Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 284/2000Rozsudek NS ze dne 18.01.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.284.2000.1

přidejte vlastní popisek

5 Tz 284/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. U. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. P. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. S., proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 134/2000, v trestní věci vedené u Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. města Prahy pod sp. zn. ČVS: ÚVP 94/40-406-2000, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. takto:

Pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 134/2000,

bylporušenzákon

v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného V. S.

Toto usnesení ze zrušuje.

Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 3 Zt 134/2000, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného V. S. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Tohoto trestného činu se měl dopustit tím, že dne 12. 2. 2000 kolem 14.25 hodin v .P., ulici L., označené dopravní značkou C 1a "Dej přednost v jízdě", na křižovatce s ulicí V. při řízení svého osobního automobilu značky PEUGEOT 405, při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě po hlavní silnici jedoucímu motocyklu majitelky Z. P., řízenému M. P., a měl tak způsobit dopravní nehodu, při které řidič motocyklu utrpěl těžké zranění, na jehož následky dne 12. 2. 2000 zemřel. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2000.

Státní zástupce neshledal zavinění na straně obviněného V. S., neboť podle jeho názoru bylo prokázáno, že dopravní nehoda byla zaviněna jednáním poškozeného M. P., který při řízení motocyklu porušil pravidlo o rychlosti jízdy ve smyslu § 16 odst. 3 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu. Státní zástupce, který trestní stíhání obviněného V. S. zastavil, podle ministra spravedlnosti nerespektoval základní ustanovení trestního řádu o provádění důkazů a o způsobu jejich hodnocení. Nebyly provedeny veškeré důkazy, a provedené důkazy státní zástupce hodnotil jednostranně ve prospěch obviněného. Ministr spravedlnosti poukázal na výpověď obviněného V. S., že na předmětné křižovatce hodlal odbočit vlevo do ulice V. Byl si vědom, že přijíždí z vedlejší ulice, a proto zastavil na hranici křižovatky a dával přednost vozidlům, přijíždějícím po hlavní silnici. Po projetí těchto vozidel se utvořila velká vzdálenost od dalších vozidel, proto začal pomalu najíždět a odbočovat do levého jízdního pruhu. Když byl s vozidlem v tomto pruhu, ucítil prudký náraz a zjistil, že došlo k dopravní nehodě s motocyklistou, kterého předtím nespatřil. Z posudku znalce z oboru silniční dopravy Ing. P. T. vyplynulo, že obviněný najetím svého vozidla do vozovky hlavní ulice a zejména najetím přední části až do pravého jízdního pruhu, vytvořil řidiči motocyklu vzhledem k jeho rychlosti překážku náhlou. Podle tohoto posudku z časového rozboru pohybu obou vozidel vyplynulo, že obviněný V. S. v době, kdy najížděl do protisměrné části vozovky, měl v každém případě možnost sledovat motocykl přijíždějící zprava po hlavní silnici a mohl tedy zabránit střetu jednak tím, že by mu dal přednost v jízdě, případně by se zařadil do levého jízdního pruhu a umožnil tak průjezd motocyklu v pravém jízdním pruhu. Na druhé straně znalec konstatoval, že řidič motocyklu podstatně překročil povolenou rychlost v daném úseku, čímž mohlo částečně dojít i k ovlivnění jednání obviněného, neboť v době rozjezdu z úrovně dělícího pásu se motocykl nacházel ve vzdálenosti 63 m - 86 m. V době, kdy řidič motocyklu mohl zjistit, že vozidlo obviněného, najíždějící do křižovatky z vedlejší ulice, mu vytváří překážku, nebylo již v jeho silách, vzhledem k rychlosti jízdy, zabránit střetu.

Za této důkazní situace státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupce podle ministra spravedlnosti zcela přehlédl, že primárně způsobil dopravní nehodu obviněný V. S., když z ulice vedlejší vjížděl na ulici hlavní, přičemž bylo jeho povinností dát přednost všem vozidlům, přijíždějících po hlavní silnici. Obviněný V. S. vjížděl na hlavní silnici, aniž se dostatečně přesvědčil, zda tak může učinit. Podle jeho výpovědi motocyklistu vůbec nespatřil, avšak podle posudku znalce jej spatřit musel. V tomto směru bylo proto zapotřebí objasnit vzniklou situaci, případně i vyšetřovacím pokusem na místě nehody. Pokud státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že neshledal příčinnou souvislost mezi nedbalým jednáním obviněného a usmrcením poškozeného, nelze s tímto závěrem souhlasit. Samotné porušení pravidel silničního provozu obviněným tím, že nedal přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní ulici, nespatřil přibližující se motocykl z jeho pravé strany, čímž došlo ke střetu, je hlavním momentem, v důsledku něhož došlo ke střetu. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání obviněného přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání obviněného zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo, jak tomu bylo v daném případě.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 byl ve prospěch obviněného V. S. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vzhledem k ustanovení § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se trestného činu ublížení na zdraví dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost, vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Předně Nejvyšší soud zjistil, že ve spisu je nesprávně vyznačena právní moc napadeného usnesení dne 27. 5. 2000. Obviněnému V. S. bylo usnesení oznámeno doručením dne 24. 5. 2000. Vzhledem k § 60 odst. 1 tr. ř. začala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti podle § 172 odst. 3 tr. ř. dne 25. 5. 2000, její konec připadl na sobotu dne 27. 5. 2000, takže podle § 60 odst. 3 tr. ř. byl posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den, tj. den 29. 5. 2000. Usnesení proto nabylo právní moci dne 30. 5. 2000.

Spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. v souvislosti s dopravní nehodou předpokládá, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s havárií (srov. č. 7/1965 Sb. rozh. tr.). Z obsahu spisu vyplývá, že na vzniku následků trestného činu podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin. Aby bylo možno uznat, že jde o porušení důležité povinnosti uložené podle zákona ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák., musí být zjištěno, že mezi porušením této důležité povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost. Znalecký posudek je jedním z důkazů a podle § 2 odst. 6 tr. ř. je nutno jej hodnotit jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že státní zástupce opřel své rozhodnutí především o závěry znaleckého posudku znalce z oboru silniční dopravy Ing. P. T., dále o protokol o dopravní nehodě, situační plánek místa dopravní nehody a obsah fotodokumentace. Po zhodnocení provedených důkazů státní zástupce dovodil, že obviněný V. S. dopravní nehodu nezavinil a že dopravní nehodu zavinil poškozený M. P., který porušil při řízení motocyklu pravidlo o rychlosti jízdy podle § 16 odst. 3 vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů.

Ze závěrů znaleckého posudku nelze v souvislosti s ostatními důkazy spolehlivě dovodit, zda mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu, pro který je obviněný stíhán, je příčinná souvislost. Tato otázka měla být objasněna proto, že z obsahu spisu vyplývá, že na vzniku smrtelného následku se podílel jak obviněný tak poškozený. Nejvyšší soud přisvědčil stížnosti pro porušení zákona v tom, že státní zástupce zcela přehlédl, že primárně způsobil dopravní nehodu obviněný, který vjížděl z vedlejší silnice na silnici hlavní a byl povinen dát přednost všem vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici, což bylo hlavním momentem, pro který došlo ke střetu vozidel. V takovém případě je nutno zkoumat a hodnotit každou příčinu zvlášť a posoudit její důležitost pro její následek, který nastal z jednání obviněného. Z výsledků přípravného řízení je patrno, že skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a že dosud provedené důkazy nebyly hodnoceny důsledně podle zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud státní zástupce rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, učinil tak předčasně a porušil tím zákon ve prospěch obviněného v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.ve prospěch obviněného V. S. a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Takové rozhodnutí učinil při splnění podmínek uvedených v § 272 tř. ř., protože ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí, ve stížnosti pro porušení zákona navrhl postup podle § 269 odst. 2 tr. ř. a Nejvyšší soud České republiky o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání.

Protože po zrušení napadeného usnesení je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky přikázal podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci státní zástupce odstraní postupem podle § 2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo poukázáno v příslušné části tohoto rozhodnutí. Výslechem obviněného V. S. se pokusí odstranit rozpor mezi výpovědí obviněného, že poškozeného M. P. před nehodou neviděl, a závěrem znalce Ing. P. T., že poškozeného v takové situaci musel vidět. K objasnění věci provede také vyšetřovací pokus na místě nehody a objasní příčinnou souvislost mezi porušením důležité povinnosti obviněným a následkem trestného činu. Teprve po takto provedeném dokazování, pokud nevznikne potřeba provést další důkazy, státní zástupce ve věci znovu rozhodne, zda skutek naplňuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Státní zástupce je přitom vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a povinen provést procesní úkony, jejíž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 18. ledna 2001

Předseda senátu

JUDr. J. U.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru