Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1137/2017Usnesení NS ze dne 07.11.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1137.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1137/2017-42

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2017 o dovoláních, která podali obviněný M. S., a obviněná I. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, č. j. 67 To 136/2017-578, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 21/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmíta jí.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 2. 2017, č. j. 33 T 21/2016-522, byl (ad I.) obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) a (ad II.) obviněná I. S. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznáni vinnými přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že

I. obv. M. S.

1) jako jednatel společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o., IČO: 28971418, se sídlem Budějovická 64, 140 00 Praha – Michle, v úmyslu neoprávněně vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) uplatněním nadměrného odpočtu DPH, zahrnul ve 4. čtvrtletí roku 2013 do účetnictví společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o., fiktivní daňové doklady (faktury) společnosti Octavion Investment, s. r. o., IČO: 01586025, se sídlem Bulharská 996, 101 00 Praha 10, a společnosti POLENTINA COMPANY, s. r. o., IČO: 24257401, se sídlem Kaprova 42, 110 00 Praha 1, ačkoliv věděl, že ve skutečnosti k plnění ve formě dodání zboží nedošlo, následně vyhotovil a dne 25. 3. 2014 podal u finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, IČO: 72080043, se sídlem Budějovická 409/1, 140 00 Praha 4, přiznání k DPH, které v rozporu se zákonem č. 235/2004 Sb., o DPH, obsahovalo na řádku č. 40 nárok odpočtu DPH z fiktivních daňových dokladů společnosti Octavion Investment, s. r. o., a POLENTINA COMPANY, s. r. o., jako údajných dodavatelů zboží uvedených níže:

- faktura č. 4101302 ze dne 22. 12. 2013 s cenou plnění ve výši 438.020 Kč, z toho DPH ve výši 76.020 Kč, čímž se neoprávněně pokusil zkrátit DPH o 76.020 Kč,

- faktura č. 2013001 ze dne 22. 12. 2013 s cenou plnění ve výši 755.040 Kč, z toho DPH ve výši 131.040 Kč, čímž se neoprávněně pokusil zkrátit DPH o 131.040 Kč,

přičemž správce daně požadovaný odpočet ve výši 207.060 Kč nevyplatil,

2) jako osoba jednající jménem Občanského sdružení Alternativní bydlení, IČO: 27771719, se sídlem Budějovická 64/5, 140 00 Praha 4, v úmyslu vylákat na správci daně nadměrný odpočet DPH, přestože věděl, že Občanské sdružení Alternativní bydlení neuskutečňuje žádnou ekonomickou činnost, uplatnil v jednotlivých níže uvedených případech nadměrné odpočty DPH:

a) dne 25. 11. 2011 podal u Finančního úřadu pro Prahu 4 zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2011, ve kterém vykázal nadměrný odpočet DPH ve výši 66.348 Kč, který byl finančním úřadem vyplacen dne 23. 12. 2011 na účet č. ............,

b) dne 27. 12. 2011 podal u Finančního úřadu pro Prahu 4 zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2011, ve kterém vykázal nadměrný odpočet DPH ve výši 84.560 Kč, který nebyl finančním úřadem vyplacen,

čímž způsobil Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu přímou škodu za neoprávněné daňové odpočty DPH ve výši 66.348 Kč a 84.560 Kč ve stádiu pokusu, celkem tedy 150.908 Kč.

II. obv. I. S.

jako osoba jednající jménem společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o., IČO: 24674541, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4 – Braník, v úmyslu vylákat na správci daně nadměrný odpočet DPH, přestože věděla, že spol. 4BABY shops CZ, s. r. o., neuskutečňuje žádnou ekonomickou činnost, uplatnila v jednotlivých níže uvedených případech nadměrné odpočty DPH tím, že:

a) dne 25. 4. 2012 podala u Finančního úřadu pro Prahu 4 zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2012, ve kterém vykázala nadměrný odpočet DPH ve výši 93.840 Kč, který byl finančním úřadem dne 25. 5. 2012 vyplacen na účet č. ....,

b) dne 27. 7. 2012 podala Finančnímu úřadu pro Prahu 4 zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2012, ve kterém vykázala nadměrný odpočet DPH ve výši 117.400 Kč, který byl finančním úřadem dne 24. 8. 2012 vyplacen na účet č. ......,

čímž způsobila Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu přímou škodu za neoprávněné daňové odpočty DPH ve výši 211.240 Kč celkem.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Obviněná byla odsouzena podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

3. Týmž rozsudkem byli obvinění podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro další skutky popsané v obžalobě, v nichž byl spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dílem dokonaným (ad II. výroku obžaloby), dílem (ad I. výroku obžaloby) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku podle § 240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

4. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2017, č. j. 67 To 136/2017-578, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k nim

5. Proti citovanému usnesení městského soudu podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce JUDr. Michala Říhy dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že jejich jednání nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu, jímž byli uznáni vinnými.

6. K daňovému přiznání společnosti MI SYSTÉM CZ, s. r. o., které bylo podle obviněného nesprávně označeno v obžalobě jako týkající se 3. čtvrtletí, přestože se mělo jednat o 4. čtvrtletí, dovolatel uvedl, že bylo podáno v elektronické podobě emailem bez zaručeného elektronického podpisu. Upozornil také na rozpor mezi vyhotovením rozsudku a jeho vyhlášením zachyceným na zvukovém záznamu. V písemném vyhotovení rozhodnutí není obsažen argument nalézacího soudu, který uvedl při hlavním líčení ohledně podpisu obviněného na daňovém přiznání. Naopak je zde uveden argument odlišný, který není založen na pravdě. To, že obviněný je na přiznání uveden jako jednatel, nemůže být důkazem o jeho vině. Sdělení ze dne 16. 5. 2014 založené ve spise, které má tento závěr podporovat, je pouze prostou kopií, na které se nachází zjevně zfalšovaný podpis obviněného.

7. Také v případě občanského sdružení Alternativní bydlení jsou ve spise založeny pouze prosté kopie daňových přiznání za měsíce říjen a listopad 2011, které nadto obsahují podpis, jež není podpisem obviněného. Závěr, že obviněný byl osobou oprávněnou za společnost jednat, nemá oporu v provedených důkazech. Ze sdělení Ministerstva vnitra vyplývá, že v dané době se jednatelské oprávnění sdružení oficiálně neevidovalo. Záznam o jednání s obviněnou (uvedený na str. 16 rozsudku) není ve spise obsažen v procesně použitelné a hodnověrné podobě. Jedná se o záznam vyhotovený v řízení daňovém a nikoli trestním. Zdůvodnění daňového odpočtu založené na č. l. 217 spisu, na jehož základě bylo rozhodnuto o vině obviněného, je pouze prostou kopií a neobsahuje žádný podpis.

8. Daňová přiznání společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o., byla zaslána vždy emailem, vyplněna strojově, s vypsáním údaje o jednateli. Následně doložená potvrzení podle § 71 odst. 1 daňového řádu, jež jsou ve spise také pouze ve formě prosté kopie, jsou opatřena zjevně zfalšovaným podpisem. Podpis na zdůvodnění nadměrných odpočtů, založeném na č. l. 218 spisu, také neodpovídá podpisu obviněné. Nadto důkaz o vině obviněné výslechem svědkyně Š. je nezákonný a jako takový procesně nepoužitelný. Svědkyně poskytovala právní služby obviněným a byla tedy vázána povinnou mlčenlivostí jako jejich advokátka. Vypovídala navíc účelově a nepravdivě, kdy také připustila, že to byla právě ona, kdo společnost 4BABY shops CZ, s. r. o., ovládal. Nadto obviněná prokazatelně dne 30. 6. 2011 z funkce jednatelky společnosti odstoupila.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že obvinění nemohli svým jednáním naplnit skutkovou podstatu zažalovaného trestného činu. Fakt, že měli přístup k daným účtům nebo že měli mít prospěch z vyplacených odpočtů, neodpovídá předmětné skutkové podstatě. Samotný přístup k účtu není dokladem o tom, že obviněný věděl, že jsou na účet připisovány platby. Městský soud porušil zásadu individualizace trestní odpovědnosti, když uzavřel, že obvinění jsou manželé, a proto je jedno, kdo konkrétně a jak konal či nekonal, pokud došlo ke škodlivému následku, tak odpovídají oba dva. Jednání či nekonání obviněných proto nemůže být posouzeno jako naplňující skutkovou podstatu tohoto trestného činu.

10. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, č. j. 67 To 136/2017-578, zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který upozornil, že v rámci deklarovaného dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani žádná jiná procesní pochybení.

12. Dovolatelé sice provádějí rozbor znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a formálně namítají absenci těchto zákonných znaků, jejich námitky však nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy. Dovolatelé předestírají vlastní skutkovou verzi, podle které nepravdivá daňová přiznání byla podávána jinou osobou či osobami. Skutková zjištění učiněná soudy přitom interpretují značně zkreslujícím způsobem. Odvolací soud totiž nikdy nedovozoval trestní odpovědnost dovolatelů pouze z toho, že finanční prostředky byly nebo měly být zaslány na účty, kterými disponovali. Naopak výslovně konstatoval (str. 9 odůvodnění rozhodnutí), že je zcela zjevné, že to byli dovolatelé, kdo za jednotlivé subjekty daňová přiznání podávali, přičemž mohli pozměnit styl svého podpisu nebo mohli tato daňová přiznání nechat podepsat někomu jinému (str. 7 odůvodnění rozhodnutí). Odvolací soud ovšem označil za absurdní, že by nějaké jiné osoby, které by zneužily osob obviněných k tomu, aby pod jejich jménem a jménem jejich firem nárokovaly nadměrný odpočet DPH, nechaly finanční prostředky zasílat na účty, ke kterým měli přístup výlučně obvinění. Námitky obviněných týkající se absence zákonných znaků trestného činu podle § 240 tr. zákoníku tedy nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy, jsou primárně skutkového charakteru a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají.

13. Skutkového a procesního charakteru jsou též námitky týkající se procesní použitelnosti a věrohodnosti výpovědi svědkyně Š., stejně jako tvrzení, že společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o., fakticky ovládala nikoli obviněná, ale tato svědkyně. Stejně tak jsou skutkového charakteru námitky zpochybňující zjištění, že Občanské sdružení Alternativní bydlení nevyvíjelo žádnou ekonomickou činnost. Námitka, podle které nebylo dbáno zásady individualizace trestní odpovědnosti, také nevychází z obsahu soudních rozhodnutí. Soudy totiž neposuzovaly obviněné jako spolupachatele ve smyslu § 23 tr. zákoníku; naopak vycházely z toho, že každý z obviněných spáchal sám ty skutky, u kterých podával daňová přiznání.

14. Ze strany nalézacího soudu došlo ke zjevnému pochybení při právní kvalifikaci skutku u obviněného S. Z vymezení skutku v tzv. skutkových větách vyplývá, že část nadměrných odpočtů DPH uplatněných tímto obviněným nebyla finančními úřady vyplacena a že tedy jednání dovolatele v této části zůstalo vzhledem k absenci následku ve stadiu pokusu. Přesto však ve výroku o vině byl celý skutek ve vztahu k obviněnému S. právně kvalifikován jako dokonaný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.

15. Vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, přičemž na uvedenou vadu právní kvalifikace podatel v jinak obsáhlém až rozvláčném dovolání ani náznakem nepoukázal, nelze se touto problematikou v dovolacím řízení zabývat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Podání učiněné obhájcem obviněných je posuzováno jako dvě dovolání, byť je formálně vyhotoveno jako podání společné, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že vyjadřuje projev vůle obou obviněných (dovolatelů) směřující ke zvrácení odsuzujících rozhodnutí.

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.

vlastní posouzení dovolání

23. Námitky dovolatelů nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jimi zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění soudů nižších stupňů a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsaly (zpravidla soud prvního stupně) ve výroku odsuzujících rozhodnutí. Výhradu tohoto druhu (tj. existenci extrémního nesouladu) dovolatelé explicitně nevznáší, a co je podstatné, argumentačně ji ani svými námitkami nedokládají. V posuzované věci by to však ani nebylo na místě, neboť soudy ve věci jednající se s obhajobou obviněných vypořádaly způsobem, jenž je pro dovolací soud plně akceptovatelný.

24. Obvinění se ve své dovolací argumentaci s obsahovým zaměřením deklarovaného důvodu dovolání rozešli, neboť ve své podstatě uplatňují vlastní interpretaci skutkového stavu věci, jenž je odlišný od toho, k němuž na podkladě zhodnocení provedených důkazů (jemuž nelze vyčítat jakoukoli svévoli) dospěly soudy nižších stupňů. Na výhrady nikoli hmotně právní povahy je třeba soudit především z toho, že obvinění zpochybňují správnost skutkových zjištění soudů stran jejich pachatelství. Námitkami spočívajícími v tom, že a) předmětná daňová tvrzení nebyla buď podepsána (daňové přiznání společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o. bylo podáno elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu), nebo že b) podpis, který se na kopii daňových přiznání založených ve spise nachází, není pravým podpisem obviněného S. (daňová přiznání Občanského sdružení Alternativní bydlení) nebo obviněné S. (daňová přiznání společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o.), zpochybňují vlastní závěr soudů o tom, že tato přiznání podali.

25. Výhrady, jimiž se dovolatelé snaží zpochybnit závěr o odůvodněnosti užití zákonných znaků přečinů, jimiž byli uznáni vinnými, jsou proto primárně skutkové podstaty. Jejich argumentace směřující ke zvrácení závěru stran právní kvalifikace skutků se tak zakládá na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů. Jejich skutkovými zjištěními – jak plyne ze shora řečeného – je však Nejvyšší soud při posuzování otázky opodstatněného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán.

26. Pro Nejvyšší soud je podstatné, zda skutková zjištění, jež jsou vymezena v tzv. skutkové větě výroku o vině, naplňují znaky skutkové podstaty obviněnými spáchaných přečinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Byť nalézací soud ve výrokové části rozsudku užívá u označeného přečinu jednotného čísla, s ohledem na strukturu celého výroku o vině (včetně užití tzv. právních vět samostatně v návaznosti na vymezení jednání toho kterého z obviněných) je nutno uzavřít, že přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku uznal vinným každého z odvolatelů samostatně. Plyne to i z faktu, že soud se při posuzování otázky viny neztotožnil s náhledem obžaloby (č. l. 316-320), která vycházela z tvrzení o společném jednání obviněných a kladla jim oběma za vinu spáchání všech činů popsaných v žalobním návrhu, jichž se podle ní měli dopustit jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku.

27. Odlišnost právního posouzení soudem plyne nepochybným způsobem z následujících skutečností. Nalézací soud nejenže nikde ve výroku a ani odůvodnění svého rozsudku nevymezil, že by se obvinění činu dopustili jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku (toto nevyjádřil ani v popisu jednotlivých skutků v tzv. skutkových větách, to oproti popisu v obžalobě, která užívala množného čísla – „zahrnuli“, „věděli“, „uplatnili“, apod.), ale naopak vzhledem k závěru zcela opačnému rozhodl i zprošťujícími výroky právě stran té části jednání, kdy měli obvinění příslušné skutky spáchat jako (spolu)pachatelé (viz dále bod 37.).

28. Stran jednoznačné konkretizace lze poukázat na to, že obvinění se podle zjištění nalézacího soudu předmětných přečinů dopustili tím, že

· obviněný „jako jednatel společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o., … v úmyslu neoprávněně vylákat nadměrný odpočet DPH … zahrnul ve 4. čtvrtletí roku 2013 do účetnictví společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o., fiktivní daňové doklady (faktury) … ačkoliv věděl, že ve skutečnosti k plnění ve formě dodání zboží nedošlo, následně vyhotovil a … podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu … přiznání k DPH, které v rozporu se zákonem č. 235/2004 Sb., o DPH, obsahovalo na řádku č. 40 nárok odpočtu DPH z fiktivních daňových dokladů … a dále jako osoba jednající jménem Občanského sdružení Alternativní bydlení, … v úmyslu vylákat na správci daně nadměrný odpočet DPH, přestože věděl, že Občanské sdružení Alternativní bydlení neuskutečňuje žádnou ekonomickou činnost, uplatnil v jednotlivých níže uvedených případech nadměrné odpočty DPH: dne 25. 11. 2011 podal zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2011, ve kterém vykázal nadměrný odpočet DPH ve výši 66.348 Kč, který byl finančním úřadem vyplacen dne 23. 12. 2011 na účet č. ...... a dne 27. 12. 2011 podal zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2011, ve kterém vykázal nadměrný odpočet DPH ve výši 84.560 Kč … čímž způsobil Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu přímou škodu za neoprávněné daňové odpočty DPH ve výši 66.348 Kč a 84.560 Kč ve stádiu pokusu, celkem tedy 150.908 Kč.“;

· obviněná „jako osoba jednající jménem společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o., … v úmyslu vylákat na správci daně nadměrný odpočet DPH, přestože věděla, že spol. 4BABY shops CZ, s. r. o., neuskutečňuje žádnou ekonomickou činnost, uplatnila … nadměrné odpočty DPH s tím, že … podala … zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2012, ve kterém vykázala nadměrný odpočet DPH … ve výši 93.840 Kč, který byl finančním úřadem … vyplacen … a dne 27. 7. 2012 podala … zcela smyšlené daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2012, ve kterém vykázala nadměrný odpočet DPH ve výši 117.400 Kč, který byl finančním úřadem … vyplacen … čímž způsobila Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu přímou škodu za neoprávněné daňové odpočty DPH ve výši 211.240 Kč.“

29. Z takto formulované výrokové části rozsudku je více než zřejmé, že znaky skutkové podstaty § 240 odst. 1 tr. zákoníku byly u obou obviněných (samostatně) v posuzované věci bezezbytku naplněny. Ve vztahu k jejich dovolací argumentaci, v níž zpochybňují znaky pachatelství, a následně i zavinění, jakožto obligatorního znaku subjektivní stránky („… není dokladem o tom, že obviněný věděl…“), je podstatné to, že skutkový popis vyhovuje i požadavkům na vyjádření existence subjektivní stránky předmětného přečinu. Úmyslné jednání obviněných směřovalo k vylákání nadměrných odpočtů, jejichž vyplacení se domáhali na základě tvrzených skutečností, jež neměly oporu v reálném sledu událostí. Vědomostní i volní složka zavinění obou obviněných byla přitom provedeným dokazováním prokázána. Zjištění soudů mají současně plné ukotvení v provedených důkazech.

30. Takovéto zhodnocení by ve své podstatě postačovalo k tomu, aby Nejvyšší soud dostál své povinnosti odpovídající jeho procesnímu postavení v řízení o dovolání. Nad rámec těchto skutečností však považuje za vhodné, byť jde o konstantní obhajobu obviněných, s níž se zaobíral i odvolací soud, uvést následující skutečnosti.

31. Obhajoba obviněných, jíž zpochybňují naplnění podmínek pachatelství, budují na skutečnostech, jež nemají oporu v reálném stavu dokazování a svědčí o účelovosti jejich dovolacích tvrzení. Předně je třeba konstatovat, že ačkoli obviněný S. zpochybňuje pravost podpisu na daňových přiznáních k DPH u občanského sdružení Alternativní bydlení (daňové přiznání k DPH za období říjen 2011 – č. l. 1120, listopad 2011 – č. l. 119), ztotožňuje se Nejvyšší soud s tím, co již k dané otázce vyslovil soud odvolací. Není nikterak vyloučeno, aby osoba – jež si je vědoma toho, že se dopouští jednání majícího trestněprávní charakter – podepsala daňová přiznání jiným než obvyklým způsobem nebo aby daňové přiznání nechala podepsat třetí osobu. Pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu ve vztahu k jednotlivým dílčím skutkům je lhostejné, zda jde o pravé podpisy obviněných (jimiž byla opatřena daňová přiznání nebo potvrzení podle § 71 odst. 1 daňového řádu) za situace, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že trestněprávně relevantní činnost se odehrávala plně v režii obviněných.

32. To platí rovněž ve vztahu k dalším tvrzením obviněných, že daňová přiznání podaná za společnosti MI SYSTEM CZ, s. r. o. (daňové přiznání založené na č. l. 234), resp. 4BABY shops CZ, s. r. o. (daňová přiznání založená na č. l. 62-63 za období 2. čtvrtletí 2012, resp. 66 za období 1. čtvrtletí 2012) byla podána elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu, neboť z provedeného dokazování vyplynulo (viz i výpověď svědkyně L. H. z hlavního líčení konaného dne 28. 2. 2017 založené na č. l. 510), že daňová přiznání podaná elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu, musí být doplněna potvrzením o shodě daňového přiznání podaného elektronicky, v opačném případě by finanční úřad nemohl přistoupit k vyměřovacímu řízení. Přestože daňová přiznání nebyla (vzhledem k elektronické formě podání) podepsána zaručeným elektronickým podpisem, je evidentní, že na daňových přiznáních podaných za společnost MI SYSTEM CZ, s. r. o. a 4BABY shops CZ, s. r. o. byli obvinění (obviněný S. na daňovém přiznání za společnost MI SYSTEM CZ, s. r. o., obviněná na daňových přiznáních za společnost 4BABY CZ, s. r. o.) uvedeni jako jednatelé těchto společností a provedené dokazování nezavdalo vzniku jakékoli pochybnosti o tom, že za obviněné by daňové přiznání podávala třetí osoba, jež by z uplatněných nadměrných odpočtů pro sebe uplatňovala příznivý majetkový zájem.

33. Tento závěr je dokreslován i reakcí obviněných na výzvy Finančního úřadu pro Prahu 4 ke zdůvodnění nadměrného odpočtu, jež byly za Občanské sdružení Alternativní bydlení (č. l. 217) podepsány obviněným S. a za společnost 4BABY CZ, s. r. o. (č. l. 218) obviněnou S. Navíc nelze přehlédnout, že v předmětném období byla obviněná jedinou jednatelkou společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o. (viz výpis z obchodního rejstříku založeného na č. l. 286), a proto musela být seznámena s činností, jež se v rámci této společnosti odehrávala. V podrobnostech lze odkázat na logickou úvahu odvolacího soudu, který (str. 8 usnesení) uvedl, že „[p]okud na tato vyrozumění, která směřovala právě těmto dvěma obžalovaným, přišlo jako reakce určité vyjádření … tak těžko někdo další, který by podnikal jejich jménem, mohl vědět, že ho finanční úřad nějakým způsobem vyzývá, nebo kontaktuje, aby odstranil pochybnosti, když finanční úřad kontaktoval toliko obž. S. či obž. S. jako jednatele, kdy těžko by se mohl k těmto výzvám dostat někdo jiný, když jsou adresovány jmenovitě na obžalované.“

34. Navíc v posuzované věci zůstává podstatné, že osobami, které měly mít z nadměrných odpočtů výhradní majetkový prospěch (obviněný S. v částce 207.060 Kč za společnost MI SYSTEM CZ, s. r. o., v částce 150.908 Kč za Občanské sdružení Alternativní bydlení, obviněná S. v částce 211.240 Kč za společnost 4BABY shops CZ, s. r. o.), byli pouze tito dva obvinění. K bankovním účtům, na něž byly nebo měly být vyplaceny nadměrné daňové odpočty, měli dispoziční oprávnění pouze dovolatelé. V případech, v nichž došlo k reálnému vyplacení nadměrných daňových odpočtů Finančním úřadem pro Prahu 4 (nadměrný odpočet uplatněný Občanským sdružením Alternativní bydlení v částce 66.348 Kč, nadměrný odpočet uplatněný společností 4BABY shops CZ, s. r. o. v částce 93.840 Kč za období 1. čtvrtletí 2012, resp. částce 117.400 Kč za období 2. čtvrtletí 2012, která měla účet u LUMA, o. s., k němuž měl dispoziční právo obviněný S. – viz sdělení na č. l. 47) bylo navíc zcela zjevné, že jde o platby od finančního úřadu. Obvinění si museli být vědomi toho, že platby finančního úřadu se nezakládají na reálném účetním stavu ekonomických subjektů. Navíc v některých případech (nadměrné odpočty společnosti 4BABY shops CZ, s. r. o.) byly platby od finančního úřadu ještě v tentýž den, kdy byly připsány jako kladná položka na bankovním účtu, vybrány v hotovosti (viz výpis z účtu na č. l. 49).

35. V tomto směru je i zjevně nepřiléhavé tvrzení obviněných, že jejich jednání mělo být hodnoceno toliko jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti (str. 10 dovolání) vzhledem k pouhé jejich vědomosti o tom, že na jejich účty přicházejí platby, které nemají reálný základ, jelikož z počínání obviněných je zcela evidentní zištný charakter jejich počínání. Těmto závěrům skutkovým se proto nikterak nevymyká ani právní hodnocení prvostupňového soudu, který – stran subjektivní stránky – učinil závěr, že obvinění jednali v úmyslu přímém (viz str. 17 rozsudku).

36. Charakter procesní námitky, jež nespadá pod obviněnými uplatněný dovolací důvod, nabývá tvrzení obviněných o procesní nepoužitelnosti svědecké výpovědi svědkyně Š. Nejvyšší soud proto bližší reakci k této námitce považuje za nadbytečnou, a to i při zřeteli k tomu, že vina obviněných byla prokázána na základě jiných důkazů, než je výpověď právě této svědkyně. To ostatně stvrzuje i samotná obviněná, jež uvádí, že „i když odvolací soud stejně jako soud prvého stupně tuto nezákonnost přehlížel, […] nemá popravdě až tak potřebu se vůči její výpovědi vymezovat.“

37. Povahu právně relevantní námitky nenaplňuje ani výhrada obviněných, že soudy důsledně nerespektovaly zásadu individualizace trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud tuto výhradu nesdílí ani v obecné rovině, jelikož soudy vyšly při hodnocení viny dovolatelů z toho, že každý z obviněných byl shledán odpovědným za spáchání toho skutku, u něhož podával příslušná daňová přiznání. V důsledku toho byla obviněná zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. pro skutky ad I/1 a 2 vymezené v tzv. skutkové větě výroku o vině a obviněný byl z téhož důvodu zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. Za tohoto stavu – ve shodě s vyjádřením státního zástupce – nelze dovodit, že by soudy nerespektovaly zásadu individualizace trestní odpovědnosti, jelikož vyvodily patřičné právní závěry z poznatků, zda v daném případě byly naplněny podmínky trestní odpovědnosti každého z obviněných.

38. Jak již správně poukázal státní zástupce, v důsledku toho, že dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů konkrétně specifikovaných v dovolání (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.), nebylo možno při posuzování důvodnosti dovolání obviněného přihlížet k vadám právního posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným. Proto jen nad rámec, když nebylo lze přehlédnout zjevnou rozpornost právní kvalifikace jednání obviněného, popsaného pod body I./1, 2 výroku, posouzeného jako (dokonaného) přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, dovolací soud uvádí, že uvedená právní kvalifikace zjevně neodráží z hlediska vývojových stadií trestného činu to, co vyjadřuje právní věta uvedená u skutku I./1): „dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo ke zkrácení daně, a nebo k vylákání výhody na některou z povinných plateb ve větším rozsahu, a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo“.

39. Dovolací soud musí v tomto kontextu zdůraznit, že rozhodující z hlediska právní kvalifikace jsou údaje obsažené ve výroku rozsudku, neboť případnou odlišnost obsaženou v odůvodnění rozhodnutí (str. 17 rozsudku: „… a obžalovaný S. se dále pod bodem I/1 výrokové části dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo ke zkrácení daně, anebo k vylákání výhody na některou z povinných plateb ve větším rozsahu, a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo“) i vzhledem ke konstrukci opravných prostředků a s tím spojenou otázkou závaznosti výrokové části rozhodnutí v případě nabytí jeho právní moci, nelze zohledňovat. Zdánlivě tak došlo, v důsledku vztažení závěru o dokonání trestného činu (ve výrokové části rozsudku) na veškeré jednání obviněného, k jeho poškození při právním posouzení skutku.

40. Jen zdánlivě proto, že soud prvního stupně – na stranu druhou – zjevně nevzal v úvahu naplnění podmínek § 116 tr. zákoníku (konkrétně znaku blízké časové souvislosti). Pokud by tak učinil, těžko by vzhledem k zjištěním o datu spáchání skutku v bodě I./1 („dne 25. 3. 2014 podal“) na straně jedné a v bodech I//2 („dne 25. 11. 2011 podal“) a I/2b („dne 27.12. 2011 podal“) na straně druhé mohl uzavřít, že se obviněný dopustil jednoho pokračujícího přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom i vzhledem k tomu, že soud obviněnému neuložil úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba dovodit, že jej uznal vinným jediným (a tudíž nutně pokračujícím) přečinem. Výsledné právní posouzení jednání obviněného je proto ve skutečnosti příznivější, než by odpovídalo zákonu.

41. Dodat lze jen to, že v důsledku výše uvedeného nesdílí dovolací soud hodnocení odvolacího soudu obsažené na str. 6 jeho usnesení, kde v reakci na odvolací námitky obviněných k právnímu posouzení uvedl, že „se s tímto normativním podřazením skutku (pozn. pod „znaky skutkové podstaty zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 tr. zákoníku jak po objektivní, tak po subjektivní stránce“) plně ztotožňuje“.

42. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že se svou argumentací s věcným vymezením jimi uplatněného dovolacího důvodu zcela rozešli. Protože jejich námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání, rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o těchto mimořádných opravných prostředcích obviněných v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. listopadu 2017

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru