Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Tvo 77/2001Usnesení NS ze dne 20.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.77.2001.1

přidejte vlastní popisek

5 Tvo 77/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2001 stížnost obžalovaného P. V. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 15/01, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 17/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného P. V. M. zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 15/01 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných P. V. M. a I. J. J. do 3. 9. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný P. V. M. v zákonné lhůtě stížnost, přičemž ohledně obžalovaného I. J. J. usnesení nabylo právní moci dne 29. 5. 2001.

Obžalovaný P. V. M. ve stížnosti napsané v ruském jazyku, což nechal Nejvyšší soud přeložit tlumočníkem do českého jazyka, konstatuje, že nesouhlasí s vrchním soudem, že věc nemohla být ukončena do 31. 5. 2001. Namítá, že není občanem Ukrajiny, ale je občanem Ruské federace. Žádá, aby byla tato nepřesnost v napadeném usnesení napravena. Obžalovaný uvádí, že v případě propuštění z vazby nemíní ovlivňovat vyšetřování. V P. bydlí jeho sestra a je schopna jej živit, až do pravomocného rozhodnutí trestní věci. Obžalovaný připomíná, že vyjádřil lítost nad tím, co spáchal a chce nahradit materiální škodu, kterou trestným činem způsobil. Pokud je však ve vazbě, tak v tomto směru nemůže nic udělat. Závěrem stížnosti obžalovaný zdůrazňuje, že nemá kam utíkat, neboť musí živit dvě malé děti, ženu a nemocnou matku. Rovněž žádá, aby byla novým usnesením nebo usnesením o opravě upřesněna doba prodloužení lhůty vazby, neboť v první části usnesení vrchního soudu je uvedeno datum 3. 9. 2001 a v závěru téhož usnesení je datum 30. 9. 2001.

Jménem obžalovaného P. V. M. stížnost písemně odůvodnila i jeho obhájkyně. Obžalovaný namítá, že u jeho osoby nejsou dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Skutečnosti zjištěné orgány činnými v trestním řízení nejsou způsobilé být okolnostmi odůvodňujícími u jeho osoby obavu z útěku či skrývání se. Důvodem pro vzetí do vazby nemůže být skutečnost, že obžalovaný je cizím státním příslušníkem, přičemž hrozba vysokého trestu musí být podložena dalšími konkrétními okolnostmi. V této souvislosti obžalovaný poukazuje na ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř. Podle názoru obžalovaného nejde o obtížné trestní řízení, které by nebylo možno ze závažných důvodů ukončit ve lhůtě dvou let. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a byl z vazby propuštěn na svobodu.

Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení ohledně obžalovaného P. V. M., jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost důvodnou neshledal.

Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného P. V. M. byl vrchnímu soudu doručen dne 15. 5. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 2 Ntv 2/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 33/2001, skončila dne 31. 5. 2001. Návrh podal předseda senátu Městského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle § 71 odst. 5 tr. ř.

V období od prodloužení lhůty vazby dne 15. 3. 2001 pokračoval Městský soud v Praze v hlavním líčení ve dnech 18. 4. a 19. 4. 2001 výslechem svědků, znalců a prováděním dalších důkazů. Dne 19. 4. 2001 rozhodl ve věci rozsudkem. Obžalovaný P. V. M. byl uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchanými ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Tímtéž rozsudkem byli odsouzeni pro obdobnou trestnou činnost obžalovaní I. J. J. a ml. I. F. V. Rozsudek je nepravomocný.

V napadeném usnesení vrchní soud oprávněně konstatoval, že u obžalovaného P. V. M. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze připomenout, co již bylo konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 33/2001, že obžalovaný je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že bude pravomocně uznán vinným a odsouzen, tak mu vzhledem k závažnosti trestné činnosti hrozí uložení vysokého trestu. V současnosti tato hrozba ještě zesílila vyhlášením výše citovaného rozsudku. Obžalovaný je cizí státní příslušník a k pobytu v České republice nemá příslušné zázemí (např. legální pracovní nebo podnikatelskou činnost). Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu by obžalovaný mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo hrozícímu trestu vyhnul.

Lze sice souhlasit s námitkou obžalovaného P. V. M., že v odůvodnění napadeného usnesení se chybně uvádí, že je občan Ukrajiny, neboť je ukrajinské národnosti a státním příslušníkem Ruské federace, jak vyplývá ze spisového materiálu. Tato nepřesnost a případná skutečnost, že obžalovaný má v České republice sestru, která jej může zabezpečit z hlediska pobytu, jak tvrdí ve stížnosti, však nemohou nic změnit na uvedených důvodech vazby.

Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného P. V. M. nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, stalo se tak z důvodu obtížnosti věci, zejména potřeby provést u hlavního líčení několik důkazů, především výslechy svědků. V současnosti již bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno, ve věci bylo meritorně rozhodnuto, a z důvodu odvolání státní zástupkyně a ml. I. F. V. se bude věcí zabývat odvolací soud. Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.

V případě propuštění obžalovaného na svobodu také hrozí ve smyslu § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Další trvání vazby u obžalovaného je nezbytné, neboť vzhledem k povaze trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, to z hlediska § 1 odst. 1 tr. ř. vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů.

Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohlo být provedeno odvolací řízení.

Je skutečností, že ve výroku napadeného usnesení je uvedeno prodloužení vazby do 3. 9. 2001 a v samotném závěru téhož usnesení je uvedeno datum 30. 9. 2001, jak důvodně namítá obžalovaný ve stížnosti. Správné datum prodloužení lhůty vazby je uvedeno ve výroku předmětného usnesení (3. 9. 2001) neboť, jak Nejvyšší soud ověřil, plně se shoduje s výrokem vrchního soudu uvedeným v protokolu o neveřejném zasedání (č. l. 1492 tr. spisu) i v protokolu o hlasování (č. l. 1493 tr. spisu). Proto v důsledku zjevné písařské chyby je v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně uvedeno datum prodloužení vazby jiným dnem.

Nesprávnosti v odůvodnění napadeného usnesení spočívající v chybně uvedené státní příslušnosti obžalovaného a v chybném datumu prodloužení lhůty vazby není nutné napravovat, ale bylo potřebné v tomto rozhodnutí na tyto skutečnosti upozornit.

Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaného P. V. M., popřípadě jde o námitky bez vlivu na správnost výroku napadeného usnesení, tak musel jeho stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 20. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru