Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1041/2012Usnesení NS ze dne 26.09.2012

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1041.2012.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 250 odst. 1, 2 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1041/2012-33

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. září 2012 o dovolání obviněného L. A., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 67 To 146/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 97/2011, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 67 To 146/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 3. 2012, č. j. 2 T 97/2011-435.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 67 To 146/2012, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 3. 2012, č. j. 2 T 97/2011-435, kterým byl obviněný L. A. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, jako účastník podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když výkon trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a o povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 67 To 146/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle mínění obviněného je tento dovolací důvod dán tím, že „výrok o vině nepředstavuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace, nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že by byl spáchán trestný čin podvodu“. Ve vztahu k závěru soudů, že se dopustil trestné činnosti jako pomocník hlavního pachatele, obviněný obsáhle (shodně jako v případě námitek k právní kvalifikaci podvodu) rozvádí zákonná ustanovení a teoretické úvahy k této problematice, přičemž z podstaty námitek k této problematice uplatněných /§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák./ vyplývá, že z výrokové části rozhodnutí ani jeho odůvodnění není zřejmé, že by se obviněný měl účastnit na trestném činu a svým jednání napomohl ke spáchání trestného činu. V další části dovolání pak vznáší výhrady vůči způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, přičemž s jejich závěry se neztotožnil, vyjadřuje se k provedeným důkazům a rozvádí vlastní úvahy k otázce hodnocení důkazů, k výpočtu náhrady škody apod. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a Městskému soudu v Praze věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve skutkové větě nejsou ve vztahu k hlavnímu pachateli vymezeny skutkové okolnosti plně odpovídající všem znakům trestného činu podvodu, kdy především není uvedeno, jakým způsobem uváděl poškozeného v omyl, není vyjádřena subjektivní stránka podvodu, tj. od počátku existující úmysl JUDr. K. leasingové splátky nehradit. Ve vztahu k obviněnému jako účastníku státní zástupce postrádá vyjádření subjektivní stránky trestného činu, tj. minimálně srozumění obviněného s tím, že JUDr. K. nebude platit leasingové splátky a vozidlo leasingové společnosti nevrátí. Pouhé vyjádření, že obviněný „pomohl vylákat“ považuje státní zástupce za kusé a nekonkrétní, a to i vzhledem k odůvodnění rozsudku a následně usnesení soudů. S ohledem na shora uvedené skutečnosti závěrem podaného dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, které bylo dovoláním obviněného L. A. napadeno a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Podle skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně se obviněný jednání, pro které byl odsouzen, dopustil tím, že „pomohl vylákat J. K. v P., v sídle společnosti SW Technik Praha, s. r. o., od společnosti ČSOB Leasing, a. s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60, IČ: 63998980, vysokozdvižný vozík zn. Komatsu FD ....., č. karosérie .........., výr. č. ............., v hodnotě 593.810,- Kč, který byl předmětem leasingové smlouvy č. ............., uzavřené dne 25. 9. 2009 J. K., jednatelem společnosti PEMEKO, s. r. o., se sídlem Děčín, Teplická 56, IČ: 25485423, kdy při podpisu smlouvy předal obžalovaný L. A. za přítomnosti obžalovaného J. K. a svědka P. H., zástupce společnosti ČSOB Leasing, a. s., svědkovi J. F., jednateli společnosti SW Technik Praha, s. r. o., dodavateli předmětu leasingu, částku 15.978,- Kč jako doplatek akontace, na což mu svědek J. F. vydal příjmový pokladní doklad č. ............, přičemž částku ve výši 120.000,- Kč sloužící jako záloha před podpisem smlouvy předal obviněný L. A. svědku J. F. v přesně nezjištěný den v sídle společnosti SW Technik Praha, s. r. o., při sjednávání podmínek dodání předmětu leasingu, po podpisu leasingové smlouvy, dohody o úhradách k leasingové smlouvě, zálohového předpisu na částku 135.978,- Kč splátkového kalendáře a předávacího protokolu J. K., si J. K. a L. A. odvezli vysokozdvižný vozík sjednanou vlastní dopravou, poté dne 10. 1. 2010 zaslal obviněný L. A. na účet leasingové společnosti ze soukromého účtu obviněného J. K. č. ............ prostřednictvím internetového bankovnictví, ke kterému měl obviněný L. A. přístup, splátku ve výši 10.150,- Kč, další splátky pak již hrazeny nebyly, a proto leasingová společnost dne 30. 3. 2010 od leasingové smlouvy odstoupila a požadovala vrácení předmětu leasingu, což J. K. neučinil, tímto jednáním způsobil ČSOB Leasing, a. s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60 škodu ve výši nejméně 457.832,- Kč.“

Shora popsané jednání obviněného L. A. bylo soudem kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jako účastník podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 pak Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání proti obviněnému JUDr. J. K., který byl stíhán obžalobou státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 2 ZT 102/2011, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněným L. A., bylo podle § 223 odst. 2 tr. ř. za použití § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno. Ze spisu soudu prvního stupně (str. 271) je pak zřejmé, že se tak stalo s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 47 T 4/2010, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým mu byl podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.

Z výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá v souvislosti s použitou právní kvalifikací pouze to, že „obviněný pomohl vylákat J. K. vysokozdvižný vozík…“, přitom trestný čin podvodu je koncipován tak, že „kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl,…“ a účastenství ve formě pomoci pak tak, že „pomocníkem je ten, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek po trestném činu“. Z popisu skutku (viz shora) není ve vztahu k hlavnímu pachateli patrno, jakým způsobem byl poškozený uváděn v omyl (přitom by nestačilo vyjádření pouhou dikcí zákona) a zcela zásadním nedostatkem pak je ta skutečnost, že skutkové zjištění zcela postrádá vyjádření úmyslu hlavního pachatele JUDr. J. K. (tj. úmysl nehradit leasingové splátky a disponovat s předmětem leasingu). Výše uvedený nedostatek není ověřitelným způsobem vyjádřen ani v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, kde je pouze uvedeno, že JUDr. K. neměl v úmyslu stanovené splátky hradit (str. 13), aniž by soud blíže rozvedl, na základě jakých důkazů k uvedenému závěru dospěl. Ve vztahu k obviněnému A. pak nelze přehlédnout, že tento nebyl subjektem leasingové smlouvy a nebylo ani jeho povinností leasingové splátky platit. Vzhledem k tomu, že byl odsouzen jako pomocník k trestnému činu podvodu, měla být zjišťována a ve skutkovém zjištění také popsána subjektivní stránka, podrobněji rozvedená v odůvodnění – tj. vědomost o tom, zda věděl, že hlavní pachatel, resp. společnost PEMEKO, s. r. o., leasingové splátky hradit nebude. V této souvislosti se měl tedy zaměřit na ověření rozhodných skutečností, zda a nakolik se s hlavním pachatelem znal (obviněný uváděl, že se stýkali), zda mohl vědět o finanční situaci obviněného a společnosti PEMEKO, s. r. o., (nikoli pouze z výpovědi obviněného, ale také z toho, že se např. proti hlavnímu pachateli vede trestní stíhání, pro jakou trestnou činnost, zda jiné jeho společnosti ukončily činnost apod.). Zjištění shora uvedených skutečností bezpochyby může vést také k ozřejmění úmyslu hlavního pachatele, kdy úmysl hlavního pachatele lze dovozovat např. ze špatné finanční situace nejen obviněného, ale také společnosti PEMEKO, s. r. o., ale i jiných společností, kde např. vystupoval jako jednatel, doby, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen a doby, kdy byla páchána trestná činnost v předmětné trestní věci apod.). Nedostatky skutkového zjištění a hodnotících úvah v odůvodnění nelze nahradit pouhým použitím zákonných pojmů, aniž by bylo zřejmé, na základě jakých důkazů a hodnotících úvah soudy k těmto, byť pouhým pojmům, dospěly. Pokud absentuje i v odůvodnění shora zmíněný hodnotící postup, pak nelze než konstatovat, že nejen skutkové zjištění, ale také odůvodnění postrádá vymezení subjektivní stránky trestného činu.

Přestože obviněný již ve svém odvolání poukázal na to, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, kterým byl uznán vinným, není ani z odůvodnění soudu druhého stupně zřejmé, jak se s uvedenou námitkou vypořádal, neboť veškerá jeho argumentace se soustředila v závěr, že soud prvního stupně postupoval důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., přestože se sám také zmiňuje o tom, že oproti obžalobě bylo jednání obviněného překvalifikováno ze spolupachatelství v účastenství, a to ve formě pomoci a soud prvního stupně věnoval právnímu hodnocení jednání obviněného pouze krátkou zmínku (shora uvedenou).

Vzhledem k tomu, že výrok rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje skutečnosti, ze kterých by vyplývaly znaky (subjektivní stránka trestného činu) trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným a ani z odůvodnění rozhodnutí soudů není patrno, na základě kterých důkazů dospěly k závěru o naplnění subjektivní stránky účastenství na trestném činu podvodu, musel Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 67 To 146/2012, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 3. 2012, č. j. 2 T 97/2011-435, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit, stejně jako ve smyslu § 265k odst. 2 tr. ř. musel zrušit všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že k základnímu pochybení došlo již v řízení před soudem prvního stupně, které nebylo soudem druhého stupně odstraněno, byla věc přikázána (§ 265l odst. 1 tr. ř.) Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. září 2012

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru