Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1246/2012Usnesení NS ze dne 28.02.2013

HeslaKrádež
Neoprávněné užívání cizí věci
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.1246.2012.2
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 247 odst. 1, písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák.

§ 249 odst. 1 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1246/2012-41

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2013 o dovolání, které podal obviněný P. M. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 139/2010, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 38 T 139/2010, zrušují.

Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 p řikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 38 T 139/2010, byl obviněný P. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v době od 20.30 hod. dne 7. 11. 2009 do 08.00 hod. dne 8. 11. 2009 v P. , ul. K P. , nezjištěným způsobem vnikl na pozemek areálu bývalého ČSAD majitele M. Š. , na budově truhlárny vypáčil a poškodil dvířka pojistkové skříně, vytáhl pojistky, čímž vypnul osvětlení areálu truhlárny a přilehlých prostor, poté páčil vstupní dveře do truhlárny, tyto poškodil, ale neotevřel, nato rozbil skleněnou výplň okna vedle vstupních dveří truhlárny, vnikl do objektu, tento prohledal, nalezenými klíči odemkl plechovou skříňku a z truhlárny následně odcizil elektrickou vrtačku zn. MAKITA TYP M 2470, v hodnotě 5.600,- Kč, elektrickou okružní pilu zn. MAKITA TYP 5604R, v hodnotě 2.550,- Kč, elektrické míchadlo zn. MAKITA VT 1305, v hodnotě 5.600,- Kč, akku vrtačku zn. MAKITA TYP 8270DWAETC, v hodnotě 5.200,- Kč, akku šroubovák zn. MAKITA TYP 6821 v hodnotě 4.150,- Kč, úhlovou brusku zn. MAKITA TYP GA 9030SF01 v hodnotě 6.000,- Kč, elektrickou vrtačku zn. MAKITA HP 2071 v hodnotě 3.750,- Kč, bourací kladivo zn. MAKITA HR 2811FT v hodnotě 8.400,- Kč, svářecí pistoli zn. LEISTER 6101 v hodnotě 7.520,- Kč, samonivelační přístroj zn. STANLEY v hodnotě 4.000,- Kč, elektrickou vrtačku zn. BOSCH PBH 240 v hodnotě 4.200,- Kč, elektrickou úhlovou brusku zn. HITACHI v hodnotě 1.600,- Kč, elektrickou přímočarou pilu zn. MAKITA v hodnotě 2.850,- Kč, AKU vrtačku zn. BLACK α DECKER v hodnotě 500,- Kč, elektrickou úhlovou brusku zn. BLACK α DECKER v hodnotě 500,- Kč, křovinořez zn. HOMELITE F3055 v hodnotě 2.500,- Kč, úhlovou brusku zn. NAREX nezjištěného typu v hodnotě 750,- Kč, sadu vrtáků zn. MAKITA délky 50 cm v hodnotě 1.200,- Kč, 2 ks autonabíječek v celkové hodnotě 800,- Kč, 2 ks klíčů k vozidlu tov. zn. Mazda 626 a tov. zn. Mercedes Sprinter v celkové hodnotě 4.000,- Kč, elektrickou úhlovou brusku zn. MAKITA nez. typu v hodnotě 750,- Kč, elektrickou okružní pilu zn. BLACK α DECKER v hodnotě 1.350,- Kč, elektrickou okružní pilu zn. FERM v hodnotě 1.100,- Kč, motorovou pilu zn. OREGON v hodnotě 1.800,- Kč, 3 ks sady kotoučů na formátovací pilu v hodnotě 4.500,- Kč, elektrickou přímočarou pilu zn. MAKITA 4321 v hodnotě 1.800,- Kč, akku vrtačku zn. EINHELL v hodnotě 600,- Kč, akku vrtačku BLACK α BECKER oranžové barvy v hodnotě 1.300,- Kč, sadu nářadí zn. α BLAC BECKER (bruska, pila, vrtačka) v hodnotě 2.200,- Kč, 2 ks plynového topidla WAW zn. MORA v celkové hodnotě 7.500,- Kč, bourací kladivo zn. EINHELL modré barvy v hodnotě 1.000,- Kč, plynová kamna zn. Pohoda s bombou na PB v hodnotě 1.800,- Kč, elektrickou pásovou brusku zn. BLACK α BECKER v hodnotě 400,- Kč, vše ku škodě M. Š. , bourací kladivo zn. HILTI T-45 v hodnotě 25.000,- Kč, svařovací soupravu na měď zn. REMS, barvy oranžové s červenou rukojetí v hodnotě 2.000,- Kč, PB bombu o obsahu 5 kg v hodnotě 100,- Kč, 2 ks řezacích koleček o průměru 15 až 35, nad 35 mm žluté barvy v celkové hodnotě 1.000,- Kč, 4 ks kleští zn. KNIPLEX v celkové hodnotě 3.500,- Kč vše ku škodě K. S. , digitální fotoaparát zn. NICON typu L6 stříbrné barvy v hodnotě 800,- Kč, miniokružní pilu zn. BLACK α BECKER zelenočervené barvy v hodnotě 1.000,- Kč, autorádio zn. BLAUPUNK s kazetovým přehrávačem v hodnotě 100,- Kč, vše ku škodě D. R. , dále přes pootevřené větrací okno v přízemí vnikl do vedlejší budovy (vzorkové prodejny kuchyní) celý objekt prohledal, pootvíral okna v přízemí a v prvním patře, přičemž oknem v prvním patře vylezl z objektu na střechu, kde zanechal sportovní tašku zn. NIKE a průmyslový vysavač zn. DIRTY DEVILS, které před tím odcizil majiteli M. Š. a z objektu odcizil 15 ks hliníkových větracích mřížek na radiátory v hodnotě 11.100,- Kč, 2 ks radiátorů VK 33/600/1400, 4423W v hodnotě 7.250,- Kč, 3 ks elektrického topného tělesa zn. FANCOIL v celkové hodnotě 39.000,- Kč, 2 ks elektrického přímotopu zn. MORA 4,2 kW v hodnotě 7.100,- Kč, elektrický ohřívač vody zn. MORA o obsahu 101 v hodnotě 1.200,- Kč, 4 ks PE kliček na otvírání oken v celkové hodnotě 600,- Kč, vše ku škodě M. Š. , dále otevřel podlahový rozvaděč a odcizil 27 ks elektrojističů zn. OEZ různého provedení v celkové hodnotě 8.500,­- Kč, 2 ks elektroměrů LCD 10/100A v celkové hodnotě 3.350,- Kč, svodič SBP-12/280/4 v hodnotě 3.750,- Kč, 5 ks přepěťových zásuvek v celkové hodnotě 4.400,- Kč, proudový chránič 25-4-030AC v hodnotě 700,- Kč, 2 ks elektrického rozvaděče zn. OEZ, typu RZA 48N a RZA 24N v celkové hodnotě 2.900,- Kč, datovou zásuvku blíže neuvedenou v hodnotě 80,- ­Kč, podlahovou rozvodnou krabici v hodnotě 1.100,- Kč, vypínač zn. OEZ APN-63-3 v hodnotě 410,- Kč, vše ku škodě M. Š. , dále na dvoře areálu vnikl do vozidla tov. zn. Mazda 626, , otevřel přední kapotu a odcizil autobaterii nezj. značky v hodnotě 800,- Kč a dále odcizil zde zaparkované vozidlo tov. zn. VD MERCEDES­ BENZ SPINTER 211 CDI/32 90, bílé barvy, v hodnotě 383.400,- Kč ku škodě M. Š. , se kterým vyjel, poté, co odstranil a odcizil visací zámek na vstupních vratech areálu, a svým jednáním tak způsobil poškozenému M. Š. , odcizením celkovou škodu ve výši 190.010,- ­Kč a poškozením celkovou škodu ve výši 39.994,60 Kč, poškozenému K. S. , odcizením celkovou škodu ve výši 31.600,- Kč a poškozenému D. R. , odcizením celkovou škodu ve výši 1.900,- Kč, kdy jednáním způsobil celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 606.910,- Kč a na poškozených věcech škodu ve výši 39.994,- Kč,

přičemž uvedeného jednání se dopustil, přestože byl dne 12. 8. 2008 odsouzen rozsudkem OS pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 46/2008, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2009, ve spojení s rozsudkem MS Praha, sp. zn. 6 To 145/2009 ze dne 26. 5. 2009, mimo jiné pro tr. čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a ve spojení s rozsudkem OS Praha 9 ze dne 9. 6. 2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009, sp. zn. 43 T 131/2008 a rozsudkem MS Praha ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 9 To 359/2009, kdy byl uložen souhrnný trest ve výměře 30-ti měsíců se zařazením do výkonu s ostrahou i za tr. čin loupeže dle § 234/1 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, za současného zrušení rozsudku ze dne 12. 8. 2008 OS pro Prahu 10 (ve spojení s rozsudkem MS Praha ze dne 26. 5. 2009).“

Za to byl obviněný podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla většina poškozených odkázána se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a dále ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného M. Š. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl [při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.] tak, že obviněného odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 5 T 32/2010, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 5 To 435/2011, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného M. Š. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněný.

Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že mu byl odvolacím soudem uložen trest ve výměře čtyři a půl roku v rozporu se zásadou zákazu změny v neprospěch obžalovaného.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že je zapotřebí rozlišovat mezi trestným činem krádeže a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci. Upozornil, že trestný čin krádeže je dokonán zmocněním se cizí věci s úmyslem přisvojit si jí, dojde-li na cizím majetku ke způsobení škody nikoliv nepatrné. Přisvojením cizí věci se rozumí uskutečnění záměru pachatele trvale s věcí disponovat, tedy vyloučit dosavadního vlastníka z držení, užívání a nakládání s věcí. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty. Přitom úmysl přisvojit si cizí věc musí mít pachatel krádeže již v době, kdy se jí zmocnil. Pokud by chtěl s cizí věcí disponovat jen po přechodnou dobu a poté umožnit vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli, aby se opětovně ujal výkonu svých práv, mohlo by se - podle okolností - jednat o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 3 Tdo 579/2011]. V tomto směru obviněný poukázal též na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1994, sp. zn. 11 To 46/94 (č. 45/1994-II Sb. rozh. tr.), rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5. 9. 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72 (č. 17/74 Sb. rozh. tr.) a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 4 To 97/2000.

Následně obviněný shledal, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že se dopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 3 tr. zák. nejen ve vztahu k věcem popsaným ve výrokové části vesměs jako nářadí, ale i ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. Mercedes-Benz, aniž se náležitě zabývaly subjektivní stránkou jeho jednání, konkrétně tím, co bylo smyslem jeho přítomnosti v uvedené době v areálu, co bylo jeho cílem, resp. zda skutečně sledoval přisvojení si cizí věci se záměrem trvale s ní disponovat. Zdůraznil, že předmětné vozidlo použil pouze k dojetí do nepříliš vzdálené obce, kde je zanechal nepoškozené na místě veřejnosti přístupném, a tudíž snadno nalezitelné a jako majetek poškozeného lehce identifikovatelné. Soudům dříve ve věci činným dále vytkl, že učinily závěr, že všechny věci zmíněné ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu byly odcizeny ze 7. na 8. listopadu 2009, ačkoliv sám poškozený M. Š. i svědkyně H. P. (likvidátorka pojišťovny) hovořili o dvou vloupáních do objektu areálu, a tedy není zřejmé, kterým z těchto vloupání vznikla škoda. Podotkl, že ze závěrů soudů nižších stupňů se podává, že při druhém vloupání (údajně dne 6. 11. 2009) nebylo odcizeno vůbec nic, ačkoliv pojišťovně byly hlášeny (s časovým odstupem) dvě škodní události. Tato skutečnost podle něho zakládá pochybnost, zda byla správně stanovena výše škody způsobená vloupáním ze 7. na 8. listopadu, za jejíž způsobení je stíhán. Zhodnotil, že nedůslednost soudů je evidentní nejen ohledně doznané a objektivně prokázané dispozice jeho osoby s motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz, ale je vztažitelná na vady právní kvalifikace krádeže i ohledně ostatních věcí uvedených ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti připomněl, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1513/2009, vyslovil názor, že z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je právně relevantní námitka týkající se výše škody, a to nejen ve vztahu ke správnosti adhézního výroku. Způsobení majetkové škody je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže a zjištění její výše má zásadní význam pro právní kvalifikaci jeho jednání, včetně okolností podmiňující případné použití vyšší trestní sazby, a má dopad též na výměru ukládaného trestu. Konstatoval, že nesprávné posouzení jeho jednání stran motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz by tak mohlo mít vliv na výši škody i ohledně ostatních věcí uvedených v napadeném rozhodnutí, jejichž odcizení bylo objektivně vyloučeno, neboť takové množství věcí jednak nebylo v silách jedné osoby, navíc s prokazatelně poraněnou rukou, odcizit a jednak nepřímé důkazy, o něž soudy opřely svůj závěr o jeho vině, rozhodně ve svém souhrnu netvořily ucelený řetězec.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 38 T 139/2010, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Připomněla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad výlučně právních. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze podřadit pod zákonem vymezený okruh dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Dodala, že zásah do skutkových zjištění lze připustit v rámci dovolání pouze výjimečně, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. Dále vyložila dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněnému byl uložen buď takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným).

Následně státní zástupkyně uvedla, že námitka obviněného o porušení zákazu reformationis in peius, zapadá do uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předeslala, že otázku, zda nově uložený souhrnný trest není přísnější než rozsudkem soudu prvního stupně dříve uložený souhrnný trest a nezhoršuje tak postavení obviněného vzhledem k původně uloženému trestu, je nutno řešit v konkrétním případě po zhodnocení uložených trestů z hlediska jejich druhu a výměry a při zachování zásad platných pro ukládání souhrnného trestu. Má-li být z podnětu odvolání podaného jen ve prospěch odviněného uložen nový souhrnný trest odnětí svobody, je pro jeho nejvyšší výměru se zřetelem k zákazu reformace in peius určující součet souhrnného trestu uloženého soudem prvního stupně a trestu, který má být v důsledku uložení nového souhrnného trestu zrušen. To platí za předpokladu, že jde vždy o tresty odnětí svobody nepodmíněné. K tomu rozvedla, že odvolací soud k odvolání obviněného zrušil výrok o trestu v rozhodnutí soudu prvního stupně a uložil mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku nepodmíněně a ponechal zařazení do věznice s dozorem. Souhrnný trest byl uložen za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 5 T 32/2010, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 5 To 435/2011, a zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009. Citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 5 To 435/2011, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, přičemž byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Z výše uvedeného vyvodila, že souhrnný trest uložený odvolacím soudem není přísnější než trest uložený soudem prvního stupně a souhrnný trest, který byl zrušen v důsledku nově uloženého souhrnného trestu. Odvolací soud tedy zásadu zákazu reformationis in peius neporušil.

Za opodstatněnou však státní zástupkyně označila námitku týkající se právní kvalifikace jednání obviněného ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. Mercedes-Benz. Ze skutkových zjištění, konkrétně výpovědi obviněného, je zřejmé, že nasedl do Mercedesu a odjel směr D. Cestou ještě přeložil věci ze svého vozidla do Mercedesu. V D. Mercedes zaparkoval i s klíči, aby ho policie našla. Poškozený M. Š. uvedl, že vozidlo mu bylo vráceno velmi brzy asi po týdnu nebo po měsíci. Jel si pro něj někam na D. nebo na P. Vozidlu nic nebylo, pouze v něm nebyla nafta a nebyly v něm ani klíčky. Takto učiněná skutková zjištění podle státní zástupkyně nenasvědčují právnímu závěru, který z nich učinily oba soudy, že obviněný měl v úmyslu si vozidlo přisvojit, neboť pokud by takový úmysl měl, mohl tak učinit. Z výše popsaných skutkových zjištění vyplývá, že obviněný vozidlo použil k přepravě sebe a odcizených věcí z místa činu na jiné místo a poté vozidlo odstavil tak, aby bylo nalezeno a mohlo být předáno majiteli. Tedy disponoval s cizí věcí pouze dobu přechodnou a poté umožnil, aby se majitel opět ujal svých vlastnických práv. Takové jednání naplňuje znaky skutkové podstaty neoprávněného užívání cizí věci ve smyslu § 249 tr. zák. Pokud by bylo jednání obviněného ve shora naznačeném smyslu posuzováno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. a nikoli jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., měla by tato okolnost vliv na výši způsobené škody trestným činem krádeže. Ostatní námitky, které obviněný vznesl proti výši způsobené škody, se ovšem jeví neopodstatněné.

Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 38 T 139/2010, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně, pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu, vyjádřila souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného, jimiž deklaroval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují z podstatné části právě do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká též nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní (pro něj příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (pokud jde o odcizení věcí shora uvedených s výjimkou motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz). Rovněž z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku, resp. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto směru nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován též v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu je rovněž námitka obviněného, že mu byl uložen trest v rozporu se zákazem reformationis in peius. Uvedená zásada je totiž typicky procesním institutem.

V daných souvislostech je nutno dále uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud přitom ještě považuje za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud shledal, že námitku obviněného týkající se uloženého trestu nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani jiný důvod dovolání.

Obiter dictum Nejvyšší soud konstatuje (shodně se státní zástupkyní) následující skutečnosti. Zásada, že postavení obviněného se nemůže zhoršit jen tím, že využije práva na podání opravného prostředku, je odůvodněna nutností garantovat možnost obviněného napadnout rozsudek v co nejširším rozsahu bez obav z rizika, že si situaci zhorší. Jde o garanci svobody odvolacího práva a v důsledku toho i práva na obhajobu. Otázku, zda nově uložený souhrnný trest není přísnější než rozsudkem soudu prvního stupně dříve uložený souhrnný trest a nezhoršuje tak postavení obviněného vzhledem k původně uloženému trestu, je nutno řešit v konkrétním případě po zhodnocení uložených trestů z pohledu jejich druhu a výměry a při zachování zásad platných pro ukládání souhrnného trestu. Má-li být z podnětu odvolání podaného jen ve prospěch odviněného uložen nový souhrnný trest odnětí svobody, je pro jeho nejvyšší výměru z hlediska zákazu reformace in peius určující součet souhrnného trestu uloženého soudem prvního stupně a trestu, který má být v důsledku uložení nového souhrnného trestu zrušen. To platí za předpokladu, že jde vždy o tresty odnětí svobody nepodmíněné. V projednávaném případě (jak již shora uvedeno) uložil soud prvního stupně obviněnému souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, přičemž zároveň zrušil výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009. Odvolací soud k odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Přitom současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 5 T 32/2010, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 5 To 435/2011, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009. Citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 5 To 435/2011, byl obviněný odsouzen (za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníce ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 3 T 310/2009) k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, přičemž byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Z výše uvedeného vyplývá, že souhrnný trest uložený nyní odvolacím soudem není přísnější než souhrnný trest uložený soudem prvního stupně a další souhrnný trest, který byl zrušen v důsledku nově uloženého souhrnného trestu. Lze tedy konstatovat, že odvolací soud zásadu zákazu reformationis in peius neporušil. Uvedený závěr platí tím spíše, je-li vzato v úvahu, že zatímco rozsudkem soudu prvního stupně v nyní posuzované věci byl v rámci souhrnného trestu obviněnému uložen ještě trest zákazu činnosti, rozsudkem odvolacího soudu již tento trest obviněnému uložen nebyl.

Obviněný však rovněž namítl, že jeho jednání především stran motorového vozidla tov. zn. Mercedes-Benz naplnilo pouze znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. Takovou námitku je třeba pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat.

Nejvyšší soud za situace, kdy neshledal důvod pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., po přezkumu podle § 265i odst. 3 tr. ř. dospěl k následujícím závěrům.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Pachatel se věci zmocnil, jestliže si vytvořil možnost volně s ní nakládat s vyloučením faktické moci osoby, která nad ní má moc a které se tato moc odnímá. Přisvojením cizí věci se rozumí uskutečnění záměru pachatele trvale s věcí disponovat (získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí) a současně tak vyloučit dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí.

Jak zmocnění se, tak přisvojení si cizí věci, včetně způsobení škody na cizím majetku musí být cílem pachatele. Po subjektivní stránce se tedy vyžaduje jeho úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty (jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem). Pro přisvojení si cizí věci zmocněním se vyžaduje úmysl pachatele získat věc nikoli jen na přechodnou dobu. Úmysl přisvojit si cizí věc musí mít pachatel krádeže již v době, kdy se jí zmocnil.

Trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. spáchá, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá.

Přechodné užívání cizí věci znamená dispozici s věcí dočasně, po relativně krátkou dobu. Vedle pojmu užívání věci po relativně krátkou dobu nelze odhlížet od způsobu, jak se věc vrátí do dispozice vlastníka či oprávněného držitele (významná je tedy nejen doba užívání). Aby bylo možno dovodit závěr, že pachatel měl v úmyslu věc užívat po relativně krátkou dobu – přechodně, musí tuto věc poškozenému jakýmkoliv způsobem vrátit nebo ji zanechat na takovém místě a za takových okolností, aby nad ní vlastník nebo oprávněný držitel mohl svá práva snadno obnovit (úmysl pachatele musí zahrnovat přechodné užívání věci včetně záměru vrátit věc tomu, komu byla odňata, nebo alespoň umožnit, aby se snadno obnovilo jeho dispoziční právo). O přechodné užívání ani úmysl k němu proto nepůjde za situace sice krátkodobého užívání věci, avšak takového, že pachatel s věcí naloží tak, že vlastníkovi nebo oprávněnému držiteli je na delší dobu znemožněno obnovení moci nad věcí či její obnovení je značně znesnadněno nebo závislé jen na náhodě. Za takto zjištěného skutkového stavu věci již nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., ale o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.

Jednání pachatele, který se zmocní cizího motorového vozidla, lze posoudit jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., a nikoli jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., jen když je prokázáno, že tak činil s úmyslem trvale vozidlo užívat nebo jinak s ním naložit způsobem, který by vyloučil obnovení dispozičního práva poškozeného (viz rozhodnutí č. 45/1994/II Sb. rozh. tr.). Naproti tomu nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., nýbrž o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat je jen přechodně, naloží tak, že poškozenému natrvalo odejme či znemožní obnovení dispozičního práva, případně toto výrazně ztíží [např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, kdy jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě (viz rozhodnutí č. 42/2001 Sb. rozh. tr.)].

V návaznosti na tato teoretická východiska považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně netvoří dostatečný podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný se jednáním ve vztahu k motorovému vozidlu tov. zn. Mercedes-Benz dopustil trestného činu krádeže nebo trestného činu neoprávněného užívání cizí věci. Z těchto skutkových zjištění totiž není jednoznačně zřejmé, zda úmysl obviněného směřoval pouze k přechodnému užití nebo přisvojení (toto konstatování ovšem neplatí ohledně ostatních věcí, jejichž odcizením byl obviněný uznán vinným – v tomto směru Nejvyšší soud vady neshledal).

To je tím spíše problematické za situace, kdy z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné (viz výpověď samotného poškozeného M. Š. , kterou nalézací soud jako věrohodnou vzal za jeden ze základních pramenů svých skutkových zjištění), že předmětné vozidlo bylo dotyčnému poškozenému vráceno krátce po činu. Poškozený vypověděl, že se tak stalo asi po týdnu nebo po měsíci. Jel si pro ně někam na D. nebo na P. Vozidlu nic nebylo, pouze v něm nebyla nafta a nebyly v něm ani klíčky. Přitom obviněný, jak soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvádí, vypověděl, že nasedl do Mercedesu a odjel směr D. V D. Mercedes zaparkoval. Právě tyto skutečnosti měly soudy obou stupňů vést k důslednějšímu přístupu k hmotně právnímu posouzení. V daných souvislostech nelze pominout, že se tyto soudy nastolenou problematikou prakticky nezabývaly. Zvláště to platí ve vztahu k soudu odvolacímu, který se, přestože obviněný v odvolání uplatnil explicitní výhrady vůči právnímu posouzení skutku s tím, že nakládání s motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz vykazovalo znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., spokojil pouze se stručným konstatováním, že právní kvalifikace jednání obviněného, kterou soud prvního stupně řádně odůvodnil, je v souladu se zákonem.

S ohledem na obviněným uplatněnou obhajobu, že jeho jednání stran uvedeného motorového vozidla bylo nesprávně právně posouzeno jako krádež, jelikož z jeho strany mělo jít pouze o přechodné užití tohoto vozidla (k převozu materiálu), měl odvolací soud, pokud tak neučinil již soud prvního stupně, posuzovat a hodnotit předmětné jednání z pohledu výše rozvedených teoretických hledisek a citované judikatury (mj. rozhodnutí č. 42/2001 Sb. rozh. tr.). Právě uvedený nedostatek ze strany soudu druhého stupně, spočívající v tom, že nebylo reagováno na nedůslednost postupu soudu prvního stupně včetně jeho právních úvah, navodil stav důvodnosti podaného dovolání, neboť skutková zjištění nevystihují v celém rozsahu znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. V daném případě použití pojmu, kterým má být vyjádřen formální znak trestného činu krádeže, nemůže vést k závěru o neopodstatněnosti dovolací námitky za situace, že ani odůvodnění soudních rozhodnutí se s otázkou naplnění, resp. naopak nenaplnění formálních znaků trestného činu patřičně nevypořádala. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba řádně odůvodnit zákonem vyžadované znaky trestného činu, kterým bude obviněný na základě provedených důkazů uznán vinným, když s ohledem na dosavadní skutková zjištění nemůže Nejvyšší soud předjímat závěr, zda jednáním obviněného byly naplněny výlučně znaky trestného činu krádeže či též znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci.

Přitom, pokud by bylo jednání obviněného stran předmětného motorového vozidla posuzováno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. a nikoli jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., měla by tato okolnost podstatný vliv na výši škody způsobené trestným činem krádeže a tím i na konkrétní právní kvalifikaci (§ 247 odst. 1, 2 tr. zák.).

V kontextu rozvedených skutečností (když dosavadní skutková zjištění netvoří dostatečný podklad pro závěr ohledně hmotně právního posouzení jednání obviněného stran motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, tj. zda toto jednání vykazuje znaky trestného činu krádeže či znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci) je tedy zřejmá nezbytnost náležitého objasnění skutkových okolností úplněji charakterizujících toto jednání (zvláště, kde, kdy a za jakých okolností obviněný vozidlo odstavil).

Vzhledem ke zjištěné vadě právní kvalifikace skutku Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 61 To 166/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 38 T 139/2010, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2013

Předseda senátu:JUDr. Vladimír Veselý

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru