Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1023/2006Usnesení NS ze dne 27.09.2006

EcliECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1023.2006.1
Důvod dovolání

265b/1a,265b/1b,265b/1c,265b/1d,265b/1e,265b/1f,265b/1g,265b/1h,265b/1i,265b/1j,265b/1k,265b/1l


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1023/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2006 dovolání, které podal obviněný B. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 5 To 222/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 185/2005, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. R. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 5 T 185/2005, byl obviněný B. R. uznán vinným jednak trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné ambulantní psychiatrické léčení.

Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný B. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 5 To 222/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání. Mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroků o vině, trestu a uložení ochranného opatření a opřel ho o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V odůvodnění svého podání obviněný rozvedl námitky, jimiž by měly být uplatněné důvody dovolání naplněny. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že byl uznán vinným toliko na základě výpovědi poškozené D. H. z přípravného řízení, která byla v hlavním líčení čtena. Použití této výpovědi jako důkazního prostředku soud odůvodnil tím, že poškozenou nebylo možno od října 2005 předvolat, předvést nebo jinak zajistit k provedení výslechu před soudem při hlavním líčení a tento postup opřel o ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podmínky stanovené tímto ustanovením pro čtení výpovědi poškozené v hlavním líčení však splněny nebyly a použití této výpovědi jako důkazu bylo tedy nezákonné. Tento fakt namítala jak předchozí obhájkyně obviněného, která v tomto směru navrhovala další postupy, jak zajistit doručení předvolání poškozené, tak i obviněný, který na zmíněnou okolnost prvostupňový soud opakovaně upozorňoval. S otázkou zákonnosti předmětného důkazu se vůbec nezabýval ani soud druhého stupně a pouze uvedl, že okresní soud provedl ve věci řádné a úplné dokazování. Vzhledem k této skutečnosti je obviněný přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána. Na podporu svého tvrzení uvedl, že výpovědi ostatních svědků, popřípadě jiné důkazy jsou toliko nepřímé a prokazují pouze skutečnosti, které se staly poté, co se měl dopustit jednání, jenž je mu kladeno za vinu. V žádném případě však žádná z těchto výpovědí sama o sobě ani ve spojení s ostatními výpověďmi nebo důkazními prostředky nedokazuje, že poškozené pohrozil vážnou fyzickou újmou, že ji rozkope, pokud uteče, že ji vyzval, aby mu předala finanční částku 1.400,- Kč a donutil ji, aby uchopila jeho ruku za pas a takto ji přinutil jít společně ke stanovišti taxislužby. V této spojitosti obviněný dodal, že svědkyně P. W., policistka, ve své výpovědi dosvědčila pouze to, co řekla poškozená po příjezdu k dispečinku a dále uvedla, že obviněného s poškozenou našli v hotelu V. Svědek J. S., taxikář, toliko vypověděl, že poškozená vtrhla do dispečinku taxislužby, brečela a křičela, že jí chce nějaký muž ublížit a schovala se do kuchyňky dispečinku. Obviněný dvakrát vešel do místnosti dispečinku, oslovil poškozenou, aby s ním odešla, avšak když tato odmítla, dále na ni nenaléhal a na výzvu svědka okamžitě místnost dispečinku opustil. Svědek M. R., taxikář, vypověděl, že vezl nějakého muže od areálu V. do hotelu V. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlédl k dalším skutečnostem, které zpochybňují jeho vinu. V tomto směru zmínil, že poškozená je jako svědkyně nevěrohodná, neboť je z poloviny romského původu a pracuje v Night clubu C., navíc se nechala vést do H., ačkoliv bylo v souvislosti s doručováním zjištěno, že se zde nezdržuje. Podle výpovědi taxikáře S. uvedla, že ji obviněný „chce okrást“, nikoliv že ji okradl. V této souvislosti obviněný položil otázku, že pokud by chtěl poškozenou opravdu okrást, tak proč jen o 1.400,- Kč, když u sebe měla mobilní telefon a zlato? Navíc soud nepřihlédl k tomu, že si poškozenou spletl se svou družkou, když o této skutečnosti svědčí dechová zkouška a znalecký posudek, z nichž vyplývá, že v inkriminované době měl v krvi nejméně 1,84 - 1,92 % alkoholu, což odpovídá středně těžké opilosti, a proto jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly ovlivněny o třetinu až polovinu pásma. Obviněný také upozornil, že kdyby se vůči poškozené dopustil loupeže, je nepravděpodobné, že by s ní šel dál k dispečinku taxi. Ze všech těchto skutečností je podle jeho názoru zřejmé, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledal v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání proti předmětnému rozsudku prvostupňového soudu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

S poukazem na uvedené skutečnosti v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatovala, že dovolání obviněný zaměřil výhradně do oblasti skutkového zjištění. Uplatněným námitkám proto nelze přiznat povahu právně relevantních námitek. Mimořádný opravný prostředek obviněný neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát. Státní zástupkyně zdůraznila, že mezi skutkovými zjištěními, které soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti, které vyplývají z provedených důkazů, a na základě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. Jelikož v posuzovaném případě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) - k)“, tak z logiky věci plyne, že pokud dovolání obviněného nebylo uplatněno námitkami, jež by naplňovaly dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak neodpovídají ani z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S poukazem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného B. R. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného B. R. však o takovou situaci nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze tento dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku, dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným B. R. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný brojí proti postupu, na jehož základě byl uznán vinným. Tak je tomu v případě námitek, kterými obviněný zpochybňuje procesní použití výpovědi poškozené D. H., resp. nesprávnou aplikaci ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., dále poukazuje na nedostatek přímých důkazů a polemizuje s hodnocením provedených důkazů soudy (zejména ohledně výpovědí svědků P. W., J. S. a M. R.) a v návaznosti na to namítá, že jeho vina nebyla prokázána. Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům (týkající se především věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené) a vlastní skutková tvrzení (včetně toho, že si v důsledku opilosti poškozenou spletl se svou družkou), prostřednictvím kterých předkládá závěr, že se vytýkaného jednání nedopustil. Nutno zdůraznit, že všechny tyto obviněným uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy dříve činné ve věci. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný B. R. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Tedy mimo jiné, že „…poté, co poškozené D. H. slovně pohrozil vážnou fyzickou újmou, že ji rozkope, pokud uteče, vyzval ji nejprve k vydání peněz, což poškozená s ohledem na předchozí výhrůžku učinila a předala mu 1.400,- Kč, následně uchopil poškozenou rukou kolem ramen a donutil ji, aby uchopila rukou jeho za pas, a takto ji přinutil jít společně ke stanovišti taxislužby v areálu zábavního centra V. v O. – H., kde se podařilo poškozené vysmeknout a schovat se v prostoru místnosti dispečinku taxislužby…“. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek (spáchaný přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 15 T 160/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 3 To 308/99, mimo jiné odsouzen pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, který vykonal dne 17. 3. 2005) byl nesprávně posouzen jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jenž spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z jeho strany jde proto výlučně o výhrady, které stojí nejen mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu, ale nelze je podřadit ani pod jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání.

Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného B. R. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. září 2006

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru