Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1156/2017Usnesení NS ze dne 18.10.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1156.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1156/2017-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2017 o dovolání, které podal obviněný R. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2017, č. j. 8 To 163/2017-459, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 120/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2017, č. j. 91 T 120/2016-414, byl obviněný R. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

dne 28. 10. 2015 v době kolem 02.00 hodin, v místech H. n. v B., při konání hudební projekce v prostoru zvaném M. A. u ulice U., během chůze po vyvýšené nákladové rampě fyzicky napadl kopem do hlavy poškozeného M. S., následkem kterého poškozený upadl pozadu na dlážděnou zem, kde se udeřil do týlní oblasti hlavy; způsobil mu tak zranění – zlomeninu klenby a spodiny lební v týlní krajině, ložiskové zhmoždění mozku s následnou ztrátou čichu, podvrtnutí krční páteře a ztrátu vitality 1. zubu vlevo nahoře, kdy tato zranění si vyžádala lékařské ošetření s následnou hospitalizací v Úrazové nemocnici B. od 28. 10. 2015 do 3. 11. 2015, tedy poškozenému způsobil především závažné poranění mozku jakožto životně důležitého orgánu s následnou ztrátou čichu jakožto smyslového ústrojí.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let při současném vyslovení dohledu nad ním. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu a nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 27.146 Kč a M. S. nemajetkovou újmu ve výši 237.694,20 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. S. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 5. 2017, č. j. 8 To 163/2017-459, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Zeleného dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

5. Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v postupu odvolacího soudu, který dospěl k závěrům odlišným od nalézacího soudu přestože nedoplnil dokazování. Uvedl, že poškozený byl napaden zezadu, přestože z popisu skutku v rozhodnutí soudu prvního stupně je uvedeno, že poškozený upadl pozadu na dlážděnou zem, kdy se mělo jednat o kop do obličejové části hlavy. Skutková zjištění odvolacího soudu jsou proto v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Odvolací soud dále nesprávně zmiňoval údajnou snahu obviněného diskreditovat svědky, aniž by k tomuto měl jakékoli objektivní podklady, kdy naopak obviněným byla předložena řada listin zpochybňujících věrohodnost svědků. Postupem odvolacího soudu došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces garantujícího i právo na řádné odůvodnění rozhodnutí, neboť soud se dostatečně nezabýval mnohými jeho námitkami a obviněný proto nyní nemůže ve svém dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu řádně argumentovat. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou také v extrémním rozporu s provedenými důkazy (v podrobnostech obviněný odkazuje na doplnění svého odvolání ze dne 31. 3. 2017), kdy navíc soud prvního stupně hodnotil obviněného jako manipulativního egoistického člověka s narcisistickými sklony, aniž by k tomuto měl jakékoli relevantní důkazy, a zaujal tak vůči němu zcela negativní postoj, který vyústil v jeho nespravedlivé odsouzení.

6. Žádným ze znaleckých posudků nebylo potvrzeno, že ke ztrátě čichu poškozeného došlo v důsledku jeho údajného napadení obviněným. Obhajoba navrhovala v řízení před odvolacím soudem doplnění dokazování, neboť měla podezření, že ke ztrátě čichu poškozeného došlo v důsledku jednání osoby odlišné od obviněného. Žádala proto o odložení veřejného zasedání za účelem zajištění kompletní zdravotnické dokumentace, kdy tomuto návrhu však nebylo vyhověno. S ohledem na výsledek odvolacího řízení oslovil obviněný soudního znalce MUDr. Pavla Rafčíka k vypracování znaleckého posudku, který přiložil ke svému dovolání.

7. Dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje obviněný ve spojení s dovolacím důvodem podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů. Namítá, že ve vazbě na podané odvolání měl odvolací soud doplnit dokazování o nové důkazy a důkazy opomenuté, ty však zcela ignoroval, přestože na ně obviněný upozorňoval. Soudy programově ignorovaly indicie prokazující jeho nevinu, kdy ze skutkových zjištění neučinili adekvátní závěry. S ohledem na to, že se nevypořádaly s námitkami obhajoby a s ohledem na závěry předloženého znaleckého posudku MUDr. Pavla Rafčíka je na místě učinit závěr, že soudy dospěly k pokřivenému skutkovému ději a k extrémnímu nesouladu právních závěrů se skutkovými zjištěními.

8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2017, č. j. 8 To 163/2017-459, zrušil a poté věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a zprostil jej obžaloby.

9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem dovolání obviněného sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.

17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

19. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.

20. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. Jak uvedl již odvolací soud k námitkám obviněného, nalézací soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy procesně správným způsobem, přičemž hodnocení všech důkazů bylo provedeno v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř.

21. Shledává-li dovolatel extrémní nesoulad v údajném odlišném skutkovém zjištění odvolacího soudu oproti tomu, co z hlediska mechanismu vzniku zranění poškozeného, resp. z pohledu lokalizace kopu do jeho hlavy, má vyjadřovat skutková věta odsuzujícího výroku rozsudku soudu nalézacího, pak je nutno konstatovat, že takový rozpor u namítaného rozhodnutí dán není. Obviněný toliko z hlediska svého procesního zájmu akcentuje dílčí část odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v němž tento skutečně, v souvislosti s možností využití údajů samotného poškozeného k prokázání jednání dovolatele, uvedl, že k útočníkovi nemůže nic říci, protože „byl napaden zezadu“. Toto jeho vyjádření však nelze interpretovat způsobem předkládaným odvolatelem, neboť odvolací soud se se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně jednoznačně ztotožnil, neboť jednak konstatoval, že uvedený soud „zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností“ (str. 2) a jednak (str. 3) poukázal na to, že dovolatel je jednoznačně usvědčován výpovědí svědka M. K. a jí korespondující výpovědí S. S. Dovolává se přitom jejich výpovědí nejen stran otázky identifikace pachatele, nýbrž i stran vlastního způsobu, jímž tento útok vůči poškozenému provedl. Soud prvního stupně na str. 7 a 8 bez jakéhokoli obsahového zkreslení uvedl obsah svědeckých výpovědí těchto osob, přičemž zdůraznil zejména údaj svědkyně S., která vypověděla, že během rozhovoru s poškozeným najednou zezadu někdo naběhl, periferně viděla, že spíše zleva, a nečekaně kopl M. S. do brady. Odvolací soud pak při potvrzení skutkových zjištění nalézacího soudu zmínil i soulad závěrů znaleckého posudku s výpověďmi slyšených svědků. Tato konstatování svědčí o tom, že odvolací soud neučinil odlišný skutkový závěr stran způsobu kopu odvolatele do poškozeného a že tudíž obviněným tvrzený rozpor (natož rozpor extrémní) v posuzované věci neexistuje.

22. Dovolatel rovněž namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Podle judikatury Ústavního soudu není v rozporu s požadavky spravedlivého procesu taková praxe, kdy odvolací soud po dostatečném přezkoumání napadeného rozhodnutí, v situaci, že se závěry soudu prvního stupně souhlasí, na tyto zcela nebo zčásti ve svém rozhodnutí odkáže. Byť součástí práva na spravedlivý proces je požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 415/11). Nalézací soud ve svém rozsudku zevrubně popsal (str. 14-15 rozhodnutí), z jakých důvodů považuje obhajobu obviněného za vyvrácenou, a proč naopak považuje výpovědi svědků usvědčujících obviněného za věrohodné. Odvolací soud se s těmito závěry, jak již výše vyloženo, plně ztotožnil a své stanovisko k odvolacím námitkám vyjádřil (str. 3 rozhodnutí). Zaujal stanovisko, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami a důkazy byly provedeny řádně a v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř. S ohledem na to, že odvolací soud zachoval popis skutku tak, jak jej uvedl nalézací soud v tzv. skutkové větě, je zřejmé, že nedošel k odlišným skutkovým závěrům. Nadto také z odůvodnění jeho rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že se zcela ztotožnil i s právními závěry nalézacího soudu. Nejvyšší soud má za to, že soudy prvního i druhého stupně plně dostály požadavkům na odůvodnění svých rozhodnutí ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny a judikaturou Ústavního soudu. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).

23. Stran namítaného neprovedení všech důkazních návrhů obhajoby lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno." Jak poukázal také odvolací soud ve svém rozhodnutí (str. 2), nalézací soud se k důvodům zamítnutí důkazních návrhů obhajoby dostatečně vyjádřil na str. 17 svého rozhodnutí, kdy stejně jako soud odvolací považoval skutkový stav za zjištěný v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a návrhy na doplnění dokazování tudíž shledal nedůvodnými.

24. Znalecký posudek MUDr. Pavla Rafčíka, který byl obviněným přiložen k jeho dovolání, byl vypracován na základě zadání obhajoby až po pravomocném skončení věci. Nejvyšší soud však v rámci dovolacího řízení přezkoumává napadené rozhodnutí ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Nové skutečnosti a důkazy, tzv. nova, proto nejsou v dovolacím řízení přípustná. Mohou být však podnětem k podání návrhu na povolení obnovy řízení vymezené v § 277 a násl. tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 11 Tdo 492/2013, či ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 941/2016).

25. Právní relevanci z hlediska rozhodování dovolacího soudu nemá tvrzení, že soud prvního stupně označením dovolatele (bez znaleckého zkoumání jeho osobnosti) za egoistického člověka s narcistickými a manipulativními sklony k němu zaujal zcela negativní postoj, který vyústil v jeho nespravedlivé odsouzení. Chtěl-li tímto vyjádřením vyslovit, že soud prvního stupně byl vůči němu podjatý, pak je třeba konstatovat, že obviněný příslušný dovolací důvod, na jehož základě by pak věc mohla být dovolacím soudem posuzována, neuplatnil. Na podkladě uplatněného důvodu určeného k nápravě vad při hmotně právním posouzení nemůže takto vznesená výhrada kasaci napadeného rozhodnutí (resp. i jemu předcházejícího rozsudku) odůvodnit, neboť je pod něj nepodřaditelná a správnost právního posouzení skutku nikterak neovlivňuje.

26. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.

27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) i l) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. října 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru