Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1493/2005Usnesení NS ze dne 21.12.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1493.2005.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1493/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2005 dovolání, které podal obviněný MUDr. T. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 6 To 105/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 260/2001, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. T. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 1 T 260/2001, byl obviněný MUDr. T. K. uznán v bodě 2) výroku vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných MUDr. V. R. a MUDr. O. R. a dále o zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněné MUDr. M. H.

Proti konstatovanému rozsudku soudu prvého stupně podali obvinění MUDr. V. R., MUDr. O. R., MUDr. T. K. a okresní státní zástupce odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 6 To 105/2005, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného MUDr. T. K. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušen výrok o vině v bodě 2) ohledně jmenovaného obviněného a výrok o trestu. Dále za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného MUDr. T. K. uznal vinným, že

v R., okres B., na chirurgickém oddělení N. v R. v průběhu léčby pacientky H. K., neprovedl v rozporu s ust. § 55/1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, další její vyšetření, jako zpřesnění nálezu RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetření, přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační revizi a jako lékař s 1. atestací, ačkoliv k tomu byl způsobilý, nepřiměřeně spoléhal v rámci služby dne 27. 12. 1997 na konzultaci ve 20.00 hod. s lékařem MUDr. J. S., který měl příslužbu, a neprovedl úkony shora uvedené a aktuální zdravotní stav poškozené dále nekonzultoval, což spoluzapříčinilo, že nebyla včas odhalena začínající vnitrobřišní komplikace poškozené a ohledně obžalovaného MUDr. O. R. zůstává výrok o vině nezměněn.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen výrok o trestu u obviněného MUDr. O. R. a tento obviněný byl nově odsouzen. Podle § 256 tr. ř. byla zamítnuta jednak odvolání obviněných MUDr. V. R. a MUDr. O. R. a jednak odvolání státního zástupce do zprošťujícího výroku ohledně obviněné MUDr. M. H.

Vůči rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal obviněný MUDr. T. K. prostřednictvím obhájkyně dovolání. Mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroku o vině a trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadená rozhodnutí spočívají „na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném zhodnocení předložených důkazů“.

V odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že trestní stíhání bylo proti němu zahájeno až 2. 12. 2002, tedy po pěti letech, které uplynuly ode dne 27. 12. 1997, kdy se svým jednáním měl dopustit trestného činu ublížení na zdraví. Skutek, kterého se měl dopustit, od samého počátku nevykazoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a ani podle § 224 odst. 1 tr. zák., jak ho překvalifikoval odvolací soud. Hlavním impulzem pro zahájení trestního stíhání proti jeho osobě byla neprofesionální, nepřipravená, značně nepřesná a zavádějící výpověď znalce z oboru zdravotnictví MUDr. I. F. u O. s. v B. v trestní věci vedené proti ostatním lékařům pod sp. zn. 1 T 260/2001. V tomto směru obviněný konstatoval, že jmenovaný znalec neposoudil stav pacientky K. komplexně. Předně znalec upozornil na hladinu bílých krvinek ze dne 27. 12. 1997, avšak tuto skutečnost neporovnal s předchozím dnem, vůči němuž došlo k jejímu snížení. Dále nezohlednil, že k poklesu krevního tlaku u pacientky došlo v souvislosti s podáním léku. Nepravdivě uvedl, že obviněný u pacientky dne 27. 12. 1997 v 22.00 hod. zjistil peritoneální dráždění, aniž by toto zjištění vyplývalo z lékařské zprávy či svědeckého důkazu. Rovněž nevzal v úvahu všechna MUDr. K. navrhovaná vyšetření. V této spojitosti obviněný zdůraznil, že vzhledem na své omezené praktické i teoretické zkušenosti učinil vše, co jako prvoatestovaný lékař měl a mohl učinit pro zdraví pacientky. Pečlivě sledoval její zdravotní stav, pečlivě vedl zdravotnickou dokumentaci, nejméně dvakrát konzultoval její zdravotní stav s nadřízeným lékařem a řídil se jeho pokyny, navrhl řadu zpřesňujících vyšetření, která by diagnostikovala její zdravotní stav. Tvrzení znalce, že byl oprávněn operaci provést i přes zákaz nadřízeného, svědčí o absenci jeho praktických zkušeností v oboru medicíny, neboť obviněný nebyl oprávněn operaci provést, mohl pouze stav pacientky konzultovat s vyšším pracovištěm.

V další části textu obviněný shrnul důležité důkazy provedené soudem prvého stupně, které byly podle jeho názoru chybně posouzeny. Uvedl, že pacientku K. ošetřoval dne 27. 12. 1997, přičemž ji převzal od zástupce primáře MUDr. S., který ji přijal zpět na chirurgické oddělení dne 26. 12. 1997, a to pouze několik hodin poté, co byla dne 25. 12. 1997 propuštěna do domácího ošetřování. Jmenovaný provedl vstupní vyšetření pacientky a stanovil léčebnou taktiku pro příští dny, neboť provoz nemocnice byl z důvodu vánočních a novoročních svátků omezen. Obviněný zdůraznil, že se jednalo o pacientku s komplikovaným průběhem léčení pooperačního stavu, který vyžadoval značnou erudici a praxi, přičemž v těchto případech o léčebné taktice rozhodují vždy ti nejzkušenější z lékařského týmu. Protože zkušený lékař MUDr. S. neshledal při přijetí pacientky K. stav vyžadující okamžitou revizi a rozhodl se pro konzervativní způsob léčby, a jelikož se zdravotní stav jmenované od okamžiku opětovného přijetí do konce služby obviněného nezměnil k horšímu, neměl MUDr. K. důvod pochybovat o léčebné taktice erudovaného nadřízeného lékaře. V této souvislosti obviněný poukázal na lékařskou dokumentaci ze dne 27. 12. 1997, z níž je zřejmé, že věnoval poškozené více než dostatečnou pozornost, když její zdravotní stav přinejmenším 2x konzultoval s MUDr. S. Toho dne nedošlo u pacientky ke změně tělesné teploty, byl zaznamenán spíše její pokles i pokles bílých krvinek. Pokud byl zaznamenán mírný pokles krevního tlaku, tak zmíněná skutečnost byla vysvětlena tím, že pacientce byla podána diuretika (Furosemid) a tento lék s největší pravděpodobností toto snížení vyvolal. Tyto skutečnosti prokazují, že nelze hovořit o změně stavu pacientky k horšímu. Pokud jde o zápach z rány, tak zmíněná otázka není dostatečně prokazatelným kritériem při hodnocení zdravotního stavu, neboť je každým hodnocena subjektivně. Přesto obviněný po kontrole stavu pacientky v 00.05 hod. ráno, a to s ohledem na zvýšenou sekreci z rány, doporučil na ráno 28. 12., event. 29. 12. další vyšetření (stěr na bakteriologické vyšetření, kontrolní sono, kontrolní RTG břicha + subfrenii, event. s Telebrixem). Jako prvoatestovaný lékař nebyl oprávněn svolat operační tým a přistoupit sám k operaci, když zkušenější lékař, zástupce primáře MUDr. S., jenž měl toho dne příslužbu, o změně taktiky a operaci nerozhodl. Na podporu svých tvrzení obviněný v podrobnostech poukázal na výpovědi ve věci slyšených znalců prof. MUDr. D. a doc. MUDr. L., kteří ve svých výpovědích na policii, popřípadě u hlavního líčení tyto skutečnosti potvrdili. Znalec prof. MUDr. D. zejména uvedl, že o diagnostickém a léčebném postupu za této situace rozhoduje vždy nejzkušenější člen týmu, přičemž podle rozpisu služeb byl v kritické dny vždy k dispozici primář nebo zástupce primáře oddělení a konečná zodpovědnost je proto na nich. S poukazem na obsah dokumentace znalec též uvedl, že postup obviněného nelze považovat za non lege artis. Tato tvrzení vyplývají i z výpovědi znalce doc. MUDr. L. ze dne 18. 6. 2003 na policii. Při hlavním líčení oba slyšení znalci zdůraznili, že obviněný MUDr. K. se pacientce věnoval pečlivě, pokračoval ve strategii, která byla nastavena jeho nadřízenými, o níž byl opakovanými konzultacemi utvrzen zkušenějším lékařem, a proto nepostupoval nedbale a jeho jednání nelze posoudit jako postup non lege artis. Rovněž bylo zmíněno, že ačkoliv obviněný měl možnost při nesouhlasu s postupem léčby stanovené nadřízeným lékařem toto řešit s primářem, který však byl v té době na zahraniční dovolené, nebo s vyšším pracovištěm a trvat na přeřazení pacientky na toto vyšší pracoviště, jde o pouhou teorii v praxi se takřka nevyskytující. Navíc podle znalce doc. MUDr. L. jeden den prodlení s operací nerozhodoval o změně stavu pacientky. Odpovědnost za neprovedení operace proto leží na starším zkušenějším lékaři s druhou atestací, tedy zástupci primáře MUDr. S., a nikoliv na obviněném MUDr. K., což je zřejmé i ze znaleckého posudku vypracovaného D. L.

Obviněný dále vyslovil nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který podle jeho názoru rovněž nepostupoval při hodnocení důkazů správně, neboť je nehodnotil ve vzájemných souvislostech, chybně je interpretoval a vyvodil z nich špatný právní závěr. Nezabýval se ani všemi argumenty obviněného, resp. v rozsudku se s nimi nevypořádal, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný zopakoval, že jeho povinností bylo konzultovat zdravotní stav pacientky se svým nadřízeným konajícím příslužbu a posléze se řídit jeho pokyny. Pokud stran těchto pokynů zůstaly pochybnosti, neboť v průběhu řízení tato osoba zemřela, nelze je při zohlednění zásady in dubio pro reo využít v neprospěch dovolatele. Jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin byť podle § 224 odst. 1 tr. zák., neboť v průběhu soudního řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že skutek, který je mu kladen za vinu, spáchal. Obviněný připomněl, že stav pacientky konzultoval 2x ze zástupcem primáře MUDr. S., přičemž tento nejen, že neuznal za vhodné pacientku osobně navštívit a přesvědčit se o jejím zdravotním stavu, ale naopak dále trval na navrhnutém způsobu léčení. Neměl tudíž žádný důvod stav pacientky dále konzultovat či zajistit transfer na vyšší pracoviště. Podle obviněného je v rozporu s výpovědí znalce prof. MUDr. D. konstatování odvolacího soudu, že ke zhoršení zdravotního stavu poškozené mělo dojít před 20.00 hod. dne 27. 12. 1997 a dále v nočních hodinách vzhledem ke zvýšené sekreci z rány a snížení krevního tlaku, neboť znalec u soudu prvého stupně jednoznačně potvrdil, že zdravotní stav pacientky se v průběhu dne 27. 12. 1997 nezhoršoval. Veškeré známky svědčící pro nitrobřišní komplikaci byly přítomny již dne 26. 12. 1997, kdy měl službu zástupce primáře MUDr. S. a toho dne byla taktéž provedena vyšetření, na základě kterých tento vysoce erudovaný odborník rozhodl o konzervativním způsobu léčby a nastolil léčebnou taktiku. Ke zvýšené sekreci z rány došlo u pacientky až 28. 12. v brzkých ranních hodinách, přičemž obviněný navrhl provedení celé řady již zmíněných vyšetření. Skutečnost, že tato vyšetření nebyla službu konajícím lékařem dne 28. 12. provedena není pochybením MUDr. K., a nelze mu ji klást za vinu.

V závěru dovolání obviněný odkázal na výše popsané skutečnosti i na to, že od spáchání činu uběhlo již osm let, žije bezúhonným životem, je lékařem s II. atestací, ve svém profesním životě se od inkriminované události nedopustil žádného pochybení a již samo projednání věci před soudy obou stupňů znamenalo pro jeho osobu velké životní trauma i poučení do budoucnosti. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a zprostil jej obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že argumenty popsané v dovolání obviněný uváděl na svou obhajobu po celou dobu trestního řízení a tvořily podstatu jeho odvolání. Podle názoru státního zástupce se soudy obou stupňů skutkovými okolnostmi pečlivě zabývaly a závěry, k nimž dospěl soud druhého stupně, by bylo možno prohlásit (s výhradou uvedenou níže) za správné a důvodné. Konstatoval, že dovolací argumentace nekoresponduje deklarovanému dovolacímu důvodu. Uplatněné výhrady se týkají výlučně způsobu hodnocení důkazů a směřují k nastolení jiného skutkového stavu, než ke kterému dospěl soud druhého stupně a popsal jej ve skutkové větě napadeného rozsudku. Dovolatelem tvrzené vady v postupu odvolacího soudu nelze označit za pochybení v právním posouzení skutku, jež se týká výlučně hmotně právního posouzení soudem stabilizovaného skutečného stavu věci, nýbrž jde o námitky skutkové povahy. Státní zástupce proto uvedl, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto a rozhodnutí učiněno za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále upozornil, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou zásadní povahy. V tomto směru konstatoval, že trestní stíhání proti obviněnému bylo zahájeno dne 2. 12. 2002, tj. téměř po uplynutí pěti let. V situaci, kdy byl MUDr. T. K. obviněn pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., nehrála tato okolnost podstatnou roli, protože vzhledem k trestní sazbě zakotvené ve zmíněném ustanovení neuplynula ještě pětiletá promlčecí doba podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. V okamžiku, kdy došlo ke změně právního posouzení skutku na trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. se sazbou trestu odnětí svobody do dvou let, však bylo třeba aplikovat ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák., neboť pro tento případ platí promlčecí doba tříletá, která mezi skutkem a sdělením obvinění MUDr. T. K. nepochybně uplynula. Proto měl Krajský soud v Ostravě podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastavit, neboť bylo promlčeno, což neučinil. V tomto smyslu je jeho rozhodnutí nezákonné. Státní zástupce však zároveň připomněl, že dovolatel popsanou vadu napadenému rozhodnutí nevytkl a protože neuplatnil ani speciální dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž uplynula doba, během níž je možno dovolací důvody měnit, není tato vada dovoláním napravitelná.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného MUDr. T. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným MUDr. T. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný brojí proti kvalitě výpovědi znalce MUDr. I. F., kterou považuje za neprofesionální, nepřipravenou, značně nepřesnou, zavádějící a plnou polopravd až nepravd s tím, že těmito nedostatky se orgány činné v trestním řízení nezabývaly. Soudům obou stupňů vytýká, že dostatečně a ve vzájemných souvislostech nezohlednily všechny okolnosti skutkové povahy a nesprávně vyhodnotily výpovědi ve věci slyšených znalců, resp. jejich znalecké posudky. Také se nezabývaly všemi argumenty obviněného, respektive v rozhodnutí se s nimi nevypořádaly. Rovněž předkládá vlastní interpretaci provedených důkazů a na základě svých hodnotících úvah tvrdí, že předmětný skutek nespáchal. Všechny tyto v dovolání podrobně rozvedené výhrady však primárně zpochybňují správnost konečných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění popsané ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení). V dovolání obviněný nenamítá, že takto zjištěný skutek byl odvolacím soudem nesprávně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě jde proto z jeho strany výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.

Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku odkázat nejen na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného MUDr. T. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud se nemohl zabývat tím, zda napadené rozhodnutí nevykazuje i případnou jinou vadu včetně té, kterou ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, neboť jednak nebyla v dovolání obviněného konstatována a opřena o příslušný dovolací důvod [srov. znění § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.] a jednak je důvody dovolání vázán (srov. znění § 265i odst. 3 tr. ř.). Současně je nutno upozornit, že vada spočívající v porušení ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání může být namítána prostřednictvím stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.), přičemž podnět ministru spravedlnosti k jejímu podání může učinit kdokoliv (např. obviněný, státní zástupce apod.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. prosince 2005

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru