Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 309/2001Rozsudek NS ze dne 31.01.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:5.TZ.309.2001.1

přidejte vlastní popisek

5 Tz 309/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné L. L., proti usnesení samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. takto:

Usnesením samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, a v řízení, jež mu předcházelo, bylv ustanovení § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněné L. L.

Toto usnesení sezrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odůvodnění:

Usnesením samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, bylo rozhodnuto tak, že podle § 330 odst. 1 tr. ř. se nařizuje výkon trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců obviněné L. L. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. 7 T 140/96, který nabyl právní moci dne 15. 5. 1997 s tím, že podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. se obviněná pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 5 To 425/2001, byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněné L. L. proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1.

Ministr spravedlnosti České republiky podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. L. proti usnesení samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, které nabylo právní moci dne 19. 12. 2000. Ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že tímto usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněné L. L. v ustanoveních § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 330 odst. 1 tr. ř. protože v době konání veřejného zasedání dne 14. 12. 2000 byla obviněná L. L. ve vazbě pro Obvodní soud pro Prahu 1 v trestní věci vedené pod sp. zn. 7 T 196/2000. U obviněné byl tedy dán důvod nutné obhajoby, přestože obviněná byla vzata do vazby v jiné trestní věci.Vzhledem k tomu, že o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody bylo rozhodnuto ve vykonávacím řízení podle § 330 tr. ř., platí pokud jde o účast obhájce při veřejném zasedání ustanovení § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože obviněná nebyla u veřejného zasedání zastoupena obhájcem, byl porušen zákon v její neprospěch.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, byl porušen zákon v ustanoveních § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné L. L., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedeného, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 T 140/96 ve veřejném zasedání ve vykonávacím řízení podle § 330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda nařídí výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který byl uložen obviněné L. L. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. 7 T 140/96. Tímto rozsudkem byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. bylo obviněné L. L. uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Nejvyšší soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 196/2000, že v této věci byla obviněná L. L. vzata do vazby usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. Nt 705/2000, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 44 To 1216/2000, podle § 68 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř., účinného do 31. 12. 2001. Vazba byla obviněné započtena od 20. 9. 2000. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 7 T 196/2000, bylo rozhodnuto tak, že podle § 72 odst. 1 tr. ř. se obviněná L. L. propouští z vazby na svobodu a současně se převádí do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 T 140/96, které nabylo právní moci dne 19. 12. 2000, a kterým jí byl nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 5 To 37/2001, byla stížnost obviněné L. L. proti tomuto usnesení zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 7 T 140/96 je zřejmé, že soudu bylo známo, že se obviněná nachází ve vazbě v jiné trestní věci, neboť obviněná byla k veřejnému zasedání eskortována, nehledě k tomu, že věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 196/2000, v níž byla obviněná ve vazbě, rozhodoval týž samosoudce, který rozhodoval ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 140/96. Je tedy nepochybné, že obviněná L. L. byla dne 14. 12. 2000 ve vazbě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 196/2000.

Podle § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce, je-li ve vazbě. Přitom z hlediska nutné obhajoby z důvodu uvedeného v § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř. je nerozhodné, že obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. č. 16/1970 Sb. rozh. tr.). Za této situace měl Obvodní soud pro Prahu 1 postupovat podle § 38 odst. 1 tr. ř. a obviněné určit lhůtu ke zvolení obhájce. Pokud by si obviněná v této lhůtě obhájce nezvolila, měl jí soud obhájce neprodleně ustanovit na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby. Obvodní soud pro Prahu 1 však takto nepostupoval a porušil právo obviněné na obhajobu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o tom, že obviněná vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, bylo zrušeno v řízení o mimořádném opravném prostředku po uplynutí jednoroční lhůty uvedené v § 60 odst. 2 tr. zák., nastala ze zákona fikce, že se podmíněně odsouzená osvědčila (srov. č. 4/1978, 6/1978 Sb. rozh. tr.) a hledí se na ni, jako by nebyla odsouzena (§ 60 odst. 3 tr. zák.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 31. ledna 2002

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru