Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 38/2001Rozsudek NS ze dne 27.02.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.38.2001.1

přidejte vlastní popisek

5 Tz 38/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. U. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. P. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 6 To 383/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 21/99, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. takto:

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 6 To 283/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl v ustanoveních § 256 tr. ř., § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1 tr. zák. porušen zákon ve prospěch obviněného V. F.

Toto usnesení se zrušuje. Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 1 T 21/99, a to jen ve výroku o trestu. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 6 To 383/2000, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání okresního státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 1 T 21/99. Tímto rozsudkem byl obviněný V. F. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 201 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 4 T 53/99, který nabyl právní moci dne 8. 7. 1999, a zrušena byla také všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Ministr spravedlnosti České republiky podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 6 To 383/2000, stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost i poměrům obviněného a uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle ministra spravedlnosti došlo napadeným rozhodnutím k porušení zákona ve prospěch obviněného v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř., § 35 odst. 2, § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 45 odst. 1 tr. zák.

Ministr spravedlnosti namítl, že nebyly dány podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací podle § 45 odst. 1 tr. zák., protože nebyly respektovány zásady pro ukládání a výměru trestů podle § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., přestože vedle tohoto trestu byl uložen trest zákazu činnosti. Poukázal na to, že soud prvního stupně dovodil, že stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je vyšší. Podle ministra spravedlnosti se musí odůvodněný závěr o tom, že uložením trestu obecně prospěšných prací bude účel trestu splněn stejně jako výkonem trestu odnětí svobody opírat o povahu spáchaného činu i o osobu pachatele. Dále uvedl, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací se při odůvodnění svého rozhodnutí omezil na všeobecné úvahy a pokud by stupeň společenské nebezpečnosti náležitě odůvodnil na podkladě konkrétních okolností z hlediska zásad uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák., nebylo by možno dovodit podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací, a to s ohledem na hrubá opakovaná porušení základních ustanovení vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů, opakované nerespektování sankcí uložených obviněnému v podobě zákazu řízení všech motorových vozidel za přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, z čehož plyne, že obviněný je značně neukázněným účastníkem silničního provozu. Obviněný byl v minulosti opakovaně potrestán pro úmyslnou trestnou činnost, a proto u obviněného nelze dovozovat ani předchozí řádný život.

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítaná porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky na pokladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a zjistil, že zákon byl porušen.

V trestním řízení proti obviněnému byla zachována ustanovení trestního řádu týkající se zjištění skutkového stavu věci i ustanovení zajišťující právo obviněného na obhajobu. Soud prvního stupně v souladu se zákonem posoudil skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. K pochybení došlo při ukládání trestu. Obviněný V. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 4 T 53/99, který nabyl právní moci dne 8. 7. 1999, odsouzen pro trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a dále mu byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Protože obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 1 T 21/99, odsouzen pro trestné činy, které spáchal dne 27. 10. 1998, bylo nutno obviněnému uložit souhrnný trest. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 § 35 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Při ukládání trestů je třeba vycházet z účelu trestu, kterým je podle § 23 odst. 1 tr. zák. chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Pokud jde o obecné zásady pro ukládání trestů, musí soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnout k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovný vliv toho, kdo záruku nabídl, a uloží trest se zřetelem k této okolnosti (§ 31 odst. 1 tr. zák.). Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Soud prvního stupně odůvodnil výrok o trestu s poukazem na ustanovení § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 3 odst. 4 tr. zák. tak, že stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je vyšší zejména proto, že obviněný ohrozil zájem společnosti na ochraně všech účastníků silničního provozu před neukázněnými podnapilými řidiči, kteří jízdou v podnapilém stavu mohou způsobovat značný počet závažných dopravních nehod a porušil tím zájem na řádném a důsledném dodržování všech rozhodnutí státních orgánů. Dále uvedl, že nepřihlédl k žádné polehčující okolnosti a s přihlédnutím k povaze spáchané trestné činnosti a možnostem nápravy obviněného by podle názoru soudu prvního stupně přicházelo v úvahu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody blíže horní hranici trestní sazby. Protože však je sporné, zda by bylo takto uloženým trestem dosaženo účelu trestu podle § 23 tr. zák., soud dospěl k závěru, že účelu trestu bude dosaženo trestem obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin stejně, jako kdyby byl obviněnému uložen trest odnětí svobody, který by přicházel v úvahu vzhledem k předchozímu odsouzení obviněného. Trest obecně prospěšných prací byl uložen jako souhrnný podle § 35 odst. 2 tr. zák. a dále bylo odůvodněno uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků.

Krajský soud v Ostravě v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání státního zástupce proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. uvedl, že trest obecně prospěšných prací byl ukládán za trest nepodmíněný a nelze jej proto pokládat za mírnější i proto, že okresní soud zrušil výrok o trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen. Krajský soud pokládal trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za zcela adekvátní, protože podle jeho názoru takový trest nahrazuje nepodmíněný trest odnětí svobody a byl vedle něj uložen i přiměřený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel.

Trest obecně prospěšných prací může soud podle § 45 odst. 1 tr. zák. uložit, pokud odsuzuje pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby na pachateli byl vykonán trest odnětí svobody. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. tento trest může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život, zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

V taxativním výčtu druhů trestů uvedeném v § 27 tr. zák. je nejpřísnějším trestem trest odnětí svobody, za ním následuje trest obecně prospěšných prací. Ze systematiky zařazení je tedy trest obecně prospěšných prací mírnějším trestem než trest odnětí svobody.

Nejvyšší soud se neztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že v tomto případě trestem obecně prospěšných prací bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby byl na obviněném vykonán trest odnětí svobody. Obviněný V. F. byl od roku 1983 celkem 13 soudně trestán pro různorodou trestnou činnost, z toho v posledních deseti letech čtyřikrát byl potrestán nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Před nynějším odsouzením byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 7. 1994, sp. zn. 3 T 86/94, pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 měsíců. Z výkonu trestu byl propuštěn dne 9. 11. 1996. Další trestnou činnost spáchal již 27. 10. 1998. Z výpisu z evidenční karty řidiče Policie České republiky, Okresního ředitelství v Opavě ze dne 3. 11. 1998 vyplývá, že obviněný není držitelem řidičského oprávnění, má však záznam z 18. 3. 1998 o přestupcích, za které mu byla uložena pokuta 10.000,- Kč a uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. V místě bydliště v B. - L. A., kde bydlí krátce, nebyl projednáván pro přestupek. Podmínky pro aplikaci trestu obecně prospěšných prací jsou v trestním zákoně vymezeny tak, aby se tento trest zásadně uplatňoval u pachatelů méně závažných trestných činů, a na něž není třeba působit trestem odnětí svobody. Trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. sice patří mezi tyto méně závažné trestné činy, avšak při ukládání trestu za ně bylo nutno přihlížet nejen k stupni nebezpečnosti trestných činů pro společnost, ale i k možnosti nápravy a poměrům obviněného. Ze samotného ustanovení § 45 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit (kromě podmínky vztahující se na trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jejichž horní hranice nepřevyšuje pět let), jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby na pachateli byl vykonán trest odnětí svobody. Soud prvního stupně však neodůvodnil v souladu se zákonem, proč účelu trestu bude dosaženo trestem obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, stejně jako kdyby obviněnému byl uložen trest odnětí svobody. Omezil se na konstatování, že je sporné, zda by trestem odnětí svobody blíže horní hranici trestní sazby (zřejmě trestného činu podle § 201 písm. b) tr. zák.) bylo dosaženo účelu trestu podle § 23 tr. zák. Z obsahu spisu vyplývá, že ani opakovaný výkon i nepodmíněných trestů odnětí svobody nevedl k trvalé nápravě obviněného. S přihlédnutím k ustanovením § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 3 odst. 4 tr. zák. i § 35 odst. 2 tr. zák. byly dány zákonné podmínky pro uložení přísnějšího, a to nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Nejvyšší soud České republiky na základě výše uvedených skutečností podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch obviněného V. F. v ustanoveních § 256 tr. ř., § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zák. Protože byly splněny všechny podmínky uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a zrušil též rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2000, sp. zn. 1 T 21/99, a to ve výroku o trestu. Dále zrušil všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením obou rozhodnutí, tato obsahově navazující rozhodnutí pozbyla podkladu. Protože ve věci je třeba učinit rozhodnutí nové, přikázal podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Při novém projednání a rozhodnutí věci okresní soud zhodnotí všechny okolnosti rozhodné z hlediska účelu trestu podle § 23 odst. 1 tr. zák. i výměry trestu podle § 31 odst. 1 tr. zák. a přihlédne ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, jehož kritéria jsou demonstrativně vymezena v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Při ukládání souhrnného trestu bude důsledně respektovat zákonný požadavek, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším (§ 35 odst. 2 tr. zák.). Okresní soud v Ostravě při dodržení výše uvedených zákonných ustanovení znovu rozhodne o trestu obviněného V. F. Je přitom vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 27. února 2001

Předseda senátu

JUDr. J. U.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru