Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1443/2011Usnesení NS ze dne 15.12.2011

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1443.2011.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1630/12 ze dne 09.10.2012 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vlasta Formánková


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1443/2011-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2011 dovolání, které podal obviněný O. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 7 To 57/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 2/2011, a rozhodl takto: :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 63 T 2/2011, byl obviněný O. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento zločin byl obviněný podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Vůči konstatovanému rozsudku podali obviněný O. S. , poškození D. M., P. M. a V. M. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 7 To 57/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Rozhodnutí odvolacího soudu obviněný O. S. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním. Podle jeho názoru rozsudek Městského soudu v Praze i usnesení Vrchního soudu v Praze spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, když soudy vycházely z nesprávně a neuceleně provedených důkazů, resp. nepřipuštěním některých důkazů dospěly k závěru o skutku tak, jak se nestal.

Obviněný uvedl, že zejména nesouhlasí se závěrem o bezprostřední příčině smrti poškozeného, kterou podle obžaloby i rozsudku měla být tamponáda srdce při trhlině vrcholu srdečního ouška levé síně, když mu měl dupnout na hrudník. Konstatoval, že na jeho osobu byla podána obžaloba pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku, přičemž přípravné řízení bylo až do dne 10. 12. 2010 vedeno pro zvlášť závažný zločin podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kdy došlo ke změně na později žalovanou právní kvalifikaci, a to s odkazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného patology Ústřední vojenské nemocnice v Praze dne 7. 12. 2010. V přípravném řízení byly rovněž vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, prvý MUDr. Petrem Kubejem, druhý PhDr. Štěpánkou Tůmovou, dále znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace sebeobrana a vedení boje zblízka vypracovaný JUDr. Zdeňkem Náchodským a znalecký posudek z oboru toxikologie Ing. Lenky Marouškové. Pokud obžaloba i rozhodnutí soudů obou stupňů uvádí, že měl úmysl poškozeného usmrtit předtím, než jej fyzicky napadl, tak obviněný namítl, že pro takový závěr není opora, zejména to nevyplývá z jeho výpovědí i znaleckých posudků o jeho duševním stavu. Upozornil, že po podání obžaloby předložil městskému soudu znalecké posudky, a to z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný Doc. MUDr. Karlem Hynkem, CSc. a z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jenž vypracoval MUDr. David Vajtr, Ph.D. Dodal, že tyto posudky soud prvního stupně přijal, jejich zpracovatele u hlavního líčení vyslechl a umožnil všem znalcům, kteří posudky z uvedených oborů vypracovali, aby se s nimi navzájem podrobně seznámili a svá stanoviska a závěry u soudu konfrontovali a obhajovali. Znalci JUDr. Zdeňku Náchodskému vytkl, že při obhajování posudku u hlavního líčení se vyjadřoval k obsahu svědeckých výpovědí a tyto hodnotil způsobem, který mu nepřísluší a posuzoval věc zcela povrchně, nedostatečně, nekvalifikovaně a v rozporu s objektivními zjištěními, což následně vyplynulo ze znaleckého posudku Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Rovněž poukázal na střet soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, kdy obě strany setrvaly na svých znaleckých závěrech. Důvod a příčina smrti poškozeného, resp. co k ní bezprostředně vedlo, však jednoznačně určeno nebylo. MUDr. David Vajtr, Ph.D., poukázal na neúplnost provedené pitvy těla zemřelého, přičemž tato pochybení označil za neodstranitelná a nedohledatelná z důvodu nedostatku prokazatelného biologického materiálu. Za této situace obviněný shledal pochybení prvostupňového soudu, pokud neakceptoval návrh obhajoby na vypracování revizního ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství k odstranění vzniklých rozporů a nejasností a přesného určení bezprostřední příčiny smrti poškozeného. Poukázal i na výslech lékařky Záchranné služby Praha MUDr. Š. K., která před soudem nebyla schopna potvrdit, co uvedla v listu o prohlídce těla zemřelého dne 18. 9. 2010, ani věrohodně nepopsala činnost při poskytování prvé pomoci její osobou a zdravotním personálem před jejím příchodem i po něm.

Dále obviněný uvedl, že po podání obžaloby se obrátil prostřednictvím svého obhájce na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze o vypracování posudku z oboru sportu se specializací biomechanika. Katedra anatomie a biomechaniky, Laboratoř biomechaniky extrémních zátěží vypracovala posudek znaleckého ústavu týmem vedeným Doc. PaedDr. Karlem Jelenem, CSc., který však byl pro svoji rozsáhlost zpracován dne 29. 6. 2011, a proto byl předložen až odvolacímu soudu dne 1. 7. 2011 k veřejnému zasedání nařízenému na den 12. 7. 2011 s tím, že jmenovaný znalec je připraven před soudem posudek obhájit a zdokumentovat jeho závěry i technikou k tomu přinesenou. Obviněný vytkl, že soud z nepochopitelných důvodů odmítl posudek jako důkaz nadbytečný. Současně odmítl jako nepravdivé tvrzení v odůvodnění usnesení, že zpracovatel tohoto posudku svou neúčast u veřejného zasedání omluvil. Poznamenal, že jeho obhájce dokonce v trestním spise nalezl na č. l. 935 záznam o tom, že měl dne 11. 7. 2011 telefonicky znalce Doc. PaedDr. Karla Jelena, CSc., z účasti na veřejném zasedání pro vážné osobní důvody omluvit, což neodpovídá pravdě, když znalec nebyl soudem k veřejnému zasedání předvolán.

Obviněný rovněž poznamenal, že si je vědom toho, že napadl jiného a choval se vůči němu nesprávně, když od počátku uváděl, co jej podle jeho subjektivního pocitu k napadení poškozeného vedlo. Rovněž zdůraznil, že si své jednání nepamatuje z příčin svého duševního rozpoložení. Smrti Mgr. M. M. hluboce lituje a je mu nesmírně líto, že k ní došlo, když neměl sebemenší úmysl jej usmrtit, jak je mu předestíráno. Za zásadní označil to, že si popisovaný útok na poškozeného skutečně nepamatuje a má jen okrajové povědomí o jeho počátku. O tom, jak se choval a co dělal, se dozvěděl až v rámci prostudování vyšetřovacího spisu, kdy mu vrchní komisař Policie ČR v přítomnosti obhájce promítl záznamy kamer z místa činu. Pokud by měl povědomí o tom, co konal, jak jednal a měl úmysl poškozeného usmrtit, jak je mu toto kladeno za vinu, tj. jednal racionálně či promyšleně, po úvaze a při jasném a plném vědomí, tak by videozáznam zničil či jej učinil nepoužitelným. Že se tak nestalo, ačkoli z předchozích návštěv v baru o kamerách věděl, svědčí o tom, že zmíněnou myšlenku neměl.

Za stěžejní bod obhajoby obviněný označil potvrzení skutečností, že nemohl přispět ke smrti poškozeného tím, že by mu dupnul na hrudník a tím mu poškodil srdce, jak je uváděno v trestním spise. Ve znaleckém posudku je jednoznačně konstatováno, že podle zpracovatelů, kteří detailně rozebrali videozáznamy z místa činu, nemohl poškozenému dupnout na hruď ani jinou horní část těla, a že k ruptuře levého srdečního ouška nemohlo dojít dupnutím jeho pravou nohou. Tento zásadní moment však odvolací soud úmyslně pominul, neboť znalecký posudek prostudoval, čímž se dopustil porušení práva obviněného na obhajobu, když odmítl provedení důkazu, jenž má význam nejen pro právní posouzení jeho jednání, nýbrž i pro rozhodování o trestu. Uvedeným znaleckým posudkem je přitom jasně vyvráceno tvrzení obžaloby i soudu, že dupnutím na hruď poškozenému přispěl k poranění jeho srdce, což vedlo k jeho smrti, která ani rychlou a včasnou lékařskou pomocí nemohla být odvrácena.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 63 T 2/2011, i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 7 To 57/2011, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí v intencích rozvedených výše, a to zejména za účelem:

- provedení důkazu znaleckým posudkem vypracovaným Katedrou anatomie a biomechaniky, Laboratoří biomechaniky extrémních zátěží, Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze,

- vypracování revizního posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství k odstranění rozporů mezi předchozími soudními znalci v tomto oboru a určení příčiny smrti poškozeného,

- provedení důkazu výslechem prvých dvou pracovníků - zdravotníků, kteří na místo činu přijeli první a poskytovali poškozenému první pomoc před příjezdem lékařky,

- vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky, který by objasnil všechny okolnosti zaznamenané na záběrech všech tří kamer včetně horní v přízemní části baru, a to i z hlediska, zda s nimi nebylo manipulováno.

Vzhledem k tomu, že senát Vrchního soudu v Praze odmítl provést důkazy navrhované obhajobou, navrhl, aby pro případ zrušení obou napadených rozhodnutí a následnému předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, nebyla přidělena senátu 7 To.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obviněným uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupce konstatoval, že je nutno především zohlednit, že Městský soud v Praze zcela odpovídajícím způsobem a v intencích § 2 odst. 5 tr. ř. postupoval tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou pochybnosti, přičemž z tohoto skutkového zjištění vycházel při odpovídajícím a správném právním hodnocení. Veškeré důkazy, které byly zajištěny a procesně provedeny v dostatečném rozsahu, zhodnotil podle § 2 odst. 6 tr. ř. jednotlivě i v jejich souhrnu a ve svých vzájemných souvislostech, a to na podkladě svého vnitřního přesvědčení. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně též uvedl postupy, jimiž dospěl k předmětným skutkovým zjištěním. Důsledně analyzoval, které skutečnosti vzal za prokázané, o které konkrétní důkazy svá skutková zjištění opřel a rozvedl, jakými úvahami se při hodnocení věrohodnosti jednotlivých důkazů řídil. Odvolací soud, jenž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, se v odůvodnění usnesení odpovídajícím způsobem vypořádal s námitkami a návrhy na doplnění dokazování, které byly již v rámci odvolání uplatněny.

Dále státní zástupce uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce obviněným uplatněného důvodu dovolání totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provedení důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, které jsou upraveny předpisy procesními. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje zmíněný dovolací důvod, je proto dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy obou stupňů učinily. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Jde o případy, kdy zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Takováto situace však v dané věci nenastala.

Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že obviněný v rámci svých námitek v podstatě pouze namítá, že provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny a byl nesprávně či nedostatečně zjištěn skutkový stav věci, přičemž k takovým námitkám nelze přihlížet, neboť se zcela míjejí s uplatněným dovolacím důvodem i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a navrhl, aby bylo Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto a za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s tím, aby i případně jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného O. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Byť obviněný jmenovitě neuvedl důvod dovolání, tak z obsahu podání lze jednoznačně usuzovat, že uplatnil dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů „spočívají na nesprávném právním posouzení skutku“.

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný O. S. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vadu ve smyslu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. I v tomto případě však obviněný spojuje jím vytýkanou absenci úmyslného zavinění ohledně trestného činu, jímž byl uznán vinným, s jinými skutkovými zjištěními, než byla v soudním řízení pravomocně učiněna.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.

Z podrobného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného O. S., proč zamítl jeho návrhy na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito skutkovými a právními závěry se ztotožnil, popřípadě některé i argumentačně doplnil Vrchní soud v Praze na str. 3 až 8 odůvodnění napadeného usnesení. Rovněž na str. 6 až 7 tohoto rozhodnutí uvedl, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

V posuzované trestní věci je tudíž pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný O. S. spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Praze (následně i Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného O. S., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. prosince 2011

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru