Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Tdo 1015/2009Usnesení NS ze dne 23.09.2009

EcliECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1015.2009.1

přidejte vlastní popisek

6 Tdo 1015/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. září 2009 o dovolání obviněného L. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2008, č. j. 7 To 97/2008-468, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 70/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 8. 2007, č. j. 8 T 70/2007-439, byl obviněný L. S. uznán vinným dvojnásobným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků s dohledem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

K odvolání okresního státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 4. 2008, č. j. 7 To 97/2008-468, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 39a odst. 3 tr. zák. pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil do věznice s dohledem.

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.Rozsudek Krajského soudu v Plzni napadl ve všech jeho výrocích. Tvrdí, že tržby z čerpací stanice a tržby z prodeje českých dálničních kupónů sice neodvedl, nikoliv však v úmyslu utržené peníze si ponechat pro svoji potřebu a trvale s nimi disponovat. Z utržených peněz vyplatil své zaměstnance a pokud by nájemní smlouva na benzinové čerpací stanici nebyla náhle ukončena, utržené peníze by poškozeným společnostem odvedl. V obchodě čerpací stanice měl zboží za částku zhruba 600.000,- Kč, přičemž bylo sjednáno se společností S. C. R., a. s., že toto zboží od obviněného odebere. Dále měl vůči společnosti S. C. R., a. s., splatné pohledávky ve výši přibližně 160.000,- Kč a další pohledávky za neuhrazené provize v částce kolem 175.000,- Kč. Domníval se, že dojde ke vzájemnému započtení pohledávek. Věc měla být podle názoru obviněného posuzována podle pravidel v běžném obchodním styku a řešena občanskoprávní cestou. Nepřisvojil si cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu. Utržené peníze za prodané pohonné hmoty a za prodané české dálniční kupóny náleží v běžném obchodním styku prodejci, v daném případě tedy obviněnému, který je pak povinen tyto odvést prvotnímu prodejci, tj. poškozeným společnostem. Je přesvědčen, že jeho jednáním nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Uložený trest mu připadá nepřiměřeně přísný. Dodal, že jeho výkonem mu v podstatě bude zamezena možnost dlužné částky poškozeným společnostem uhradit. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Jak uvedla, obviněný dovolání opírá o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje ve výroku o vině. Procesní rekapitulace předmětné trestní věci však vypovídá o tom, že v předchozím průběhu řízení využil práva odvolání toliko státní zástupce a že jeho opravný prostředek směřoval pouze do výroku o trestu a že tak odvolací soud při respektování rozsahu podaného odvolání ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.). Za takového procesního stavu věci mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto svým dovoláním proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 t. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., bylo by na místě takové dovolání v duchu ustálené rozhodovací praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 82/2003) odmítnout jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud však dovolatel kromě výroku o vině napadl i výrok o trestu odnětí svobody s tím, že v jeho nepodmíněné podobě mu připadá jako nepřiměřeně přísný, neboť mu tak bude prakticky zamezena možnost zařadit se do pracovního procesu a škodu způsobenou přisouzeným trestným činem nahradit, pak v rozsahu výroku o trestu podal přípustné dovolání, neboť tak splnil podmínku ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. a to, že „soud rozhodl ve druhém stupni“. Nicméně, protože takovým způsobem po stránce věcné vlastně namítá, že v jeho případě nebyla při ukládání nepodmíněné formy trestu odnětí svobody dodržena hmotně právní ustanovení § 23, § 31 až § 34 tr. zák., nelze takovou námitku uplatnit ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., speciálně směřujícího k nápravě jím vymezených vad výroku o trestu, ale ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu ve smyslu jejich taxativního výčtu podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., včetně jím použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací řízení totiž pro nápravu vad uvedené povahy, které jsou napravitelné jen v řízení odvolacím, rozhodně neslouží (viz blíže rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. 8 T 70/2007, je zřejmé, že obviněný L. S. odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 8 T 70/2007-439, nepodal. Naproti tomu v neprospěch obviněného podal do citovaného rozsudku odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově, a to do výroku o trestu. To znamená, že tímto opravným prostředkem státního zástupce byla omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. byl tedy odvolací soud oprávněn přezkoumat toliko napadený výrok o trestu. V dané věci proto nepřicházelo v úvahu přezkoumávat výrok o vině.

Dovolává-li se obviněný v podaném dovolání přezkumu výroku o vině s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dovolání proti tomuto výroku přípustné. Je zřejmé, že v dané věci mohl obviněný uplatnit námitky směřující toliko do výroku o trestu. Za předpokladu, že by k výroku o trestu obviněný žádné námitky nevznesl, Nejvyšší soud by dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Výroku o trestu obviněný vytýká, že jde o trest nepřiměřeně přísný. K tomuto je třeba uvést následující:

Pokud obviněný pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje námitky vztahující se k nepřiměřenosti trestu, je třeba konstatovat, že hodnotící kritéria pro ukládání trestu nejsou otázkou související s nesprávným právním posouzením skutku nebo jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Proti uloženému trestu lze úspěšně brojit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný však tento dovolací důvod neuplatnil. Nicméně v dané věci nenastala situace, že by obviněnému byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo že by mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z tohoto dovolacího důvodu je rovněž zřejmé, že neslouží k nápravě vad spočívajících v uložení nepřiměřeně přísného trestu. Obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a bylo mu tak možno uložit trest odnětí svobody v trestní sazbě od dvou roků do osmi let, jedná se tedy o takový druh trestu, který zákon připouští a je také uložen ve výměře na samé spodní hranici trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Ze shora uvedeného vyplývá, že dovoláním i při event. použití § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř., by obviněný nemohl ani jednu z těchto podmínek dovolacího důvodu naplnit.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného L. S. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. září 2009

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru