Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1425/2004Usnesení NS ze dne 15.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1425.2004.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1425/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2004 o dovolání obviněného A. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 9 To 115/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 144/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 3 T 144/2001, byl obviněný uznán vinným dvojnásobným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 32 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné protitoxikomanické léčení ve formě ambulantní, o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 3 tr. ř.

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 9 To 115/2002, jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 9 To 115/2002, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. k) a g) tr. ř. V rámci uplatněných dovolacích důvodů poukázal obviněný na to, že v případě důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a současně, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci dalšího zdůvodnění použitého dovolacího důvodu poukazuje v dovolání na to, že soud stanovil trest, který není přiměřený prokázaným skutkovým okolnostem jeho jednání. Vzhledem k tomu, že v době podání dovolání „se nachází ve stadiu odvykacího stavu ze závislosti na opiodech“, je přesvědčen, že konečným důsledkem přerušení tohoto programu z důvodu nástupu trestu by byla naprostá neúčinnost léčby a zdravotní komplikace. Vyjadřuje své přesvědčení, že uložený trest odnětí svobody je v rozporu s účelem trestu, který je vyjádřen v § 23 tr. zák. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 9 To 115/2002, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který poukázal na to, že dovolání směřuje výlučně do výroku o trestu a opírá se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v případě § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. o důvody před novelou trestního řádu provedenou zák. č. 200/2002 Sb. Vzhledem k tomu, že zmíněným dovolacím důvodem /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nelze napadat výrok o trestu s odkazem na znění § 23 tr. zák., státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla podle § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání je možno podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit nejprve otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Předně je nezbytné uvést, že obviněný prostřednictvím obhájce podal dovolání již za účinnosti novely trestního řádu, která byla provedena zák. č. 200/2002 Sb., účinným od 24. 5. 2002, avšak uvedená změna nenašla vyjádření v aplikaci použitého dovolacího důvodu. Obviněný uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., kdy citoval, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí a současně takové rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení“. Znění § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (platné do 24. 5. 2002) uvádělo, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Současně platné znění (platné i v době podání dovolání), které měl obviněný na mysli a vyplývá z obsahu podaného dovolání, je uvedeno v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a uvádí, že dovolání s odkazem na tento dovolací důvod lze podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud posuzoval podané dovolání s ohledem na jeho obsah a je zřejmé, že obviněný se neztotožnil s uloženým nepodmíněným trestem. Zde je možno odkázat i na to, že odvolací soud (Městský soud v Praze) přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, přičemž odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6.

Pokud obviněný namítá, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkami, musí Nejvyšší soud poukázat na to, že Městský soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1, odst. 4 tr. ř. z podnětu podaného odvolání zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a z hlediska vytýkaných vad dospěl k závěru, že odvolání není důvodné (viz str. 2 - 3 usnesení městského soudu). Z uvedeného vyplývá, že nemůže obstát námitka vyjádřená v dovolání, že se „Městský soud v Praze v rámci veřejného zasedání nezabýval shora uvedenými námitkami a rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, aniž by zkoumal, zda jsou pro takové rozhodnutí dány podmínky.“ Uvedenou námitku lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., alternativa první – bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Procesní podmínky pro odmítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl. V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění podmínek pro rozhodnutí spatřuje v podstatě v tom, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Shora však již bylo uvedeno, že odvolací soud postupoval podle § 254 tr. ř. Ve vztahu k uvedenému je možno uzavřít, že obviněným byla uplatněna námitka, která není způsobilá naplnit zmíněný dovolací důvod, a proto je nutno postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uvést, že dovolání je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Uplatněná námitka obviněného však do uvedených oblastí nesměřuje, naopak je zaměřena výhradně proti uloženému trestu, který obviněný s ohledem na znění § 23 tr. zák. považuje za trest uložený v rozporu se zákonem. K uvedené části dovolání a uplatněnému dovolacímu důvodu musí Nejvyšší soud uvést, že výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v § 31 odst. 1 tr. zák. nebo účelu trestu jak má na mysli § 23 odst. 1 tr. zák. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení takového druhu trestu, který není přípustný, nebo uložení přípustného druhu trestu mimo trestní sazbu.

Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) /resp. l)/ a g) tr. ř., uplatnil námitky, které tyto ani jiné dovolací důvody obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. prosince 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru