Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 26/2020Rozsudek NS ze dne 30.09.2020

HeslaPrávnická osoba
Zákaz činnosti
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:5.TZ.26.2020.1
Dotčené předpisy

§ 73 odst. 3 tr. zákoníku

§ 20 odst. 1 předpisu č. 418/2011 Sb.

§ 1 odst. 2 předpisu č. 418/2011 Sb.

§ 254 odst. 1 tr. zákoníku

§ 337 odst. 3 písm. a) tr....

více

přidejte vlastní popisek

5 Tz 26/2020-1561

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2020 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Bohuslava Horkého a JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph. D., stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby L., IČ: XY, sídlem XY, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, a to ve výroku o trestu,

byl porušen zákon

v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 73 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněné právnické osoby L.

Rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, se částečně zrušuje ve výroku o trestu. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Teplicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I.

1. Obviněná právnická osoba obchodní společnost L., (dále též jen „právnická osoba“ nebo „L.“) byla rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem I. výroku o vině) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (skutek pod bodem II. výroku o vině). Za tyto přečiny byla obviněná právnická osoba odsouzena podle § 20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „ZTOPO“), k trestu zákazu činnosti spočívajícímu ve výkonu veškerého předmětu podnikání s výjimkou činností směřujících výhradně k její likvidaci a zániku v trvání tří roků. Současně byla poškozená Česká republika zastoupená Finančním úřadem pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Teplice, podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl téhož dne (11. 12. 2019) právní moci, protože státní zástupce i obviněná právnická osoba se prostřednictvím své opatrovnice po jeho vyhlášení vzdali práva na odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení písemného odůvodnění rozsudku.

2. Citovanému rozsudku okresního soudu předcházelo vydání trestního příkazu Okresním soudem v Teplicích dne 19. 9. 2019 pod č. j. 23 T 131/2019-1519, jímž byly obviněné Š. M., která byla jedinou jednatelkou a společnicí obchodní společnosti L., a obviněná právnická osoba L., shledány vinnými přečiny zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za něž byla obviněná Š. M. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let a obviněná právnická osoba L., k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč. Poškozenou Českou republiku zastoupenou Finančním úřadem pro Ústecký kraj, Územní pracoviště Teplice, soud odkázal podle § 229 odst. 1 tr. řádu s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti trestnímu příkazu podala odpor pouze obviněná právnická osoba L., a proto bylo v hlavním líčení rozhodnuto pouze ve vztahu k ní rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, jak byl citován shora.

II.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, podala dne 5. 8. 2020 ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby L., stížnost pro porušení zákona. Z obsahu stížnosti vyplývá, že směřuje výhradně proti výroku o trestu zákazu činnosti, jak byl okresním soudem uložen obviněné právnické osobě. Přitom ministryně spravedlnosti poukázala na ustanovení § 266 odst. 2 tr. řádu, podle něhož lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže je trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele, nebo jestliže je uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle přesvědčení stěžovatelky byla v posuzované trestní věci naplněna právě třetí z citovaných podmínek umožňujících podání tohoto mimořádného opravného prostředku proti výroku o trestu. Trest uložený obviněné právnické osobě L., je ve zřejmém rozporu s účelem trestu zákazu činnosti, jímž je vyloučení právnické osoby z působení zpravidla v té oblasti, v jejímž rámci spáchala trestnou činnost. Ministryně spravedlnosti odmítla, že by účelem trestu zákazu činnosti bylo postihnout právnickou osobu ve veškeré její činnosti. Trest zákazu činnosti tak, jak byl uložen okresním soudem, považovala v podstatě za znemožnění běžného fungování obviněné právnické osoby, čímž se takto vymezený trest významně přiblížil podstatě trestu zrušení právnické osoby podle § 16 ZTOPO. Pro uložení tohoto druhu trestu však v posuzované trestní věci nebyly splněny zákonné podmínky, neboť činnost obviněné právnické osoby by musela spočívat zcela nebo převážně v páchání trestné činnosti. Na podporu svých tvrzení ministryně spravedlnosti citovala z odborné literatury a také odkázala na soudní judikaturu zabývající se výkladem právní nauky i soudní praxe o smyslu a účelu trestu zákazu činnosti a o jeho ukládání soudy. Přitom ministryně spravedlnosti citovala rozhodnutí č. 23/1963 Sb. rozh. tr., č. 10/1973 Sb. rozh. tr., č. 38/1984 Sb. rozh. tr., č. 60/1994-II. Sb. rozh. tr., č. 20/1996 Sb. rozh. tr., č. 51/1988-II. Sb. rozh. tr., č. 4/2011 Sb. rozh. tr., dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 169/2001, a ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 Tz 51/2002, uveřejněné pod T 351, resp. T 443, ve svazku 15, resp. 18 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha. V této souvislosti ministryně spravedlnosti připomněla základní zásady ukládání tohoto druhu trestu s tím, že podle stávající právní úpravy v § 73 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 1 odst. 2 ZTOPO lze zakázat jen tu činnost, v souvislosti s níž se pachatel dopustil trestného činu. Pokud bude nutné vyslovit i obecnější zákaz některých činností, nelze pachateli zakázat výkon jakéhokoli povolání a určit mu povolání jediné nebo zakázat výkon všech druhů podnikání. Byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s více druhy živnostenského podnikání, zákaz činnosti je třeba omezit jen na ty druhy živnosti, jejichž výkon má přímou souvislost se spáchaným trestným činem. Ministryně spravedlnosti připustila, že trest zákazu činnosti není možné vymezovat příliš úzce, ale na druhou stranu nelze akceptovat ani příliš široký a neurčitý zákaz činnosti.

4. Na závěr ministryně spravedlnosti shrnula, že formulace výroku o trestu zákazu činnosti použitá Okresním soudem v Teplicích v napadené části rozsudku představuje pro obviněnou fakticky trest zrušení právnické osoby a nesplňuje účel tohoto druhu trestu. Okresním soudem tak byl porušen zákon v ustanoveních § 20 ZTOPO ve spojení s § 73 odst. 1 tr. zákoníku, ale současně byly porušeny také obecné zásady pro ukládání trestů. Proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, byl ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě L., porušen zákon v ustanoveních § 20 odst. 1 ZTOPO ve spojení s § 73 odst. 3 tr. zákoníku. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III.

5. Na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení jemu předcházející. Nejvyšší soud přitom shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné právnické osoby L., a to v podstatě v rozsahu a z těch důvodů, na které ministryně spravedlnosti poukázala.

6. Podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, ukládání trestních sankcí a ochranných opatření za jimi spáchané trestné činy, jakož i postup v řízení proti nim vedenému upravuje zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Podpůrně se použije zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, což vyplývá z § 1 odst. 2 ZTOPO („Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se trestní zákoník…“). Druhy trestů a ochranných opatření, které je možné ukládat právnické osobě, jsou vyjmenovány v ustanovení § 15 odst. 1, 2 ZTOPO. Mezi taxativním výčtem sankcí je v § 15 odst. 1 písm. e) ZTOPO uveden zákaz činnosti. Podle § 20 odst. 1 ZTOPO může soud uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. Obecným účelem trestu zákazu činnosti, který je v zásadě společný jak v řízení proti fyzickým osobám, tak proti právnickým osobám, je znemožnit, resp. zabránit pachateli (tedy též právnické osobě) trestného činu, jehož se dopustil v souvislosti s výkonem určitého povolání, funkce (u právnické osoby jde o souvislost s její vlastní činností), aby takový trestný čin v budoucnosti spáchal (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 23/1963 Sb. rozh. tr.). Smyslem tohoto druhu trestu je dočasně vyřadit právnickou osobu z možnosti vykonávat určité činnosti, k nimž je třeba zvláštního povolení či oprávnění nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy; jde tedy o zamezení toho, aby právnická osoba mohla vykonávat tyto zvláštní aktivity, k nimž se vyžaduje určitá morální a odborná způsobilost a které využila nebo zneužila ke spáchání trestného činu, anebo trestným činem vyvolala vážné pochybnosti o své způsobilosti k výkonu těchto činností (srov. Šámal, P., Dědič, J., Gřivna, T., Púry, F., Říha, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 450). Mezi výkonem činnosti, jež je zakazována pachateli trestného činu, a mezi spáchaným trestným činem musí být souvislost, a to souvislost přímá a bezprostřední (srov. rozhodnutí č. 10/1973 Sb. rozh. tr. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 169/2001, uveřejněný pod T 351 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Ustálená rozhodovací praxe netoleruje příliš široké vymezení trestu zákazu činnosti. Dokonce i v případě, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s více druhy živnostenského podnikání, lze trest zákazu činnosti omezit pouze na ty druhy živnosti, jejichž výkon měl přímou souvislost se spáchaným trestným činem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 Tz 51/2002, uveřejněný pod T 443 ve svazku 18 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, a přiměřeně již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 169/2001 nebo rozhodnutí č. 4/2011 Sb. rozh. tr., č. 60/1994-II. Sb. rozh. tr., č. 20/1996 Sb. rozh. tr.).

7. Při ukládání trestu zákazu činnosti právnickým osobám se na podkladě ustanovení § 1 odst. 2 ZTOPO přiměřeně uplatní ustanovení § 73 odst. 3 tr. zákoníku, jehož porušení ministryně spravedlnosti rovněž namítla ve své stížnosti. V tomto ustanovení je blíže specifikováno, co se rozumí pod pojmem „činnost“ pro účely ukládání trestu zákazu činnosti. Jde tedy o výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Z logiky věci však nelze právnické osobě uložit zákaz výkonu určitého povolání nebo zaměstnání, avšak pouze zákaz výkonu činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis (srov. Gaľo, D. Zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí v systému trestní represe právnických osob, Trestněprávní revue č. 9/2015, str. 204 a násl., nebo Šámal, P., Dědič, J., Gřivna, T., Púry, F., Říha, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 453).

8. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že při ukládání trestu zákazu činnosti jak fyzické, tak i právnické osobě je nezbytné zřetelně formulovat výkon zakazované činnosti tak, aby bylo jednoznačné, že se jedná o určitou a jasně definovanou činnost, k níž je třeba zvláštní povolení anebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Současně vždy musí jít o činnost, v souvislosti s níž byl trestný čin právnickou osobou spáchán. Přesné určení zakazované činnosti má význam z hlediska výkonu tohoto trestu, kontroly jeho výkonu, ale také z hlediska právní jistoty pachatele a možných trestněprávních důsledků jeho porušení podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, popřípadě z hlediska splnění předpokladů k podmíněnému upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti podle § 90 tr. zákoníku. Zmíněnou souvislost mezi trestným činem a sankcí nelze chápat naprosto doslovně, zakázaná činnost nemusí být znakem skutkové podstaty trestného činu, jehož se právnická osoba dopustila (srov. Šámal, P., Dědič, J., Gřivna, T., Púry, F., Říha, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 453 a 455). Není pochyb o vzájemné vazbě mezi vykonávanou činností a trestným činem, pokud byl trestný čin spáchán přímo při výkonu určité činnosti. Ke splnění zákonných podmínek pro uložení tohoto druhu trestu právnické osobě postačí i situace, kdy vykonávaná činnost poskytla právnické osobě jako pachateli příležitost ke spáchání trestného činu, popřípadě pokud tato činnost pachateli usnadnila spáchání trestného činu (srov. rozhodnutí č. 26/2007-III. Sb. rozh. tr.). Obecným vodítkem pro posuzování toho, zda je v daném případě dána zmíněná souvislost, je existence věcného, časového a místního vztahu mezi vykonávanou činností a trestným činem (srov. Šámal, P., Dědič, J., Gřivna, T., Púry, F., Říha, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 453, nebo Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 933). Okolnost, že soudem spatřovaná souvislost mezi zakazovanou činností a spáchaným trestným činem je skutečně přímá a bezprostřední, jak požaduje judikatura (srov. např. č. 9/1964 Sb. rozh. tr.), by měla vyplývat ze srozumitelného a logického odůvodnění rozsudku, které však v napadeném rozsudku nebylo vyhotoveno.

9. V rámci projednávání stížnosti pro porušení zákona v souladu s výhradami ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud zjistil, že v posuzovaném případě nebyl trest zákazu činnosti Okresním soudem v Teplicích ukládán obviněné právnické osobě podle výše zmíněných požadavků vyplývajících jak ze zákona, tak ze soudní praxe. Tento závěr mohl Nejvyšší soud učinit pouze na podkladě výroku o trestu v napadeném rozsudku, který byl vyhotoven jako tzv. zjednodušený rozsudek za splnění podmínek uvedených v § 129 odst. 2 tr. řádu, neobsahuje tudíž odůvodnění výroků o vině ani o trestu. Nicméně z výroku o trestu je zcela jasné, že obsah a rozsah zakázané činnosti, jak je formuloval Okresní soud v Teplicích, fakticky vyloučil možnost, aby obviněná právnická osoba L., mohla minimálně po dobu tří let reálně provozovat jakoukoli podnikatelskou činnost a v jakékoli oblasti podnikání. Jestliže soud zakázal obviněné „výkon veškerého předmětu podnikání s výjimkou činností směřujících výhradně k její likvidaci a zániku“, zabránil tím obviněné realizovat nejen všechny předměty podnikání, jak jsou zapsány v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem. V podstatě jí touto trestní sankcí znemožnil provozovat veškerou činnost, za jejímž účelem byla založena, a to bez ohledu na druh a povahu protiprávního jednání, za které soud obviněnou uznal vinnou. Jak přiléhavě zmínila ministryně spravedlnosti, okresní soud de facto znemožnil obviněné právnické osobě L., běžné fungování. Vzhledem k tomu, že součástí písemného vyhotovení rozsudku okresního soudu není odůvodnění výroků o vině a trestu s výjimkou adhezního výroku, nebylo možné přezkoumat, jaký účel soud sledoval při vymezování obsahu a rozsahu zákazu činnosti. V zásadě soud „povolil“ obviněné provozovat jen takovou činnost, která by směřovala k její likvidaci. Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona (srov. § 187 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „OZ“). K dosažení takového účelu je u obchodních společností s ručením omezeným s jediným společníkem, jako tomu bylo u obviněné právnické osoby L., nezbytné například přijmout rozhodnutí o zrušení společnosti (srov. § 168 odst. 1 OZ), užívat ke své obchodní firmě dodatek „v likvidaci“ (§ 187 odst. 2 OZ), povolat likvidátora (§ 189 odst. 1 OZ) aj. Tedy pouze k takovým úkonům by podle napadeného výroku o trestu v rozsudku okresního soudu byla obviněná právnická osoba L., oprávněna. Díky absenci odůvodnění výroku o trestu však nelze přezkoumat, zda si okresní soud byl vědom skutečných důsledků, které jím uložený trest vyvolá, a že tak obviněné nezbyde nic jiného, než ukončit vlastní existenci. Potom ovšem zcela postrádá smysl stanovení doby, na niž soud takový zákaz činnosti uložil, neboť činnost směřující k likvidaci by zjevně měla být likvidací završena. Pokud by skutečně byl okresní soud veden tímto záměrem, pak přicházelo v úvahu použití ustanovení § 16 odst. 1 ZTOPO a vyslovit zrušení právnické osoby. Podle názoru Nejvyššího soudu však tento druh trestu soud nechtěl obviněné právnické osobě ukládat, proto není třeba zabývat se zákonnými podmínkami pro uložení tohoto druhu trestu, které ani evidentně nebyly v posuzovaném případě naplněny. Z obsahu trestního spisu nevyplývá nic o tom, že by obviněná právnická osoba L., byla určena k páchání trestné činnosti.

10. S ohledem na předchozí výklad je nepochybné, že v předmětné trestní věci nebyl trest zákazu činnosti, jehož obsah spočíval v zákazu výkonu veškerého předmětu podnikání s výjimkou činností směřujících výhradně k likvidaci právnické osoby, uložen obviněné L., v souladu se zněním a výkladem zákonných ustanovení § 20 odst. 1, § 1 odst. 2 ZTOPO ve spojení s § 73 odst. 3 tr. zákoníku, jejichž porušení důvodně namítla ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Přestože stěžovatelka neoznačila též ustanovení § 1 odst. 2 ZTOPO, je nepochybné, že při ukládání trestu zákazu činnosti právnické osobě je jeho použití nezbytné a že tudíž bylo též toto ustanovení napadenou částí rozsudku porušeno. Formulace tohoto druhu trestu měla na obviněnou právnickou osobu L., výslovně „likvidační“ dopad, což nepochybně nemůže naplnit účel trestu zákazu činnosti. Nutno podotknout, že na uvedený závěr nemá vliv ani vyjádření svědkyně Š. M. v hlavním líčení konaném dne 11. 12. 2019 (v tu dobu již pravomocně odsouzená za stejnou trestnou činnost), podle něhož sama neuvažuje o pokračování v podnikání v rámci obchodní společnosti L., a že nemá výhrady proti tomu, aby této obviněné byla zakázána jakákoli podnikatelská činnost (srov. č. l. 1530 verte trestního spisu). Okresní soud neuložil obviněné trest zrušení právnické osoby podle § 16 odst. 1 ZTOPO, ostatně tak ani nemohl učinit, jak již bylo konstatováno, neboť v posuzované trestní věci nebyly splněny zákonné podmínky pro tento druh trestu. Pokud okresní soud zvolil pro obviněnou trestní sankci v podobě zákazu činnosti, bylo jeho povinností zkoumat, zda je v posuzovaném případě také tento druh trestu přípustný. Jak bylo citováno v bodě 6. tohoto usnesení, podle § 20 odst. 1 ZTOPO může být právnické osobě uložen trest zákazu činnosti jen tehdy, pokud byl trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. O takovou souvislost se však v posuzované trestní věci nejedná, a to s ohledem na charakter trestné činnosti, jíž byla obviněná uznána vinnou. Nejvyšší soud opět nemá možnost přezkoumat úvahu okresního soudu, z níž by bylo možné zjistit, zda si byl vědom této zákonné podmínky při ukládání trestu zákazu činnosti, nebo zda měl požadovanou souvislost mezi skutky spáchanými obviněnou a zakazovanou činností za naplněnou. Podle zjištění Nejvyššího soudu podstata protiprávního jednání obviněné právnické osoby, za něž byla odsouzena, evidentně postrádá tuto zákonem požadovanou věcnou souvislost s konkrétními předměty podnikání obviněné právnické osoby zapsanými v obchodním rejstříku. Podávání daňových přiznání, poskytování součinnosti příslušnému správci daně, nakládání s účetními záznamy a pokyny k zasílání plateb na určitý bankovní účet souvisí s plněním zákonem stanovených povinností jednotlivých podnikatelských subjektů bez ohledu na jimi vykonávaný předmět činnosti. Nemá tak žádnou vazbu na výkon podnikání v oblasti těžby dřeva, pěstování lesa, hostinskou činnost nebo na kupování zboží za účelem jeho dalšího prodeje a zatajování příjmů s cílem zabránit výkonu rozhodnutí. Evidentně tudíž nebyl splněn zásadní zákonný předpoklad uvedený v § 20 odst. 1 ZTOPO pro uložení trestu zákazu činnosti právnické osobě. Obecné povinnosti, k jejichž plnění je podnikatelský subjekt zavázán zákonem, a jejichž nedodržení je v naprosté většině případů postižitelné sankcemi i mimo trestní právo, nemohou zásadně představovat souvislost s pácháním trestné činnosti ve smyslu § 20 odst. 1 ZTOPO. K výkladu této podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti právnické osobě Nejvyšší soud upozorňuje na svou rozhodovací praxi, např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1427/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 7 Tz 63/2019. Při zachování dosud vyslovených názorů, od nichž není důvod se odchylovat, se v posuzované trestní věci nejeví trest zákazu činnosti obviněné právnické osobě L., za skutky, jimiž byla pravomocně uznána vinnou, za odpovídající zákonným podmínkám ukládání tohoto druhu trestu.

11. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby L., dospěl k závěru, že v napadené části rozsudku Okresního soudu v Teplicích došlo k porušení zákona v rozsahu a z důvodů, jak je uplatnila ministryně spravedlnosti. Nad rámec vytýkaných vad Nejvyšší soud upozornil na další pochybení, které při ukládání trestu zákazu činnosti shledal. To se týká samotné možnosti uložit obviněné právnické osobě trest zákazu činnosti za protiprávní jednání, jímž byla uznána vinnou. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019, a to ve výroku o trestu, byl porušen zákon v ustanoveních § 20 odst. 1 a § 1 odst. 2 ZTOPO ve spojení s § 73 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněné právnické osoby L. Dále Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadenou část rozsudku včetně rozhodnutí na ni obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. V novém hlavním líčení okresní soud na základě výsledků dosud provedeného dokazování, popřípadě po jeho doplnění o důkazy, které bude považovat za nezbytné, znovu rozhodne o uložení trestní sankce obviněné právnické osobě. Přitom zváží všechna zákonná kritéria pro ukládání trestu, ujasní si, jaký druh trestu přichází u obviněné v úvahu zejména s ohledem na to, za jakou trestnou činnost již byla uznána vinnou, a teprve poté znovu rozhodne. Současně okresní soud musí respektovat zásadu zákazu reformationis in peius, neboť zákon byl v posuzované věci porušen v neprospěch obviněné právnické osoby L. Podle § 273 tr. řádu nemůže tedy v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch.

13. Zcela nad rámec možností přezkumu napadeného rozsudku Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit na chybu v tzv. číselném označení trestného činu pod bodem I. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 23 T 131/2019. Okresní soud vyslovil, že pod bodem I. výroku o vině obviněná právnická osoba L., spáchala přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění „podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku“. Takto citované zákonné ustanovení však není úplné, protože první odstavec zahrnuje alinea 1, alinea 2 a alinea 3, z nichž je třeba vybrat tu variantu, jež odpovídá zákonnému pojmenování příslušné varianty v tzv. právní větě pod bodem I. výroku o vině. Podle zjištění soudu obviněná spáchala přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění tím, že „zatajila účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a ohrozila tak včasné a řádné vyměření daně“. Správné označení spáchaného přečinu obviněnou odpovídající požadavkům § 120 odst. 3 tr. řádu tudíž mělo znít tak, že spáchala přečin podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Nejde však o zásadní pochybení, které by mohlo vyvolat jakékoli důsledky na pravomocný výrok o vině, k jehož přezkoumání nebyl Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona oprávněn.

14. Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Blanka Roušalová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru