Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1290/2009Usnesení NS ze dne 25.11.2009

HeslaPomoc k trestnému činu
Úvěrový podvod
Pachatel trestného činu
KategorieA
Publikováno37/2010 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1290.2009.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 1 tr. zák.

§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

§ 250b odst. 1 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1290/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 dovolání, které podala obviněná E. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 7 To 96/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 6 T 150/2008, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. Č. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 6 T 150/2008, byla obviněná E. Č. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou, že

dne 30. 5. 2007 v Š., okr. O., jako obchodní zástupkyně obchodní společnosti S. C., a. s., při sjednávání smlouvy o úvěru č. se spoluobžalovanou J. V. doložila k takto sjednané smlouvě o úvěru vyplněné prohlášení ručitele a dohodu o podmínkách ručení podle § 546 občanského zákoníku, v němž jako ručitele této smlouvy o úvěru sama uvedla T. P., bytem O., K., ačkoliv věděla, že jmenovaný u sjednání této smlouvy o úvěru nebyl osobně přítomen, a o tom, že by měl být ručitelem ani nevěděl, přičemž po vyhodnocení údajů uvedených ve smlouvě o úvěru, v prohlášení ručitele a dohodě o podmínkách ručení byl J. V. úvěr ve výši 20.000,- Kč schválen a poskytnut, když tato jej v plné výši vyčerpala, aniž by jej řádně splácela, neboť splatila pouze částku 7.424,- Kč, čímž obchodní společnosti S. C., a. s., IČ:, se sídlem O., S., způsobila škodu ve výši 12.576,- Kč.

Takto zjištěný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 1 tr. zák. a obviněnou odsoudil podle § 250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zprostředkování služeb v oblasti financí, účetních poradců, vedení daňové evidence na dobu dvou roků.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 7 To 96/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadla obviněná prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V podání obviněná oběma soudům vytkla nesprávnost právních závěrů, jakož i související nesprávnost závěrů o její vině a uloženém trestu, pokud dovodily, že se trestné činnosti dopustila spolu s obviněnou J. V. Za stěžejní dovolací námitku označila, a to i kdyby se skutku dopustila, což odmítla, nesprávné právní posouzení věci. Připomněla, že pomocí k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. nemůže být pachatel uznán vinným, jestliže nebyl soudem zjištěn skutkový stav věci umožňující závěr, že znal rozhodné skutečnosti a úmysl hlavního pachatele alespoň v základních rysech, a věděl, že opatřením prostředků hlavnímu pachateli přispěl při jím uskutečňovaném činu. Zdůraznila, že v tomto směru nebyl proveden jediný konkrétní důkaz, z něhož lze dovodit splnění uvedených podmínek. O úmyslu spoluobviněné J. V. neměla nejmenší tušení a vůbec ji neznala. Neměla tedy jediný důvod pomoci jí spáchat trestný čin úvěrového podvodu. Požadovanou spojitost mezi ní a jmenovanou nikdo neprokázal ani nezkoumal.

Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. po přezkoumání napadená rozhodnutí zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci rozsudkem a její osobu podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která shrnula průběh trestního řízení před soudy obou stupňů, jakož i uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupkyně konstatovala, že pokud obviněná namítla, že nevěděla o úmyslu hlavní pachatelky alespoň v základních rysech, že opatřením prostředků jí přispěje při uskutečňovaném činu, pak při obecné formulaci takové výtky není zcela zřejmé, zda měla na mysli vědomou součinnost při uskutečňování činu popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině nebo zda vycházela pouze z té její části, která odpovídá přisouzené větě právní. Logickým výkladem lze dovodit, že se námitka váže k té části popisu skutkového děje, ve které je uveden škodlivý následek jejich společného jednání s J. V. Za stavu, kdy obviněná poukázala na chybějící skutková zjištění o tom, že by jednala s vědomím, že jmenovaná nebude řádně plnit svoje povinnosti, které vyplývaly z postavení účastnice úvěrové smlouvy a svému smluvnímu partnerovi způsobí na nesplacených úvěrových splátkách škodu, pak námitka směřuje až do fáze po dokonání trestného činu. Podle státní zástupkyně je zřejmé, že tato námitka se nevztahuje k rozhodnému jednání, jež zakládá naplnění skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., který v použité právní kvalifikaci nemá povahu poruchového deliktu. Dodala, že při uplatnění právní výtky obviněná nevzala v potaz, že podle přisouzené právní věty poskytla jinému pomoc k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Jako obchodní zástupkyně společnosti S. C., a. s., při sjednávání úvěrové smlouvy pro žadatelku J. V. doložila vyplněné prohlášení ručitele a dohodu o podmínkách ručení, v nichž jako ručitele předmětné smlouvy o úvěru uvedla osobu T. P., ačkoliv věděla, že u sjednávání této smlouvy o úvěru nebyl osobně přítomen, a o tom, že by měl být ručitelem, ani nevěděl.

Dále státní zástupkyně uvedla, že za popsaného a v řízení důkazně podloženého skutkového stavu věci obviněná jednala v postavení smluvního partnera obchodní společnosti poskytující úvěry, který ve prospěch výše jmenované žadatelky o úvěr opatřil nepravdivý podklad, který dokládal uzavřený ručitelský závazek a byl potřebný pro poskytnutí úvěru v požadované výši. Zdůraznila, že obviněná svým jednáním vědomě umožnila žadatelce o úvěr uvést v žádosti o poskytnutí úvěru nepravdivé údaje a tím na jednání hlavní pachatelky v postavení žadatelky o úvěr participovala v účastenské roli pomocníka (viz blíže judikatorní rozhodnutí zařazená v systému ASPI pod sp. zn. 7 Tdo 32/2008, sp. zn. 6 To 575/99, sp. zn. 7 Tdo 1263/2008). Dodala, že navazující údaje o tom, zda byla s hlavní pachatelkou J. V. na zmíněném podkladě uzavřena úvěrová smlouva, zda byly poskytnuty úvěrové finanční prostředky, a dále i údaje, týkající se její platební morálky, byly v popisu přisouzeného skutku uvedeny bez odpovídající právní relevance ve vztahu k použité právní kvalifikaci jejího jednání, a tím i jednání obviněné. Státní zástupkyně poznamenala, že jejich místo spočívá spíše v textu podrobnějšího odůvodnění odsuzujícího rozsudku, neboť – byť šlo o související okolnosti vytýkaného jednání – tyto nastaly až po dokonání trestného činu úvěrového podvodu v jeho základní právní kvalifikaci. V daném případě přisouzené skutkové okolnosti, na jejichž podkladě byla obviněná uznána vinnou ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve vztahu k § 250b odst. 1 tr. zák., plně postačují z hlediska odpovídající právní věty, tj, že jinému poskytla pomoc k tomu, aby při sjednání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Pokud obviněná opírá svoji námitku o skutečnosti, které tento nezbytný skutkový rámec jejího jednání překračují, tak nelze její dovolání, jež je založeno na tomto argumentačním podkladě, označit jinak, než za zjevně neopodstatněné.

Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněná konstatuje, že se skutku, který je její osobě kladen za vinu, nedopustila. Nutno zdůraznit, že tato námitka zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění a hodnocení ve věci provedených důkazů, tj. jsou tvrzeny nedostatky procesního charakteru (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Pokud by byla v mimořádném opravném prostředku uplatněna jen zmíněná výhrada, bylo by nutno podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněná rovněž vznáší námitku k právnímu posouzení skutku, neboť uvádí, že pomocí k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. nemůže být pachatel uznán vinným, jestliže nebyl soudem zjištěn skutkový stav věci umožňující závěr, že znal rozhodné skutečnosti a úmysl hlavního pachatele alespoň v základních rysech, a věděl, že opatřením prostředků hlavnímu pachateli přispěl při jím uskutečňovaném činu. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje, neboť ve svém obsahu vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou.

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.

Z ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyplývá, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Podle § 4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.

Ve stručnosti lze připomenout, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy. Stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro uzavření úvěrové smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy. Úvěrovým podvodem může být i jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku hrubě zkreslených údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru, pokud již při poskytnutí úvěru nebyla jeho návratnost reálná a ani použitý zajišťovací institut nebyl způsobilý zajistit návratnost úvěru. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření.

Pachatelem trestného činu podle § 250b odst. 1 tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednávání úvěrové smlouvy může být pouze účastník takové smlouvy, např. dlužník nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele. Osoba, která účastníku úvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, může být jen pomocníkem, přičemž o pomoc ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. půjde jen v případě, kdy jednání pachatele – účastníka úvěrové smlouvy – dosáhne do stadia pokusu nebo dokonaného trestného činu (srov. rozhodnutí č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).

Z tzv. skutkové věty, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku (viz její doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), předně vyplývá, že obviněná vystupovala jako obchodní zástupkyně obchodní společnosti S. C., a. s., při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy mezi zmíněnou společností a spoluobviněnou J. V. Ze skutkového zjištění dále plyne, že ke sjednané smlouvě o úvěru doložila vyplněné prohlášení ručitele a dohodu o podmínkách ručení podle § 546 obč. zák., v němž jako ručitele smlouvy o úvěru sama uvedla T. P., ačkoliv věděla, že jmenovaný u sjednání smlouvy nebyl osobně přítomen, a o tom, že by měl být ručitelem ani nevěděl. Na podkladě těchto dokumentů, a po jejich vyhodnocení byl spoluobviněné J. V. společností S. C., a. s., schválen a poskytnut úvěr ve výši 20.000,- Kč.

S dovoláním je potřebné souhlasit v tom směru, že ze skutkových zjištění, která byla v soudním řízení učiněna, nevyplývá, že by obviněná znala rozhodné skutečnosti a úmysl hlavního pachatele – spoluobviněné J. V. alespoň v základních rysech, a věděla, že opatřením prostředků přispěje jmenované při jí uskutečňovaném činu. U spoluobviněné J. V. bylo usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 6 T 150/2008, podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., přičemž podle § 307 odst. 2 tr. ř. byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku, když její jednání spočívalo v tom, že při sjednávání zmíněné úvěrové smlouvy uvedla, že u svého zaměstnavatele pobírá čistou mzdu ve výši 22.510, - Kč, ačkoliv ve skutečnosti po téměř celou dobu trvání pracovního poměru její čistá mzda nepřekročila částku 8.000,- Kč (č. l. 202-203 spisu). Současně nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, že by dovolatelka o tomto jednání spoluobviněné věděla. To však neznamená, že její jednání není trestné, jak bude popsáno níže.

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupovaly soudy obou stupňů důsledně podle trestního zákona, neboť předmětný skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou, měl být správně posouzen jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., a nikoli jako pomoc k tomuto trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250b odst. 1 tr. zák. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že obviněná byla účastníkem předmětné úvěrové smlouvy – zastupovala při jednání obchodní společnost S. C., a. s., přičemž tuto smlouvu (č. l. 46 spisu) i zfalšované prohlášení ručitele a dohodu o podmínkách ručení podle § 546 obč. zák. (č. l. 48 spisu) též za označenou společnost podepsala. S poukazem na tyto skutečnosti lze oprávněně konstatovat, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu podle § 250b odst. 1 tr. zák. – úmyslného zavinění, které v daném případě pokrývá všechny znaky objektivní stránky tohoto trestného činu, obviněná jednala v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák., neboť zjevně chtěla porušit zájem chráněný trestním zákonem. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně na pokladě provedených a zhodnocených důkazů vyloučil, že by v jejím jednání šlo – v případě zfalšovaného prohlášení ručitele a dohody o podmínkách ručení – o nedbalost (srov. argumentaci na str. 4 rozhodnutí). Jednání obviněné očividně naplňuje i materiální znak daného trestného činu (stupeň nebezpečnosti spáchaného činu je s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1, 2 tr. zák. větší než nepatrný). V této souvislosti nelze pominout zejména vyšší formu úmyslného zavinění a skutečnost, byť jde o osobu, na kterou se sice hledí (§ 24 odst. 2 tr. zák.), jako by odsouzena nebyla (nelze přihlížet k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 5 To 448/2007, jímž byla obviněná uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť podle § 24 odst. 1 tr. ř. bylo upuštěno od potrestání – viz č. l. 126-128 spisu), která ale má určité sklony k páchání této trestné činnosti.

Nejvyšší soud však nemohl konstatovaný nedostatek v právním posouzení skutku napravit, neboť rozhodoval o dovolání obviněné, přičemž její postavení nemohl zhoršit. Podle § 265p odst. 1 tr. ř. totiž platí, že v neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. listopadu 2009

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru