Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1410/2019Usnesení NS ze dne 27.11.2019

HeslaHodnocení důkazů
Nebezpečné pronásledování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1410.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 354 odst. 1 písm. a,c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1410/2019-142

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný T. M., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 To 186/2019-120, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 2/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 To 186/2019-120, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání T. M. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“) proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 4. 2017, č. j. 1 T 2/2019-102, kterým byl uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

I.

Dovolání a vyjádření k němu

2. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém odkázal na naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V úvodu svého dovolání poukázal na skutečnost, že konflikty s poškozenou, se kterou žil v „partnerském vztahu“ a jejím současným přítelem a jeho dlouholetým kamarádem, byly vyvolány jeho obavou o řádnou výchovu dcery. Rovněž vyjádřil své přesvědčení, že jednání poškozené vůči jeho osobě bylo předem režírované ve snaze jej vyprovokovat, o čemž bezpochyby svědčí také bez jeho vědomí poškozenou pořízené rozhovory. Obviněný zásadně odmítl zjištění soudů, že by měl „několikrát fyzicky atakovat poškozenou a jejího přítele“. Na podporu tohoto svého tvrzení uvádí, že poškozená nedoložila lékařskými zprávami či fotografiemi své tvrzení o napadení obviněným. Stejně tak nesouhlasí ani se závěrem soudů, že by agresivně jednal vůči svému bývalému kamarádovi – J. T. (přítel poškozené) a v této souvislosti argumentuje např. tím, že pokud by svědka T. napadl, bezpochyby by tento nebyl nečinný, neboť se mj. jedná o silného muže, trénovaného atd. Rovněž v dovolání dále zpochybňuje hodnotící úvahy nižších soudů, když poukazuje na to, že v jeho neprospěch byly hodnoceny důkazy – výpovědi svědkyň, které však pocházely z řad známých či příbuzných obviněné, přičemž důkazy vyznívající v jeho prospěch (svědek Ť.) byly upozaděny. V závěrečné části dovolání se opětovně zaměřil (jako v úvodu dovolání) na popis soužití s poškozenou, místo, kde bydlí a vykonává svoji práci atd., což shrnul v závěr, že pokud poškozená jej často vídá ve své blízkosti a má ho stále na očích, je to shoda opravdových náhod. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělila, že s ohledem na věcnou stránku se k němu nebude vyjadřovat a souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

II.

Přípustnost dovolání

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

6. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že je odvolání obviněného zamítnuto je třeba dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě – což obviněný prostřednictvím obhájce učinil] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

III.

Důvodnost dovolání

8. Nejvyšší soud musí předně uvést, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se musely v rámci obhajoby obviněného zabývat již soudy nižších stupňů. Již soud odvolací konstatoval, že obviněný v odvolání uplatnil námitky skutkové a tento závěr musí rovněž konstatovat Nejvyšší soud [v řízení před soudem prvního stupně např. obviněný poukazoval na to, že se necítí vinným, že jednání, pro které byl postaven před soud, se týkala jeho snahy o řádnou péči o nezletilou; ale i cílené jednání poškozené, získat nezl. do své péče, že k žádnému fyzickému kontaktu nedošlo (na uvedené námitky reagoval soud prvního stupně v bodech 4-7, zejména však v bodu 8); na obdobné námitky (viz bod 2 usnesení soudu druhého stupně) pak reagoval odvolací soud v bodech 4-7)]. Uvedené zjištění ohledně charakteru uplatněných námitek má pak svůj dopad do oblasti rozsahu dovolacího řízení (prvotně posouzení podstaty podaných námitek dovolání). Právě posouzení pravé podstaty dovolacích námitek Nejvyšším soudem je podstatné z pohledu dalšího nazírání na podané dovolání, neboť Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

9. Pokud jde tedy o charakter námitek, pak lze konstatovat, že obviněný primárně tvrdí, že „nesouhlasí s tím, že by spáchal skutek, který je popsán ve výrokové části napadeného rozsudku“, tohoto se nedopustil. Skutkové závěry soudů o tom, že měl fyzicky atakovat Z. M. a J. T. jsou nesprávné, a tyto nesprávné závěry soudů nižších stupňů jsou vybudovány na nesprávném hodnocení důkazů a nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, neboť poškozená lékařskými zprávami či fotografiemi nedoložila zranění, která jí měl způsobit, svědecké výpovědi byly hodnoceny v jeho neprospěch, příp. výpovědi vyznívající v jeho prospěch nebyly vzaty v úvahu, rozpory ve výpovědích nebyly dostatečně vysvětleny (svědkyně Š.) - k tomu měl být vyslechnut policista úkon provádějící (Š.), přičemž argumentace obviněného je ve své podstatě uzavřena tím, že nemůže za to, že v blízkosti poškozené - matky nezletilé, vykonává svoji živnost, neboť je to blízko Kauflandu, kam chodí všichni nakupovat, základní škola je rovněž v blízkosti atd., tudíž nemůže za to, že poškozená má obviněného – svého druha stále na očích, avšak s této shody náhod ve spojení s jeho zájmem o řádnou výchovu nezletilé nelze dovozovat závěry, které soudy nižších stupňů učinily ve svém skutkovém zjištění, když navíc podle jeho názoru, z jednání poškozené vyplývá její režírované jednání, ve snaze vyloučit jej z péče o nezletilou.

10. Pokud obviněný ve svém dovolání zpochybňuje hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, nedostatky spočívající v rozsahu dovolání, ale zejména pak v návaznosti na tyto výhrady skutkové zjištění učiněné nižšími soudy, pak jej musí Nejvyšší soud upozornit na to, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jejich výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). V souvislosti s otázkou práva na spravedlivý proces a pravou podstatou námitek, odkazujících (formálně) na porušení uvedené zásady musí Nejvyšší soud zdůraznit význam rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Tímto rozhodnutím je mj. reagováno také na námitku obviněného ohledně spravedlivého rozhodnutí.

11. Ve vztahu k výše uvedenému pokládá Nejvyšší soud za potřebné ještě zdůraznit, že na uvedené námitky již reagoval soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací (viz shora bod 8). Pokud tyto výhrady jsou opětovně součástí dovolací argumentace, pak Nejvyšší soud obviněnému (obhajobě) pro upřesnění uvádí, že např. k výpovědi svědkyně Š. a použitelnosti této výpovědi se odvolací soud vyjádřil v bodě 5, k úřednímu záznamu sepsanému Š. a jeho použitelnosti (tamtéž). Taktéž bylo reagováno na výhrady k hodnocení výpovědi svědka Ť. (str. 3 usnesení). Odvolací soud nenechal bez povšimnutí ani tvrzení obviněného ohledně zpochybněné intenzity konfliktu mezi obviněným a svědkem T., kdy mělo dojít k natržení (roztržení) okraje trička, což obviněný zpochybňuje. Stejně tak se Nejvyšší soud musel ztotožnit i tou částí úvah odvolacího soudu ohledně tělesné zdatnosti svědka T., když odvolací soud uvedl, že „skutečnost, že se při své konstituci a tělesné zdatnosti nenechal obžalovaným vyprovokovat k eskalaci fyzického útoku, mu lze přičíst pouze k dobru a svědčí o jeho emocionální vyspělosti“.

12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř. V souvislosti s otázkou rozsahu odůvodnění lze vedle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, které mj. uvádí, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. [pouze za situace, kdy námitky byly uplatněny v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak byly shledány zjevně neopodstatněnými], poukázat také na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Dále je potřebné upozornit, a to v souvislosti s představami obviněných, že je povinností Nejvyššího soudu opětovně reagovat na veškeré jejich námitky, také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek

přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 11. 2019

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru