Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1019/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1019.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1019/2020-334

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 7 To 333/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 24/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 1 T 24/2018, byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

v době od 15. 4. 2017 od 23:48 hodin do 16. 4. 2017 do 00:36 hodin v XY, na adrese XY, v restauraci XY, bezdůvodně a bez varování fyzicky napadl poškozeného A. G., nar. XY, v době, kdy poškozený seděl na židli a hrál karty s kamarády, a to tím způsobem, že ho převrátil i se židlí směrem dozadu, poškozený to vůbec nečekal, obžalovaný jej shodil na podlahu, a takto mu způsobil povrchovou tržnou ránu na temeni hlavy délky asi 3 cm, kapilárně krvácející, otřes mozku lehkého stupně se ztrátou vědomí s následnou poruchou stability, zvýšenou únavou a poruchou koncentrace a spánku, přičemž si tato zranění vyžádala hospitalizaci od 16. 4. 2017 do 17. 4. 2017 tzv. na pozorování vzhledem k prokázanému otřesu mozku, chirurgické ošetření rány na hlavě a šití, poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života od 15. 4. 2017 do 23. 5. 2017, omezení se týkalo především dodržování klidového a šetřícího režimu s omezením sledování televize, práce na počítači, požívání alkoholických nápojů, pobytu na slunci, uvedeným jednáním obžalovaného byla způsobena škoda na zdraví poškozeného vynaložením nákladů na ošetření poškozeného ve výši 9 487 Kč ze strany Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 2. 2016, sp. zn. 1 T 45/2015, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2016, pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 36 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání do 7. 4. 2021, kdy v této zkušební době se měl obžalovaný podrobit protialkoholnímu léčení, a dále i přesto, že byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 2 T 169/2012, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2017, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu obžalovanému mj. pro spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

2. Za toto jednání byl obviněný podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost náhrady majetkové škody zdravotní pojišťovně ve výši 9 487 Kč.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroku o trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 7 To 333/2018, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce MgA. Mgr. Pavla Kryla dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Tyto spatřuje v tom, že soudy hodnotily důkazy jednostranně a popsaný skutek není vůbec trestným činem. Poukázal na odlišnost výpovědí poškozeného a dalších dvou svědků k otázce vzájemného postavení obviněného a poškozeného, přičemž sám obviněný, když procitl ze spánku pod vlivem alkoholu, spatřil poškozeného již na zemi. Rozpory mezi svědeckými výpověďmi zejména svědků V. a P. se soudy vůbec nezabývaly. Nebylo tak prokázáno, že k újmě na zdraví poškozeného došlo úmyslným jednáním obviněného a ne např. nešťastnou náhodou, což je podle něj otázka právní. Poukázal rovněž na skutečnost, že podle znaleckého posudku z r. 2015 vypracovaného v jiné jeho trestní věci byla u něho shledána psychopatie a podstatné snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností v opilosti. Za správná považoval skutková zjištění o pádu poškozeného a poranění hlavy, není však jisté, zda se tak stalo vinou obviněného (a zda šlo o úmysl či nedbalost), nebo nešťastnou náhodou nebo zaviněním třetí osoby.

5. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř. zprostil obžaloby, příp. podle § 265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný si je vědom, že jeho odvolání ve věci nebylo explicitně do výroku o vině (tuto skutečnost si neuvědomil, neboť v tu dobu užíval léky Aedon a Velaxin), nicméně v jeho textu jsou zpochybňovány např. výpovědi svědků, rozpory v nich a jejich věrohodnost. Bylo tak povinností odvolacího soudu přezkoumat i výrok o vině. Zároveň obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu, resp. jej přerušil, bude-li již vykonáván.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve zrekapituloval ve věci dosud provedené řízení, podstatný obsah soudních rozhodnutí i dovolání obviněného. Problematickou spatřoval otázku samotné přípustnosti dovolání, když odvolání směřovalo pouze do výroku o trestu a otázka viny (kterou by měl Nejvyšší soud řešit) odvolacím soudem přezkoumána nebyla. Z hlediska obsahu odvolání se státní zástupce ztotožnil s obviněným, že zpochybněním věrohodnosti svědků či upozorněním na rozpory v jejich výpovědi byla založena přezkumná povinnost odvolacího soudu i ve vztahu k výroku o vině, tudíž je dovolání obviněného přípustné. Současně je však považoval za nedůvodné, neboť na základě uplatněných dovolacích důvodů nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, prověřovat správnost a úplnost provedeného dokazování a hodnocení důkazů. Přitom právě o to obviněný usiluje tvrzením, že se mohlo jednat o jím nezaviněnou nehodu. Ve věci nejde ani o tzv. extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními soudů, kdy ačkoli výpovědi svědků nejsou identické, v podstatných rysech korespondují. Zpochybnění ovládacích a rozpoznávacích schopností obviněného by pod uplatněný dovolací důvod bylo možno podřadit, nicméně jde o námitky neopodstatněné s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

7. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. I pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání (které podal obviněný jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., které bylo podáno prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1 tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

9. Předpokladem přípustnosti dovolání je tudíž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.

10. Dovolatel brojí proti rozhodnutí soudu druhého stupně a může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných ustanovením § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

11. S oporou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, (publikovaném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.) je třeba uvodit, že jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto odvolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

12. Podle závěru dovolacího soudu se v případě projednávané věci přesně o takovou situaci jedná. Obviněný proti odsuzujícímu rozsudku podal teprve po doručení písemného vyhotovení odvolání prostřednictvím svého tehdejšího obhájce JUDr. Davida Kodery, a to výlučně do výroku o trestu (č. l. 250 – 253). Tak také bylo odvolání Městským soudem v Praze u veřejného zasedání konaného dne 18. 9. 2018 projednáno (č. l. 258 – 259) a bylo o něm rozhodnuto (viz odůvodnění usnesení odvolacího soudu). S ohledem na nutnost primárního vyhodnocení otázky samotné přípustnosti dovolání (s přihlédnutím ke stanoviskům dovolatele i státního zástupce) Nejvyšší soud logicky nejprve zaměřil pozornost na formální i obsahovou stránku daného odvolání. Toto bylo podáno a následně zastupováno u jednání odvolacího soudu osobou tehdejšího obhájce obviněného JUDr. Davida Kodery, tedy advokátem a osobou práva znalou. Již z tohoto důvodu nelze akceptovat dovolací argument obviněného, že „si podání odvolání toliko proti výroku o trestu neuvědomil pro užívání léků Aedon a Velaxin“. Nic nebránilo obhajobě, aby kdykoli do rozhodnutí odvolacího soudu dala najevo v rámci dispozice s předmětem a rozsahem odvolacího řízení, že hodlá iniciovat přezkum též výroku o vině obviněného. Obviněný se však jednání odvolacího soudu o své vůli nezúčastnil, ač byl řádně obeslán (viz č. l. 255 a 258), přičemž veřejné zasedání před odvolacím soudem bylo konáno v souladu s písemným vyhotovením odvolání, aniž by obhájce či obviněný (nepřítomný) jakkoli dali najevo vůli k přezkumu viny obviněného.

13. Písemné odvolání samotné bylo jednoznačně nadepsáno, jako podané „pouze proti výroku o trestu“ (viz jeho str. 2) a jako takové zakončeno petitem o zrušení napadeného rozsudku „ve výroku o trestu“ (viz jeho str. 5 bod III.). Takové podání pak podrobil Nejvyšší soud přezkumu i z hlediska jeho obsahu v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 tr. ř. Ač se v jeho textu skutečně objevují pasáže s formulacemi o rozporu ve svědeckých výpovědích a o pochybnostech, zda jednání obviněného bylo přímým útokem či náhodným bezmyšlenkovitým zkratem (zejména viz str. 2 poslední odstavec až str. 3 třetí odstavec), jde o pasáže v celkovém kontextu 4 stran písemného odvolání argumentujícího dominantně proti nepřiměřeně přísnému trestu sporadické, podporující nepochybně vzhledem k celkovému pojetí argumentace úvahy o nepřiměřené sankci a doplněné též např. vyjádřením, že „není sporu o tom, že obviněný do poškozeného strčil a způsobil tím jeho pád a následné zranění“, či že „obviněný nechce zpochybňovat věrohodnost uvedených svědků (poukazem na rozpory v jejich výpovědích a jejich podnapilost), jen poukazuje na skutečnost, že si ne vše zcela dobře vybavují“. Ve zbývajícím rozsahu se pak opravný prostředek obviněného zabýval výlučně úvahami bezprostředně souvisejícími s otázkou přiměřenosti trestu, zejména o nikoli nutném nepodmíněném trestu odnětí svobody, o existenci polehčujících a přitěžujících okolností, o vhodnosti nepodmíněný trest nahradit ústavním ochranným léčením a o osobních poměrech obviněného, které by rovněž měly odůvodnit mírnější rozhodnutí oproti sankci vyměřené nalézacím soudem. Za daných okolností tedy i Nejvyšší soud považoval takové odvolání za podané výlučně do výroku o trestu, kdy takovým byl zjevně i záměr obviněného kooperujícího po celou dobu řízení s jeho obhájcem, o čemž svědčí obsah opravného prostředku i způsob vedení obhajoby zejména před odvolacím soudem. Bylo-li dovolání zpracováno obhájcem jiným, nelze zpětně tuto skutečnost relativizovat a domáhat se závěru, že odvolací soud nesplnil svoji přezkumnou povinnost. Ta naopak byla vymezena jednoznačně pojatým podáním obviněného i vedením jeho obhajoby pouze co do otázky trestu, přičemž nebylo zjištěno ničeho, co by vyvolalo (nesplněnou) přezkumnou činnost odvolacího soudu v otázce viny obviněného. Tato povinnost nemohla být založena ani ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř., neboť odvoláním nebyly vytýkány vady mající původ v jiném výroku než výroku o trestu, který byl jediný odvoláním napadán (ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř. v těchto souvislostech z povahy věci v úvahu nepřipadá, neboť dopadá na povinnost přezkumu výroku o trestu v případě, kdy obviněný odvoláním napadá výrok o vině).

14. Podle názoru Nejvyššího soudu prezentovaného shora pod bodem 11. i podle výše uvedeného rozboru obsahu odvolání je třeba uzavřít, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud relevantně podal obviněný odvolání jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu a obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. řádu ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o důvody uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. řádu a jeho námitky směřovaly proti hodnocení důkazů (a na to navazujícím skutkovým zjištěním) a proti závěru o jeho zavinění.

15. Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud, že dovolání je z důvodů shora uvedených nepřípustné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

16. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání odložil či přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§ 265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není oprávněn podat návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. a předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem na odklad nebo přerušení výkonu trestu nepředložil. Podání obviněného bylo vyhodnoceno jako podnět k postupu předsedy senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř., čemuž nic nebrání, avšak důvody pro takový postup nebyly shledány.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu

Vypracoval

Mgr. Pavel Göth

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru