Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1424/2008Usnesení NS ze dne 20.11.2008

EcliECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1424.2008.1
Dotčené předpisy

§ 202 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1424/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2008 o dovolání obviněného V. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2008, č. j. 10 To 211/2008-187, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 4/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2008, č. j. 10 To 211/2008-187, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2008, č. j. 6 T 4/2008-170, kterým byl obviněný V. N. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2008, č. j. 10 To 211/2008-187, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, s uplatněním dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný poukazuje na to, že „popis skutku tak, jak jej provedl okresní soud a jak byl převzat rozhodnutím krajského soudu, neodpovídá skutkovým zjištěním nalézacího soudu“. Naplnění zmíněných dovolacích důvodů spatřuje v tom, že k předmětnému jednání mělo dojít za přítomnosti dalších osob, které však soud záměrně v popisu skutku neuvádí, neboť pokud by je uvedl, bylo by jejich výpovědí vyloučeno výtržnické jednání obviněného. V další části dovolání pak zmiňuje výpovědi svědků a poukazuje na rozpory v jejich výpovědích, z čehož následně dovozuje, že se jeví pochybným tvrzení svědka F. k napadení poškozeného obviněným, když z výpovědi svědka C. vyplývá, že tento viděl zejména tu část konfliktu mezi obviněným a poškozeným, kdy nákladní vozidlo narazilo při couvání do nějakého Fordu a do vrat a on (svědek) viděl, že obviněný drží pod krkem poškozeného, který byl opřen o automobil, dal mu pěstí do obličeje a on je odtrhl. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadené dovoláním, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi předně namítán nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné hodnocení důkazů. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Již shora bylo uvedeno, že sám obviněný v dovolání uvádí: „Aniž budou hodnoceny provedené důkazy, neboť nejde o dovolací důvod, je třeba zdůraznit, že popis skutku tak, jak jej provedl okresní soud a jak byl převzat rozhodnutím soudu krajského, neodpovídá skutkovým zjištěním nalézacího soudu“. V návaznosti na tuto argumentaci obviněného je vhodné odkázat na znění a výklad odstavce shora - ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nemá soud pochybnosti, dospívá tento na základě provedených a hodnocených důkazů. Pokud obviněný soudu vytýká, že popis skutku tak, jak byl zjištěn okresním soudem a s tímto skutkovým zjištěním se ztotožnil soud odvolací, neodpovídá skutkovým zjištěním nalézacího soudu, nelze této jeho námitce přisvědčit. Tato argumentace je zcela mylná, neboť okresní soud na základě provedených a hodnocených důkazů dospěl ke skutkovému zjištění (popsal skutek ve výroku svého rozsudku tak), že „obviněný dne 6. 11. 2006 v době kolem 10.00 hodin v H. K. na prostranství před prodejnou A. S., na D. t., u domu, v přítomnosti P. F., ,aO. C., fyzicky napadl J. D., tak, že ho po otevření levých předních dveří nákladního vozidla zn. MAN, rz, vytáhl ze sedadla řidiče vozidla v době, kdy u vozidla byl motor v chodu a zařazen zpáteční rychlostní stupeň, po jeho pádu na zem ho udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zranění, a to zlomeninu IV. prstu pravé ruky, pohmoždění horního rtu a nosu s následnou dobou léčení a omezení v obvyklém způsobu života do 1. 1. 2007, přičemž v důsledku jeho jednání došlo rovněž k pohybu neřízeného nákladního vozidla, které narazilo a následně poškodilo plechová vrata, popelnici a osobní motorové vozidlo zn. Ford Fusion, rz z majetku JUDr. I. K.“.

Obviněný pak v dovolání soudu vytýká, že „se ve svém výroku (myšleno popisu skutku, či skutkovém zjištění) nezmiňuje, že na místě, kde ke konfliktu došlo, kromě osob uvedených ve výroku, byly i další osoby“, které uváděny nejsou, „zřejmě proto, že jejich popis vzájemného konfliktu mezi obviněným a poškozeným vylučuje výtržnické chování ze strany obviněného“. Z této argumentace obviněného (stejně jako i další níže uvedené) je patrno, že tento soudu vytýká nesprávnost jeho hodnotících úvah, neboť v popisu skutku chybí podle jeho mínění i zmínka o dalších osobách, a v závislosti na tomto nedostatku jde o nesprávný popis skutku, tj. nesprávné skutkové zjištění. Takové námitky však pod uplatněné, ale ani jiné dovolací důvody podřadit nelze, jak mimo jiné správně sám obviněný ve svém dovolání uvádí.

Obviněnému je nutno připomenout, že soud prvního stupně ve svém rozsudku rozvádí nejen výpověď obviněného, ale také výpověď poškozeného, a tyto hodnotí nejen samostatně, ale i v souvislosti s dalšími důkazy tak, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Nelze se ani ztotožnit s argumentací obviněného k nedostatkům popisu skutku ohledně dalších osob, které měly být konfliktu přítomny. Soud prvního stupně na str. 5 svého rozsudku zmiňuje svědky, které uplatňovala obhajoba a kteří měli verzi skutkového děje tvrzeného obviněným prokazovat. V daném případě však dospěl soud v rámci hodnocení důkazů o přítomnosti těchto osob k závěru, že to byly pouze uvedené tři osoby, které sobě navzájem potvrzovaly účast na místě konfliktu, přičemž nejen poškozený a jeho spolupracovníci jejich přítomnost nezaregistrovali, ale nezaregistrovali ji ani nezávislí svědci (jak uvádí soud), kteří se na místo dostavili (H. a K.). Navíc tito dva svědci (H. a K.) potvrdili vedle spolupracovníků poškozeného a samotného poškozeného, v souladu s objektivně zjištěným zraněním, že viděli krev v obličeji poškozeného (svědek H.) či si poškozený držel nos a asi mu tekla krev (svědkyně JUDr. K.). Okresní soud v Hradci Králové rovněž v odůvodnění na str. 4 - 5 reagoval na námitky obviněného k části výpovědi poškozeného a svědka C., kdy způsobem předpokládaným zákonem své hodnotící úvahy k použitelnosti těchto výpovědí, resp. jejich částí k možnému úderu poškozeného a jeho event. pádu, vysvětlil v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. V rámci komplexnosti je nezbytné uvést, že námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. se staly předmětem přezkumného řízení odvolacím soudem, který na tyto reagoval způsobem odpovídajícím ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř. Správným byl v této souvislosti shledán i závěr odvolacího soudu k otázce, kdo konflikt vyvolal (viz blíže str. 3 usnesení krajského soudu).

Z výše uvedeného je patrno, že obviněným jsou uplatňovány námitky shodné s těmi, které byly již soudy řešeny v hlavním líčení či následně v odvolacím řízení a se kterými se soudy způsobem odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., vypořádaly. Námitky, které byly uplatněny, jsou z pohledu obviněným uvedených dovolacích důvodů irelevantní, neboť obviněný jimi ve své podstatě nenamítá nic jiného, než svůj nesoulad s hodnotícími úvahami soudu a následně pak nesprávně zjištěný skutkový stav, který neodpovídá jeho představám (ve skutkovém stavu by chtěl vidět zanesenu i přítomnost dalších osob a v souvislosti s jejich přítomností přehodnocení hodnotících úvah soudu). K uvedené problematice (předkládání vlastní verze skutkového děje v návaznosti na nesouhlas s hodnotícími úvahami soudů) je potřebné uvést rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným v dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.

Obviněný bez bližšího rozvedení uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval v převážné části námitky uvedené v odvolání obviněného za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že rozsudek soudu prvního stupně podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl být naplněn.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Stejné rozhodnutí učinil i ohledně dovolání opřeného o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Za této situace nebylo nutno věc ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. meritorně přezkoumávat. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2008

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru