Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1246/2011Usnesení NS ze dne 26.10.2011

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1246.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1246/2011-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2011 dovolání, které podal obviněný Š.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 566/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 184/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. Š. o dmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 103 T 184/2010, byl obviněný Š. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let (poznámka: ve výroku o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Č. D., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občaskoprávních.

Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání obviněný, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově a poškozená společnost Č. D.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 5 To 566/2010, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. k odvolání státního zástupce a poškozené organizace napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále s přihlédnutím k § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného Š. Š. uznal vinným, že

v době od 1. 7. 2004 do dne 18. 8. 2008 v O., okr. K., na odběrném místě č. na ul. P. C. č., jako odběratel elektrické energie, v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem majetkový prospěch, při odečtech spotřeby elektrické energie, jakož i při následné úhradě plateb za odebranou elektrickou energii, zatajil dodavateli elektrické energie neoprávněnou manipulaci a zásah do měřicí soustavy zde instalovaného elektroměru typu K., typ, v. č., spočívající v násilném přetáčení číselníku ze strany dosud nezjištěné osoby, které vedlo k ovlivnění měřené spotřeby odebírané elektrické energie, kdy odečet vykazoval nižší než skutečně jím spotřebovanou elektrickou energii, čímž se ke škodě spol. Č. D., obohatil o částku ve výši nejméně 244.042, Kč, která odpovídá hodnotě jím odebrané, avšak neuhrazené v plném rozsahu elektrické energie.

Takto zjištěný skutek odvolací soud kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let (poznámka: ve výroku o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené organizaci Č. D., částku 43.241,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená organizace se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Š. Š. zamítnuto.

Vůči rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se žádného jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Nikdy sám ani za pomoci další osoby neprovedl zásah do měřicí soustavy či rozvodného zařízení elektrické energie ve své provozovně O., ul. P. C. č. , ani takový zásah neumožnil třetí osobě. Rovněž vyslovil nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů, že zatajil dodavateli elektrické energie neoprávněnou manipulaci a zásah do měřicí soustavy elektroměru, který byl ve zmíněné provozovně umístěn; nemohl nic zatajit, neboť o žádném takovém zásahu nic nevěděl a neví.

Obviněný konstatoval, že v průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že v O. provozoval zastavárnu, ve které byl zaměstnán jediný zaměstnanec J. P.. Podotkl, že v zastavárně byl zapnut počítač, malý přímotop, varná konev, 4 ks zářivek a kamerový systém; žádné jiné spotřebiče zde nebyly zapnuty. Dodal, že všechny ostatní elektrospotřebiče zapojoval do elektrické energie pouze nahodile, sporadicky, pokud kontroloval jejich funkčnost při převzetí věci do zástavy. Tato svá tvrzení prokázal i předloženými smlouvami o zastavení věcí. Proto vznesl výhrady k závěrům odvolacího soudu, pokud i přes popsané důkazy připočítával další spotřebovanou elektrickou energii za přímotopy, které měl zastaveny a v provozovně je nepoužíval.

Podle obviněného nebyl v průběhu trestního řízení proveden žádný důkaz, který by odůvodňoval výrok o jeho vině. Žádný z důkazů nesvědčí o jeho přímém úmyslu cokoliv dodavatelské společnosti zatajit či o jeho eventuálním úmyslu, který by bylo možno spatřovat v tom, že musel při delším provozování zastavárny zjistit sníženou spotřebu elektrické energie. Tento eventuální úmysl je vyvrácen závěry znaleckého posudku znalce Libora Máchy, zejména výpovědí jmenovaného u hlavního líčení, kdy uvedl, že spotřeba naměřená v provozovně mohla odpovídat spotřebičům, které obviněný zde užíval, a to počítači, kamerovému systému, osvětlení, varné konvici a přechodnému užívání malého přímotopu. Z výpovědi je zřejmé, že jako laik nemohl rozpoznat, že došlo k nějakému zásahu do měřicího zařízení, neboť podle znalce se o zjevně sníženou spotřebu elektrické energie nejednalo. Ani další zjištěné skutečnosti nejsou v rozporu s jeho výpovědí, ale naopak ji podporují. Jedná se především o to, že vedlejší provozovna N. C. byla napojena ze stejného rozvaděče umístěného ve společných prostorách, přičemž v souvislosti s provozem zmíněného klubu docházelo k častým výpadkům elektrické energie. Tato skutečnost vyplývá z výpovědí obviněného a svědka J. P.. Ten uvedl, že několikrát v průběhu týdne musel na výzvu zaměstnanců N. C. v noci (mimo provozní dobu zastavárny) navštívit provozovnu a tzv. „nahodit“ jističe. Následně, a to asi v roce 2005, obviněný dal svolení, aby majitel N. C. provedl zásah do rozvodu elektrické energie, a poté již nebylo nutné jističe nahazovat. Následně došlo ke zjištění černého odběru v místě provozovny N. C., což potvrdili i zaměstnanci Č. M., s. r. o. Obviněný vytkl, že tato skutečnost však žádným způsobem neovlivnila rozhodování orgánů činných v trestním řízení, ačkoli bylo nasnadě, kdo provedl změny na měřicím zařízení. Pokud je mu kladeno za vinu, že zásah do měřicího zařízení musel provést již v lednu 2003, tak upozornil, že v této době již vedle byla provozovna N. C..

S poukazem na popsané skutečnosti obviněný namítl, že jeho jednání soudy obou stupňů neměly kvalifikovat jako trestný čin podvodu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 5 To 566/2010-392, a tomuto soudu vrátil zpět věc k novému projednání a rozhodnutí. Nebylo totiž prokázáno, že by se trestného činu, který je mu kladen za vinu, dopustil.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 NZO 784/2011-7, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Š. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Š. Š. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze události obviněný dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.

Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného Š. Š. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.

V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný Š. Š. spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a blíže rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že daný skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. – zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Š. Š. , neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. října 2011

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru