Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1531/2005Usnesení NS ze dne 07.12.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1531.2005.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1531/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. prosince 2005 o dovolání obviněného P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, č. j. 8 To 180/2005-236, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 349/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, č. j. 8 To 180/2005-236, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, č. j. 3 T 349/2004-224. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a byl mu podle § 250b odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně obviněný napadl dovoláním.

Dovolání obviněný opřel o dva dovolací důvody. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, odůvodnil tím, že byl vyšetřován rok a půl před sdělením obvinění a ustanovením obhájce, kdy ve věci byl veden vyšetřovací spis pod jednacím číslem ČTS: Obhájce mu však byl ustanoven až těsně před uzavřením spisu, a to opatřením Městského soudu v Brně ze 27. 9. 2004, sp. zn. 70 Nt 269/2004 (správně se jedná o sp. zn. 70 Nt 969/2004). V rámci přípravného řízení byl jako obviněný vyslechnut pouze 23. 11. 2004 a následně ve věci seznámen s výsledky vyšetřování dne 29. 11. 2004. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že soud nesprávně posoudil věc bez jakýchkoliv důkazů proti jeho osobě. Domnívá se, že grafologická expertíza neprokázala, že by podepsal jakoukoliv jinou smlouvu, než tu, kterou uzavřel svým jménem. Za této situace má za to, že výroková část je neúplná, protože v této souvislosti grafologická expertíza nemohla sloužit jako důkaz. Vytkl soudu, že přestože svědkyně L. vyvrací tvrzení svědkyně O., vzal soud z této výpovědi v úvahu pouze skutečnost, že obviněný chodil sázet. Podle názoru obviněného soud z výpovědi svědkyně O. vycházel potud, pokud svědčila v jeho neprospěch. Je přesvědčen, že je nevinný. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 T 349/2004, jakož i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 8 To 180/2005, podle § 265k tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v celém rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň obviněný Nejvyšší soud požádal, aby ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. odložil, případně přerušil výkon rozhodnutí proti němuž bylo podáno dovolání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného zaujala následující stanovisko. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je zřejmé, že podstata námitek obviněného směřuje převážně do období ještě před zahájením trestního stíhání, na které však ochranné účinky institutu nutné obhajoby nedopadají. Její podmínky byly v případě obviněného splněny až poté, co se převzetím opatření o sdělení obvinění ze dne 4. 8. 2004 (doručenému obviněnému dne 9. 9. 2004) dostal do procesního postavení obviněného. Tehdy byl s ohledem na důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyzván, aby si ve lhůtě přiměřené zvolil ve smyslu § 38 odst. 1 tr. ř. obhájce. Vzhledem k tomu, že takto poskytnutá lhůta uběhla marně, došlo dne 27. 9. 2004 k ustanovení obhájkyně JUDr. M. D. Za její účasti byly také provedeny procesní úkony uskutečněné v řízení před podáním obžaloby. Za tohoto stavu věci by obviněný s úspěchem nemohl ani namítat, že vzhledem ke splněným podmínkám nutné obhajoby mu měla být obhájkyně ustanovena dříve. Nicméně takovouto námitku obviněný neuplatnil, naopak postupu policejního inspektora vytkl, že mu byla obhájkyně ustanovena „těsně před uzavřením spisu“. Státní zástupkyně se domnívá, že uvedenou námitkou obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. věcně nenaplnil. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně má za to, že i zde byl dovolací důvod uplatněn pouze formálně. Z dovolací argumentace totiž vyplývá, že obviněný provedené dokazování shledává neúplným a rozporným, čímž zpochybňuje skutkový stav věci, na jehož podkladě byl uznán vinným. Je tedy zřejmé, že ani tento dovolací důvod nebyl odůvodněn tak, aby jej bylo možno podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. lze rozhodnout v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedenou formulací zákonodárce měl v úmyslu vyjádřit skutečnost, že v případech, kdy jsou činěny úkony trestního řízení a u obviněného jsou dány důvody nutné obhajoby (srov. § 36 tr. ř.), obhájce musí mít. Jinými slovy řečeno, je-li strana trestního řízení v procesním postavení obviněného, obhájce musí mít, existují-li důvody nutné obhajoby. Byť se obviněný nachází v procesním postavení obviněného, nejsou-li dány důvody nutné obhajoby, obhájce mít nemusí.

Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 349/2004 se podává, že trestní stíhání bylo proti obviněnému zahájeno dne 4. 8. 2004, a to vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. vedeném u Policie ČR Městského ředitelství, SKPV - odboru hospodářské kriminality pod sp. zn. ČTS: (č. l. 16). Citované usnesení bylo obviněnému doručeno dne 9. 9. 2004 do Věznice V. Opatřením Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2004, sp. zn. 70 Nt 969/2004 (č. l. 17), byla obviněnému ustanovena obhájkyně JUDr. M. D. Obviněný u výslechu dne 4. 11. 2004 odmítl vypovídat, neboť se k výslechu nedostavil jeho obhájce (č. l. 20). V přítomnosti obhájce potom dne 23. 11. 2004 (č. l. 22) obviněný opět využil svého práva a odmítl vypovídat. Obviněný i obhájce byli u toho výslechu přítomni, přičemž vzali na vědomí, že seznámení s výsledky vyšetřování proběhne dne 29. 11. 2004 v 8.00 hodin. Obhájce se však k tomuto procesnímu úkonu nedostavil.

Podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je tedy zjednat nápravu tehdy, došlo-li k porušení práva na obhajobu, pokud obviněný neměl po část řízení obhájce, ačkoliv ho mít měl, přičemž orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí.

Obviněný založil svou argumentaci na tvrzení, že obhájce mu byl ustanoven až těsně před uzavřením spisu, v přípravném řízení vedeném pod sp. zn. ČTS:, přičemž v dané trestní věci byl vyšetřován rok a půl před sdělením obvinění a ustanovením obhájce.

Okamžikem doručení usnesení o zahájení trestního stíhání se ten, proti němuž se trestní stíhání vede, nachází v procesním postavení obviněného. Ze shora uvedeného je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je vymezen na straně jedné okamžikem zahájení trestního stíhání, na straně druhé je dán existencí důvodu nutné obhajoby. Nejvyšší soud se proto mohl zabývat pouze otázkou, zda od okamžiku, kdy proti obviněnému bylo zahájeno trestní stíhání, došlo k porušení jeho práva na obhajobu.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný zaměřuje svoje námitky k okamžiku trestního řízení, které předcházelo zahájení trestního stíhání, čímž zcela evidentně vybočil z rámce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud se obviněný zmiňuje též o ustanovení obhájce, jak vyplývá ze spisu, od zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. (č. l. 16) dne 4. 8. 2004 do ustanovení obhájce JUDr. M. D. dne 27. 9. 2004 (č. l. 17), nebyl ve věci proveden žádný procesní úkon směřující k vydání meritorního rozhodnutí. Posléze byl ve věci proveden toliko výslech obviněného dne 4. 11. 2004 a 23. 11. 2004, dne 29. 11. 2004 byl obviněnému předložen vyšetřovací spis k jeho prostudování a věc předložena Městskému státnímu zastupitelství v Brně s návrhem na podání obžaloby. K této části trestního řízení však obviněný ničeho nevytkl.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo nic jiného, než dovolání podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podkladem pro učiněný výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „v období od 20. 2. 2003 do 19. 3. 2003 v B. na ulici B. v sázkové kanceláři firmy T., a. s., uzavřel ve čtrnácti případech prostřednictvím kanceláře firmy T., a. s., smlouvy o sázení a úvěrové smlouvy o kontokorentním úvěru se společností F., a. s., kdy při uzavírání smluv předložil osobní doklady cizích, jemu neznámých osob, které byly většinou odcizeny majitelům, a na tyto uzavřené smlouvy poté použil kontokorentní úvěry k sázení, úvěry následně nesplácel, čímž tak způsobil poškozené společnosti F., a. s. se sídlem P., J. , IČ, škodu ve výši 41.499,- Kč.“

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Při takto pojaté koncepci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvést, že námitky, které nemají hmotně právní povahu, nejsou způsobilé daný dovolací důvod naplnit. Z uplatněné argumentace je zjevné, že zásadní pochybení obviněný nespatřuje v nesprávné právní kvalifikaci skutku, nýbrž v tom, že skutek, který je mu kladen za vinu mu nebyl spolehlivě prokázán. Tvrdí, že důkaz tzv. grafologickou expertízou není průkazný ve vztahu ke smlouvám, které neuzavřel svým jménem. Nadto brojí proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy jednotlivých svědků, když poukazuje na rozpory ve výpovědích svědkyně L. a svědkyně O. Dospěl tak k závěru, že neexistuje žádný důkaz, na jehož základě by mohl být uznán vinným, sám se cítí být nevinen, a v tom je podle jeho názoru podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nutno však zdůraznit, že podstata těchto námitek není založena na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je tedy třeba konstatovat, že uvedené námitky mají ryze skutkový charakter, tudíž je nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II ÚS 681/04). Se zřetelem k těmto skutečnostem bylo nutno dovolání obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Lze tedy konstatovat, že u obviněného byl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatněn z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., přičemž stejný důvod pro odmítnutí dovolání byl shledán též u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání, aniž musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí, v tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na znění § 265i odst. 2 tr. ř. S ohledem na způsob rozhodnutí, jakož i k tomu, že ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. předseda senátu soudu prvního stupně Nejvyššímu soudu nepředložil návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného, nemohl Nejvyšší soud o žádosti obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodnout.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. prosince 2005

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru