Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1150/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

HeslaDůvody dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1150.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3839/17
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1150/2017-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2017 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 9 To 95/2017-584, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 65/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 12. 2016, č. j. 2 T 65/2016 555, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

jakožto ředitel společnosti Cukrárna V., o. p. s., a jednatel společnosti Stavby P., s. r. o., v blíže nezjištěné době od 1. 5. 2013 do 8. 7. 2013, bez vědomí poškozené K. E., vyhotovil blíže nezjištěné významné pracovněprávní dokumenty, na základě nichž mělo údajně dojít ke změně v pracovněprávních vztazích týkajících se poškozené K. E., přičemž si byl vědom toho, že k žádné takové změně nedošlo, načež následně pověřil účetního J. B., aby na Pražské správě sociálního zabezpečení oznámil skončení pracovního poměru K. E. u společnosti Cukrárna V., o. p. s. ke dni 23. 6. 2013, ačkoli tento pracovní poměr trval i nadále, což J. B. pak učinil oznámením ze dne 27. 6. 2013, které bylo Pražské správě sociálního zabezpečení doručeno dne 8. 7. 2013, a dále pověřil účetního pana J. B., aby na Okresní správě sociálního zabezpečení Benešov oznámil vznik pracovního poměru K. E. u společnosti Stavby P., s. r. o., ke dni 24. 6. 2013, ačkoli takový pracovní poměr uzavřen nebyl, což J. B. pak učinil oznámením ze dne 27. 6. 2013, které bylo Okresní správě sociálního zabezpečení Benešov doručeno dne 1. 7. 2013, v důsledku čehož pak poškozené K. E., zejména nevznikl nárok na dávky nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti a byla krácena na vyplacené mzdě.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 9 To 95/2017-584, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola dovolání, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v absenci subjektivní a objektivní stránky přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v porušení svého práva na spravedlivý proces z důvodu, že se odvolací soud nevypořádal s všemi konkrétními námitkami uplatněnými v řádném opravném prostředku a že napadená rozhodnutí zatěžuje vada projevující se „v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy“. Tento extrémní rozpor shledává dovolatel v tom, že ač měl odvolací soud k dispozici důkazy, které odůvodňují dvojí možný závěr o vině či nevině odvolatele, zvolil závěr pro obviněného nepříznivý.

5. Obviněný se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který výrok o jeho vině založil toliko na výpovědi svědkyně E. Má za to, že nebylo prokázáno ani jeho jednání ve vztahu k účetnímu B. Měla být vzata v potaz jeho výpověď, podle níž byly podpisy na žádostech jeho, a současně měla být zohledněna informace, že s časovým odstupem si již nevybavuje, jaké konkrétní změny prováděl. Namítá, že účetnímu B. žádný pokyn k odhlášení poškozené u Okresní správy sociálního zabezpečení nedal. Z odůvodnění soudů obou stupňů nevyplývá, zda byl soudy zkoumán úmysl obviněného. V souvislosti s tím obviněný odvolacímu soudu vytkl, že nerespektoval zásadu in dubio pro reo. Nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, protože z provedených důkazů nevyplývají. Má za to, že popis skutkového děje lze vyložit vícero způsoby. „Extrémní rozpor“ shledává i v tom, že za validní přijal odvolací soud určitou skutkovou verzi a druhou – stejně tak pravděpodobnou – verzi odmítl (v této souvislosti odkázal na vybranou judikaturu). Za situace, kdy proti sobě stály de facto dvě skutkově možné verze, soudy měly obviněného zprostit obžaloby.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. posledně jmenovanému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. ř.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se k němu, s ohledem na povahu uplatněných námitek, nebude věcně vyjadřovat. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

vlastní posouzení dovolání

13. Poté, co na podkladě uvedených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného, zjistil, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný nalézacím soudem, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, nenaplňoval znaky přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

14. Obviněný založil dovolání na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b tr. ř.

15. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

16. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Tzv. extrémní rozpor či extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními je dán zejména tehdy, nemají-li skutková zjištění soudů žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy nebo nevyplývají-li z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, případně když hodnocení důkazů zcela absentuje. Žádné z těchto vad vztahujících se k důkaznímu řízení Nejvyšší soud nezjistil.

17. Obviněný se v dovolání domáhá v podstatě toho, aby bylo vycházeno z jeho názoru na hodnocení důkazů, který je odlišný od závěrů, k nimž dospěly soudy. Navíc jsou námitky obviněného jen velmi obecné, respektive jde vesměs o opakování námitek, jimiž se dostatečně zabývaly soudy již v průběhu trestního stíhání obviněného. Není přitom povinností odvolacího soudu reagovat na všechny odvolací námitky. Podstatné je, že s obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-západ, z nichž v napadeném usnesení vycházel také odvolací soud, a provedenými důkazy není extrémní nesoulad. Není předmětem dovolacího řízení znovu provedené důkazy hodnotit či přehodnocovat a znovu vyvracet obhajobou obviněného, kterou se soudy zabývaly.

18. Soudy vycházely při svých skutkových závěrech zejména ze svědecké výpovědi poškozené K. E., která popsala situaci kolem zjištění, že obviněný ji bez jejího vědomí přehlásil na jiného zaměstnavatele (P. Stavby), pročež jí nebyly vyplaceny nemocenské dávky. Přitom se společností P. Stavby pracovní smlouvu nikdy neuzavřela. Spolu s výpovědí svědka J. B. a listinnými důkazy, zejména e-mailem s příslušným pokynem obviněného a v kontextu dalších důkazů lze stěží dovodit jiný skutkový závěr, než jaký učinil nalézací soud a potvrdil jako správný i soud odvolací.

19. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy tedy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

20. Z důvodů vyložených výše je nezbytné konstatovat, že obviněný předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinil žádnou výhradu, která by obsahově jím uplatněný dovolací důvod naplnila. Protože současně jeho výhrady nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání, učinil dovolací soud závěr, že své dovolání obviněný podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

21. Proto bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Josef Mazák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru