Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 308/2001Usnesení NS ze dne 10.01.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:5.TZ.308.2001.3

přidejte vlastní popisek

5 Tz 308/2001-2

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. ledna 2002 ve veřejném zasedání podle § 275 odst. 3 tr. řádu v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného Š. R., proti výroku o trestu v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 12 To 545/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 311/2000, takto:

Podle § 68 odst. 1 tr. řádu a z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu se obviněný Š. R., beredovazby.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 1 T 311/2000, byl obviněný Š. R. uznán vinným dvěma trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 věty druhé tr. zák. zrušen výrok o trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 7. 2000, č. j. 6 T 105/2000-40, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

K odvolání obviněného byl citovaný rozsudek částečně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 12 To 545/2000, a to ve výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., přičemž odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného Š. R. uznal vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Za to a za trestné činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným nedotčenou částí výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, uložil odvolací soud obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roky se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 7. 2000, č. j. 6 T 105/2000-40, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Výkon trestu odnětí svobody nastoupil obviněný dnem 20. 2. 2001 se započítáním vazby od 13. 5. 2000 do 6. 9. 2000 a vykonaného dřívějšího trestu odnětí svobody od 7. 9. 2000 do 20. 2. 2001. K dnešnímu dni trest vykonával ve věznici v O.

Proti výroku o trestu v citovaném rozsudku Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Š. R. stížnost pro porušení zákona.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu správnost napadeného výroku, jakož i řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného Š. R. v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 259 odst. 3 tr. řádu a § 35 odst. 2 tr. zák. Proto bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 5 Tz 308/2001, podle § 268 odst. 2 tr. řádu vysloveno uvedené porušení zákona a podle § 269 odst. 2 tr. řádu byl zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 12 To 545/2000, ve výroku o trestu a zrušena byla i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část tohoto rozsudku obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak bylo Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vzhledem k tomu, že obviněný Š. R. až dosud vykonával uložený trest odnětí svobody, naposledy ve věznici v O., rozhodnutím Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona pozbyl dalšího podkladu i dosavadní výkon trestu odnětí svobody obviněného, přičemž ve věci bude povinen učinit nové rozhodnutí Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Proto Nejvyšší soud musel ve smyslu § 275 odst. 3 tr. řádu z úřední povinnosti rozhodnout též o vazbě obviněného Š. R., aniž by takové rozhodnutí bylo podmíněno návrhem ministra spravedlnosti, státního zástupce nebo kohokoli jiného.

Po posouzení rozhodných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného Š. R. je dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, tedy že zde existuje reálná obava z opakování trestné činnosti, pro niž je tento obviněný stíhán, přičemž s ohledem na nedotčené výroky o vině a na osobu obviněného, povahu a závažnost trestných činů, pro které je stíhán, jsou splněny i další podmínky pro vzetí do vazby s tím, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením. Proto bylo rozhodnuto o vzetí obviněného Š. R. do vazby ve smyslu § 68 odst. 1 tr. řádu, a to z následujících důvodů.

Ze spisového materiálu a z rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona vyplývá, že obviněnému Š. R. bude v novém řízení ukládán trest za celkem tři úmyslné trestné činy, jimiž byl v této věci pravomocně uznán vinným, popřípadě i za další úmyslný trestný čin, jestliže půjde o trest souhrnný. Přitom nelze přehlédnout, že trestných činů se v této věci obviněný dopustil více útoky, které byly násilné povahy. Podstatné pak je, že obviněný byl již v nedávné minulosti opakovaně odsouzen pro různé trestné činy násilné povahy a vykonal i tresty za ně uložené. Za uvedené situace je tedy nezbytné, aby do opětovného rozhodnutí o trestu byl obviněný Š. R. k dispozici orgánům činným v trestním řízení a aby byla jeho osobní svoboda omezena vazbou, jak tomu ostatně bylo i v původním řízení, než byl převeden do výkonu dříve uloženého trestu. Vzetí obviněného do vazby nebrání ani lhůta uvedená v § 71 odst. 8 písm. a) tr. řádu, která zatím nebyla vyčerpána.

Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 71 odst. 11 tr. řádu se délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o stížnosti pro porušení zákona podle § 275 odst. 3 tr. řádu, posuzuje samostatně a nezávisle na délce vazby v původním řízení. Tím není dotčena povinnost soudu rozhodovat o dalším trvání vazby podle § 71 odst. 6 a 7 tr. řádu. Dojde-li v dalším řízení ke změně skutečností rozhodných pro posuzování důvodnosti vazby, nic nebrání tomu, aby bylo toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nahrazeno jiným rozhodnutím příslušného soudu podle aktuálního stavu.

Vazba obviněného Š. R., o které rozhodl Nejvyšší soud tímto usnesením, začíná dnem 10. 1. 2002. Tím ovšem není vyloučeno započítání dříve vykonané vazby nebo trestu do nově uloženého trestu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. ledna 2002

Předseda senátu

JUDr. František Púry

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru