Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1330/2020Usnesení NS ze dne 20.01.2021

HeslaKrádež
Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1330.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 20 odst. 1 předpisu č. 6/2002 Sb.

§ 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1330/2020-304

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. Š., nar. XY na XY, občan České republiky, trvale bytem XY (ohlašovna pobytu XY), zdržuje se XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2020, č. j. 9 To 194/2020-245, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 7 T 17/2020, takto:

Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněného D. Š. postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26. 6. 2020, č. j. 7 T 17/2020-176, byl obviněný D. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

v Plzni dne 9. dubna 2020 v době okolo 01.07 hodin na prodejní ploše benzínové čerpací stanice MOL, XY, si vzal z regálu jedno balení bonbonů zn. Schoco Bons v prodejní ceně 79,90 Kč, které si v úmyslu je odcizit uschoval do přinesené tašky, při tomto jednání byl spatřen na kamerovém záznamu obsluhou prodejny A. V., která ho konfrontovala s tím, že na prodejně odcizil zboží a že zavolá policii, kdy se nejprve omluvil a prosil ji, ať policii nevolá, poté vyndal ono balení bonbónů ze své tašky, ze strany obsluhy byl uzamknut v provozovně prodejny, aby bylo zamezeno jeho útěku před příjezdem policie, kdy následně začal A. V. říkat, že je mrdka, kunda zasraná, že si ji stejně najde a když si ji nenajde on, tak že si ji najde někdo jiný, že toho bude litovat, že jí nikdo nepomůže, při tomto křičel, máchal rukama a zvyšoval hlas, poškozená urgovala telefonicky příjezd policie z obavy z jeho jednání, kdy po tomto jí začal říkat, že je odvážná ho takto v prodejně zavřít a že kdyby teď měl u sebe pistoli, tak by jí ukázal, že kdyby měl u sebe pistoli, že by ji zabil, uvedeným jednáním vyvolal u poškozené A. V., narozené XY, strach o život a zdraví, dále uvedeným jednáním způsobil škodu společnosti MOL Česká republika, s.r.o., IČ:49450301, se sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, ve výši 79,90 Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 7 T 16/2018 ze dne 1. srpna 2018, který nabyl právní moci stejného dne, uznán vinným ze spáchání mimo jiné přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dva roky, který vykonal dne 17. prosince 2019,

dále se tohoto jednání dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb.) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů z důvodu prokázání výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. O odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v jeho neprospěch do výroku o trestu proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 9 To 194/2020-245, jímž je jako nedůvodná zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá porušení práva na spravedlivý proces a zpochybňuje svoji původní výpověď před policejním orgánem, neboť byl pod silným vlivem drog, konkrétně pod vlivem metamfetaminu a jiných látek. Vyzdvihl, že jeho výpověď byla pořízena na záchytné stanici a vzhledem k těmto zvláštním okolnostem případu lze pochopit, že je rozdílná od té, kterou učinil před soudem. Zdůraznil, že pod vlivem drog byl i v rámci rozhodování o vazbě. Jestliže soudy přihlédly právě k jeho výpovědím učiněným pod vlivem drog, má za to, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. K němu došlo rovněž tím, že soudy neprovedly k jeho návrhu jím vyjmenované důkazy. Nesouhlasí s tím, že je soudy označily za nadbytečné. Soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedený kamerový záznam, neboť z něj není zřejmý jeho úmysl zmocnit se cizí věci. Upozorňuje na to, že u sebe měl peníze na zaplacení a před kamerami se neschovával. Závěr soudů, že chtěl bonbóny ukrást, označuje za spekulaci, neboť bonbóny si pouze odložil do tašky a chtěl je zaplatit. Soudy pochybily, pokud v rámci hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo.

5. Dovolatel rovněž upozornil na rozpory ve výpovědi svědkyně V. s dalšími důkazy, zejména pak s kamerovým záznamem. Nesouhlasí s tím, že soudy uvedené rozpory nepovažovaly za důležité a bagatelizovaly je. Z kamerových záznamů je pouze zřejmé, že se svědkyní A. V. (prodavačka) komunikoval a měl v ruce bankovku. Na výpověď svědkyně A. V. nahlíží jako na nevěrohodnou, a to i pokud jde o její svědectví vzhledem k přečinu nebezpečného vyhrožování. Z jejího chování nelze seznat jakoukoliv obavu o vlastní zdraví nebo dokonce o život. Pokud by takové obavy svědkyně měla, jistě by utekla, nebo by otevřela dveře prodejny a pustila jej ven. Jednání spočívající ve výhrůžkách vůči poškozené popírá.

6. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele pochybily, pokud užily kvalifikovanou skutkovou podstatu, jež spočívá v tom, že čin spáchal za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která byla spatřována v okolnosti, že skutek spáchal za trvání nouzového stavu. V uvedeném ohledu by podle něj měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe, neboť je nepřijatelné a nepřiměřené, aby za krádež pytlíku bonbónů v řádu desítek korun byl odsouzen i s přihlédnutím k této okolnosti, která jinak aktivuje zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 neměl vliv na dodávku potravin do obchodů nebo na čerpací stanici, kde právě ke skutku došlo. Zásada subsidiarity trestní represe by měla vést k závěru, že pro tento případ nebyla naplněna okolnost kvalifikované skutkové podstaty.

7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která v návaznosti na obsahové zaměření obviněným uplatněného důvodu dovolání připomenula, že tento nemohou naplnit námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout zcela jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů, stejně jako námitky procesního charakteru týkající se způsobu a rozsahu dokazování. Obviněný podle jejího hodnocení vznesl převážně námitky, které uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak ani jinému dovolacímu důvodu, neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a utváření skutkových závěrů. Opětovně jimi vyjádřil nesouhlas se zjištěními soudů a prosazoval výlučně svoji verzi skutkového děje.

9. Námitky dovolatele se týkají též údajně opomenutých důkazů a svévolného hodnocení důkazů. Předkládá svoji verzi skutkového stavu, ke které soudy měly dojít, pokud by podle jeho hodnocení přihlédly k jeho tvrzením, nikoliv však k těm, která učinil v prvopočátečních stadiích řízení. Vytýká soudům, že za věrohodnou označily výpověď svědkyně A. V., přestože ta podle něj nekoresponduje s kamerovými záznamy. Domáhá se provedení dalších důkazů, případně opakování důkazů, které již byly pořízeny. Soudy obou stupňů se však zabývaly genezí obhajoby obviněného, stejně tak jako tím, zda na prvopočáteční verzi jeho obhajoby mohla mít vliv skutečnost, že byl pod vlivem pervitinu. Předmětná obhajoba byla vyvrácena lékařskými zprávami a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný byl vyšetřen v den, kdy byl pořízen jeho prvotní výslech se závěrem, že je plně orientován. Navíc ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Jany Fritzové vyplynulo, že netrpí a v době činu ani netrpěl žádnou duševní chorobou. Bylo u něj zjištěno pouze škodlivé zneužívání drog. Byť tedy po zadržení vykazoval nekomplikovanou intoxikaci pervitinem, ta u něj pouze snížila zábrany závadového jednání. Účasti v trestním řízení byl schopen bez omezení. Z vyjádření obviněného, které učinil dříve, než započal svoji výpověď v přípravném řízení, bylo zřejmé, že je výslechu schopen. Samotná protokolace nezavdává jakékoliv podezření, že by se nacházel ve stavu, kdy by nebyl schopen vypovídat. Navíc je třeba upozornit, že uvedenému výslechu byl přítomen jeho obhájce a ani z jeho strany nezazněla nějaká výhrada ohledně indispozice obviněného k výslechu. Při výslechu ve vazebním zasedání obviněný intoxikaci pervitinem nenamítal, na dotaz soudce, kdy naposledy si drogy aplikoval, sdělil, že neví, kdy měl drogy naposled. Vzhledem k uvedeným zjištěním nebyl důvod nepřihlížet k obsahu prvotních výpovědí obviněného, které učinil v přípravném řízení.

10. Soudy se rovněž adekvátně vypořádaly s výpovědí prodavačky A. V., která popsala, jak se dne 9. 4. 2020 v nočních hodinách situace v prodejně benzínové čerpací stanice MOL odehrávala. Její výpověď koresponduje s kamerovými záznamy. Jestliže svědkyně nezmínila ve své výpovědi pouze tu skutečnost, že obviněný měl v ruce v určitém momentu peníze, lze to přičíst na vrub jejímu prokázanému rozrušení poté, co se opakovaně dožadovala příjezdu policejní hlídky, aby proti obviněnému, který na čerpací stanici kradl, zasáhla. Z kamerových záznamů je zřejmé, jak reprodukoval soud, že obviněný se nejprve rozhlédl a následně si vložil bonbóny do tašky. Uvedený záznam tedy vyvrací jeho verzi, že mu měly bonbóny do tašky upadnout náhodně. Právě skutečnost, že si bonbóny vložil do tašky, vyburcovala k akci prodavačku A. V. Teprve poté, co zjistila, že obviněný v prodejně krade, ukazoval jí bankovku. Následně jí vyhrožoval, a to dokonce zabitím, pokud jej z prodejny nepustí.

11. Pokud jde o navrhované důkazy, soudy jasně vysvětlily, proč neprovedly dovolatelem navrhované důkazy. Byla aplikována zásada trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou nebo obhajobou, neboť je to právě a pouze soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým. Vyplývá to z § 2 odst. 5 tr. ř., podle kterého orgány činné v trestním řízení postupují za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Vyplývá to rovněž z ústavní zásady nezávislosti soudů zakotvené v článku 82 Ústavy. Je pouze věcí soudů, zda budou řízení doplňovat o další stranami navržené důkazy,

nebo zda skutkový stav věci byl již před soudem objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Soud není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní. V posuzované trestní věci soudy své povinnosti dostály, neboť se s důkazními návrhy obviněného vypořádaly a vysvětlily, že ani další prováděné důkazy by nemohly vést k odlišným závěrům, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy potvrzeny nebo vyvráceny, již byly s dostatečnou mírou jistoty zjištěny.

12. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze námitka obviněného, že soudy zvolily nesprávnou právní kvalifikaci jeho trestného jednání, pokud skutek posoudily i podle té okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, která spočívá v tom, že skutek spáchal za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Takové právní posouzení dovolatel označuje za nepřiměřené, zvláště pokud předmětem krádeže byl pytlík bonbónů v řádu desítek korun. Dožaduje se aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

13. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci Covid-19, kvůli níž byl vyhlášen nouzový stav, je situací ohrožující zdraví i životy lidí. Cílem vyhlášeného nouzového stavu bylo zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost šíření nákazy a zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem užití přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je obecná potřeba přísněji postihnout jednání spáchané ve vybraných, pro společnost obtížných a zátěžových situacích z důvodu, že tato jednání právě v relaci k dané situaci nebo v jejím důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro aplikaci předmětné kvalifikované skutkové podstaty není podstatný charakter zboží, které se stalo předmětem krádeže. Vyšší závažnost je odůvodněna tím, že celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty i obyvatelstvo čelí hrozbě v podobě pandemie koronaviru a v dané době je tak třeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání takového pachatele spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou oblast.

14. V důsledku šíření onemocnění Covid-19 a s ním souvisejícího vyhlášení nouzového stavu došlo k omezení některých osobnostních práv a svobod občanů, opatřeními byly přijaty restrikce, jimiž byla omezena práva a ukládány povinnosti fyzickým i právnickým osobám. Každý byl povinen strpět omezení vyplývající z krizových opatření a jejich porušení bylo možné posoudit jako přestupek, v závažných případech jako trestný čin. Nouzový stav byl vyhlášen na území celého státu a opatření, která byla v souvislosti s jeho vyhlášením přijata, se týkala mj. zákazu volného pohybu osob s výjimkou cest do zaměstnání, nezbytných cest za rodinou a času nezbytného k obstarávání základních životních potřeb. Pokud obviněný kradl bonbóny, nelze to považovat za obstarávání základních životních potřeb. Vědomost obviněného o nouzovém stavu vyplývá ze skutečnosti, že trestné činnosti se dopustil s rouškou na obličeji. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě přitom postačí zavinění z nedbalosti, které je tak u obviněného dáno.

15. Pokud se týká policistů, jejich činnost mimo do té doby běžných činností byla zaměřena na kontrolu dodržování vládních nařízení. Policie musela kontrolovat, zda se osoby na veřejně přístupných místech pohybují s rouškou či jiným ochranným prostředkem, neshlukují se a dodržují rozestupy. Na policisty byly kladeny zvýšené nároky. Ti policisté, kteří řešili trestnou činnost spáchanou v uvedeném období, tedy nutně chyběli při kontrole dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Podstata vyšší míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání obviněného se tedy odvíjí od nebezpečného zatěžování systému, který by se měl v nouzovém režimu plně soustředit na odstranění krizových situací. Pokud tedy soudy trestné jednání obviněného právně posoudily jako zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pak šlo o právní kvalifikaci správnou.

16. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž udělila souhlas k tomu, aby v této formě zasedání soudu Nejvyšší soud rozhodl i v případě jiného, než navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

IV.

Důvody právního posouzení skutku soudy nižších stupňů

23. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který, jak již bylo uvedeno, slouží k nápravě vad při právním posouzení skutku nebo jiné skutečnosti významné pro rozhodnutí. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek ve verzi, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, přestože o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, je možné vytýkat také jiné nesprávné hmotně právní posouzení, kterým se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

24. Ve shodě s posouzením dovolání obviněného státní zástupkyní je nezbytné konstatovat, že za jedinou námitku obsahově vyhovující zvolenému důvodu dovolání lze označit tu, jíž brojí vůči užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, konkrétně podřazení jeho jednání pod znak spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví. Dovolatel svoje námitky vůči aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 4 písm. b) § 205 tr. zákoníku staví na argumentaci, z níž plyne, že její užití by mělo být zvažováno z hlediska způsobu spáchání činu pachatelem, resp. z hlediska toho, ve vztahu k jakému předmětu útoku došlo k zasažení objektu označeného trestného činu. Dovolatel předkládá názor, že takové posouzení by mělo být opřeno o uplatňující se zásadu subsidiarity trestní represe, která by se měla projevit (v případě potvrzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů – vzhledem k bagatelní povaze dané výší způsobené škody na věci, která není bezprostředně využitelná s bojem proti nákaze) posouzením skutku pouze v podobě užití základní skutkové podstaty. Kvalifikovaná skutková podstata by z těchto důvodů při posouzení jeho skutku neměla být užita.

25. Je vhodné zmínit, že výhrady vůči právnímu posouzení skutku vznesl obviněný (alternativně pro případ, že by odvolací soud neshledal oprávněnými jeho skutkové námitky a nevyhověl jeho návrhu na zproštění obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že spáchal v ní uvedený skutek) již v písemném zdůvodnění svého odvolání ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 191 až 192). Pod bodem IV. uvedl, že pro případ závěru o prokázání žalovaného jednání by toto „nemělo … být posuzované ryze formálně. K celé události došlo v době, kdy nouzový stav byl již relativně dlouhou dobu vyhlášen, situace byla stabilizovaná, reálný stav nebyl takovým, že by se aktuálně aktivně řešila živelná katastrofa … nebylo to žádné zboží, které by bylo v důsledku nouzového stavu nedostatkovým zbožím, nemohl případným odcizením způsobit žádné závažné důsledky (nad rámec běžné krádeže).“

26. Reakce odvolacího soudu na tuto námitku se nachází v části odůvodnění výroku o trestu (bod 12. usnesení), kde uvedl, že soudem „[b]yla použita kvalifikovaná skutková podstata čtvrtého odstavce § 205 trestního zákoníku právě s ohledem na vyhlášený nouzový stav. O tomto vyhlášeném nouzovém stavu měl obžalovaný vědomost, jak vyplývá i ze samotného odůvodnění napadeného rozsudku, byl vybaven rouškou, věděl tedy, že páchá trestnou činnost v době nouzového stavu. Tato skutečnost pak našla odraz v použití kvalifikované skutkové podstaty, nebyl žádný důvod pro to, aby jednání obžalovaného nebylo kvalifikováno podle čtvrtého odstavce § 205 trestního zákoníku.“ Z uvedené citace lze usoudit, že důvodnost užití kvalifikované skutkové podstaty byla krajským soudem dovozena na základě stejné interpretace jejích zákonných znaků, k jaké dospěl Nejvyšší soud v níže (bod 33. a násl.) odkazovaném usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Odůvodnění aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže v nyní posuzovaném rozhodnutí totiž odvolací soud založil pouze na zjištění o spáchání činu obviněným v době nouzového stavu a jeho vědomosti, že takový stav byl na území státu vyhlášen. Vyjádřeno jinak, pro užití kvalifikačního znaku odst. 4 písm. b) § 205 tr. zákoníku neshledal nezbytným prokázání dalších skutečností, které by z hlediska vlastního provedení činu svědčily o bližší souvislosti pachatelem spáchaného činu se zvláštní situací na území státu panující [např. zneužití platných omezení k usnadnění jeho spáchání či snížení rizika přistižení pachatele při jeho páchání (v souvislosti se zákazem vycházení ve stanovených hodinách), zaměření se na věci mající zvláštní význam v boji s pandemií (odcizení ochranných roušek či dezinfekčních prostředků) apod.].

27. Je vhodné doplnit, že takto vyzněl již odvoláním obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně, v jehož odůvodnění uvedený soud zmínil, že důvod užití kvalifikované skutkové podstaty podle něj spočívá v tom, že obviněný „spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví, tedy v době, kdy na území České republiky usnesením Vlády ČR č. 194 ze dne 12.03.2020 byl vyhlášen pro celé území ČR nouzový stav z důvodů prokázání výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu. Jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k jeho dokonání nedošlo, neboť mu v tom zabránila poškozená. V důsledku nouzového stavu policisté i přes telefonické urgence dorazili na místo činu až po cca 14 minutách, což je doba, která je v době normální stavu fungování Policie ČR zcela neakceptovatelná. Policisté v době nouzového stavu vykonávali převážně činnost v omezeném rozsahu daném jednak kontrolou na hranicích České republiky a jednak rozdělením služeb tak, aby v případě karanténního opatření vůči části policistů nedošlo k ochromení činnosti celého oddělení, útvaru Policie ČR, tedy v omezeném personálním rozsahu. Skutečnost, že si obžalovaný Š. byl vědom toho, že na území ČR je vyhlášen nouzový stav, vyplývá i z kamerového záznamu, když obžalovaný měl nasazenu ochranu dýchacích cest tzv. roušku.“.

28. Z citací příslušných částí rozhodnutí soudů obou stupňů lze dovodit, že při právním posouzení skutku dovolatele vyšly ze stejných východisek jako Nejvyšší soud v již zmíněném usnesení vyjadřujícím názor, že prokázání užší souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem (např. z hlediska odcizených věcí) není podmínkou její aplikace („Obecně lze připustit, že obviněný se nedopustil trestné činnosti, jež by měla bezprostředně navazovat na vyhlášený nouzový stav, kdy krádež se netýkala např. ochranných pomůcek, ovšem toto pro posouzení věci není rozhodující a podstatné, neboť toto se pro naplnění dané skutkové podstaty ani nevyžaduje.“).

V.

Důvody předložení věci velkému senátu

29. Argumentace dovolatele v jeho mimořádném opravném prostředku není (alespoň primárně či výslovně) založena na námitce zpochybňující formální naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, neboť se opírá o nutnost prosazení zásady subsidiarity trestní represe v posuzované věci skrze § 12 odst. 2 tr. zákoníku (dále bod 30.). V dovolací argumentaci (dále bod 31.) jsou však zmiňovány i skutečnosti, které by mohly svědčit pro závěr opačný (podmíněnost užití kvalifikačního znaku věcnou souvislostí spáchaného činu). Současně nelze nezaznamenat, že v této části dovolání (V.) jsou vyjma požadavku na užití zásady subsidiarity trestní represe v souvislosti s otázkou viny obsaženy i námitky směřující do roviny trestu (dále bod 32).

30. Za námitky vyhovující uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat tu část dovolací argumentace obviněného, v níž namítá, že „[p]ři výkladu trestněprávních norem má být respektována zásada subsidiarity trestní represe“ a provádí svůj výklad, jak se má projevit při právním posouzení skutku [„Tato zásada se projevuje i při aplikaci trestního zákona (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku), její použití není vyloučeno ani v případech, kdy by trestný čin spáchán za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. … Ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe je třeba přistoupit restriktivně i k výkladu okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby v podobě spáchání trestného činu za události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. … ne každá krádež (nebo jiný trestný čin) spáchaný za této okolnosti je natolik společensky škodlivý, aby vyžadoval použití kvalifikované skutkové podstaty. Za typický příklad lze považovat skutek kladený dovolateli za vinu, tedy krádež za situace, kdy byl sice vyhlášen nouzový stav kvůli pandemii COVID-19, ale tento stav neměl vliv na dodávku potravin do obchodů či na čerpací stanici, přičemž dovolatel se měl dle rozsudku zmocnit pytlíku bonbonů za pár desítek korun, a to nikoliv např. pro další prodej. V takových případech je to právě zásada subsidiarity trestní represe, která by měla vést k závěru, že nebyla naplněna okolnost kvalifikované skutkové podstaty a použití vyšší trestní sazby. I dle rozhodnutí NS ČR, č. j. (správně sp. zn.) 8 Tdo 1362/2016 není vyloučena aplikace zásady subsidiarity trestní represe ani u kvalifikovaných skutkových podstat.“

31. Stejně tak za podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává dovolací soud tu část dovolání obviněného, v níž namítá, že „ [l]ze souhlasit s tím, že u některých trestných činů má být jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby stanoveno, že byl trestný čin spáchán za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (za vyhlášení nouzového stavu kvůli Covid 19 by to mohla být například krádež roušek z lékárny apod.). To však neznamená, že by měla být taková okolnost aplikována v každém případě automaticky, když dojde ke spáchání trestného činu.“

32. Naopak za vymykající se uplatněnému důvodu dovolání je nezbytné s ohledem na ustálený výklad dovolacích důvodů v judikatuře Nejvyššího soudu pokládat tu část námitek obviněného, v níž brojí vůči uloženému trestu [„Pokud nelze zásadu subsidiarity trestní represe uplatnit, je dle dovolatele na místě při bagatelních trestných činech (což by případná krádež pytlíku bonbonů byla) zvláště zvážit uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby. Dovolatel považuje za nepřijatelné a zjevně nepřiměřené, aby za krádež pytlíku bonbonů v řádu desítek korun, nadto pro vlastní potřebu, byl ukládán trest odnětí svobody, a to i v případech, kdy se jedná o recidivistu.“]. Jak plyne z opakovaně odkazovaného rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., výrok o trestu lze zásadně napadat (nejde-li o případ trestu na doživotí) jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., případně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde-li o vadu aplikace trestního zákona projevující se nesprávným uložením trestu úhrnného, souhrnného či společného za pokračování v trestném činu. O tento dovolací důvod však nelze opřít dovolání v souvislosti s požadavkem na uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby, není-li takové snížení výměry trestu obligatorní (§ 58 odst. 5 tr. zákoníku). O takovou situaci se v případě dovolatele nejedná. Není proto možné, aby dovolací soud – pokud by dospěl k závěru o důvodnosti aplikace kvalifikované skutkové podstaty – přistoupil na podkladě dovolání obviněného k částečnému zrušení výroku o trestu z důvodu naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené skutečnosti jsou však zmiňovány do značné míry nadbytečně s ohledem na zvolený způsob rozhodnutí.

33. K obsahově srovnatelné námitce jíž dovolatel brojí vůči aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku vymezené znakem spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví [odst. 4 písm. a)] se Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Dospěl v něm k závěru o důvodnosti jejího užití ve věci jím posuzované v zásadě z obdobných důvodů, jež uvedl soud nalézací (rozsudek bod 7.), příp. státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného. V odkazovaném rozhodnutí konkrétně uvedl následující skutečnosti (dále bod 34. až 39.)

34. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný naplnil znak spáchání činu za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale i odůvodnění jejich rozhodnutí, je nepochybné, že obviněný se měl činu dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194 a č. 396 vyhlášen a následně prodloužen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění. Právě ze spáchání činu obviněným v době vyhlášeného nouzového stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takový čin „za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí“. Na tomto místě je vhodné se blíže zabývat tím, kdy a za jakých podmínek lze vyhlásit nouzový stav a jaké právní důsledky má vyhlášení nouzového stavu mimo jiné pro oblast trestního práva. Podle čl. 5 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, v platném znění (dále jen „ústavní zákon o bezpečnosti ČR“), může vláda vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Jedná se tedy o události nevojenské povahy, neboť v případě události vojenské povahy by připadalo v úvahu vyhlášení válečného stavu či stav ohrožení státu. Za jinou událost vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek lze považovat rozsáhlejší nepokoje obyvatelstva, vzpouru vězňů, teroristické akce, větší železniční, leteckou nebo jinou dopravní nehodu, kterou pachatel nezpůsobil, ale situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného činu. Byť by se navenek mohlo jevit, že šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2 nelze pod pojem jiné nebezpečí podřadit, neboť šíření epidemie koronaviru nelze považovat za nepokoje, vzpouru vězňů, teroristickou akci, větší železniční, letecké či dopravní neštěstí, tak je třeba mít za to, že tento výklad by byl zjednodušující a nepřiměřeně zužující a nepřihlížel by k tomu, co je smyslem čl. 5 ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Smyslem tohoto článku je zajistit fungování státu v době takových ojedinělých situací, které jsou svojí povahou mimořádné a které jsou v nezbytné míře spojené s nutností provést celou řadu opatření, která se mohou a ve většině případů budou dotýkat rovněž některých občanských práv a svobod, jež jsou deklarovány zákonem č. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a zákonem č. 209/1992 Sb. Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva) a budou spojeny s jejich určitým omezením. Vyhlášení nouzového stavu pak umožňuje fungování státu za určité kritické situace, kdy by tzv. normální fungování státu nemohlo vést k efektivnímu a včasnému odstranění nebo zabránění následků vyplývajících z živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví, majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Zde je třeba podotknout, že vyhlásit nouzový stav může jen vláda ČR, která ovšem musí vždy uvést důvody vyhlášení tohoto nouzového stavu a zároveň vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají (viz čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti ČR), přičemž nouzový stav může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů s tím, že uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny (viz čl. 6 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti ČR). Zároveň platí, že o vyhlášení nouzového stavu musí vláda ČR neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu, která může kdykoliv nouzový stav zrušit (viz čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o bezpečnosti ČR).

35. V dané věci není pochyb o tom, že nouzový stav byl vládou ČR v předmětném období vyhlášen, tento se vztahoval na celé území ČR z důvodu ohrožení životů a zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS-CoV-2) na území České republiky. Stalo se tak usnesením vlády ČR ze dne 12. 3. 2020, č. 194 (69/2020 Sb.), kterým byl vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/ 1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, na území České republiky na dobu 30 dní od 14:00 dne 12. 3. 2020, jenž byl následně opakovaně prodloužen podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Nejprve se jednalo o prodloužení usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396, do 30. 4. 2020 (156/2020 Sb.) a poté usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020, č. 485, do 17. 5. 2020 (č. 219/2020 Sb.). Není tedy rozporné, že trestné jednání obviněného ze dne 25. 4. 2020 bylo spácháno v době vyhlášeného nouzového stavu podle ústavního zákona o bezpečnosti ČR.

36. V dané věci je třeba se zabývat otázkou, zda samotné vyhlášení nouzového stavu znamená naplnění znaku, že obviněný spáchal čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví. Nejvyšší soud především považuje za nutné uvést, že takový závěr nelze presumovat absolutně, byť tomu tak ve většině případů bude. Vždy totiž bude nutno do jisté míry posuzovat konkrétní důvody vyhlášení nouzového stavu a rozsah přijatých omezení a uložených povinností. Stejně tak lze připustit, že výjimečně bude uvedený znak naplněn, přestože nouzový stav nebude vyhlášen, když se bude jednat o událost, která svou povahou vážně ohrožuje život a zdraví většího počtu osob, kdy může být přijato jiné opatření než vyhlášení nouzového stavu (je např. vyhlášen stav nebezpečí podle § 3 odst. 1 zákona č. 240/200 Sb. o krizovém řízení a změně některých zákonů) či v té době nebude vyhlášeno žádné opatření, ovšem z pohledu vzniklé situace nebude pochyb o tom, že se jedná o událost, která svojí povahou a závažností vážně ohrožuje život nebo zdraví více blíže neurčených osob. K tomuto naznačenému závěru lze dospět na základě porovnání znění § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se skutkovými podstatami jiných trestných činů, které na rozdíl od ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku naplnění kvalifikované skutkové podstaty vážou na vyhlášení nouzového stavu - ohrožení devizového hospodářství podle § 247 tr. zákoníku, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 372 tr. zákoníku (privilegovaná skutková podstata) a vyhýbání se výkonu služby podle § 384 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu ke skutkovým podstatám, ve kterých je explicitně uvedena nutnost vyhlášení nouzového stavu jako znaku objektivní stránky daného trestného činu, je nutné vzhledem k námitkám obviněného uvést následující. V prvé řadě se jedná o základní skutkové podstaty na rozdíl od projednávané věci, popř. privilegované skutkové podstaty, kdy je spáchání trestného jednání za dané situace posuzováno jako jednání s vyšší mírou společenské škodlivosti [nejedná se tedy o obecnou přitěžující okolnost podle § 42 písm. j) tr. zákoníku]. Jinak vyjádřeno, všechny tři uváděné skutkové podstaty mohou být spáchány pouze za nouzového stavu, a nikoliv za jiné obdobné situace. Oproti tomu u krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jako je tomu v projednávané věci, je nouzový stav pouze jednou z možností, jak může k naplnění kvalifikované skutkové podstaty dojít, tj. skutkové podstaty s vyšší mírou společenské škodlivosti, přičemž samotné vyhlášení nouzového stavu není pro kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nutné. Zde se ještě pro přesnost sluší poznamenat, že pro naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže ve vztahu k subjektivní stránce postačí nedbalost podle § 17 tr. zákoníku, ovšem u základní a privilegovaných skutkových podstat shora uvedených je zapotřebí úmyslu. Je nutné si uvědomit, že kdyby zákonodárce vyhlášení nouzového stavu pro naplnění § 205 odst. 4 tr. zákoníku vyžadoval, explicitně by takovou skutečnost do znění zákonného ustanovení zakotvil. Nadto je třeba zdůraznit, že v projednávané věci nouzový stav vyhlášen byl, o čemž není pochyb.

37. S ohledem na shora uvedená teoretická východiska, je podstatné vyřešit otázku, zda lze epidemii koronaviru SARS-CoV-2 považovat za „živelnou pohromu nebo jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, když, jak již bylo naznačeno, naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku explicitně nevyžaduje vyhlášení nouzového stavu, byť tomu tak v rozhodující míře, což již bylo naznačeno, v praxi bude, a tak tomu bylo i v dané věci. Vždy je nutno posuzovat konkrétní důvody vyhlášení nouzového stavu a rozsah přijatých omezení a uložených povinností. O závažnosti situace z hlediska reálného vážného ohrožení života a zdraví obyvatelstva svědčí skutečnost, že nouzový stav byl vyhlášen na celém území ČR, tedy nejednalo se o lokální záležitost, která by se vztahovala toliko k určité části území ČR. Současně je nezbytné zdůraznit, že došlo k výraznému omezení svobody pohybu, jež je garantována v čl. 14 Listiny. Obyvatelstvu byla omezena svoboda pohybu na nezbytně nutné potřeby (práce, návštěvy lékaře), ale i mimo území České republiky (nemohli svobodně vycestovat) s určitými přesně stanovenými výjimkami. Občané se nemohli mimo místo bydliště pohybovat bez ochranných prostředků dýchacích cest, bylo zakázáno určitým skupinám osob navštěvovat obchody v určitých časech, bylo omezeno podnikání (většina obchodů a služeb musela na základě vyhlášeného nouzového stavu uzavřít provozovny), bylo omezeno právo shromažďovací podle čl. 19 Listiny atd. Již z tohoto vymezení je nepochybné, že v předmětné době došlo k závažnému omezení základních práv a svobod občanů, když právě tato omezení a další opatření byla činěna z důvodu extrémního nebezpečí vyplývajícího z nekontrolovaného šíření koronaviru SARS-CoV-2 na území ČR z hlediska ochrany života a zdraví obyvatelstva, když v případě koronaviru SARS-CoV-2 se jedná o pandemii podle WHO (Světové zdravotnické organizace). Lze tedy uzavřít, že vyhlášení nouzového stavu a jeho prodlužování bylo nepochybně vyvoláno nebezpečím nekontrolovaného šíření koronaviru SARS-CoV-2, který vážně ohrožoval život a zdraví velkého počtu osob. O závažnosti celé situace nakonec svědčí i skutečnost, že tento nouzový stav byl opakovaně prodlužován, když také nelze pominout míru omezení ve vztahu k jednotlivcům a následkům těchto omezení a uložených povinností pro jejich život, a to rodinný i společenský, ale i např. pro ekonomiku. Proto vyhlášení nouzového stavu z důvodu šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2 a následky tohoto vyhlášeného nouzového stavu jsou srovnatelné svojí závažností s událostmi, které jsou explicitně vyjmenovány v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy ohrožením státu, válečným stavem, živelní pohromou nebo jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

38. Pokud obviněný jistým způsobem polemizuje (podáním ze dne 2. 12. 2020) o vážnosti hrozby šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2, tak je nezbytné zdůraznit, že pro naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se nevyžaduje, aby uvedený následek skutečně nastal, postačí, že tento bezprostředně (nebo reálně) hrozí. Tato podmínka v dané věci byla nepochybně naplněna. Nad rámec tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že o závažnosti a nebezpečnosti šíření epidemie koronaviru SARS-CoV-2, pokud by nebyla přijata předmětná opatření a vyhlášen nouzový stav, nakonec svědčí i následující vývoj šíření této epidemie po uvolnění opatření z jara roku 2020 a to nejen na území ČR ale v celém světě (vysoký počet hospitalizovaných a zemřelých osob s koronavirem SARS-CoV-2, trvalé následky, ekonomické škody).

39. Nejvyšší soud současně zdůrazňuje, že smyslem právní úpravy [kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] je zdůraznit mimořádnou škodlivost předmětného trestného jednání za určitého extrémně škodlivého stavu, který vyžaduje, aby byly lidské zdroje směřovány k odstranění tohoto hrozícího extrémně škodlivého stavu cestou mimořádných opatření, ať již se týkajících využití lidských zdrojů a prostředků či přijetím mimořádných právních opatření, která umožňují právě za uložení těchto jistých opatření či omezení hrozící riziko eliminovat. Obecně lze připustit, že obviněný se nedopustil trestné činnosti, jež by měla bezprostředně navazovat na vyhlášený nouzový stav, kdy krádež se netýkala např. ochranných pomůcek, ovšem toto pro posouzení věci není rozhodující a podstatné, neboť toto se pro naplnění dané skutkové podstaty ani nevyžaduje. Je tomu tak proto, že smyslem zákonné úpravy v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zvýšeného trestního postihu je zcela jistě pachatele od určitého trestního jednání za mimořádné situace odradit, když takové jednání je vysoce společensky škodlivé právě z důvodu situace, za které k němu dochází. Jinak vyjádřeno, krádeže spáchané za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví jsou nepochybně výrazněji společensky škodlivější než krádeže v tzv. normálním stavu. Ve vztahu k námitce, že čin byl spáchán za běžného provozu hypermarketu a nedošlo ke zneužití situace nouzového stavu, je nezbytné uvést, že na jaře roku 2020 v době nouzového stavu byla lidská práva citelně omezena pro všechny občany na území ČR, když takový stav od doby přijetí ústavního zákona č. 110/1998 Sb., ještě nenastal. Jednotlivá omezení se dotkla každého, některá ve větší míře, jiná v míře nižší. Nicméně v době řady omezení se musela ostraha předmětného obchodního řetězce zabývat nejen sledováním kamerových záznamů a monitoringem provozovny, nýbrž rovněž musela sledovat dodržování zvýšených hygienických opatření na ploše obchodního domu z důvodu ochrany osob, které zde nakupovaly, ale i osob, které zde pracovaly a byly tak vystaveny zvýšenému riziku nákazy. Navíc obviněný znal hygienické opatření spočívající v povinnosti nosit roušku a ve vazebním zasedání přiznal, že tuto povinnost využil k maskování obličeje, tedy ke znemožnění identifikace pachatele trestné činnosti. Tudíž i z tohoto pohledu je uplatněná námitka bezpředmětná. Nad rámec tohoto závěru je dále nutno zdůraznit, že z logiky věci není pochyb o tom, že v období vyhlášeného nouzového stavu se nepochybně jistým způsobem zvyšují i požadavky na fungování všech státních orgánů a institucí a na bezpečnostní složky, mezi které patří i Policie ČR, která v tomto období ve zvýšené míře plní jiné úkoly než v období, ve kterém není vyhlášen nouzový stav, když jde především o kontrolu a zajišťování plnění omezení a povinností souvisejících s vyhlášením nouzového stavu, ale i plnění úkolů, které bezprostředně souvisí s hrozícím akutním nebezpečím (např. pomoc určité kategorii občanů, hlídaní určitých objektů, zajištění pořádku na určitých místech – např. v nemocnicích apod.), když plnění těchto úkolů nakonec klade i zvýšené nároky na plnění služebních povinností příslušníků Policie ČR, včetně různých přesčasů, pracovních pohotovostí apod. Za takové situace představuje objasňování spáchané trestné činnosti, byť jistým způsobem bagatelní povahy, jisté narušování a ztížení plnění úkolů, které souvisí s vyhlášeným mimořádným stavem, ale zejména s eliminováním rizika souvisejícího se šířením koronaviru SARS-CoV-2 a nepochybně má i větší negativní účinky z hlediska zajištění generální a individuální prevence, když se lze domnívat, že právě tyto důvody vedly zákonodárce k přijetí této kvalifikované skutkové podstaty.

40. Senát č. 6 rozhodující v nyní posuzované věci má za to, že není důvod se odklonit od výše prezentovaného závěru, který vyznívá tak, že při právním posuzování trestného činu spáchaného pachatelem v období, v němž byl vyhlášen z důvodu výskytu koronaviru na celém území státu (tedy i v místě, kde se pachatel svého činu dopustil) nouzový stav, a to právě ve snaze (i za cenu omezením vyjmenovaných práv) zabránit jeho šíření mezi obyvatelstvem, je na místě uvažovat o aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jejímž znakem je spáchání činu za jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí. Výskyt této choroby a nebezpečí z ní plynoucí, o němž netřeba diskutovat (viz její označení pro její geografický rozsah a projevy za pandemii, údaje o počtu osob v ohrožení života a osob zemřelých, atd.), umožňuje důvodně dovodit, že v době vyhlášeného nouzového stavu byla na území státu situace, kterou z hlediska závažných negativních zdravotních projevů koronaviru bylo možno ztotožnit s tím, co lze rozumět jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. V případě, že v tomto období pachatel spáchá trestný čin krádeže, přichází v úvahu aplikace kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu, v níž je tento zákonný znak obsažen, tj. posouzení skutku též podle odst. 4 písm. b) § 205 tr. zákoníku.

41. Na straně druhé není přesvědčen o tom, že důvodnost aplikace uvedené kvalifikované skutkové podstaty, tj. nutnosti aplikace kvalifikačního znaku spáchání činu za jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí, nastává již při zjištění pouze těch (dvou) skutečností zmíněných v odkazovaném usnesení, tzn. při samotném zjištění a) okolností objektivně odpovídajících takovému stavu (výskyt Covidu - 19 na území, v němž byl trestný čin spáchán, v rozsahu vyvolávajícím toto ohrožení) v době spáchání trestného činu a b) zákonu vyžadovaného zavinění pachatele k tomuto zákonnému znaku. Přijetí tohoto závěru by znamenalo, že k užití kvalifikované skutkové podstaty by bylo třeba přistoupit při jakémkoli spáchání skutku vykazujícího znaky trestného činu krádeže, aniž by stran jeho provedení měl vyhlášený nouzový stav (resp. situace jím regulovaná) jakýkoli vliv na jednání jeho pachatele (tj. např. i při odcizení věci spolubydlícímu apod.). Ve svém důsledku by takto pojímaná argumentace, která užití kvalifikované skutkové podstaty spojuje výlučně s negativními důsledky spáchaného činu s činností státu, resp. fungování jeho orgánů či složek, znamenala, že v období vyhlášeného nouzového stavu (příp. i mimo jeho rámec, pokud by vyhodnocením zdravotní situace na území státu dospěl orgán činný v trestním řízení, že tato stále odpovídá zákonnému znaku jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí) by nebylo možno spáchat přečin krádeže, nýbrž pouze zločin [v důsledku nutnosti aplikace zákonného znaku vymezeného v odstavci 4 pod písmenem b) § 205 tr. zákoníku]. Stejně by pak bylo třeba přistupovat i při posouzení dalších trestných činů, znakem jejichž kvalifikovaných skutkových podstat je znak jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí.

42. Senát č. 6 usuzuje, že takové obecné zostření trestní represe nebylo při formulaci citovaného znaku zákonodárcem zamýšleno a že jeho úprava směřovala na zvýšený postih pachatele, v jehož jednání se nějakým bližším způsobem projeví souvislost se zvláštní situací, která v době jeho spáchání existuje. V tomto směru se nabízí možnost jejího využití při postihu jednání, v němž (z hlediska samotného objektu trestného činu, resp. objektu primárního) pachatel např. zneužije snížené možnosti poškozeného při ochraně svého majetku, či se předmětem jeho útoku stanou věci, které mají zvláštní význam pro zvládnutí nepříznivé (zdravotní) situace.

43. Z hlediska teoretického pojímání je rozebíraný znak kvalifikované skutkové podstaty fakultativním znakem objektivní stránky trestného činu, tj. takovým znakem, který zpravidla charakterizuje průběh spáchání trestného činu či jeho celkový dopad způsobem, který se sice nutně neprojevuje na jeho objektu, avšak vede k dalším důsledkům, pro něž se navyšuje společenská škodlivost takového činu. Je zastáván názor (viz Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. vydání. Praha. C. H. Beck, 2020, str. 189), že k přičtení fakultativního znaku objektivní stránky pachateli „musí mezi ním a tímto zvláštním způsobem navázání na objekt být příčinná souvislost, neboť právě toto navázání na objekt bylo důvodem, proč byl daný fakultativní znak objektivní stránky vůbec zaveden, a zpravidla se jím zvyšuje typová společenská škodlivost činu (tak, že z činu beztrestného je čin trestný, jde-li o fakultativní znak základní skutkové podstaty, respektive že je přísněji trestný, jde-li o znak skutkové podstaty kvalifikované;…)“. I ve vztahu k fakultativnímu znaku musí tedy být příčinná souvislost dána, byť poněkud volnější než např. mezi jednáním a následkem.

44. Znak spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí vymezuje fakultativní znak času (a současně implicitně i místa), neboť důvodnost aplikace tohoto kvalifikačního znaku je třeba vztáhnout jen na činy spáchané na území, kde je vážné ohrožení života a zdraví lidí reálné. I k těmto fakultativním znakům je však třeba požadovat existenci onoho volnějšího příčinného vztahu, neboť „trvání na objektivním přičítání fakultativního znaku času (stejně tak by tomu mohlo být u místa) bez zvažování příčinné souvislosti naplnění tohoto znaku s adiktivním objektem, který chrání, či se zvláštní ochranou, kterou poskytuje objektu primárnímu, může být z hlediska … důvodů, pro které byl vůbec příslušný fakultativní znak objektivní stránky zaveden, neopodstatněné, nijak nezvyšující společenskou škodlivost, a tím pádem i nelegitimní v konfrontaci se zásadou subsidiarity trestní represe, jakož i rovností před zákonem“ (opus cit. v bodě 43, str. 190).

45. Lze konstatovat, že výše zmíněný závěr vyslovený senátem č. 4 v jeho citovaném usnesení, i vzhledem k právě uvedenému, není jednotně sdílen odbornými kruhy. Příkladem opaku je názor, podle něhož je přísnější postih spáchání trestného činu krádeže v době některého ze stavů vymezených zněním § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku podmíněn výše vyloženým volnějším příčinným vztahem (Mezi stavem či událostí ve smyslu tohoto ustanovení a trestným činem krádeže proto musí být dána příčinná souvislost.“ – opus cit. v bodě 43, str. 1658), což je třeba vztáhnout i na posuzování těchto činů spáchaných za nouzového stavu, který byl na celém území České republiky vyhlášen z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (COVID - 19).

46. Podpůrně lze potřebu jisté vazby spáchaného činu na zvláštní stavy dovozovat i z řešení, které nabízí další komentář trestního zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012). Ten sice při výkladu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku toto ustanovení blíže nekomentuje, neboť odkazuje na výklad u § 42 písm. j) tr. zákoníku, podle něhož v tomto ustanovení „se charakterizují některé okolnosti, za nichž byl spáchán trestný čin a které zároveň upřesňují způsob provedení činu z hlediska jeho povahy a závažnosti (§ 39 odst. 2)“, ale z toho odkazu lze usuzovat, že k tomu, co je zdůrazněno (způsob provedení činu) z hlediska hodnocení povahy a závažnosti činu (tj. kritérií soudní individualizace trestu), by mělo být přihlédnuto i při posouzení právní kvalifikace činu. Ostatně potřebu takového výkladu je možno dovozovat i s ohledem na důvodovou zprávu k trestnímu zákoníku, v níž zpřísnění trestního postihu pachatele trestného činu krádeže je odůvodněno potřebou reakce na stav, kdy se činu dopouští „v místě, kde je … velmi ztížena ochrana majetku, přičemž zde využívá této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější postih“ a v návaznosti na uvedené sděluje, že [z]ásadní zpřísnění pak v tomto směru zavádí odstavec 4 písm. b), jestliže pachatel spáchal trestný čin krádeže za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelné pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, čímž se reaguje na takové trestné činy spáchané v minulosti zejména při povodních“. Je tudíž zřejmé, že důvodem zakotvení tohoto zákonného znaku není existence samotného stavu, v němž stát musí vynaložit zvýšené úsilí na zvládnutí mimořádných událostí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které v dané oblasti obvykle nepůsobí), nýbrž až vlastní projev pachatele, subjektivně využívajícího těchto existujících podmínek při páchání trestného činu. Jinými slovy vyjádřeno, důvodem je ona příčinná souvislost, která byla výše vyložena.

47. V souvislosti s dovolatelem uplatňovanou námitkou potřeby odpovídajícího právního posouzení skutku při zohlednění trestním zákoníkem upravené zásady subsidiarity trestní represe (resp. též vnímání trestního práva jako prostředku ultima ratio) se jeví vhodným poukázat (byť zde zákonné znaky nejsou vymezeny zcela identicky) na již částečně zmíněnou skutečnost, tj. že stav, o jehož existenci by v souvislosti výskytem Covidu - 19 na území státu patrně bylo rovněž možno uvažovat, tj. jiné události vážně ohrožující život, je zákonem vnímán jako jedna z demonstrativně uvedených přitěžujících okolností [konkrétně podle § 42 písm. j) tr. zákoníku]. Zákonem upravený zákaz dvojího přičítání téže skutečnosti obsažený v § 39 odst. 5 tr. zákoníku zapovídá přihlížet k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, jako k okolnosti přitěžující či polehčující, to však z logiky věci plyne toliko tehdy, pokud soud k aplikaci kvalifikované skutkové podstaty takový (shodný) znak obsahující skutečně přistoupí.

48. Přestože trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je založen na formálním pojetí trestného činu, vlastní vymezení jednotlivých skutkových podstat (včetně skutkových podstat kvalifikovaných) je odůvodněno materiálně. V případě kvalifikovaných skutkových podstat to znamená, že jejich zákonný znak vyjadřuje odlišný (typově závažnější) stupeň škodlivosti činu, který může mít za následek i odlišné posouzení skutku (jako zločinu) v rámci uplatňující se bipartice trestných činů. Předmětem právního posouzení proto musí být i to, zda dané skutkové zjištění soudu ohledně okolnosti podřaditelné pod znak kvalifikované skutkové podstaty skutečně navyšuje škodlivost spáchaného činu do té míry, že je nezbytné toto vyjádřit přísnější právní kvalifikací činu (v podobě kvalifikované skutkové podstaty).

49. Již z postavení trestního práva jako prostředku ultima ratio, tj. subsidiarity tohoto odvětví práva, je nutno dovodit, že interpretace znaků skutkové podstaty nemůže být formalistická, neboť se v ní musí promítnout vlastní materiální důvod užití norem trestního práva. Ostatně i ve stanovisku trestního kolegia publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. je obsažena myšlenka, že „[z]akotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý“. Právě i s přihlédnutím k této zásadě je třeba přistupovat k posouzení toho, zda skutkové okolnosti každého jednotlivého případu odůvodňují aplikaci normy vedoucí k posouzení pachatelem spáchaného činu jako zločinu, resp. zda zjištěné konkrétnosti jeho provedení pachatelem odůvodňují aplikaci znaku kvalifikované skutkové podstaty z důvodu jejího legislativního vyjádření.

50. Vyjádřeno jinak, při výkladu dané normy se není možno omezit na její vyložení jen na podkladě některé ze standardních metod interpretace (jazykový, logický, systematický výklad), pokud lze k jiným výsledkům dospět nadstandardními metodami (historický, teleologický, komparativní výklad) a pokud tímto způsobem lze dosáhnout řešení, jež odpovídá základním zásadám uplatňujícím se v daném odvětví práva (v trestním právu hmotném zásadě subsidiarity trestní represe). Jakkoli by proto bylo možno na podkladě jazykového výkladu daného zákonného znaku dospět k závěru, který vyjádřilo usnesení senátu č. 4, tj. že příčinná souvislost a v tomto smyslu užší vazba jednání pachatele na situaci, která odůvodnila vyhlášení nouzového stavu, se nevyžaduje („…neboť toto se pro naplnění dané skutkové podstaty ani nevyžaduje“), nelze podle názoru senátu č. 6 takto posuzovaný zákonný znak vyložit s přihlédnutím k tomu, co odeznělo výše.

51. Ačkoli nelze upřít důvodnost toho, co je prezentováno při návrzích na právní posouzení skutků spáchaných v době vyhlášeného nouzového stavu v návrzích státního zastupitelství či co odeznělo ve vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněného, tj. potřeba přísnějšího postihu pachatelů páchajících trestnou činnost za situace, kdy se složky státu musí primárně soustředit na řešení mimořádných situací, které vyžadují koordinovanou činnost integrovaného záchranného systému nebo zapojení bezpečnostních složek státu, tj. armády a policie do činností, které z kapacitních důvodů nezvládají příslušné odborné instituce a pracoviště, nelze toliko těmto zájmy, které jsou vlastně svou povahou sekundárním objektem trestného činu v podobě vyjádřené znakem jeho kvalifikované skutkové podstaty, nadřazovat při právním posouzení konkrétního činu a toliko s odkazem na ně – při pomíjení potřeby jejich kauzálního vztahu s činem samotným – odůvodňovat potřebu přísnějšího právního posouzení skutku.

52. Ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku sice kritéria, podle nichž má být posuzována povaha a závažnost trestného činu, upravuje pro rovinu právních následků trestní odpovědnosti (tj. z hlediska úvah o adekvátní sankci za spáchaný trestný čin), vzhledem k přípustnosti analogie ve prospěch pachatele (bonam parte) však nelze vyloučit, aby (v uvažovaných souvislostech zejména způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán) byla zvažována i při důvodnosti aplikace příslušné kvalifikované skutkové podstaty, resp. zákonného znaku v ní obsaženého. Užití kvalifikované skutkové podstaty, nemá-li být soudní rozhodnutí projevem ryzího formalismu [tj. formálního užití zákonného znaku, aniž by vlastní okolnosti posuzovaného případu umožňovaly dovození závěru o dosažení alespoň spodní hranice typového stupně škodlivosti spojeného s danou (kvalifikovanou) skutkovou podstatou] musí být odůvodněno materiálně. V uvedeném směru lze ostatně připomenout, že na potřebu posouzení nutnosti aplikace znaku kvalifikované skutkové podstaty, resp. možnosti a v odůvodněných případech i nutnosti jejího neužití, a to i při stávajícím formálním pojetí trestného činu (v návaznosti vlastní materiální opodstatněnost vyjádření příslušného zákonného znaku z důvodu potřebnosti odlišení typově vyšší společenské škodlivosti takového činu od činu popsaného znaky základní skutkové podstaty), při vyhodnocení způsobu spáchání činu jeho pachatelem (z hlediska uplatňujících se kauzálních příčin majících pak vliv na konkrétní stupeň společenské škodlivosti jeho jednání a z něj vzešlého následku) poukázal Nejvyšší soud již ve svém předcházejícím rozhodnutí (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr.).

53. Ve věci dovolatele rozhodující senát je toho názoru, že z výše uvedených hledisek je třeba přistupovat i k posouzení právní kvalifikace ve věci posuzované. Je nutno si položit otázku, zda samotný fakt, že se obviněný činu dopustil v době vyhlášeného nouzového stavu, je skutečností, která jeho delikt posouvá, z hlediska posouzení jeho škodlivosti, do kategorie zločinu s trestní sazbou odnětí svobody od dvou do osmi let. Vyjma toho, že byl spáchán za situace výskytu koronaviru na území státu v rozsahu jeho projevů (počtu obyvatel jim postižených) odůvodňujících vyhlášení nouzového stavu, jej necharakterizují z hlediska konkrétních specifik žádné další okolnosti, které by měly svědčit o výrazném navýšení jeho škodlivosti. Stran vlastního způsobu provedení činu (žádný vyšší stupeň jeho sofistikovanosti, žádné zjištění o zneužití okolností navozených omezeními plynoucími z vyhlášeného nouzového stavu) i následků (hrozící škoda ve výši nedosahující ani sto Kč) jej lze označit spíše za naprosto bagatelní. Na úroveň škodlivosti odpovídající typově zločinu podle odst. 4 § 205 tr. zákoníku posuzovaný skutek neposouvá ani zjištění stran osoby pachatele, neboť recidiva jednání je skutečností, která zakládá jeho vlastní trestně právní povahu (§ 205 odst. 2 tr. zákoníku).

54. Senát č. 6, jemuž byla věc dovolatele podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přidělena k rozhodnutí, usuzuje, že důvod pro užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže vymezené zákonným znakem spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nenastává již pouze prokázáním těch skutečností, které uvedlo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, nýbrž až tehdy, je-li současně prokázána bližší vazba způsobu provedení činu pachatele na stav, který lze za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí pokládat. Usuzuje, že takto, tj. nutností kumulativního naplnění všech tří podmínek, je třeba, nemá-li dojít k přepětí trestní represe, vyložit uvedený zákonný znak, který vymezuje trestní odpovědnost pachatele trestného činu krádeže za zločin. Takové zúžení dosahu této skutkové podstaty lze dovodit i nutností zapojení zásady subsidiarity trestní represe v rámci interpretačního procesu výkladu příslušného zákonného znaku. Nereflektování subjektivních souvislostí, které se při spáchání činu pachatelem projevily, tzn. zneužití panující mimořádné situace, by ve svých důsledcích mohlo vést i k porušení rovnosti občanů před zákonem v důsledku vyvození stejné trestní odpovědnosti za činy, které se z hlediska míry zavinění pachatele značně odlišují (zneužití situace, spáchání činu bez jakýchkoli souvislostí s panující situací). Přitom právě přístup pachatele (využití situace a projev zvláštní bezohlednosti) lze – podle úsudku senátu č. 6 – pokládat za důvod legislativního zakotvení posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty.

55. Dovození odpovědnosti pachatele za zločin toliko na základě stavu (v daném případě nouzového stavu) existujícího v době spáchání činu a vědomosti, případně i nevědomosti [viz dostačující zavinění z nedbalosti nevědomé podle § 17 písm. b) tr. zákoníku] zejména u osoby trestně bezúhonné by totiž v situaci jinak zakládající její trestní odpovědnost toliko za základní skutkovou podstatu (odst. 1) bylo třeba mít za neodpovídající materiálnímu odůvodnění kategorizace trestných činů (její bipartici) obsažené v trestním zákoníku. Řešení věci cestou aplikace § 58 tr. zákoníku se nejeví odpovídající jednak proto, že neodstraňuje možné nepříznivé důsledky takového odsouzení pro danou osobu v případě jejího dalšího trestního postihu, jednak by mohlo mít za důsledek, že toto ustanovení svým charakterem výjimečné by vzhledem k možnému počtu jeho aplikace tento charakter pozbylo.

56. Existenci jisté příčinné souvztažnosti při spáchání činu jeho pachatelem na stav podřaditelný pod znak jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, resp. na důsledky z něj plynoucí pro ostatní obyvatelstvo (ve smyslu jeho výše příkladem vyloženého zneužití), je nezbytné považovat právě za tu okolnost, jež svědčí o navýšení společenské škodlivosti činu pachatele a odůvodňuje tak aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, jejíž znaky jsou tím naplněny. Z opaku pak plyne, že při absenci takových konkrétních okolností není užití kvalifikované skutkové podstaty odůvodněno.

57. Popření potřeby takového výkladu jak v případě užití příslušného kvalifikačního znaku, tak odpovídajícího znaku přitěžující okolnosti by vedlo ke zjevně zákonodárcem nezamýšleným důsledkům. V případě přitěžující okolnosti podle § 42 písm. j) tr. zákoníku – kterou je třeba v porovnání se zákonným znakem odst. 4 písm. b) § 205 tr. zákoníku z jedné strany pokládat za zužující rozsah její aplikace (nevztahuje se na vážné ohrožení zdraví, nýbrž jen vážné ohrožení života), na straně druhé však rozšiřující její záběr (vážné ohrožení života není vztahováno ke znaku lidí) – by totiž k jejímu užití (nevyžadovala-li by se nastíněná souvislost provedení činu při zneužití existujícího stavu) bylo třeba přistoupit u všech činů spáchaných za daného stavu, neboť i ohledně skutečnosti přitěžující podle zákona dostačuje zavinění pachatele v nevědomé nedbalosti [viz § 39 odst. 6 písm. b) tr. zákoníku].

VI.

Způsob rozhodnutí

58. Protože se senát č. 6 rozchází v posouzení výkladu a následné možnosti aplikace znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí s názorem vyslovený senátem č. 4 v jeho usnesení ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, a vzhledem k jím zaujatému názoru pokládá za důvodné dovolání obviněného brojící proti jeho užití při posouzení skutku, jímž byl soudy nižších stupňů pravomocně uznán vinným, rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci obviněného velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí. Důvodem tohoto procesního postupu je zaujetí odlišného právního názoru na stejnou problematiku, k níž se již Nejvyšší soud, resp. jeho senát č. 4, ve svém dříve vydaném usnesení vyslovil. Jak plyne z výše uvedeného, senát č. 6 si obsah odůvodnění citovaného usnesení senátu č. 4 vyložil tak, že je v něm vyjádřen názor o nutnosti aplikace § 205 odst. 4 písm. b) tr. ř. tehdy, je-li a) čin jeho pachatelem spáchán v situaci, kdy je obyvatelstvo vážně ohroženo na životě či zdraví (projevy Covidu – 19), tedy i v případě, kdy je z důvodu boje s tímto onemocněním vyhlášen na území státu nouzový stav, a b) je-li prokázáno alespoň nedbalostní zavinění pachatele vztahující se k takovému ohrožení obyvatel. S řešením spočívající na vymezení toliko zmíněných dvou podmínek dostačujících k užití označeného kvalifikačního znaku, tj. řešením, které ve svých důsledcích podle hodnocení senátu č. 6 umožňuje plošné vztažení této přísnější právní kvalifikace na všechny činy naplňující znaky trestného činu krádeže spáchané za dané situace, se senát č. 6 neztotožňuje a překládá velkému senátu k posouzení oponující názor, který je vyjádřen v odůvodnění tohoto usnesení.

P oučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 1. 2021

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru