77. Obdobný skutkový stav, kdy se nepodařilo prokázat, zda obvinění odebírali „nekolkované“ lihoviny mimo oficiální distribuční síť, projednával Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014, v usnesení ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1054/2014, nebo v usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1496/2016, přičemž příslušné skutky posoudil (i se zřetelem k dalším konkrétním okolnostem) podle § 157 tr. zákoníku jako spáchané z nedbalosti. Skutkově odlišné případy, kdy obvinění věděli, že alkoholické nápoje pocházejí z nelegálních zdrojů mimo oficiální distribuční síť, nikoliv od oprávněného výrobce či obchodníka, byly naproti tomu posuzovány např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn 6 Tdo 449/2015, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, 3 Tdo 642/2015, přičemž byly právně hodnoceny (i s ohledem na další okolnosti) jako úmyslné ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku.

78. V návaznosti na výše uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nutno předeslat, že výchozí skutkový stav v nyní posuzované věci se od skutkových okolností shora analyzovaných usnesení Nejvyššího soudu (sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 a sp. zn. 5 Tdo 1467/2015) v některých zásadních bodech liší, takže závěry těchto rozhodnutí nelze aplikovat na daný případ mechanicky, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem nyní projednávaných skutků. Na základě provedeného dokazování bylo totiž prokázáno, že obvinění M. J., A. J. i M. C. neodebírali líh či alkoholické nápoje z oficiální distribuční sítě, nýbrž od osob (obvinění M. J. a A. J. od J. V. a obviněný M. C. od A. S.), které nebyly oficiálními výrobci ani distributory lihu nebo alkoholických nápojů, ani nemohly nijak garantovat jejich kvalitu či zdravotní nezávadnost. Za takových skutkových okolností nemůže být „dostatečným“ důvodem ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pouhá skutečnost, že obvinění obchodovali s alkoholem získávaným pokoutně z neoficiálních zdrojů již delší dobu, v průběhu níž nebyly zaznamenány zdravotní potíže jeho konečných konzumentů, neboť by se v případě každého takového obchodu jednalo o spoléhání na tzv. šťastnou náhodu, že distribuovaný alkohol je zdravotně zcela nezávadný (při výrobě každé jednotlivé dávky alkoholu, která není nijak odborně kontrolována, se mohou objevit určitá zdravotní rizika, která by byla eliminována pouze kontrolou každé jednotlivé „várky“ alkoholu). Nadto je namístě podotknout (jak přiléhavě uvádí i soud druhého stupně), že v rámci nezákonného prodeje alkoholu, potravin či jiných předmětů nelze vyloučit použití levnějších surovin, které mohou mít eventuálně nepříznivé následky na zdraví konečných spotřebitelů. Dále se již Nejvyšší soud vyjádří podrobněji k právnímu posouzení subjektivní stránky jednotlivých obviněných.

79. Obviněný M. J. se poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 721/2014, domáhá právního přehodnocení svého jednání na nedbalostní ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 tr. zákoníku s tím, že předmětný alkohol konzumoval rovněž sám, přičemž žádné zdravotní potíže neměl. K tomu Nejvyšší soud připomene některé stěžejní okolnosti jeho souzeného jednání.

80. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se podává, že obviněný M. J. na přelomu srpna a září 2012 (pravděpodobně dne 4. 9. 2012) zakoupil z pokoutného zdroje od J. V. (od něhož odebíral alkohol pravidelně od roku 2011), v úmyslu prodat je dále, 2.800 litrů alkoholických nápojů neopatřených kontrolními páskami. Tento alkohol podle vlastního vyjádření nepil, ani nepátral po jeho původu. Část takto opatřených alkoholických nápojů (nejméně 288 litrů) následně dne 9. 9. 2012 (viz výpis telekomunikačního provozu obviněného M. J., č. l. 21 p. v. spisu) prodal R. Š., prostřednictvím něhož se tento alkohol dostal až k poškozenému P. T. (viz bod 1.A výroku rozsudku odvolacího soudu). Co se týče „h.“ skutku (jednání popsané v bodě 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu), tak obviněný M. J. koncem srpna 2012 odebral od J. V. přibližně 2.300 litrů alkoholických nápojů neznámého původu a kvality, za nápadně nízké ceny (45 Kč za 1 litr), a tento alkohol nechal přepravit do H., kde byl předán dalším osobám a jejich prostřednictvím distribuován koncovým (poškozeným) konzumentům. Stran tvrzení obviněného, že alkohol dodávaný J. V. sám ochutnával, Nejvyšší soud dodává, že obviněný ochutnal vzorky alkoholu v době před spácháním skutku popsaného v bodě 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu (v období mezi 22. – 26. 8. 2012), přičemž se však nejednalo o vzorky z alkoholu dodaného do H., jehož zdravotní nezávadnost si nijak neověřoval. Rovněž lze poznamenat, že obviněný prokazatelně věděl o tzv. metanolové kauze nejpozději dne 7. 9. 2012, kdy o této komunikoval s J. V. (viz výpis telekomunikačního provozu obviněného M. J., č. l. 21 příl. spisu č. 41), přičemž i navzdory této skutečnosti utvrzoval M. K. (bratra M. K.), že jím dodaný alkohol je zdravotně nezávadný.

81. S ohledem na výše uvedené skutkové okolnosti lze konstatovat, že obviněný M. J. věděl, že svým jednáním může ohrozit lidské zdraví, jelikož prodal (popř. za účelem prodeje opatřoval) alkoholické nápoje, které nebyly opatřeny kontrolními páskami ani doklady o jejich původu či zdravotní nezávadnosti, a to od osoby, která nebyla oficiálním výrobcem nebo distributorem alkoholických nápojů, takže obviněný neměl k dispozici žádnou záruku dodržení stanovených výrobních norem a postupů při výrobě jím opatřené alkoholové směsi a tuto si ani sám nijak neověřil, nýbrž si musel být vědom případných zdravotních rizik takového pokoutně získaného alkoholu. Na tomto místě přitom nutno zdůraznit, že pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (ať již v úmyslné variantě podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedbalostní variantě podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku) se nevyžaduje, aby pachatel měl povědomí o přítomnosti metylalkoholu v těchto alkoholických nápojích.

82. Za dané situace pak bylo zapotřebí posoudit, zda se obviněný M. J. mohl spoléhat na nějaké konkrétní „nepřiměřené“ důvody, že popsaným jednáním (opatřováním a prodejem pokoutně získaného „nekolkovaného“ alkoholu bez dokladů či jiného ověření jeho původu a zdravotní nezávadnosti) nebude ohrožovat lidské zdraví. Obviněný v této souvislosti poukazuje na to, že „předmětný alkohol sám konzumoval“, k čemuž nutno připomenout již výše zmíněnou skutečnost, že vzorek alkoholu od J. V., který obviněný ochutnával v období před spácháním „h.“ skutku, nebyl vzorkem z těch alkoholických nápojů, jež následně byly dodány do H., když tyto podle vlastního vyjádření naopak nikdy neochutnával. Ochutnání vzorku alkoholu, který nebyl tím konkrétním alkoholem, který obviněný M. J. opatřoval za účelem dalšího prodeje, a to navíc od osoby, která nemůže nijak věrohodně a objektivně garantovat zdravotní nezávadnost či kvalitu alkoholických nápojů, je tak okolností ve vztahu k otázce jeho zavinění irelevantní, a nemůže být „dostatečným důvodem“ ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nadto lze v obecné rovině poznamenat, že takovým dostatečným důvodem, na který by pachatel mohl (byť nepřiměřeně) spoléhat, by nebylo ani pouhé „ochutnání“ toho konkrétního alkoholu, který by pachatel sobě nebo jinému opatřil za účelem prodeje, jelikož se nejedná o dostatečné prověření zdravotní nezávadnosti alkoholu (navíc s vědomím toho, že koneční konzumenti pokoutně získaného alkoholu jej budou konzumovat pravděpodobně nárazově v mnohem větším množství), nýbrž by i v takovém případě bylo namístě posoudit jednání pachatele jako úmyslné, neboť by byl s možností ohrožení lidského zdraví minimálně smířen (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn 6 Tdo 449/2015).

83. Nejvyšší soud ve vztahu k zavinění obviněného M. J. dále konstatuje, že u něho nebyly shledány ani jiné okolnosti „zabraňujícího“ potenciálu ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, právě naopak nutno poukázat na skutečnosti svědčící o jeho srozumění s tím, že svým jednáním může ohrozit zdraví konzumentů jím opatřeného alkoholu. Ohledně „h.“ skutku lze připomenout, že alkohol byl v daném případě opatřen za nápadně nízkou cenu (pouze ve výši 45 Kč za litr), resp. za cenu podstatně nižší v porovnání s předchozí cca rok trvající praxí mezi obviněným a J. V., což nasvědčovalo tomu (jak přiléhavě poznamenal soud druhého stupně), že vstupní suroviny, vzhledem ke snižující se ceně alkoholu, musely být levnější a podřadnější, a riziko zdravotní závadnosti alkoholu tudíž úměrně tomu vyšší. I navzdory této skutečnosti obviněný M. J. koncem srpna 2012 od J. V. opatřil avH. předal dalším osobám výše uvedené (poměrně velké) množství pokoutně získaných, lidskému zdraví potenciálně nebezpečných, alkoholických nápojů, takže mu (slovy trestněprávní nauky) bylo jedno, zda zdraví konečných konzumentů těchto nápojů ohrozí nebo neohrozí, resp. projevil aktivní volní vztah k ohrožení lidského zdraví.

84. Co se týče volní složky zavinění obviněného M. J. ve vztahu ke skutku pod bodem 1.A výroku rozsudku odvolacího soudu, tak nutno uvést, že ani v tomto případě nebyly dány žádné konkrétní „nepřiměřené“ důvody, pro něž obviněný mohl spoléhat, že jím pokoutně získaný alkohol (jehož zdravotní nezávadnost nebyla nijak ověřena) uvedený do dalšího oběhu nevystaví lidské zdraví reálnému nebezpečí. Nadto lze ještě poznamenat, že obviněný prodal tento zdravotně rizikový alkohol R. Š. po medializaci tzv. metanolové kauzy, resp. poté, co již prokazatelně věděl (jak plyne z kontextu výpovědí R. Š., J. V. a manželů T. a výpisu telekomunikačního provozu obviněného M. J.), že na území České republiky je v oběhu alkohol s vysokým obsahem metylalkoholu. Ačkoliv se tedy nemohl na podkladě žádné relevantní okolnosti spoléhat na to, že metylalkohol není obsažen rovněž v jím opatřených alkoholických nápojích (jelikož neznal jejich původ a o jejich původ se podle vlastního vyjádření ani nijak nezajímal, což mimo jiné také svědčí o jeho lhostejném postoji k hodnotě lidského zdraví), prodal tyto nápoje další osobě, prostřednictvím níž se dostaly ke spotřebitelům (minimálně k poškozeným manželům T.), čímž zcela jednoznačně projevil svůj aktivní kladný postoj k možnosti ohrožení (či dokonce i porušení) lidského zdraví.

85. Nejvyšší soud tak shrnuje, že obviněný M. J. svým jednáním sice přímo nechtěl ohrožovat zdraví konečných konzumentů jím distribuovaných alkoholických nápojů, nicméně shora rozvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že byl s možností ohrožení jejich zdraví v důsledku distribuce pokoutně získávaného alkoholu srozuměn. Jednal tedy v úmyslu nepřímém a jeho skutek (pod bodem 1.A i 1.B výroku rozsudku odvolacího soudu) byl správně právně kvalifikován jako trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zákoníku, a to včetně příslušných kvalifikovaných skutkových podstat. Související dovolací námitky stran nesprávného právního posouzení jeho jednání tak sice byly z formálního hlediska uplatněny relevantně, nutno je však označit za zjevně neopodstatněné.

86. Obviněný A. J. se rovněž domáhá právního posouzení svého jednání jako nedbalostního ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 tr. zákoníku, nikoliv jako úmyslné alternativy daného trestného činu podle § 156 tr. zákoníku. Stran jeho tvrzení, že se domníval, že alkohol nabízený J. V. pochází z likérky rodiny P. [což označuje za „přiměřený“ důvod ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], Nejvyšší soud předesílá, že soud prvního stupně tomuto tvrzení s poukazem na výpověď J. V. v postavení obviněného i svědka neuvěřil (viz str. 85 rozsudku nalézacího soudu), takže taková námitka zpochybňující skutková zjištění soudů nižších stupňů nemůže být podkladem příslušného právního hodnocení. Obviněný dále v souvislosti s právním hodnocením jeho subjektivní stránky poukazuje na to, že po zveřejnění tzv. metanolové kauzy kontaktoval likérky, zda o této kauze něco nevědí, a nelikvidoval žádný alkohol, neboť si nebyl vědom toho, že by se daná věc mohla týkat jeho osoby, k čemuž Nejvyšší soud připomene některé související skutkové okolnosti.

87. Obviněný A. J. si na přelomu srpna a září 2012 obstaral pokoutně od J. V. nejméně 300 litrů jemu neznámé směsi, přičemž její zdravotní nezávadnost ani sám žádným způsobem neprověřil, načež ji na počátku září 2012 (pravděpodobně dne 5. 9. 2012) dodal A. S., který z této směsi vyrobil alkoholické nápoje, v důsledku jejichž požití došlo k poškození zdraví osob v rozsahu stanoveném ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Dne 10. 9. 2012, resp. poté, co se dozvěděl o dění v rámci tzv. metanolové kauzy, kontaktoval své zákazníky, kteří od něho odebírali obalové sklo pro účely jejich obchodu s alkoholem, jakož i J. V. s dotazem na zdravotní nezávadnost jím dodaného zboží.

88. Na podkladě uvedených skutečností lze konstatovat, že obviněný A. J. si byl dobře vědom, že jím distribuovaná alkoholová směs může ohrožovat lidské zdraví. Tento závěr plyne (obdobně jako u obviněného M. J.) především ze skutečnosti, že předmětnou směs obstarával pokoutně od J. V., tj. od osoby, která nebyla oficiálním výrobcem ani distributorem alkoholu a nemohla nijak garantovat zdravotní nezávadnost nebo původ dodaného lihu, když obviněný po těchto informacích ostatně ani nijak nepátral. Byť mu nelze upírat jeho zásluhy na případném zabránění dalším fatálním následkům, okolnosti z doby po spáchání trestného činu, na něž poukazuje v podaném dovolání, nemohou mít na posouzení jeho subjektivní stránky žádný vliv. Podstatné je, že obviněný (a to navíc jako osoba dobře znalá poměrů v oblasti obchodu s alkoholem) v době spáchání trestného činu věděl, že pokoutně obstaraný a dále distribuovaný líh, jehož zdravotní nezávadnost není nijak prověřena, může in eventum ohrožovat lidské zdraví. V daných souvislostech nutno opětovně podotknout, že pro naplnění základní skutkové podstaty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby pachatel věděl o přítomnosti metylalkoholu v distribuované směsi. Obviněný tak sice nevěděl o přítomnosti metylalkoholu v jím opatřené směsi (v takovém případě by přicházela v úvahu jiná, přísnější právní kvalifikace skutku), nicméně věděl, že jím pokoutně opatřený líh je způsobilý ohrozit lidské zdraví (byť i v menší intenzitě), a navzdory této vědomosti jej prodal A. S., který z něj vyráběl alkoholické nápoje následně distribuované až ke konečným spotřebitelům (o čemž obviněný A. J. rovněž věděl). Tím projevil svůj aktivní volní vztah vůči ohrožení lidského zdraví, resp. byl srozuměn s tím, že svým jednáním může vystavit zdraví konečných konzumentů nebezpečí. Nemohl se přitom spoléhat na žádný „nepřiměřený“ důvod, že zdraví spotřebitelů alkoholu částečně vyrobeného z jím pokoutně opatřené směsi nebude ohroženo [jak výše uvedeno, jeho tvrzení o domněnce, že nakupuje alkohol z „oficiálního“ zdroje, bylo v řízení před soudy nižších stupňů vyvráceno, přičemž ani taková skutečnost by sama o sobě nemusela být dostatečným důvodem ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud pak obviněný činí výhrady stran značení lihu kontrolními páskami s poukazem na zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu (účinný do 30. 11. 2013), tak i tyto námitky nutno označit za liché, jelikož od J. V. odebíral líh v 25 litrových barelech, na které se s ohledem na § 2 písm. c) citovaného zákona nevztahovala povinnost značit líh kontrolní páskou (viz § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb.). Pouze pro úplnost lze v této souvislosti poznamenat, že absence značení lihu kontrolními páskami nebyla obviněnému A. J. v žádném směru přičítána.

89. Ve vztahu k jednání obviněného A. J. tak Nejvyšší soud shrnuje, že tento věděl, že svým jednáním (opatřením a prodejem lihu, jehož zdravotní nezávadnost nebyla nijak prověřena a nemohla být garantována ani jeho dodavatelem, J. V.) může ohrozit zdraví konečných spotřebitelů alkoholu částečně vyrobeného z obviněným pokoutně získané směsi, přičemž nemohl spoléhat na žádné okolnosti, které by mohly zabránit riziku ohrožení lidského zdraví, nýbrž byl s takovou eventualitou srozuměn. Jeho výhrady stran nesprávné právní kvalifikace skutku, byť formálně právně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se proto s uvedeným dovolacím důvodem po materiální (obsahové) stránce míjí.

90. Právní kvalifikace jednání jako nedbalostního ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 157 tr. zákoníku (nikoliv jako úmyslné varianty daného trestného činu podle § 156 tr. zákoníku) se dožaduje i obviněný M. C., což opírá o námitku, že soudy nižších stupňů neprokázaly, že by závadný alkohol sám nabídl či prodal někomu z poškozených, přičemž nemůže mít kompletní přehled nad veškerým prodejem, který se u něj v obchodě uskutečnil. Zároveň přitom zdůrazňuje, že jelikož neměl a ani nemohl mít povědomí o existenci závadného alkoholu, natož být srozuměn s tím, že způsobí těžkou újmu na zdraví či smrt poškozených, mělo by být jeho jednání posouzeno stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1553/2014 nebo sp. zn. 5 Tdo 704/2014.

91. K tomu Nejvyšší soud nejprve připomíná, že obviněný M. C. odebíral do své prodejny ve Z. alkoholické nápoje neopatřené kontrolními páskami od A. S., který nemohl nijak garantovat zdravotní nezávadnost svých výrobků, natož původ surovin, z nichž tyto alkoholické nápoje vyráběl, přičemž obviněný jejich zdravotní nezávadnost ani sám nijak nekontroloval. Předmětný alkohol byl v prodejně obviněného M. C. prodáván tzv. podpultovým způsobem nejméně do 10. 9. 2012, načež byl tento obviněný dne 11. 9. 2012 zadržen orgány činnými v tomto trestním řízení.

92. V návaznosti na vznesené námitky Nejvyšší soud opětovně podotýká, že pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty uvedené v § 156 odst. 1 tr. zákoníku (jakož i základní skutkové podstaty trestného činu podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku) není zapotřebí, aby pachatel věděl, že jím konkrétně vyrobená, distribuovaná či prodávaná lihovina obsahuje metylalkohol, potažmo aby věděl o konkrétním množství této látky obsažené v lihovině. Trestněprávním následkem ve smyslu daných základních skutkových podstat totiž není způsobení těžké újmy na zdraví či smrti, nýbrž „pouhé“ ohrožení lidského zdraví (např. v důsledku toho, že pachatel prodává pokoutně získaný „nekolkovaný“ alkohol bez jakékoliv garance jeho zdravotní nezávadnosti, čímž vystavuje zdraví svých zákazníků nebezpečí). Pokud v důsledku takového jednání (naplňujícího znaky základní skutkové podstaty trestného činu podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku nebo podle § 157 odst. 1 tr. zákoníku) v konkrétním případě skutečně dojde ke způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti, přichází v úvahu jeho právní kvalifikace podle příslušných kvalifikovaných skutkových podstat. Ve vztahu k těmto těžším následkům však pachatel nemusí jednat úmyslně, nýbrž s ohledem na § 17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku postačí jeho zavinění z nedbalosti (viz též bod 74. tohoto usnesení). V této souvislosti pak nutno zdůraznit, že nedbalostní zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví či smrti poškozených nijak nepopírá ani sám obviněný M. C.

93. Pokud se obviněný M. C. dožaduje stejné právní kvalifikace svého jednání jako v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1553/2014 či sp. zn. 5 Tdo 704/2014, tak je zapotřebí připomenout, že v citovaných rozhodnutích byl výchozí skutkový stav v některých podstatných aspektech odlišný. V daných trestních věcech se totiž nepodařilo prokázat, zda obvinění odebírali „nekolkovaný“ alkohol ze zdrojů mimo oficiální distributorskou síť (resp. nebylo vyvráceno, že se mohli domnívat, že tento alkohol pochází z oficiálních zdrojů), takže ve spojení s dalšími okolnostmi (dlouhodobým prodejem takového alkoholu bez zjištění zdravotních potíží jeho konzumentů) bylo jejich jednání posouzeno „pouze“ jako nedbalostní ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (blíže viz bod 76. a 77. tohoto usnesení). V případě obviněného M. C. jsou však skutkové okolnosti jiné, jelikož alkohol bez kontrolních pásek odebíral od A. S., který nebyl oficiálním výrobcem ani distributorem alkoholických nápojů. Jeho vědomost o zdravotních rizicích takto pokoutně získaných lihovin tak mohla být založena nejen na skutečnosti, že nebyly obstarány kontrolními páskami (což samo o sobě svědčí primárně o jejich nezdanění), ale především na skutečnosti, že byly odebírány od osoby, jež nemohla nijak garantovat jejich zdravotní nezávadnost, kterou si obviněný M. C. ostatně ani sám nijak neověřoval. Za takové situace získává jinou vypovídací hodnotu i skutečnost, že alkoholické nápoje nebyly obstarány kontrolními páskami, jelikož tyto jsou rovněž zárukou toho, že při výrobě nápojů z lihu byly dodrženy stanovené výrobní normy a postupy, takže ve spojení se zjištěním, že alkoholické nápoje byly odebírány z „neoficiálních“ zdrojů, byla jejich zdravotní rizika zvýšena i z důvodu absence kontrolních pásek.

94. Obviněný M. C. si byl tedy vzhledem k výše uvedeným okolnostem dobře vědom toho, že lihoviny dodávané A. S. mohou eventuálně ohrožovat lidské zdraví. Přes znalost těchto trestněprávně relevantních skutečností však předmětné alkoholické nápoje obstarával a následně ve své prodejně prodával (byť prostřednictvím svých zaměstnankyň), přičemž nebyla dána žádná okolnost, na kterou by ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mohl nepřiměřeně spoléhat, že bude způsobilá zabránit zdravotním rizikům pokoutně získávaného „nekolkovaného“ alkoholu. Takovou okolností v jeho případě nemůže být ani dlouhodobá zkušenost s prodejem těchto lihovin bez zjištění, že by někomu způsobovaly zdravotní potíže. Se zřetelem k dalším okolnostem jednání obviněného by totiž šlo o pouhé spoléhání na tzv. šťastnou náhodu, jelikož u pokoutně získávaných alkoholických nápojů nelze v každém jednotlivém případě spoléhat na to, že jsou zdravotně nezávadné, pouze s poukazem na to, že po požití v minulosti stejně pokoutně vyrobených lihovin neměl pravděpodobně nikdo zdravotní potíže. Alkoholické nápoje, jejichž zdravotní nezávadnost není nijak kontrolována, jsou totiž pro lidské zdraví nebezpečné nepochybně v případě každé jednotlivé „várky“, čehož si obviněný (navíc jakožto osoba dlouhodobě se pohybující v oblasti obchodu s alkoholem) musel být dobře vědom. Pokud tedy obviněný M. C. navzdory těmto skutečnostem pokoutně obstaraný a zdravotně nijak neprověřený alkohol prodával (resp. organizoval a odpovídal za jeho prodej), dal tím zřetelně najevo své srozumění s možností ohrožení lidského zdraví (bylo mu jedno, zda prodejem takového alkoholu zdraví svých zákazníků ohrozí nebo nikoliv). Jeho tvrzení, že on sám žádné alkoholické nápoje neprodával, ani nemohl kontrolovat jejich prodej, je ve vztahu k jeho trestní odpovědnosti irelevantní, když podstatné je, že to byl on, kdo obstarával alkohol neprověřených zdravotních vlastností od A. S. a následně provozoval a odpovídal za prodej tohoto alkoholu ve své prodejně prostřednictvím svých zaměstnankyň, otázka jejichž trestní odpovědnosti není pro dané trestní řízení nikterak významná (pouze na okraj lze poznamenat, že postavení jeho zaměstnankyň nelze srovnávat s obviněným T., manželem obviněné T. ve věci sp. zn. 5 Tdo 1332/2014). Odlišná by mohla být situace pouze v případě, kdy by zaměstnankyně obviněného obstarávaly a prodávaly předmětné alkoholické nápoje bez jeho vědomí (tzv. za jeho zády), což se ovšem v nyní projednávané věci nestalo.

95. Se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem nelze přisvědčit ani výhradám obviněného M. C. vůči porušení principu předvídatelnosti a právní jistoty. Bylo vysvětleno, proč nelze závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, vztahovat paušálně na posuzované jednání obviněných, a proč byla namístě částečně (v otázce subjektivní stránky) jiná právní kvalifikace než v citovaném rozhodnutí. Soudy nižších stupňů tak s přihlédnutím ke skutkovým specifikům této věci vyvodily odpovídající právní závěry, a to jak za respektování dosavadní rozhodovací praxe, tak příslušných zákonných ustanovení.

96. Nejvyšší soud se v neposlední řadě vyjádří k výhradě obviněného M. C., podle níž mělo být při stanovení povinnosti k náhradě škody přihlédnuto ke spoluzavinění poškozených.

97. K tomu je zapotřebí poukázat na následující skutečnosti. Osoby poškozené jednáním obviněného M. C. kupovaly alkohol v prodejně, kde se takové zboží běžně prodává, s níž měly „dobré zkušenosti“, a která se nacházela v oblasti, kde konzumace tvrdého alkoholu méně kvalitní značky není nikterak překvapivým jevem. Jednalo se o osoby, které se snažily opatřit si alkohol za co nejnižší cenu, aniž by věnovaly označení tzv. „podpultového“ alkoholu náležitou pozornost. Z uvedených okolností tak sice lze dovodit, že poškození porušili obecnou prevenční povinnost stanovenou v § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jejich neopatrnost při nákupu levného alkoholu však nelze srovnávat s nedodržením náležité obezřetnosti, která by právně významným způsobem přispěla ke vzniku škody. Při konfrontaci jednání poškozených, které má znaky „pouze“ nedbalostního jednání, s úmyslným jednáním škůdců (obviněného M. C., A. S. a obviněného A. J.), jejich sofistikovanou trestnou součinností a významem zájmů, proti nimž jejich útok směřoval (tj. životu a zdraví, což jsou v demokratickém právním státu hodnoty – i vzhledem k jejich přednostnímu zařazení ve zvláštní části trestního zákoníku – zcela mimořádného významu), nutno konstatovat, že nedbalost těchto poškozených je natolik marginální, že k ní nelze v otázce určení výše škody přihlédnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4228/2007, publikovaný pod č. 76/2010 Sb. rozh. civ., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4147/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 65/2005, atd.).

98. Ohledně námitek obviněného M. C. vypořádaných v předchozích odstavcích tak lze uzavřít, že tyto sice z formálně právního hlediska jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze jim však přiznat žádné opodstatnění. Jeho jednání popsané v bodě 2.A výroku rozsudku odvolacího soudu bylo správně právně posouzeno jako úmyslné ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný si byl totiž dobře vědom skutečnosti, že prodej „nekolkovaného“ alkoholu pokoutně obstaraného od A. S., jehož zdravotní nezávadnost nebyla žádným způsobem prověřena, může ohrožovat zdraví jeho konzumentů. Navzdory této vědomosti však prodej takového alkoholu provozoval, přičemž nemohl spoléhat na žádnou okolnost způsobilou zabránit zdravotním rizikům prodávaného alkoholu, takže s možností ohrožení zdraví svých zákazníků byl rovněž srozuměn. Opodstatněná pak z výše uvedených důvodů nebyla ani jeho výhrada vůči výroku o náhradě škody.

99. Ze všech shora rozvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že jsou zjevně neopodstatněná. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 1. 2018

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru