Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1249/2017Usnesení NS ze dne 12.10.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1249.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1249/2017-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2017 o dovolání, které podala obviněná I. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, č. j. 7 To 450/2016-911, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 68/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 10. 2015, č. j. 2 T 68/2015-721, byla obviněná I. K. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 sp. zn. 2 ZT 30/2013, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

2. O odvolání státní zástupkyně a spoluobviněného M. F. rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, č. j. 7 To 505/2015-762, jímž napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému M. F. a obviněné I. K. zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Po novém projednání věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 9. 3. 2016, č. j. 2 T 68/2015-794, kterým obviněnou opět podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 sp. zn. 2 ZT 30/2013, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

4. O odvolání státní zástupkyně a spoluobviněného M. F. rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2016, č. j. 7 To 205/2016-824, jímž napadený rozsudek ve vztahu k obviněné I. K. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání obviněného M. F. podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Po novém projednání věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 26. 9. 2016, č. j. 2 T 68/2015-892, jímž obviněnou uznal vinnou přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

6. O odvolání obviněné rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2016, č. j. 7 To 450/2016-911, jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že, obviněnou uznal vinnou přečinem podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že

nejméně ode dne 27. 9. 2013 do 04:15 hodin dne 3. 10. 2013, v P. – D. od OD Tesco směrem na P., ulice N., užívala osobní motorové vozidlo tov. zn., rz, VIN, v hodnotě 153.300,- Kč, ač nevěděla o tom, že se jedná o vozidlo odcizené, přičemž shora uvedené vozidlo bylo odcizeno v době od 22:00 hodin dne 19. 9. 2013 do 8:00 hodin dne 20. 9. 2013, v P., ulice P. a vozidlo bylo osazeno odcizenými rozpoznávacími značkami, přičemž s ohledem na skutečnost, že za toto vozidlo zaplatila částku 12.000,- Kč, vědět, že se jedná o vozidlo odcizené mohla a měla, následně toto vozidlo předala již odsouzenému M. F.

7. Obviněnou odsoudil podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

8. Proti citovanému usnesení městského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Tomáše Jirouta dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

9. Obviněná shledává nesprávné právní posouzení věci v závěru odvolacího soudu, že bylo v průběhu řízení prokázáno, že spáchala skutek kladený jí za vinu. Nesprávné hmotně právní posouzení vyplývá z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, kdy soudy nesprávně hodnotily provedené dokazování, neboť podle dovolatelky nebylo prokázáno, že by naplnila skutkovou podstatu trestného činu, a to jak subjektivní, tak objektivní stránku trestného činu. Obviněná především namítá, že nebylo řádně prokázáno, že věděla nebo vědět mohla, že motorové vozidlo, které přebírá, bylo získáno trestným činem.

10. Soudům vytýká, že závěr o její vině staví na přepisech odposlechů hovorů jejích a spoluobviněného M. F., ač soud prvního stupně uvedené komunikace při hlavním líčení nepřehrál. Dovolatelka na tom sice netrvala, obžalobou však nebylo specifikováno, co a ze kterých přepisů odposlechů vypovídá o její trestné činnosti. Proto nevěděla, k čemu se přesně vyjadřuje. Teprve, když soud prvního stupně užil konkrétní komunikaci v odůvodnění rozsudku, mohla se k ní ve svém odvolání vyjádřit. Soud dospěl k závěru, že se obviněná dopustila podílnictví výhradně na základě toho, že hovořila o místě předání jako o místě, které by nemuselo být sledováno kamerovým systémem. Tím však pouze reagovala na to, že jí prodávající již dříve sdělil, že nemá platné řidičské oprávnění. Podstatné pak je, že takové místo nevybrala a místem předání bylo parkoviště blízkého nákupního centra, které sledované kamerovým systémem je. Nelze proto dojít k závěru o vině odsouzené výhradně na základě tohoto jediného důkazu, kdy z dalšího naopak vyplývá, že obviněná o činnosti M. F. neměla žádné povědomí. Jiných předání vozidel se nejen neúčastnila, ale ani v nich nijak nefigurovala. O aktivitách M. F. neměla bližší znalosti. Tento v období, kdy k prodeji došlo, běžně používal její mobilní telefon, který byl dostupný v jejich společné domácnosti. Nedomlouvala se na převzetí vozidla s prodávajícím prostřednictvím SMS a tel. hovorů a obsah jednotlivých zpráv ani neznala. Závěr odvolacího soudu, že obsah zpráv jako vlastník telefonu nepochybně znala, je irelevantní.

11. Nesprávný je také závěr, že vozidlo na svého přítele převedla v případě, kdy toto pouze přijala ve prospěch a k rukám svého přítele, aniž by je převedla na sebe nebo další osobu. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněná vozidlo nekupovala, toliko byla požádána spoluobviněným M. F., aby vozidlo vyzvedla a uhradila prodávajícímu konkrétní částku. Posudek o ceně vozidla ničeho nedokazuje, neboť obviněná neznala konečnou cenu vozidla, ani dohodu mezi prodávajícím a M. F., jestli a jak si kupní cenu následně doplatí, popř. jinak uhradí. Jako laikovi se obviněné při převzetí vozidla nezdálo nic podezřelého, neboť obdržela originální klíč, malý technický průkaz k vozidlu a servisní knihu. Vozidlo nevykazovalo žádné známky odcizení, zámky vozidla ani zapalování nejevily známky násilí. Obviněná zdůrazňuje, že se o vozidla nijak nezajímá, nemá k nim žádný než nezbytně uživatelský vztah. Nedokáže proto rozeznat jednotlivé typy vozidel, natož rok jejich výroby a nedokáže si ani hrubě představit, jakou které vozidlo má hodnotu.

12. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, č. j. 7 To 450/2016-911, a zprostil ji obžaloby, případně věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na obsah podaného dovolání se k tomuto nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.

vlastní posouzení

21. Námitky dovolatelky nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jí zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž zpochybňují rozsah provedeného dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud zásadně není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně (příp. soud odvolací) ve výroku odsuzujícího rozsudku.

22. Přestože tedy dovolatelka formálně namítá nenaplnění subjektivní a objektivní stránky zažalovaného trestného činu, nelze její námitky pod deklarovaný, a ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit. To proto, že nezakládá svou argumentaci na nesprávném hmotně právním posouzení zjištěného skutkového stavu, nýbrž na vlastní verzi skutkových událostí, z níž pak vyvstávají její pochybnosti o správnosti právní kvalifikace skutku. Nadto je souhrn jejích námitek prakticky shodný s těmi, jež uplatnila v rámci odvolacího řízení, a s nimiž se tudíž dostatečně vypořádal ve svém rozhodnutí již odvolací soud.

23. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí (str. 6-7) podrobně věnoval otázce zavinění obviněné. Nesouhlasil sice s názorem nalézacího soudu, že bylo prokázáno zavinění obviněné ve formě úmyslu, tedy že o původu vozidla věděla, uzavřel však, že s ohledem na všechny okolnosti je zřejmé, že obviněná o tomto vědět mohla a měla. Byť to v odůvodnění soudu odvolacího není expresis verbis vyjádřeno, lze z jeho výše uvedeného konstatování učinit závěr, že zavinění obviněné shledal ve formě nevědomé nedbalosti podle § 16 odst. 2 tr. zákoníku. Tento právní závěr má dostatečný podklad v porovedeném dokazování.

24. Pokud obviněná namítá, že „dobré místo“ bez kamerového systému vybírala proto, že jí prodávající sdělil, že nemá platné řidičské oznámení, není toto její tvrzení podpořeno žádným z provedených důkazů. Stejně neopodstatněná je i námitka obviněné, že má k vozidlům pouze uživatelský vztah a jako laikovi se jí nezdálo na předání vozidla nic podezřelého, neboť jak upozornil nalézací soud (str. 2 rozhodnutí), v době snadného přístupu na internet a možnosti porovnat nákupní ceny obdobných vozidel, jí muselo být zjevné, že i cena 35.000 Kč, kterou jí sdělil spoluobviněný jako výslednou kupní cenu, byla nepřiměřeně nízká.

25. Pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit ani námitku obviněné směřující proti způsobu provedení důkazů záznamem telekomunikačního provozu a SMS, neboť jde svou povahou o námitku procesní, která přezkumnou povinnost dovolacího soudu založit nemůže. Podle § 213 tr. ř. předloží soud posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny jakož i jiné věcné důkazy stranám při hlavním líčení k nahlédnutí. V podobě listinné se v trestním spise na č. l. 230-277 nachází přepisy záznamu telekomunikačního provozu, jež mohou být jako důkaz provedeny i způsobem upraveným v § 123 tr. ř. Toliko v případě, kdy některá ze stran o toto požádá, provede soud přehrání záznamu. Jak poukázal odvolací soud (str. 7 rozhodnutí), nalézací soud postupoval správně, pokud důkaz provedl podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložením nosiče obsahujícího předmětné záznamy, přičemž obviněná provedení důkazu faktickým přehráním záznamů nežádala a k důkazu měla možnost se vyjádřit. Krom toho, tvrzení obviněné, že nevěděla, k čemu se vyjadřuje, je v tomto případě zcela bez významu, neboť ve shodě s § 166 tr. ř. jí bylo při skončení vyšetřování umožněno prostudovat spis, kdy se mohla seznámit také s obsahem záznamů telekomunikačního provozu a SMS.

26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ve svém dovolání uplatnila toliko námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

27. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. října 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru