Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1179/2017Usnesení NS ze dne 23.11.2017

HeslaOhrožování výchovy dítěte
Pohlavní zneužití (zneužívání)
Znásilnění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1179.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 187 odst. 1,2 tr. zákoníku

§ 201 odst. 1a),3 a)b) tr. zákoníku

§ 185 odst. 1,2a),3a) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 797/18 ze dne 11.12.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1179/2017-45

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 10 To 34/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 13/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. Š. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 3 T 13/2016, byl obviněný P. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku [bod 1)] a pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) , odst. 3 písm. a) tr. zákoníku [bod 2)].

2. Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že

„1) v K. V., v přesně nezjištěné době po 19. 3. 2006 do přesně nezjištěné doby v roce 2012, ve F. ul., v bytě, který užíval, opakovaně, v přesně nezjištěném počtu případů, zejména o víkendech, kdy jej navštěvovala poškozená XXXXX *), jejíž věk znal a která byla svěřena jeho dozoru, v úmyslu se sexuálně uspokojit, mazal poškozené přirození mastí, strkal jí prsty do přirození, přikládal jí přirození k ústům a opakovaně od jejích třinácti let až do patnácti let jejího věku, s ní vykonal soulož a tímto jednáním ohrozil další mravní vývoj poškozené,

2) v K. V., od přesně nezjištěné doby po 10. 6. 2014 do října 2015, ve F. ul., v bytě, který užíval, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů, zejména o víkendech, kdy jej navštěvovala poškozená YYYYY *), jejíž věk znal, v úmyslu se sexuálně uspokojit, strkal poškozené prsty do přirození, mazal jí přirození mastí, přičemž poškozená s ohledem na svůj věk, duševní vyspělost a nepodnětné sociální prostředí, v němž vyrůstala, nebyla schopna plně posoudit význam a smysl jednání obviněného a nebyla schopna účinného odporu proti němu, pouze obviněného vyzývala, aby svého jednání zanechal“.

3. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené XXXXX *) nemajetkovou újmu ve výši 350.000,- Kč.

4. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech pro skutek, že „v přesně nezjištěných dnech, nejméně v době od roku 2013 do října 2015 v K. V., ve svém bytě na adrese F., nezletilou ZZZZZ *) v době, kdy dívka byla u něho na návštěvě, přespávala u něho a dohlížel na ni, využil situace a opakovaně ve více případech, zejména v době, kdy měla jít spát, ji osahával na nahém těle na přirození, po nezletilé požadoval, aby mu třela pohlavní úd, požadoval, aby mu vzala penis do úst, s nezletilou měl orální sex, později se jednání obviněného vystupňovalo, s nezletilou opakovaně měl i pohlavní styk, věk dívky mu byl znám, přičemž uvedeným způsobem ohrozil její další vývoj, neboť ji takto předčasně seznamoval se sexuálními praktikami neadekvátními jejímu věku“, čímž měl spáchat jednak zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.

5. Odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 10 To 34/2017, zamítnuta.

II.

6. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

7. Zdůraznil, že má za to, bez ohledu na skutečnost, že popírá spáchání jednání kladeného mu za vinu, že skutek, tak jak je popsaný pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu není možné kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soud je toho názoru, že obviněný zneužil bezbrannosti poškozené YYYYY *), avšak popis této okolnosti ve skutkové větě výroku rozsudku absentuje. Podle mínění obviněného jsou tak skutková zjištění v popisu skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně v nesouladu s právní kvalifikací jeho jednání. V daných souvislostech poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 566/02, podle něhož nemůže dojít ke zhojení skutkové věty prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí. Za spornou obviněný označil konstrukci soudu prvního stupně, pokud jde o bezbrannost poškozené pramenící z jejího nižšího věku a duševní vyspělosti, když má za to, že za bezbrannost lze považovat takový stav osoby, kdy není schopna klást odpor, tj. zejména stav způsobený bezvědomím, zraněním, ochrnutím či obluzením. Podle něj přitom nebylo nikterak prokázáno, že by takový stav u poškozené nastal. Dále uvedl, že jeho jednání spočívající v tom, že měl strkat poškozené prsty do přirození a mazat jí přirození mastí, nelze považovat za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně by proto měl být hodnocen bez ohledu na to, že obviněný popírá, že by se jej dopustil, nikoliv jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ale jako zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

8. Především však obviněný namítl existenci tzv. opomenutých důkazů spočívající v odmítnutí provedení důkazu výslechem jeho manželky L. Š., T. M., A. H., J. V. a konfrontací s poškozenou XXXXX *) soudem prvního stupně a dále odmítnutím provedení důkazu testem otcovství dítěte XXXXX *) a výslechem syna obviněného soudem odvolacím. Provedení těchto důkazů nebylo soudy připuštěno, když dospěly k závěru, že dokazování bylo provedeno v nezbytném rozsahu. Podle jeho názoru by provedení jím navrhovaných důkazů vedlo k nutnosti vypořádat se s rozpory mezi těmito důkazy a důkazy, o které soud prvního stupně opřel své rozhodnutí. Za zcela zásadní pochybení považuje neprovedení důkazu výslechem L. Š., která byla ve všech případech, kdy mělo dojít k jeho údajnému jednání popsanému pod bodem 2) přítomna v jejich společném bytě. Rovněž další odmítnuté důkazy považuje obviněný za podstatné a neopominutelné, když má za to, že jsou s to zpochybnit věrohodnost výpovědí obou poškozených. Nesouhlasil s odůvodněním toho, proč soud prvního stupně považoval provedení těchto důkazů za nadbytečné. Neprovedením důkazů podle něj došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Z § 2 odst. 5 tr. ř. vyplývá povinnost orgánů činných v trestním řízení a tedy i soudů objasnit se stejnou pečlivostí okolnosti ve prospěch a i neprospěch obviněného, přičemž okolnostmi ve prospěch obviněného je třeba chápat i verzi obhajoby včetně důkazních návrhů směřujících k jejímu prokázání. Odůvodnění neprovedení důkazů soudem prvního stupně je podle něj jen formální, obecné a okrajové, neodpovídající povaze a závažnosti věci. Nelze podle něj přisvědčit obavě odvolacího soudu o tzv. bezbřehost dokazování.

9. Obviněný vyslovil názor, že neprovedením jím navržených důkazů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), k porušení práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), dále práva na spravedlivé projednání před nestranným a nezávislým soudem zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 14 odst. 1 Paktu.

10. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 10 To 34/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 T 13/2016-1024, a aby tomuto soudu přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí.

11. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v nichž nesouhlasí s rozsahem provedeného dokazování, resp. i s tím, že soudy některé důkazy neprovedly. Přesto poznamenal, že závisí pouze na úvaze soudu, který z předložených nebo navržených důkazů provede. Není tedy povinností obecného soudu akceptovat jakýkoliv důkazní návrh, jestliže však odmítne navržený důkaz provést, musí to přesvědčivě odůvodnit. V dané trestní věci se tak podle státního zástupce stalo, protože soud prvního stupně odůvodnil, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů. Další námitky obviněného již sice formálně naplňují uplatněné dovolací důvody, avšak nejsou opodstatněné. Jedná se o argumentaci obviněného, kterou zpochybnil správnost použitého právního posouzení skutku obsaženého pod bodem 2) ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce v souvislosti s tím vyložil, co se rozumí zneužitím bezbrannosti oběti a pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, a dovodil, že skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů jednoznačně svědčí o naplnění všech zákonných znaků zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl obviněný odsouzen. Proto je nedůvodná námitka obviněného, kterou brojil proti posouzení objektivní stránky tohoto zločinu. K tomu státní zástupce dodal, že stav bezbrannosti nelze vnímat toliko jako fyzickou bezbrannost, jak se mylně domnívá obviněný, ale v závislosti na skutkových okolnostech případu může být tato bezbrannost i psychická. Právě o zneužití této psychické bezbrannosti nezletilé poškozené šlo v posuzované věci, neboť dotyčná poškozená s ohledem na svůj věk vůbec nechápala význam požadavků obviněného a nemohla si uvědomovat ani následky jeho jednání. Pokud jde o sexuální praktiku nebo mechanismus provedení pohlavního styku, jednání obviněného spočívající v tzv. digitální penetraci nezletilé poškozené v úmyslu se sexuálně uspokojit rovněž zcela nepochybně naplnilo znak spáchání zločinu znásilnění jiným pohlavním stykem srovnatelným se souloží. Nelze přisvědčit ani námitkám, kterými obviněný poukazoval na údajné porušení svého práva na spravedlivý proces.

12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný dovozoval jeho naplnění ve druhé alternativě s tím, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky, které obviněný opřel o citovaný dovolací důvod, však státní zástupce na základě shora vyjádřených skutečností považoval jednak za nedůvodné, jednak tomuto důvodu zčásti vůbec neodpovídající. Podstatou některých dovolacích námitek je totiž zpochybnění učiněných skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování, což nelze podřadit pod uplatněný [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] ani pod jiný dovolací důvod, další námitky pak sice lze formálně podřadit pod citovaný dovolací důvod [jakož i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], ale nejsou důvodné.

13. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

15. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 10 To 34/2017, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

19. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

20. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).

21. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

22. V posuzované věci část námitek obviněného vztažených k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [potažmo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] směřuje do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká rovněž neúplné důkazní řízení s tím, že skutkový stav v dané věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Též z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

23. Obviněný se popsaným způsobem snaží zpochybnit soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav a v tomto směru tak nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a užitou právní kvalifikací. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti zčásti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

24. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.

25. K námitce obviněného, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, je možné nejprve v obecnosti (stručně) poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).

26. V dané věci soudy nižších stupňů skutečně neprovedly všechny obhajobou navržené důkazy. Z jejich rozhodnutí je však zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Soud prvního stupně, který ve věci provedl obsáhlé dokazování, náležitě vyložil, z jakých důvodů považoval neakceptované návrhy obviněného za nadbytečné (srov. str. 21 až 22 odůvodnění jeho rozhodnutí), a jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro náležité objasnění věci. Odvolací soud pak po přezkoumání věci učinil závěr, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci, přičemž konstatoval, že soud prvního stupně řádně a pečlivě zdůvodnil, proč další důkazy neprovedl, a souhlasil s tím, že rozsah, v jakém bylo dokazování provedeno v rámci řízení před soudem prvního stupně, byl dostatečný z hlediska zákonných kriterií. Pokud obviněný učinil návrhy na doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, pak tyto (s výjimkou audiozáznamů) soud druhého stupně zamítl, což odůvodnil na str. 6 odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud proto konstatuje, že důkazní řízení netrpělo deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.

27. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že v posuzované věci není dána ani vada v podobě extrémního rozporu (nesouladu) mezi provedenými důkazy a soudy nižších stupňů učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. O pečlivém hodnocení důkazů z jejich strany ostatně svědčí i skutečnost, že obviněný byl zproštěn obžaloby pro skutek týkající se ZZZZZ *).

28. Pokud by dovolatel uplatnil pouze výše specifikované námitky nepodřaditelné pod uplatněné (i jiné) dovolací důvody, bylo by na místě jeho podání odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V rámci dovolání však učinil rovněž námitky pod uplatněné dovolací důvody podřaditelné, jimiž se dovolací soud dále zabýval.

29. Obviněný v daném směru namítl, že v bodu 2) skutkové věty vztahujícímu se k poškozené YYYYY *) absentuje popis znaku "bezbrannosti" ve smyslu § 185 odst. 1 tr. zákoníku a současně zpochybnil existenci samotného stavu bezbrannosti u poškozené s tím, že za bezbrannost lze považovat pouze takový stav osoby, kdy není schopna klást odpor, tj. zejména stav způsobený bezvědomím, zraněním, ochrnutím či obluzením, přičemž nebylo prokázáno, že by takový stav u poškozené nastal.

30. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že za bezbrannost se ve smyslu § 185 tr. zákoníku považuje stav, ve kterém není vzhledem k okolnostem osoba schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Ve stavu bezbrannosti se nacházejí i osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015).

31. V posuzované věci soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování učinily skutkové zjištění, že obviněný své protiprávní jednání uskutečnil na poškozené ve věku 4-5 let, která vzhledem ke svému věku, i dalším okolnostem případu (vyrůstala v sociálně komplikovaném a nepodnětném prostředí) nebyla natolik duševně vyspělá, aby dostatečně posoudila význam a smysl jeho jednání, ani nebyla schopna projevit účinný odpor vůči němu. Se zřetelem k výše rozvedeným teoretickým východiskům pak nepochybily, jestliže učinily právní závěr, že poškozená se nacházela ve stavu psychické bezbrannosti.

32. Dlužno dodat, že obviněný považoval za bezbrannost pouze stav bezbrannosti fyzické, jak popsal ve svém dovolání, nikoli i stav bezbrannosti psychické. Proto se domníval, že k naplnění znaku bezbrannosti by musela být ve stavu, kdy by nebyla schopna klást fyzický odpor. Z výše rozvedených skutečností však vyplývá, že tomuto názoru přisvědčit nelze. Je tedy na místě zopakovat, že v daném případě byl zmíněný zákonný znak předmětného trestného činu (stav bezbrannosti poškozené) dán. Neobstojí pak ani související námitka obviněného, že v bodu 2) skutkové věty popis tohoto znaku absentuje. Postačí přitom v krátkosti připomenout znění příslušné skutkové věty, kde je výslovně uvedeno, že poškozená s ohledem na okolnosti tam popsané nebyla schopna plně posoudit význam a smysl jednání obviněného a nebyla schopna účinného odporu proti němu, pouze ho vyzývala, aby svého jednání zanechal. Soudem prvního stupně použitá formulace dostatečně vystihuje bezbrannost obviněné. Lze tak shrnout, že námitka ohledně nenaplnění znaku bezbrannosti a nedostatku jejího vyjádření ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je zjevně neopodstatněná.

33. Obviněný napadl též závěr soudů, že jeho jednání spočívající v tom, že poškozené, v úmyslu se sexuálně uspokojit, strkal prsty do přirození a mazal jí přirození mastí, není jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

34. V daných souvislostech lze uvést, že pohlavním stykem se rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Rozhodná je tedy srovnatelnost provedení, a proto musí být jiný pohlavní styk srovnatelný se situací, při níž dochází k spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace, kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem.

35. Ze soudy učiněných skutkových závěrů plyne, že obviněný v nezjištěném počtu případů poškozené YYYYY *) strkal prsty do její vagíny v úmyslu se sexuálně uspokojit. Toto jednání tudíž naplnilo znak spáchání zločinu znásilnění jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. I námitka vztahující se k naplnění tohoto zákonného znaku proto postrádá opodstatnění.

36. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného zčásti míjely s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i jinými důvody dovolání) a zčásti byly zjevně neopodstatněné, nemohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě.

37. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 11. 2017

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru