Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tz 190/2001Rozsudek NS ze dne 06.09.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.190.2001.1

přidejte vlastní popisek

5 Tz 190/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 6. září 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, bylporušenzákonv ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 314e odst. 1, odst. 3 tr. ř. a § 31 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H.

Tento trestní příkaz se zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením trestního příkazu došlo, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Semilech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, byl obviněný O. H. uznán vinným, že v T., okr. S., dne 16. 9. 2000 kolem 10.20 hod. na silnici č. 35 si jako řidič osobního automobilu zn. Škoda 120 počínal v rozporu s ustanoveními § 85 odst. 1 a § 16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., když v místě, kde se silnice mírně stáčí vlevo, nepřizpůsobil způsob jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla, vjel s vozidlem na pravou krajnici, kde po stržení řízení vlevo s vozidlem dostal smyk, ve kterém přejížděl přes protisměrný pruh silnice č. 35 v době, kdy zde přijíždělo osobní vozidlo zn. Audi A6, řízené P. M. a cyklista Ing. S. K. a tak obviněný ve smyku s vozidlem v tomto protisměrném pruhu nejprve narazil do pravé přední části vozidla zn. Audi a poté pravým kolem vozidla srazil cyklistu Ing. S. K., a dále vozidlo řízené obviněným pokračovalo v jízdě přes travnatý trojúhelník do odbočovacího jízdního pruhu od silnice č. 35, kde přední částí narazilo do levého boku osobního vozidla zn. Škoda Felicia Combi, řízeného Ing. Z. K., které se nárazem odrazilo do vzduchu, kde se převrátilo přes střechu a dopadlo na kola do protisměru původního směru jízdy mimo silnici, a vozidlo řízené obviněným se po tomto střetu zastavilo na uvedeném odbočujícím pruhu, přičemž při nehodě utrpěl cyklista Ing. S. K. těžká zranění, kterým po převozu v nemocnici v Liberci téhož dne podlehl, a spolujezdec ve vozidle zn. Škoda Felicia nezletilý Z. K. utrpěl podvrtnutí krční páteře spojené s léčením nejméně do 24. 10. 2000. Tím obviněný spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl za něj odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314 odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, přičemž výkon trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 35.000,- Kč a podle § 54 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že peněžitý trest nevykoná, stanoven náhradní trest odnětí svobody na dobu 4 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 2. 2001.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v § 272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že trestním příkazem byl ve prospěch i v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. vzhledem k ustanovení § 224 odst. 1, 2 tr. zák. dále v ustanoveních § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., § 54 odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 1, 2 písm. a), d), 3 tr. ř., protože podle jeho názoru těmito ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se soud neřídil. Poukázal na výpovědi obviněného O. H. a svědka P. M. a dovodil, že zůstalo neobjasněno, kde se ve chvíli střetu nacházel cyklista Ing. S. K. a jakým způsobem byl sražen z vozovky. Svědkem dopravní nehody měli být podle protokolu o ohledání místa činu i J. Č. a JUDr. M. B., kteří však nebyli jako svědci vyslechnuti. Podle ministra spravedlnosti ze spisu nelze zjistit v jakém stavu obviněný O. H. vozidlo řídil, proč byl kontrolován příslušníky Policie České republiky v Trutnově kritického dne v 01.30 hod., nebyla zjištěna ani rychlost vozidla řízeného obviněným před nehodou, přičemž důsledné vyšetření dopravní nehody si vyžadovalo obstarání znaleckého posudku z oboru dopravy. Řádně nebyla objasněna ani újma na zdraví u poškozeného Z. K. Ministr spravedlnosti dovodil, že nebyly splněny podmínky pro vydání trestního příkazu podle § 314e odst. 1 tr. ř., když v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině ani okolnosti důležité pro rozhodnutí o uložení trestu. Ministr spravedlnosti dále namítl, že soud měl zvažovat, zda v tomto případě postačí k naplnění účelu trestu ve smyslu § 23 odst. 1 tr. zák. trest uložený na samé spodní hranici trestní sazby podle § 224 odst. 2 tr. zák. a zda ve smyslu § 31 odst. 1 tr. zák. takový trest vystihuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu obviněného, možnosti jeho nápravy a poměry pachatele. Protože obviněný O. H. byl dne 10. 1. 2000 odsouzen pro tři trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a nepodmíněný trest vykonal ve věznici s dozorem dne 3. 4. 2000, je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že trest uložený trestním příkazem nevyhovoval hlediskům uvedeným v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. V rozporu se zákonem byl uložen i peněžitý trest, neboť soud uložil peněžitý trest ve výši 35.000,- Kč přesto, že obviněný je nemajetný, má nízký příjem a bude ho stíhat i povinnost k náhradě vysoké škody. Za této situace je takový peněžitý trest zřejmě nedobytný. K pochybení došlo i tím, že soud uložil náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest na dobu 4 měsíců a byla tedy překročena hranice trestu odnětí svobody podle § 314e odst. 3 tr. ř. o 4 měsíce.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkaná porušení zákona, k nimž došlo ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a současně zrušil i další rozhodnutí, obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením trestního příkazu došlo, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H. K tomuto závěru dospěl na základě následujících skutečností:

Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Stížnosti pro porušení zákona je nutno přisvědčit, že nebyly dány zákonné předpoklady pro vydání trestního příkazu, neboť v posuzované věci skutkový stav nebyl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. V řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, měl být především znaleckým posudkem z oboru dopravy zjištěn způsob jízdy obviněného před dopravní nehodou, ovlivnění jízdy vozidla v důsledku déle zapojeného sytiče, zjištěna rychlost jízdy obviněného v místě dopravní nehody, resp. před začátkem nehodového děje, dále rychlost v průběhu dopravní nehody, při níž došlo ke kolizi se dvěma vozidly a cyklistou, k mechanismu vzniku poškození těchto vozidel a jízdního kola a k mechanismu vzniku smrtelného zranění poškozeného Ing. S. K. Tato zjištění byla nezbytná už proto, že jednání obviněného bylo kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž v obžalobě okresního státního zástupce v Semilech ze dne 10. 1. 2001, č. j. Zt 1263/2000-90, bylo za porušení důležité povinnosti považováno porušení ustanovení § 8 odst. 1 a § 16 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu, tedy nepřizpůsobení rychlosti jízdy schopnostem řidiče a vlastnostem vozidla. Ve věci měli být slyšeni jako svědci J. Č. a JUDr. M. B., bydlící nedaleko místa dopravní nehody, který údajně slyšel „řev motoru“, svědčící o velké rychlosti vozidla a poté dva nárazy, přičemž tento svědek měl přijít na místo nehody s kamerou, aby zachytil stopy. Zůstalo také neobjasněno v jakém stavu obviněný vozidlo řídil, zda nebyla snížena v důsledku nedostatečného spánku nebo z jiných důvodů schopnost obviněného řídit motorové vozidlo. Za tím účelem kromě výslechu obviněného k této okolnosti, mělo být i zjištěno, z jakého důvodu byl obviněný kontrolován dne 16. 9. 2000 v 01.30 hod. příslušníky Policie České republiky v Trutnově a v jakém stavu se nacházel. Vyšetřovatel a později i soud při určení rozsahu a následku zranění poškozeného Z. K., vycházeli z lékařské zprávy MUDr. M. ze dne 16. 9. 2000, podle níž tento poškozený utrpěl podvrtnutí C páteře, tedy lehké zranění s léčbou po dobu jednoho týdne. Přestože otec poškozeného dne 24. 10. 2000 při výslechu uvedl vyšetřovateli, že později byli primářem chirurgie Městské nemocnice v Trutnově vyzvání k novému vyšetření s tím, že šlo o vážnější zranění, vyšetřovatel poškozeného Z. K., nevyslechl a nevyžádal si nové lékařské zprávy. Přitom podle zprávy Vinohradské nemocnice, Ortopedicko-traumatologické kliniky v Praze ze dne 25. 10. 2000 poškozený Z. K., utrpěl kompresivní zlomeninu těla C 7 páteře, s předpokládanou dobou léčení 3 měsíce a po celou tuto dobu musel nosit fixační obvaz - límec. Tato zpráva však byla předložena státním zástupcem soudu až po vydání trestního příkazu. Nelze ovšem přehlédnout, že z okolností případu, když vozidlo Škoda Felicia Combi, řízené Ing. Z. K., otcem Z. K., se po nárazu vozidlem, které řídil obviněný, převrátilo přes střechu a dopadlo na kola, bylo možno usoudit, že poškozený Z. K., mohl utrpět vážnější zranění a nebylo možno vyloučit, že takové zranění by bylo možno posuzovat jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák., což by mělo vliv na kvalifikaci skutku obviněného podle § 224 odst. 1, 3 tr. zák.

K pochybení došlo i při ukládání trestu. Podle § 23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Podle § 31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovný vliv toho, kdo záruku nabídl, a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. Obviněný O. H. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 10. 1. 2000, sp. zn. 4 T 279/99, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a další k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a tento trest vykonal dne 3. 4. 2000. Výkon nepodmíněného trestu u obviněného zřejmě nesplnil svůj účel, když v krátké době po jeho výkonu spáchal nedbalostní trestný čin, pro který byl odsouzen napadeným trestním příkazem. Trest uložený trestním příkazem proto neodpovídal hlediskům uvedeným v § 31 odst. 1 tr. zák. Soud nepostupoval v souladu se zákonem ani při ukládání peněžitého trestu. Podle § 54 odst. 1 tr. zák. při výměře peněžitého trestu musí soud přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele; peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Pro rozhodnutí o uložení peněžitého trestu neměl soud ve spise dostatek podkladů, neboť osobní a majetkové poměry obviněného nebyly náležitě zjištěny a pouze ze zprávy o pracovním hodnocení obviněného vyplynulo, že obviněný má při pracovním úvazku 6 hodin příjmy za srpen 2000 2.148,- Kč a září 2000 3.772,- Kč. Za této situace peněžitý trest uložený ve výši 35.000,- Kč by byl zřejmě nedobytný. Vzhledem k tomu, že obviněnému O. H. byl uložen podle § 314e odst. 1 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, tedy v nejvyšší výměře, v jaké lze trest odnětí svobody trestním příkazem uložit (§ 314e odst. 2 písm. a) tr. ř.), bylo uložení náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest v rozporu s ustanovením § 314e odst. 3 tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 314e odst. 1, odst. 3 tr. ř. a § 31 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením trestního příkazu došlo, pozbyla podkladu.

Protože je třeba ve věci učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Semilech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání věci soud doplní dokazování v těch směrech, na něž bylo poukázáno na stranách 3 - 4 odůvodnění tohoto rozhodnutí, a nově provedené důkazy bude hodnotit podle § 2 odst. 6 tr. ř. s důkazy již dříve provedenými jednotlivě i v jejich souhrnu a vyvodí z nich zákonu odpovídající skutkové i právní závěry. Přitom je vázán podle § 270 odst. 4 tr. ř. právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 6. září 2001

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru