Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1336/2009Usnesení NS ze dne 25.11.2009

EcliECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1336.2009.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1336/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 dovolání, které podal obviněný M. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 335/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 25/2009, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 2 T 25/2009, byl obviněný M. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 242 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Vůči konstatovanému rozhodnutí podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 335/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V podání obviněný připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Namítl, že na skutkový stav, který nebyl řádně zjištěn, soudy nesprávně aplikovaly příslušná ustanovení trestního zákona a nesprávně je vyložily. Vytkl, že v průběhu celého trestního řízení byl poškozován na svých procesních právech, přičemž k jejich poškození došlo i vynesením soudních rozhodnutí. Již od počátku trestního stíhání požadoval nový znalecký posudek ohledně nezletilé poškozené, který by vypracoval jiný znalec z oboru psychologie. Rovněž vyslovil nesouhlas i s tím, že jmenovaná byla vyslechnuta za nepřítomnosti jeho obhájce, čímž byl poškozen na svých procesních právech.

Podle obviněného byla poškozená do výpovědi tlačena, a pokud by dovolací soud shlédl DVD nahrávky, které jsou součástí spisového materiálu, nemohl by dospět k jinému závěru. Podotkl, že po tak zdlouhavém výslechu poškozené nabyl z nahrávek dojmu, že v závěru vyslýchající policistce potvrdila, co tato chtěla slyšet, aby byl výslech ukončen a byla propuštěna domů. V rámci výslechu byly poškozené taktéž kladeny zavádějící otázky. Z nahrávek je rovněž patrná skutečnost, že poškozená byla po delší době nesoustředěná, což potvrdila i samotná znalkyně, která na ni vypracovala znalecký posudek.

Dále obviněný namítl, že v průběhu trestního řízení nebyl vypracován znalecký posudek z oboru psychologie na pravdomluvnost V. Š. – babičky poškozené, neboť má zato, že byla vůči němu zaujata. Zaujatost shledal především v tom, že od počátku nesouhlasila se vztahem mezi ním a matkou nezletilé poškozené. Pokud návrhu na vypracování znaleckého posudku nebylo vyhověno, byl tímto postupem zkrácen na svých procesních právech. To platí i ohledně nevypracování revizního znaleckého posudku na pravdomluvnost nezletilé poškozené, neboť psycholožka, která znalecký posudek vypracovala, se účastnila samotného výslechu.

Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že za stavu, kdy nebylo nepochybně stanoveno, že nezletilá poškozená vypovídala pravdu, bylo možné použít zásadu in dubio pro reo. Podotkl, že pokud bude dovolací soud sám ve věci rozhodovat, aby s odkazem na ustanovení § 265o odst. 2 tr. ř. nechal vypracovat nový znalecký posudek z oboru psychologie ohledně nezletilé poškozené a v rámci kterého by došlo k opětovnému jejímu výslechu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 335/2009, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 5. 2009, č. j. 2 T 25/2009-183, a jeho osobu v plném rozsahu zprostil obžaloby, případně prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která shrnula dosavadní průběh řízení a uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupkyně připomněla, jak je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v zákoně. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. však zahrnout nelze, neboť dovolací soud je skutkovými zjištěními soudu prvního, eventuálně druhého stupně vázán a soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, proto nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, ale naopak musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl v průběhu trestního řízení zjištěn a je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Je povinen zjistit, zda skutek byl správně právně posouzen. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Podle mínění státní zástupkyně obviněný v dovolání neuplatnil jedinou námitku, která by mohla důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založit. Pouze vytýká, že soudy obou stupňů postupovaly procesně nesprávně, když nevyhověly jeho návrhu na nový znalecký posudek, a to jak na nezletilou poškozenou, tak i její babičku, svědkyni V. Š., přičemž v důsledku toho se cítí být dotčen na svých procesních právech. Tyto otázky však nesouvisejí s právní kvalifikací skutku, a proto zcela míjí uplatněný dovolací důvod. Pokud obviněný vytýká, že nezletilá poškozená byla vyslechnuta za nepřítomnosti jeho obhájce, tak jde o námitku, která je zcela bez významu. Zmíněný výslech byl totiž neodkladným a neopakovatelným úkonem a byl proveden zcela v souladu s ustanovením § 158a tr. ř. K domnělé zaujatosti svědkyně V. Š. státní zástupkyně uvedla, že námitku shledala pouze jako snahu obviněného znevěrohodnit svědkyni. Ze sledu událostí, kdy jmenovaná šla s nezletilou poškozenou nejdříve k dětské psycholožce, a teprve po jejím vyšetření učinila trestní oznámení, nevyplývá žádný negativní postoj svědkyně k obviněnému.

Z popsaných důvodů státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovila souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že byl poškozován na svých procesních právech a že nebyly odstraněny pochybnosti o jeho vině. V této souvislosti zpochybňuje věrohodnost svědeckých výpovědí nezletilé poškozené a V. Š. Vytýká, že ohledně jejich osob měly být vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, a to v případě nezletilé poškozené jako revizní znalecký posudek. Současně zpochybňuje objektivitu v trestní věci provedeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeno zejména v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Břeclavi (následně v odvolacím řízení též Krajský soud v Brně) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), c) tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Břeclavi plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení. Současně konstatoval, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů (vše v podrobnostech na str. 2 a 3 rozhodnutí soudu druhého stupně).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2009

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru