Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1043/2017Usnesení NS ze dne 31.08.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1043.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1043/2017-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2017 o dovolání, které podala obviněná E. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017, č. j. 9 To 114/2017-1719, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 1/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 2. 2017, č. j. 1 T 1/2016-1660, byla obviněná E. M. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila (zkráceně vyjádřeno) tím, že

v období od 17. 4. 2013 do 2. 1. 2015, jako zaměstnankyně společnosti ANVI TRADE s. r. o., IČO 63990920, na pozici samostatného referenta obchodního oddělení, na adrese pobočky společnosti Vídeňská 744, 140 00 Praha – Krč, prováděla prostřednictvím účetního softwaru ABRA neoprávněné opravy účetních dokladů (ve výroku specifikovaných pokladních příjmových dokladů), na kterých ponižovala vybranou finanční hotovost od zákazníků, přičemž rozdíl mezi vybranou a poníženou finanční hotovostí si ponechávala pro vlastní potřebu, kdy tímto jednáním (popsaným v bodech 1. až 106.) tak poškozené společnosti ANVI TRADE s. r. o., IČO 63990920, se sídlem Bečovská 1273/1, Praha 10 – Uhříněves, způsobila škodu ve výši 697.515 Kč.

2. Obviněná byla za tento zločin odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena přiměřená povinnost, aby ve stanovené zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání či funkce, jež zahrnuje samostatné nakládání s finančními prostředky na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti ANVI TRADE s. r. o. škodu ve výši 697 515 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost ANVI TRADE s. r. o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2017, č. j. 9 To 114/2017-1719, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení městského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Lukáše Topinky dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a je založeno na skutkových zjištěních, jež jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.

5. Obviněná namítá, že v hodnocení důkazů byla uplatňována libovůle, kdy důkazy byly překrucovány a byly vyzdvihovány důkazy svědčící v její neprospěch. Nalézací soud v odůvodnění rozsudku řádně nezrekapituloval a nerozebral provedené důkazy. Shrnutí výpovědí jsou výrazně zkreslena v její neprospěch. Samotné odůvodnění má pouze 1,5 strany A4 a považuje je proto za nepřezkoumatelné. Zdůrazňuje dále, že odůvodnění obsahuje velké množství faktických chyb, přičemž odkazuje na své odvolání, jež jejich výčet obsahuje. Rozhodnutí je podle dovolatelky zatíženo extrémním rozporem, neboť ač měla trestnou činnost páchat obviněná, svědkyně B. uvedla, že každý měsíc došlo k situaci, kdy o změnách v dokladech informovala svědkyni B., která tyto změny vždy schválila, když jí sdělila „správné“ částky. Obviněná konzistentně v průběhu celého řízení uváděla, že účetní operace činila na pokyn své nadřízené, paní B. Upozorňuje dále, že paní B. si v době, kdy probíhalo největší množství zpronevěr, s manželem pořídila rekreační objekt, který nákladně rekonstruovala. Přesto u hlavního líčení na dotaz obhájce uvedla, že v tomto období neměla žádné výdaje převyšující běžný rámec. Poukázala dále na nutnost uplatnění zásady in dubio pro reo, neboť je doposud netrestanou osobou a vždy žila řádným životem. Řízení i výrok o vině jsou pro ni citelným zásahem do jejího osobního života a výrok o náhradě škody je pro ni téměř ekonomicky likvidační.

6. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017, č. j. 9 To 114/2017-1719, zrušil, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci tak, že obviněnou zprostí obžaloby.

7. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněné zaslán dne 10. 8. 2017, se k jejímu dovolání ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však Nejvyššímu soudu nebránila v tom, aby o podaném dovolání rozhodl.

III.

Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska

9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.

vlastní posouzení dovolání

15. Námitky dovolatelky nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jí zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. K tomu je třeba předně uvést, že Nejvyšší soud není v rámci řízení o dovolání oprávněn k revizi skutkových zjištění, a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry právními, musí vycházet ze skutkového stavu, k němuž dospěl soud prvního stupně, potažmo soud odvolací. Přestože dovolatelka zpochybňuje správnost skutkových zjištění s poukazem na existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry, tuto procesní obranu nelze akceptovat.

16. O dovolatelkou tvrzený nesoulad by se ve smyslu jeho výkladu Ústavním soudem jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které byť jsou odlišné od pohledu obviněné, z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné závěry, které učinil prvostupňový soud a jež se nepříčící zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jako tomu bylo v posuzovaném případě.

17. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněné hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněné na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).

18. Dovolatelka spatřuje tzv. extrémní nesoulad v tom, že svědkyně B., externí účetní společnosti ANVI TRADE, s. r. o., se vyjádřila v tom směru, že každý měsíc o změnách v dokladech informovala svědkyni B. Ta je schválila a sdělila jí „správné“ částky. Z toho dovozuje, že tím, kdo je odpovědný za daná pochybení, je svědkyně B., protože informace o nestandardních účetních informacích vždy končily u ní. Obviněná však – byť doslovný přepis části výpovědi svědkyně B. demonstruje ve svém dovolání – opomíjí způsob, jakým byla tato kontrola svědkyní B. prováděna. Tato svědkyně (viz její výpověď při hlavním líčení ze dne 14. 12. 2016, č. l. 1587) uvedla, že jako nadřízená obviněné komunikovala s externí účetní E. B. o nedostatcích, které byly spojeny s fakturační činností ANVI TRADE, s. r. o. Svědkyně B. ve více případech poukazovala na nesoulad např. vydaných faktur s kontrolní sestavou faktur či faktur s příjmovými doklady, pokud byly přijímány platby v hotovosti. Svědkyně B. o těchto nedostatcích pravidelně spravovala svědkyni B. Z její výpovědi (viz č. l. 1587) ovšem plyne, že její kontrolní mechanismy byly velmi omezené a neměla reálnou možnost k tomu, aby odhalila nesoulad mezi stavem účetním a stavem reálným. Svědkyně uvedla, že „když účetní zjistila, že doklady nesouhlasí, zavolala mi, který z těch dokladů je správně, měla jsem jedinou šanci to porovnat, a to že jsem se podívala do počítače na jakou částku je ten pokladní příjem vystavený a to jsem účetní jakoby zpětně řekla, že máme v počítači“. Následnou kontrolu pokladny již tato svědkyně však neprováděla, neboť kontrolou stavu pokladny byla pověřena jiná osoba. Nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry, natož pak nesoulad extrémní, proto nelze vyvozovat z tvrzení, že svědkyni B. byly adresovány informace o nesrovnalostech, k nimž při práci obviněné docházelo (což potvrdili i další svědci). Jejím úkolem bylo v tomto ohledu porovnání vystavené faktury se záznamy, které korespondovaly údajům uložených v systému ABRA. Nebylo jejím úkolem provádět kontrolu stavu pokladny, v důsledku čehož měla pouze omezený přístup k informacím, jež se v tomto systému nacházely. Tato námitka proto není důvodná.

19. Současně je třeba zdůraznit, že obviněná stavěla svoji obhajobu v průběhu trestního řízení mimo jiné na závěrech znaleckého posudku z oboru kybernetika, jehož zpracovatelem byl Ing. Michael Trezzi. Z tohoto znaleckého posudku je evidentní, že v systému ABRA bylo za sledované období provedeno větší množství změn (více než 400), tj. i takové, které byly provedeny legitimním způsobem. Obviněné však jsou kladeny za vinu pouze ty, které nebyly provedeny oprávněně. Docházelo k nim, jak ostatně již konstatoval odvolací soud, když zákazníci neobdrželi rozdíl v hotovosti, který jim měl být vyplacen. Tito zákazníci pak disponovali doklady znějícími na odlišné částky, než které byly uvedeny v systému ABRA, přestože zaměstnanci společnosti shodně vypověděli, že při opravě faktur zákazník původní fakturu odevzdá (a tato se skartuje, popř. připojí k nové faktuře) a jsou mu vydány doklady nové.

20. Obviněná svoji trestní odpovědnost zpochybňuje dále s poukazem na to, že všechny tyto neoprávněné opravy prováděla na příkaz svých nadřízených. Pokud Nejvyšší soud pomine skutečnost, že jde o konstantní obhajobu obviněné po celou dobu trestního řízení, jelikož ji uplatňuje již od prvního hlavního líčení v této věci před soudem prvního stupně (soud prvního stupně s touto její obhajobou zabýval podrobně způsobem rozvedeným na str. 24-25 rozsudku) a stejnou výhradu učinila i předmětem svého odvolání (odvolací soud se jí zabýval na str. 5 svého usnesení), musí – ve shodě s nimi – zopakovat, že způsob obhajoby obviněné považuje za zjevně vybočující z obsahu provedených důkazů.

21. Závěry plynoucí z provedeného dokazování vyznívají tím způsobem, který svědčí o pravém opaku obhajoby obviněné. Dovolatelka při hlavním líčení vypověděla, že změny v účetním systému prováděla na příkaz svědkyně B. a pánů B., K., P. nebo V. (viz její výpověď učiněná při hlavním líčení konaného dne 14. 12. 2016, č. l. 1579). Poté, co výpověďmi svědků byla tato její procesní obrana zcela vyvrácena, obviněná následně v podaném dovolání zaměřila svoji pozornost již toliko ke svědkyni B. Ani z výpovědí této svědkyně (V. B.), ani z výpovědi svědkyně B., které prováděly stejné operace, nevyplývají informace, na nichž obviněná založila svoji obhajobu. Výpovědi svědkyň jsou dokonce v přímém rozporu s tím, co tvrdí dovolatelka (viz výpověď svědkyně B. z hlavního líčení konaného 14. 12. 2016 na č. l. 1587 a výpověď svědkyně B. z hlavního líčení ze dne 12. 1. 2017 na č. l. 1628). Akcent dovolatelky na skutečnost, že postup spočívající v úpravách dokladů v systému ABRA byl ve společnosti zcela běžný a legitimní, navíc neodráží reálný stav věci, protože zaměstnanci společnosti pracující na stejné nebo obdobné pozici naopak shodně popsali zcela odlišný postup. Tím bylo vystavení dobropisu a provedení vratky.

22. Obviněná shledává deformace v procesu dokazování dále ve skutečnosti, že nalézací soud učinil pozitivní závěr o věrohodnosti svědkyně B. K takto formulované námitce je v obecné rovině nezbytné zdůraznit, že – jak již upozornil ve svém rozhodnutí odvolací soud – proces hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu a odvolací soud do něj může zasáhnout zcela výjimečně, a to v případech, kdy soud prvního stupně nepostupoval v souladu s trestním řádem, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku (v tomto směru se jeho postavení blíží soudu Ústavnímu), neboť ten při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz § 265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů zpravidla neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybní soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo.

23. Pokud na základě přímého kontaktu s obviněnou a svědky učinil nalézací soud své závěry stran zhodnocení využitelnosti jejich údajů pro svá skutková zjištění v pozitivním nebo naopak negativním směru, učinil tak plně v rámci oprávnění svěřeného mu ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. („podle svého vnitřního přesvědčení“) a odporovalo by zásadě bezprostřednosti ve smyslu § 2 odst. 10 tr. ř., pokud by dovolací soud měl – toliko na podkladě spisového materiálu a námitek obviněné – dovozovat jiné hodnotící závěry. Námitky, které obviněná do svého dovolání vtělila, nejsou způsobilé přivodit kasaci napadených rozhodnutí, protože – jak ostatně plyne z úvodu vlastního posouzení dovolání – dovolatelce se nepodařilo skutkové závěry soudů, resp. soudu odvolacího, zpochybnit jejím formálním poukazem na existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry skutkovými, potažmo právními.

24. Aby však Nejvyšší soud rovněž nad rámec nezbytného konstatování reagoval na námitku obviněné, musí uvést následující. Nevěrohodnost svědkyně B. buduje obviněná na tvrzení, tato svědkyně si v době, kdy probíhalo největší množství zpronevěr, s manželem pořídila rekreační objekt, který nákladně rekonstruovala. To podle ní nasvědčuje i tomu, že jednala na její pokyn a jí předávala peníze. I v této části obviněná účelově odhlíží od posouzení celkové důkazní situace a záměrně z tohoto celku vyjímá skutečnosti, které by – v izolovaném hodnocení – měly svědčit v její prospěch.

25. Především je nezbytné konstatovat, že k nestandardním účetním operacím docházelo vždy za přítomnosti obviněné a ustaly v době, kdy dovolatelka odešla na mateřskou dovolenou. Přestože tvrdí, že jednala na pokyn přímé nadřízené B., neodpovídá to reálnému stavu věci v jejím celkovém posouzení. Pokud by provádění účetních operací bylo spojeno s pokyny jiné osoby (což bylo provedeným dokazováním vyloučeno), tato praktika by nepochybně pokračovala i v době, kdy obviněná již fakticky ve společnosti nepůsobila. V této souvislosti nelze nezmínit výpověď svědka J. V., jednatele obchodní společnosti ANVI TRADE, s. r. o. (viz výpověď z hlavního líčení konaného dne 14. 12. 2016, č. l. 1592), který ze své pozice jednatele společnosti provedl historické součty, na jejichž základě byl účetní nesoulad zjištěn; „nechal jsem si vyjet svazek dvoucentimetrový veškerých dokladů a evidenci změn tak, jak byly prováděny historicky a součty jsme se dobrali k něj. (roz. nějakým) částkám a následně potom jsem i řešil evidenci přítomnosti a nepřítomnosti, evidenci veškerých dovolených a porovnávali jsme je do kříže v tom smyslu, aby bylo evidentní, že ty změny probíhaly právě tehdy, kdy tam paní obž. byla a ne v dobách, kdy tam nebyla. Byl jsem si vědom toho, že se může kdykoli stát cokoli, a proto jsem si přál být jist, že to bylo pouze a jedině v dobách, kdy byla obž. přítomna, což se mi potvrdilo…“

26. Současně nelze přehlédnout i zcela zjevně vyhýbavý postoj obviněné k požadavku dřívějších interních kontrol, které tento svědek ve společnosti zamýšlel učinit, a to cestou tzv. online aktuálního zrcátka, k čemuž uvedl: „přišel jsem do skladu a chtěl jsem vidět pokladnu v konfrontaci se zápisy odpovídající v dokladech a v zápisu do notesu, kde se evidovaly tržby, a to jsem udělal asi třikrát. Vyzval jsem paní obžalovanou k tomu, aby mi takto předložila a vždycky došlo k nějaké výmluvě, že to zrovna z nějakého důvodu nejde…“. Mimo jiné i tento svědek potvrdil, že obviněná nejednala na pokyn bezprostředně nadřízené svědkyně B., ani jiných nadřízených osob a v posuzované věci je zjevné, že obviněná využila nedokonalosti systému kontroly, která ve společnosti stran této oblasti panovala (což připustil i jednatel společnosti J. V.) a této situace využila ve svůj prospěch.

27. Procesní obrana obviněné, že takto jednala na přímý pokyn jiných osob, proto neodpovídá reálnému stavu věci. Její motiv byl záměrný a zcela zištný, protože využila nedostatečné a nedokonalé kontroly a svým jednáním, které naplnilo znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku, způsobila škodu přesahující hranici značné škody.

28. Obviněná dále vznesla námitku porušení zásady in dubio pro reo. Ta však pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, neboť zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnou zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. S ohledem na to, že obviněná shodnou námitku uplatnila již ve svém odvolání, odvolací soud se s touto řádně vypořádal již ve svém rozhodnutí, kde shledal, že „soud prvního stupně provedl dokazování tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro správné rozhodnutí ve věci tak, jak mu to ukládá trestní řád v ustanovení § 2 odst. 5“. Lze tedy bezesporu uvést, že soudy obou stupňů plně dostály naplnění zásady, jejíž porušení obviněná vytýká, neboť ji v plném jejím rozsahu na posuzovanou věc vztáhly.

29. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že se obviněná svou argumentací s věcným vymezením jí uplatněného dovolacího důvodu rozešla. Protože její námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání, rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. srpna 2017

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru